Ovlivňuje nás mnohem víc, než si myslíme, a my si to přitom často ani neuvědomujeme. Co? Minulé století. Poměrně nedávná minulost, ve které se dá najít odpověď na spoustu otázek týkajících se toho, proč jsme takoví, jací jsme. Století, které ale do velké míry také pořád žije – například v beletrii. Což takhle udělat si díky knihám procházku skoro celou tou stovkou let? Následujte mě…

Tatér z Osvětimi – Heather Morris

Světový bestseller podle skutečného příběhu, jehož hlavním tématem je holocaust – jedno z nejsilnějších témat minulého století. Kniha, od které jsem měla obrovská očekávání, která se bohužel dostatečně nenaplnila. Kniha, která mě znovu přesvědčila o tom, že očekávání mohou ledacos zbytečně zkazit.

Co musím vyzdvihnout, je autorčina preciznost ve vyhledávání informací a faktů – to, jaká práce předcházela samotnému napsání knihy, je více než obdivuhodné, na knize se projevilo a jednoznačně Tatéru z Osvětimi dodává na hodnotě. S čím jsem měla problém, je, že mi kniha zcela paradoxně vyzněla příliš idealizovaně a smyšleně. Ani v nejmenším bych si přitom nedovolila zlehčovat téma holocaustu, a zároveň zpochybňovat příběh hlavní postavy, kterou představuje skutečný člověk, se kterým se autorka měla dokonce možnost setkat. Možná to bylo ne úplně uvěřitelnými dialogy, možná něčím jiným.

Knihu v žádném případě nehodnotím negativně, ačkoliv to tak možná zní. Byla obohacujícím čtenářským zážitkem a titul světového bestselleru nese naprostým právem. Jen ta očekávání…

Cilčina cesta – Heather Morris

Stejná autorka, provázanost s Tatérem z Osvětimi v podobě rozvinutí příběhu jedné z jeho vedlejších postav – mladičké Cilky. Román Cilčina cesta mapuje více než život (dá-li se tohle slovo použít) v koncentračním táboře následný život v gulagu na Sibiři. Opět jde o příběh inspirovaný skutečným příběhem, tentokrát ovšem o něco méně – s Cilkou se totiž autorka setkat nestihla.

Proč se lidé chovají tak, jak se chovají? Jak je možné, že máme jako společnost takovou tendenci zapomínat a dělat pořád dokola ty stejné chyby? Taky si někdy, a obzvlášť v poslední době, téhle náročné době, kladete tyhle a další dost podobné otázky? Na rozdíl od oddechovějšího ledna přinesl únor pár ne tolik příjemných odpovědí a možná i několik hořkosladkých prozření…

Farma zvířat & 1984 – George Orwell

Pravděpodobně nikdy se nepřestanu pozastavovat a podivovat nad tím, jak nadčasovým se dokázal stát George Orwell. Jedna věc je dokázat si na základě své inteligence, vzdělání, zkušeností a pozorování vytvořit názor a dokázat zhruba předvídat, druhá věc v podstatě předpovědět dějinné události.

Jak Farma zvířat, tak 1984 jsou díla, která nám mohou dodnes hodně předat a mohou sloužit jako určité varování. Varování před tím, jak nebezpečná může být absence kritického myšlení nebo manipulace s fakty i lidmi samotnými. Snaha poučit se z by byla jistě na místě, faktem bohužel je, že lidstvo se stále dokola ukazuje jako nepoučitelné.

Úvod do kulturní a sociální antropologie – Robert F. Murphy

Antropologie je ve své podstatě sestrou sociologie, a pokud se rozhodnete do ní jen trochu proniknout, může vám otevřít úplně nové obzory. Dopomoct vám k tomu může třeba právě tato kniha Roberta Murphyho, která je sice koncipovaná jako učebnice, ale sepsána je tak, že si ji může přečíst úplně kdokoliv. Tak schválně – je naše “tradiční rodina” skutečně tak tradiční, jak je nám v současné době s oblibou prezentováno? Není manželství v naší společnosti vlastně přežitek? A jak se antropologie dívá na téma ekologie nebo náboženství?

Pokaždé, když kolem něčeho vznikne obrovský “boom” a všichni se začnou předhánět, aby to měli taky, má to na mě paradoxně úplně opačný efekt – nechci to. A to i když jsem to předtím třeba chtěla. I když jde o knihy. Částečně proto, že se bojím přílišných očekávání a následného zklamání. Částečně pak z důvodu, že nemám ráda dav a fakt, že dokáže ovlivnit osobní názor. “Nelíbilo se mi to, ale úplně všem ostatním ano, hrozně moc, tak to asi není to tak špatné, ne?” Na druhou stranu když “boom” opadne, ráda se k daným věcem vracím. S odstupem a nezaujatě. A přesně takový byl můj červenec…

Konec prokrastinace – Petr Ludwig

“Prokrastinace” je dnes slovem už poměrně pevně zakořeněným v našich slovnících. V roce 2013, kdy tato kniha poprvé vyšla a setkala se s opravdu velkým ohlasem, to však v našich končinách bylo něco dost nového. Dodnes se občas setkávám s názorem, že “prokrastinace” je jen blogerský výmysl, honosnější výraz pro “lenost”. To je samozřejmě nesmysl.

Petr Ludwig si na této knize vybudoval jméno, a to právem. Přečetla jsem ji jedním dechem a jednoznačně musím říct, že je plná užitečných informací i rad. Převést tyto rady do praxe už je na každém, nicméně lepší základ pro to to provést si nedokážu představit.

Kraď jako umělec, Ukaž, co děláš! & Jeď dál! – Austin Kleon

Pamatuju si, když jsem poprvé někde na sítích zachytila první ze tří knih Austina Kleona. Název “Kraď jako umělec” přeci jen není něco, co by člověk snadno přehlédnul. Díky stejnému grafickému zpracování, které bylo jednoznačně geniálním tahem, jsem si s touto knihou pak spojila i další dvě tohoto autora.

Každá z těchto knih je něčím, co zvládnete přečíst ani ne za odpoledne. S trochou snahy možná zvládnete přečíst všechny tři za jediný den. To ovšem nic nemění na tom, že bych každou ohodnotila 10/10. Aby kniha byla dobrá, nemusí jít o bichli o 500 stranách. Během čtení každé z nich jsem si dokonale srovnala to, co znám a co dělám, něco jsem se přiučila a na konci jsem vždy byla skvěle namotivovaná pustit se do práce. Každou z těchto knih doporučuju všem, kteří cokoliv jakkoliv tvoří, ideálně všechny a postupně v pořadí, v jakém knihy vyšly.