PŘEČTENO | Červen v minulém století

Ovlivňuje nás mnohem víc, než si myslíme, a my si to přitom často ani neuvědomujeme. Co? Minulé století. Poměrně nedávná minulost, ve které se dá najít odpověď na spoustu otázek týkajících se toho, proč jsme takoví, jací jsme. Století, které ale do velké míry také pořád žije – například v beletrii. Což takhle udělat si díky knihám procházku skoro celou tou stovkou let? Následujte mě…

Tatér z Osvětimi – Heather Morris

Světový bestseller podle skutečného příběhu, jehož hlavním tématem je holocaust – jedno z nejsilnějších témat minulého století. Kniha, od které jsem měla obrovská očekávání, která se bohužel dostatečně nenaplnila. Kniha, která mě znovu přesvědčila o tom, že očekávání mohou ledacos zbytečně zkazit.

Co musím vyzdvihnout, je autorčina preciznost ve vyhledávání informací a faktů – to, jaká práce předcházela samotnému napsání knihy, je více než obdivuhodné, na knize se projevilo a jednoznačně Tatéru z Osvětimi dodává na hodnotě. S čím jsem měla problém, je, že mi kniha zcela paradoxně vyzněla příliš idealizovaně a smyšleně. Ani v nejmenším bych si přitom nedovolila zlehčovat téma holocaustu, a zároveň zpochybňovat příběh hlavní postavy, kterou představuje skutečný člověk, se kterým se autorka měla dokonce možnost setkat. Možná to bylo ne úplně uvěřitelnými dialogy, možná něčím jiným.

Knihu v žádném případě nehodnotím negativně, ačkoliv to tak možná zní. Byla obohacujícím čtenářským zážitkem a titul světového bestselleru nese naprostým právem. Jen ta očekávání…

Cilčina cesta – Heather Morris

Stejná autorka, provázanost s Tatérem z Osvětimi v podobě rozvinutí příběhu jedné z jeho vedlejších postav – mladičké Cilky. Román Cilčina cesta mapuje více než život (dá-li se tohle slovo použít) v koncentračním táboře následný život v gulagu na Sibiři. Opět jde o příběh inspirovaný skutečným příběhem, tentokrát ovšem o něco méně – s Cilkou se totiž autorka setkat nestihla.

Continue Reading

ROOM DECOR INSPO | Study #1

Prostředí, které by mělo podporovat soustředění a produktivitu, nemělo by rozptylovat – pracovna. Máte doma místnost, nebo alespoň koutek, který plní její funkci? V poslední době jsem si hodně oblíbila černé kovové prvky, a to natolik, že bych je neváhala do interiéru zařadit jako základní materiál nábytku. V tomto případě knihovny a pracovního stolu. Co se týče zdí, nejvíce mě láká cihlový motiv doplněný buď o klasickou bílou, nebo světle šedé odstíny. Aby prostor nepůsobil chladně, volím detaily ve světlém přírodním dřevě a hodně rostlin, které mají skvělou schopnost zabydlovat a zútulňovat.

Continue Reading

PŘEČTENO | Březen plný thrillerů

Nechat se pohltit dosud dost přehlíženým žánrem a odstřihnout se tak od reality. Když se mi v lednu dostal do ruky Dárek od Sebastiana Fitzeka, netušila jsem, že v jednom z následujících měsíců nepřečtu nic od kohokoliv jiného. Je libo několik thrillerů, od kterých se nebudete moct odtrhnout?

Terapie – Sebastian Fitzek

Záhadné zmizení dvanáctileté dcery renomovaného psychiatra Viktora stojí na počátku příběhu, který se však odehrává až o čtyři roky později. Viktor se vydává do víkendového domu na malém ostrově Parkum, kde ho nečekaně vyhledá neznámá mladá žena, která již od počátku působí velmi tajemně a která chce, aby ji léčil. Viktor přes počáteční odmítání terapii zahájí a netuší, co tím odstartoval.

Prostředí osamoceného domu na ostrově, kde záhy vypukne bouře, v kombinaci se samotným dějem, místy sklouzává od thrilleru k horroru. Vzhledem k faktu, jak mistrně si autor dokáže se čtenářem hrát a stírat hranici mezi halucinacemi a realitou, se těžko věří tomu, že jde o jeho prvotinu. Konec se může jevit příliš nereálně, bezpochyby je ale překvapivý a jen málokdo dokáže předem odhalit zápletku.

Balíček – Sebastian Fitzek

Mladá psychiatrička Emma je v hotelovém pokoji znásilněna. Pachatelem je muž, kterému je přezdíváno Holič, protože svým obětem vždy oholí vlasy. Všechny své oběti ovšem poté zavraždí, Emma vyvázla, a vzhledem k psychickým následkům, které si z hrůzného zážitku odnesla, se rázem dostává do pozice těch, které dříve léčila. Bezpečně, v rámci možností, se nyní cítí jen ve svém vlastním domě. Ovšem jen do chvíle, kdy u jejích dveří zazvoní pošťák s balíčkem pro souseda, o kterém nikdy neslyšela.

Continue Reading

RANDOM POST | karanténa

Přednáška od sedmi, jak mně se nechce, dneska bych byla fakt ráda, kdyby ty školy zavřeli a mohla jsem zůstat v posteli, řekla si 10. března 2020 v 6:30 ráno při čekání na metro.


Ležím na gauči, vedle mě moje nejlepší kamarádka. V ruce mám rulandské z Vína od Bodláků. V pozadí necháváme hrát televizi, kde zrovna dávají nějakou tiskovku, které nevěnujeme žádnou pozornost. Jsme fakt rády, že nemusíme být dneska ve škole. Detailně líčím svoje víkendové rande, večeři, co jsem měla v restauraci, a film, co jsem viděla v kině. Najednou zbystříme.

“Nouzový stav na 30 dnů?! Co že to?” podívá se na mě moje nejlepší kamarádka s dost pobaveným výrazem ve tváři. “Já znám jenom válečný stav,” odvětím a obě se začneme smát.

“Moment. Jak se jako liší nouzový stav a válečný stav?!”


Ležím na gauči, sama. V ruce mám prosecco z Vína od Bodláků a poctivě projíždím Instagram, protože dneska prý nebude žádná tiskovka. V duchu počítám, vedu si totiž vlastní dost speciální statistiku. Statistiku, kolika lidem už hráblo a začali zběsile cvičit, vařit, péct, uklízet, předělávat byt nebo třídit šatník. Nebo něco pěstovat. Děsí mě už jenom ta představa.  Aspoň, že mně nic takovýho rozhodně nehrozí. Minulý týden mi umřel kaktus. Lidi jsou divný stvoření a fakt mi nechybí. A venku prý nosí roušky. Divný.

Ležím na gauči, v ruce mám tramín z Vína od Bodláků a soustředěně koukám na televizi. Hlavně aby mi neunikl začátek té dnešní tiskovky. Za včerejšek prý přibylo přes sto nakažených a v obchodech jsou prázdný regály. Co s náma teď bude. Ještěže naše rodina je normální.

“Pojď mi pomoct vybalit a odezinfikovat nákup,” ozve se najednou z kuchyně. “To jsi ještě neviděla, jak těm lidem hrabe, to není normální. Ale neboj, mám deset balení rýže a dvaadvacet s těstovinama. Ježiš, bacha! Nedotýkej se té mojí roušky! Musím ji vyvařit a pak přežehlit.”

Continue Reading

ROOM DECOR INSPO | Bedroom #1

Zóna klidu a odpočinku – ložnice. Místnost, kterou mám odjakživa spojenou s neutrálními tóny, jako jsou šedá či béžová doplněné o bílou, a minimalismem. Jak příliš výrazné barvy, tak přebytek věcí totiž rozptylují a zabraňují tolik důležité relaxaci. V poslední době mě moc baví čalouněné postele doplněné o barevně sjednocené kovové prvky. Rovněž mě baví do takto zařízeného interiéru zařadit buďto nějaký starší vintage kousek jako je komoda či křeslo, nebo alespoň kousek, který je v tomto stylu vyroben.

Continue Reading

PŘEČTENO | Únorové přemítání o společnosti

Proč se lidé chovají tak, jak se chovají? Jak je možné, že máme jako společnost takovou tendenci zapomínat a dělat pořád dokola ty stejné chyby? Taky si někdy, a obzvlášť v poslední době, téhle náročné době, kladete tyhle a další dost podobné otázky? Na rozdíl od oddechovějšího ledna přinesl únor pár ne tolik příjemných odpovědí a možná i několik hořkosladkých prozření…

Farma zvířat & 1984 – George Orwell

Pravděpodobně nikdy se nepřestanu pozastavovat a podivovat nad tím, jak nadčasovým se dokázal stát George Orwell. Jedna věc je dokázat si na základě své inteligence, vzdělání, zkušeností a pozorování vytvořit názor a dokázat zhruba předvídat, druhá věc v podstatě předpovědět dějinné události.

Jak Farma zvířat, tak 1984 jsou díla, která nám mohou dodnes hodně předat a mohou sloužit jako určité varování. Varování před tím, jak nebezpečná může být absence kritického myšlení nebo manipulace s fakty i lidmi samotnými. Snaha poučit se z by byla jistě na místě, faktem bohužel je, že lidstvo se stále dokola ukazuje jako nepoučitelné.

Úvod do kulturní a sociální antropologie – Robert F. Murphy

Antropologie je ve své podstatě sestrou sociologie, a pokud se rozhodnete do ní jen trochu proniknout, může vám otevřít úplně nové obzory. Dopomoct vám k tomu může třeba právě tato kniha Roberta Murphyho, která je sice koncipovaná jako učebnice, ale sepsána je tak, že si ji může přečíst úplně kdokoliv. Tak schválně – je naše “tradiční rodina” skutečně tak tradiční, jak je nám v současné době s oblibou prezentováno? Není manželství v naší společnosti vlastně přežitek? A jak se antropologie dívá na téma ekologie nebo náboženství?

Continue Reading

PŘEČTENO | Lednová přehlídka současných autorů

Knižní trh přesycený natolik, že perfektně se v něm zorientovat je v podstatě nadlidský úkol – to je situace současné doby. Na to, zda je to lepší, nebo horší, než když toho kvůli cenzuře vychází naopak pramálo, si udělejte názor sami. Faktem je, že svoboda publikování s sebou nese pro čtenáře náročný proces výběru a pro autory náročný proces prosazení se. Některým z těch, kterým se prosadit jednoznačně podařilo, jsem věnovala svůj leden…

Veselí – Radka Třeštíková

Jestliže můžu o nějaké knize říct, že mě skutečně zasáhla, ovlivnila a budu na ni ještě dlouho vzpomínat, je to jednoznačně Veselí od Radky Třeštíkové. Četla jsem všechny Radčiny knihy, které této knize předcházely, některé se mi líbily více, jiné méně, všechny se mi však četly moc dobře díky autorčinu vyprávěcímu stylu, který mi zkrátka sedl, proto jsem předpokládala, že ani u této knihy tomu nebude jinak. Nebylo. Zcela nečekaná pro mě ale byla lavina emocí, které ve mně Veselí dokázalo vyvolat.

Pokud se vám někdy stalo, že jste v nějaké knize nacházeli sami sebe a svůj vlastní příběh, důležité osoby z vašeho vlastního života, a dokonce i prostředí, ve kterém se odehrával děj, vám bylo tak nápadně povědomé, pravděpodobně víte, o čem mluvím. Hořkosladký název knihy, který rozhodně nemá jen prostý jednoznačný význam, pro mě představuje pomyslnou třešničku na dortu, dokonalosti.

Foukneš do pěny – Radka Třeštíková

Kniha, která je diametrálně odlišná od všech předchozích – právě tak bych popsala Foukneš do pěny. Nečekejte, že z toho budete moudří, nečekejte, že vás hlavní hrdinka nebude rozčilovat, a nečekejte, že se vám podaří se v tom zorientovat. Právě v tom ale spatřuji genialitu této knihy a troufám si tvrdit, že to byl autorčin záměr.

Foukneš do pěny není kniha pro každého a rozhodně to není oddechovka, u které vypnete. Když se vám podaří vcítit se do někoho jako je Vladěna, hlavní hrdinka, nebo pokud vás s ní něco spojuje, pochopíte, že to, jaká kniha je, naprosto přesně odráží její vnitřní pochody. Když ne, pokuste se alespoň neodsuzovat něco jen proto, že to nechápete.

Continue Reading

10+1 jednoduchých způsobů, jak pomáhám planetě a vy můžete taky

Nacházíme se ve zvláštní době. Nezuří kolem nás válka, žijeme ve svobodné části světa a díky vyspělým a neskutečně rychle se vyvíjejícím technologiím máme možnosti, o kterých se ještě v minulém století lidem ani nesnilo. Každá doba má ale svá úskalí a co na první pohled vypadá jako blahobyt, tím můžeme sebe a všechno okolo nás vlastně úplně zničit. Není lehké začít myslet na všeobecné dobro a zachování přírody na úkor vlastního komfortu, a už vůbec není lehké takové smýšlení převést do praxe. Nejsem “zero waste” a jsem si celkem jistá, že ani nikdy nebudu. Jsem si vědoma, že ani nedělám tolik, kolik bych dělat mohla. Zjistila jsem ale, že někdy je mnohem komfortnější právě to, když člověk na přírodu myslí…

Třídím odpad

Jestli něco považuju za úplné minimum, které by měl dělat opravdu každý, je to právě třídění odpadu. Možná je to tím, že jsem v tom, že to, co vyhazujeme, se zkrátka nějak třídí, vyrůstala. Možná i tím, že jsme se problematice třídění odpadu věnovali už na základní škole jako děti. V každém případě jsem tenhle “rodinný zvyk” nejenom převzala, ale i rozšířila. Protože mít doma místo jednoho velkého odpadkového koše na všechno víc menších odpadkových košů na různé druhy odpadu, a pak to prostě naházet do kontejnerů podle barev, dle mého, opravdu není žádná práce a už vůbec ne práce navíc.

Omezuju používání jednorázových plastů

Žijeme v době, kdy je prakticky nemožné úplně se vyhnout jednorázovým plastům, a je až děsivé, kolik plastu přineseme domů s jediným nákupem potravin. Do jisté míry se ale plastům vyhýbat dá, chce to jen trochu odhodlání a snahy. Opravdu si musíme koupit tu zeleninu, která je v plastovém obalu, když si lze vybrat tu bez obalu? Musíme používat plastová brčka, když můžeme použít papírová nebo kovová? Nejde se vyhnout plastovým kelímkům a táckům, když existují papírové? Nemůžeme si kávu kupovat do vlastního kelímku nebo termo hrnku?

Nakupuju do vlastních sáčků a tašek

Některé druhy potravin zkrátka do něčeho zabalit musíme a celý nákup je taky potřeba do něčeho poskládat, abychom ho mohli dopravit z obchodu domů. Samozřejmě, občas skočím nakoupit neplánovaně cestou ze školy nebo z práce, a tak se mi výjimečně stane, že u sebe nemám nic, do čeho bych nákup zabalila, a musím využít jednorázových sáčků a papírových tašek, které mají v obchodě. Ve většině případů ale chodím na nákup s vlastní plátěnou taškou, ve které mám hozených několik eko sáčků, které používám pořád dokola.

Nevyhazuju jídlo

Když nás naše babičky nutily všechno dojídat, měly k tomu pravděpodobně trochu jiné pohnutky než to, že by jim šlo o naši planetu. Bez ohledu na to se nám ale snažily vštípit dobrou věc. Naučit se plánovat si nákupy potravin tak, aby se stačily spotřebovat, a vařit jen tolik, kolik jsme schopní sníst, není nic zas tak těžkého. Když už ne kvůli planetě, tak alespoň kvůli šetření peněz – efekt to má ve finále stejný.

Continue Reading

PŘEČTENO | Červenec ve znamení sebevzdělávání

Pokaždé, když kolem něčeho vznikne obrovský “boom” a všichni se začnou předhánět, aby to měli taky, má to na mě paradoxně úplně opačný efekt – nechci to. A to i když jsem to předtím třeba chtěla. I když jde o knihy. Částečně proto, že se bojím přílišných očekávání a následného zklamání. Částečně pak z důvodu, že nemám ráda dav a fakt, že dokáže ovlivnit osobní názor. “Nelíbilo se mi to, ale úplně všem ostatním ano, hrozně moc, tak to asi není to tak špatné, ne?” Na druhou stranu když “boom” opadne, ráda se k daným věcem vracím. S odstupem a nezaujatě. A přesně takový byl můj červenec…

Konec prokrastinace – Petr Ludwig

“Prokrastinace” je dnes slovem už poměrně pevně zakořeněným v našich slovnících. V roce 2013, kdy tato kniha poprvé vyšla a setkala se s opravdu velkým ohlasem, to však v našich končinách bylo něco dost nového. Dodnes se občas setkávám s názorem, že “prokrastinace” je jen blogerský výmysl, honosnější výraz pro “lenost”. To je samozřejmě nesmysl.

Petr Ludwig si na této knize vybudoval jméno, a to právem. Přečetla jsem ji jedním dechem a jednoznačně musím říct, že je plná užitečných informací i rad. Převést tyto rady do praxe už je na každém, nicméně lepší základ pro to to provést si nedokážu představit.

Kraď jako umělec, Ukaž, co děláš! & Jeď dál! – Austin Kleon

Pamatuju si, když jsem poprvé někde na sítích zachytila první ze tří knih Austina Kleona. Název “Kraď jako umělec” přeci jen není něco, co by člověk snadno přehlédnul. Díky stejnému grafickému zpracování, které bylo jednoznačně geniálním tahem, jsem si s touto knihou pak spojila i další dvě tohoto autora.

Každá z těchto knih je něčím, co zvládnete přečíst ani ne za odpoledne. S trochou snahy možná zvládnete přečíst všechny tři za jediný den. To ovšem nic nemění na tom, že bych každou ohodnotila 10/10. Aby kniha byla dobrá, nemusí jít o bichli o 500 stranách. Během čtení každé z nich jsem si dokonale srovnala to, co znám a co dělám, něco jsem se přiučila a na konci jsem vždy byla skvěle namotivovaná pustit se do práce. Každou z těchto knih doporučuju všem, kteří cokoliv jakkoliv tvoří, ideálně všechny a postupně v pořadí, v jakém knihy vyšly.

Continue Reading

9+1 využití zázraku s názvem kokosový olej

Někde se kokosový olej hojně používá už roky, u nás jej většina lidí objevila až poměrně nedávno. Jeho kouzlo spočívá ve vysokém obsahu nasyceného tuku, mastných kyselin, vitamínů a aktivních látek. Ten nejkvalitnější se získává z jader kokosových ořechů lisováním za studena. Díky všem jeho vlastnostem nabízí olej nepřeberné množství využití. Myslíte si, že už znáte všechna? Přesvědčte se o tom, že vás tento zázrak může stále pořádně překvapit!

Vlasy

Pokud chcete omezit vypadávání, lámání a třepení vlasů, potřebujete jim dodat lesk nebo se zbavit lupů, kokosový olej vám s tím hravě pomůže. Nejlépe funguje, pokud si z něj uděláte zábal před umytím. Můžete jej také pouze vetřít do pokožky hlavy nebo do konečků.

Pokožka

Díky svým výborným hydratačním a vyživujícím účinkům dokáže kokosový olej bez problémů nahradit jakékoliv tělové mléko nebo máslo. Rychle se vsakuje a také příjemně voní. Je navíc vhodný i na vyrážky nebo atopickou pokožku a při dlouhodobém používání dokáže omezit stárnutí a léčit celulitidu nebo strie. K tomu všemu příjemně voní. Nahradit jím můžete také antiperspirant. Někde je uváděno, že si z kokosového oleje můžete vyrobit i opalovací krém. Lékaři to ale není doporučováno. Dá se ovšem použít místo krému po opalování, protože pokožku zklidňuje a chrání.

Jídlo

Je prokázáno, že pokud si dáte každé ráno jednu lžičku kokosového oleje, už po pár dnech se budete celkově cítit lépe. Vaše tělo totiž bude mít dostatek vitamínů A, K, C a D, nenasycených mastných kyselin, zinku a selenu. Díky tomu, že se kokosový olej nepřepaluje, je ideální k pečení a smažení, a to nejen při přípravě sladkých, ale i slaných jídel. Na internetu najdete spoustu receptů zahrnujících kokosový olej.

Hubnutí

Nechce se vám věřit, že by olej mohl pomoct zhubnout? Je tomu opravdu tak! Tajemství spočívá v tom, že kokosový olej stimuluje metabolismus a snižuje pocit hladu. Spojte tuto informaci s tím, co jste si už přečetli výše a řekněte nadbytečným kilům sbohem.

Continue Reading
1 2 3 7