Na skok ve Varech | KVIFF 2019

Je starým známým faktem, že ty nejlepší zážitky vznikají naprosto spontánně. A víte, kdy vznikají ty úplně nejlepší? U vína. A přesně takhle vznikl náš výlet do Karlových Varů, o kterém to dnes celé bude. Jednoho květnového večera jsem u lahve bílého pronesla, že jsem se vždycky chtěla podívat na Karlovarský filmový festival, moje nejlepší kamarádka mi na to nadšeně řekla, že ona taky, a bylo vymalováno. Tedy, skoro…

Víno má jednu (no, možná víc, ale tentokrát mělo vážně jenom jednu) nevýhodu. Když už ho v sobě máte dost, dokážete sice vést hluboké filozofické úvahy o smyslu života, na nějaké racionální plánování to ale moc není. A tak jsme sice zvládly otevřít oficiální web KVIFF, přečíst si základní info a zhruba se podívat, kdy bychom tak asi mohly jet. Dohromady jsme ale nedaly celkem nic a výsledkem celého zbytku večera bylo pořád jenom to, že zkrátka chceme jet do Varů.

Uběhl měsíc, do zahájení 54. ročníku KVIFF zbývalo jen pár dnů a o tom, že doopravdy pojedeme od té doby nepadlo ani slovo, i když někde v hlavě jsem to měla pořád. Zničehonic mi přišla zpráva, která končila takhle: “… jo a s těmi Vary počítám!”. A bylo vymalováno. A tak jsme se sešly, daly hlavy (čti diáře) dohromady, zarezervovaly vlak do Prahy a Flixbus do Varů (doporučujeme!) a byly ready vyrazit. Těšily jsme se na naprosto skvělý pátek v Karlových Varech, kde jsme ani jedna nikdy předtím nebyla, doplněný o program KVIFF (nebo případně naopak).

Než vám vylíčím všechny naše zážitky, asi bude dobré napsat nějaké základní informace. Koneckonců myslím, že se tady najde dost lidí, kteří vůbec netuší, jak to na KVIFF chodí, stejně tak, jako jsme to netušily my. Pokud nejste novinář s akreditací nebo vás někdo nepozve, vaše možnost, jak se dostat na nějaký film, se jmenuje “festival pass”. Ten jde koupit na den, 3 dny, 5 dnů nebo na celý festival. S ním pak můžete získat vstupenky na filmy. Ty jdou koupit jen přímo na některé z pokladen ve Varech na daný den nebo den následující. Ze zkušenosti ale nutno říct, že zájem je takový, že už během dopoledne jsou vyprodány všechny vstupenky na den dopředu. Jako držitel “festival passu” máte taky možnost čekat ve frontě přímo před místem projekce a doufat, že se vám podaří dostat na jedno z na poslední chvíli uvolněných míst. No, o nějaký ten adrenalin není na tomhle festivalu nouze.

Continue Reading

CURRENT WISHLIST

Je to už nějaký ten pátek, co se všude okolo začaly ve všech pádech skloňovat pojmy jako zero waste nebo minimalismus, minimálně teda alespoň v mojí sociální bublině. Zero waste nejsem. A ani nikdy nebudu. Článek konkrétně zaměřený na tato témata mám v šuplíku schovaný na jindy, v tomhle bych se jim ráda ale taky přiblížila. Pamatujete na mé dřívější wishlisty? Pár jich tady na blogu je k dohledání, poslední vyšel před více než rokem a úplně všechny jsou od tohoto diametrálně odlišné…

Před pár měsíci jsem se pustila do rekonstrukce a krátce nato se stěhovala. Znamenalo to nejenom, že jsem strávila vážně spoustu času nakupováním nábytku a dekorací, úplně nejdříve jsem hlavně zjistila, kolik mám vlastně věcí. Tím nemyslím věcí, které používám, potřebuju nebo mi zkrátka nějakým způsobem dělají radost, ale takových, které jsem pomalu ani nevěděla, že je vlastním, byly zahrabané někde ve skříni a úplně zbytečné. Celá moje rekonstrukce tak začala vystěhováním úplně všeho, pokračovala zbavením se nepotřebného, a až pak došlo na to, čemu by se doopravdy dalo říkat rekonstrukce. Při stěhování do Prahy a zařizování bytu jsem došla k něčemu podobnému – zjistila jsem, že toho k životu vlastně až tolik nepotřebuju.

Když jsem se pár dnů zpátky zamyslela, co si vlastně momentálně přeju, tedy co je zrovna teď na mém pomyslném “wishlistu”, automaticky mě napadla jedna položka, kterou vážně potřebuju, po pár minutách druhá a až za nějakou tu chvíli ještě další dvě. A to bylo všechno. Doteď mě nic dalšího nenapadlo. Ještě nedávno bych mohla přihodit pár doplňků do bytu, takže na jednu stranu škoda, že jsem s tímhle příspěvkem otálela, na druhou stranu vlastně dobře, kvůli pointě tohoto článku.

To je myslím dokonalá ukázka dvou věcí – materiálně mám naprosto všechno, co k životu potřebuju, a konečně jsem na té správné cestě k minimalismu. Abych pravdu řekla, bývala jsem dřív, alespoň dle mých měřítek, dost materiálně založený člověk. Byla to jedna z věcí, kterou jsem na sobě opravdu neměla ráda, a tak jsem se rozhodla ji změnit. Čímž lehce odbíhám k dalšímu omílanému tématu sebelásky, ale o tom taky až jindy. Nejsem s tímhle procesem zdaleka u konce, pořád mám na čem pracovat, ale troufám si říct, že už opravdu nejsem materialista. Zatím se ale nechci úplně nazývat ani minimalistou, i když už se snad blížím.

  1. Macbook Air
  2. Hygge – Meik Wiking
  3. Lykke – Meik Wiking
  4. Chelsea boots
Continue Reading

Influencers RE

Co vám říká Influencers RE? Pokud nic, tak jste tady správně, a pokud něco jo, tak jste tady správně taky a ještě k tomu máte u mě plusový bod. Nebude to dnes jen o tomto projektu a o novinkách, které chystáme a jsou, jak doufáme, zajímavé, ale i o našem výletu do Bratislavy a tipech, které díky němu máme a ráda bych vám je předala…

InfluencersRE je vlastně zahraniční  a trochu poupravená verze československého projektu BloggersRE (o tom se dočtete třeba tady). Protože tým projektu Influencers RE se taky skládá z lidí z celého Česka i Slovenska, je těžké se sejít. Jednou za čas se o to ale pokusíme a tentokrát jsme si jako místo našeho setkání vybrali Bratislavu. Z Česka jsme vyrazili Ivo (founder & CEO), Lucka (editorial manager) a já (managing editor). Ze slovenského zastoupení našeho týmu se k nám pak přidaly Petra a Iva (interview & article editors).

A co jsme řešili? Dosavadní chod projektu, co změnit, co nechat, co zlepšit a plány do budoucna. Konkrétně hlavně jeden úplně aktuální plán – náš vlastní online magazín. Ten chystáme na prosinec, snažíme se, aby byl co nejvíce originální a propracovaný a doufáme, že vše klapne tak, jak má. Rozhodně je se na co těšit!

Ještě před odjezdem jsme hledali místo, které by bylo ideální pro naše pracovní ráno/dopoledne, respektive samotný sraz. Vybrali jsme Five Points – kavárnu v samotném centru Bratislavy. Jak se brzy ukázalo, byla to naprosto skvělá volba. Kouzelně útulné prostory, vynikající jídlo i pití (z pestré nabídky jsme měli chuť snad na vše a trvalo nám si vybrat) a moc milá obsluha, a to i přesto, že zde nejspíš málokdy není úplně narváno (jestli se chystáte přijít ve větším počtu, raději si to asi pojistěte rezervací). Myslím, že můžu mluvit i za ostatní, když napíšu, že tohle místo doporučujeme všemi deseti.

Continue Reading

20 THINGS I’ve learned in 20 YEARS

  • Na světě je moc zla na to, abychom uměle vytvářeli další.
  • Peníze budou, my nebudem.
  • Život je o momentech a ty nejkrásnější a nejdůležitější nejsou a nebudou nikdy zachyceny na žádné fotce.
  • Činy říkají mnohem víc než slova. Kamarád není ten, kdo se za něj prohlašuje, ale ten, kdo se tak chová.
  • Lidé přicházejí a odcházejí. Je nesmysl prosit je, aby zůstali. Kdo chce, zůstane nebo se vrátí.

  • Láska se nedá vynutit, buďto je, nebo zkrátka není.
  • Občas je v pořádku nebýt v pořádku.
  • Nic není jenom černé nebo bílé.
  • Vždycky dát na svoji intuici.
  • Nežiju v minulosti ani v budoucnosti, žiju teď, život je krátký a každé promarněné minuty je škoda.

  • Nemám povahu na to, abych mlčela a držela krok.
  • Mám svoji hodnotu.
  • Nikdo není neomylný a dokonalý.
  • Někteří lidé si zaslouží odpuštění a druhou šanci a jiní ne.
  • Všímat si a radovat se z maličkostí.
Continue Reading

3 summer PROSECCO DRINKS ideas

K létu neodmyslitelně patří nejrůznější drinky. Obzvlášť v horkých dnech jako zažíváme právě teď přijde vhod cokoliv, co člověka osvěží. Pojďme si udělat 3 drinky, které mají něco společné – prosecco a led…

Prosecco s limetkou, mátou a okurkou

Na 2 sklenky:

  • 1 limetka
  • půl hrsti mátových lístků
  • půl polévkové lžíce bílého cukru
  • 2 plátky salátové okurky
  • 250 ml prosecca
  • led

Limetku rozkrojíme a vymačkáme, přidáme cukr a zamícháme. Přidáme nasekané lístky máty a zalijeme proseccem. Na konec dáme do každé sklenice 1 plátek okurky a pár kostek ledu. Ze všech 3 dnešních receptů můj nejoblíbenější!

Aperol Spritz

Na 1 sklenku:

  • prosecco 3 díly
  • aperol 2 díly
  • sodovka 1 díl
  • led
  • plátek pomeranče

Prosecco, aperol a sodovku nalijeme do sklenice v daných poměrech. Přidáme plátek pomeranče a led. A máme hotovo!

Tip: Pokud nevíte, kam se vydat pro prosecco, obrovský výběr skvělého prosecca mají na Alkohol.cz!

Continue Reading

Prague Chocolate

Představte si, že odjakživa milujete jídlo, ujíždíte na sladkém, obzvlášť na čokoládě, a jednoho dne se dozvíte o pozvání do výrobny čokolády s ochutnávkou a možností vyrobit si čokoládu vlastní. Ujít jsem si to nechat nemohla a dneska vám povykládám, jaké to bylo a jak jste měli možnost jít s námi vlastně i vy…

Pražská čokoláda (Prague Chocolate) je firma, pod kterou spadá značka Steiner & Kovarik založená v roce 2011, která vznikla, jak už název samotný napovídá, spojením dvou osob – Silvie Steinerové a Petra Kovaříka. Nemyslím si, že by někoho bavilo číst detailně historii, a tak zmíním jen to, podle mě, nejdůležitější – firma je to rodinná a ač je dnes velmi populární a rozšířená i po světě, zachovala si svoji původní filozofii. Řídí se heslem „Děláme, co milujeme… Milujeme, co děláme.“.

Když už jsme zabrousili k tomu, kde všude firmu najdete… Po Praze mají prodejen 7 (na Malé Straně, na Starém Městě a na letišti) a kromě jejich čokolády tam prodávají také různé suvenýry s motivy Prahy, protože co si budeme povídat, musí to být obrovské lákadlo pro turisty. Když zrovna probíhají velikonoční nebo vánoční trhy, jejich stánek najdete i na Staromáku, Václaváku nebo na Pražském hradě. V roce 2016 otevřeli svou první zahraniční prodejnu, a to v Dubaji.

Vraťme se ještě na chvíli k rovněž už zmíněné filozofii firmy, protože ta se mi hodně líbí a shrnují ji v 8 bodech:

  1. láska a úsměv
  2. radost
  3. poctivost
  4. pokora
  5. respekt a úcta
  6. svoboda v práci
  7. podpora domácího trhu
  8. pomáhat a pečovat

Tímto se totiž snažím řídit i ve svém životě a znám spousty lidí, kteří by si z těchto bodů alespoň trošku měli něco vzít. Co říkáte?

Continue Reading

Bloggers RE

Znáte projekt s názvem BloggersRE? Pokud vaše odpověď je ne a řadíte se mezi blogery, youtubery nebo jakékoliv jiné online tvůrce, tento příspěvek je přesně pro vás. A pokud vaše odpověď je ano nebo k online tvůrcům nepatříte, ve čtení pokračujte stejně – bude to i o tipech na skvělá místa v Praze!..

BloggersRE je projekt, který vznikl před necelým rokem a půl. Naším záměrem bylo vytvořit něco, co nám v Česku a na Slovensku chybělo, tedy platformu, která by sdružovala online tvůrce bez jakýchkoliv rozdílů, dávala jim možnost dát o sobě vědět a zviditelnit se, podporovala je a propagovala. Tohoto záměru se držíme dodnes a k tomu, abychom jej plnili, slouží náš web, kam se může registrovat kdokoliv vlastnící blog nebo Youtube kanál a kromě článků tam vycházejí i zajímavé rozhovory, Instagram, kde repostujeme fotky označené hashtagem #bloggersre, a Facebook.

Aby všechno fungovalo, jak má, je nepostradatelný náš tým. Ten se od doby, kdy projekt vznikl, hodně proměnil a mění se vlastně stále. Možnost stát se jedním z nás má tak jednou za čas každý, kdo o to má zájem. V současné době je nás 13, z toho 2 zakladatelé – Ivo a Sebastian, holky starající se o chod Instagramu, 2 holky tvořící rozhovory, naše grafička a já, která se starám o všechno související s chodem webu, snažím se, aby úplně všechno fungovalo a dělám to, co je zrovna potřeba.

A aby každý tým fungoval, je potřeba jej držet pohromadě a stmelovat. Proto se jednou za čas scházíme, probíráme novinky, co je potřeba zlepšit, co se osvědčilo a zkrátka úplně všechno. Sejít se je v našem případě hodně složité, protože žijeme v různých koutech Česka i Slovenska, studujeme, pracujeme a máme nespočet jiných aktivit. Včera se nám podařilo se sejít v rekordním počtu 8 lidí a na chvíli vlastně 9, protože Terka ze Slovenska se k nám připojila díky videohovoru. Náš meeting se uskutečnil v Praze a zajímavé na něm bylo vlastně úplně všechno, jak pro nás, tak i pro vás.

Continue Reading

BLOGERFEST

Spousta zajímavých přednášek, workshopů, dobrého jídla i pití a blogeři s blogerkami doslova na každém kroku – to byla akce s názvem Blogerfest, která se konala 9. června v pražském divadle Venuše ve Švehlovce. Jaký byl první blogerský festival?

Všechno to začalo v 9 hodin ráno, kdy se otevřely dveře místa konání a dovnitř začali přicházet první návštěvníci, převážně tedy samozřejmě blogerky a blogeři. U vstupu každý dostal visačku, kam si mohl napsat své jméno. My s Tess, Terkou, Ivem a Sebastianem jsme si tam napsali taky BloggersRE, vyrazili jsme tam totiž jako zástupci našeho týmu. Tímto bych ráda za sebe ještě jednou poděkovala Ivě z agentury GetFound, která měla celou akci na svědomí, za pozvání. Pokud náš projekt ještě neznáte, určitě mrkněte na náš web, Instagram nebo Facebook. Ve zkratce je naším cílem především propojovat československou blogerskou komunitu, pomáhat s propagací a dávat šanci i začátečníkům, ale dnešní článek je o něčem jiném.

Program Blogerfestu byl nabitý. Celé dopoledne i odpoledne probíhaly 45 minutové přednášky už známých blogerek na zajímavá témata týkající se blogování.

První přednáška začala v 9:30 patřila Veronice Tázlerové z blogu Stylish Coffee a nesla název “Jak na Instagram: fotky, stories a proč se vykašlat na algoritmus”. Za mě to byl začátek na jedničku s hvězdičkou, protože tuhle přednášku za sebe řadím k nejlepším celého dne. Hned po Verči přišla na řadu Tereza Dvořáková, známá jako La Tereza, s přednáškou “Z blogera copywriterem, aneb jak psát lepší články”. Tereza byla také skvělá, jen pro mě subjektivně nebyla přednáška až tolik záživná z důvodu, že téměř vše, o čem mluvila, znám, i když je pravda, že některé věci nedělám, protože zastávám názor, že vlastní styl je v blogování jedna z nejdůležitějších věcí. Každopádně věřím, že pro velkou spoustu lidí mohla být přednáška hodně přínosná.

Pak přišla první “coffee break” a hned po ní přednáška Lukáše Rady, jednoho ze dvou autorů blogu Two Gentlemen, “Jak na neplacenou propagaci článků”. Ta pro mě byla v některých věcech zase jako přednáška Terezy, myšleno tak, že dost věcí jsem znala, ono za ty roky blogování se není čemu divit, ale odnesla jsem si taky spoustu nových poznatků a tipů. Po téhle přednášce následovala pauza na oběd, kterou jsme jsme s Tess a Terkou využily nejen k tomu, abychom se najedly, ještě předtím jsme skočily k Žižkovské věži nafotit outfity (ten můj na blogu už tento týden).

Přednášku Andy Pavelcové z blogu Fitfab.cz se zajímavým názvem “Od kdy jsme přestali psát blogy jen tak pro radost” jsme s holkama vynechaly. Další, co jsme si ujít nenechaly, byla Gabriela Bartošovská z blogu Recepty Dětem se svým tématem “Jak budovat svou osobní značku a komunitu”. Musím říct, že Gabča byla naprosto perfektní a to jak samotným obsahem přednášky, tak svým vystupováním. Před Blogerfestem jsem ji neznala a teď po něm hltám každý její nový příspěvek. Úplně mě totiž dostala tím, jak je otevřená, vtipná a na nic si nehraje, velký palec nahoru!

Po druhé “coffee break” dostaly prostor Tereza Salte a Sandra Ježková za Elite Bloggers. Tereza odvykládala svůj vlastní příběh a Sandra pak na ni navázala s tím, jak navázat smysluplné blogové spolupráce. Nutno říct, že ač se rozhodně neřadím k těm, kteří by kývli na cokoliv jen, aby měli nějakou spolupráci, tahle přednáška zapříčinila to, že jsem si ještě o dost víc uvědomila svou vlastní hodnotu a to, jaké chyby jsem v minulosti udělala. Chybami se ale člověk učí, za všechny zkušenosti jsem vděčná a věřím, že mě každá z nich posunula zase o kousek dál.

Continue Reading

#TerapieSdílením

Vztahy. Vděčné a nekonečné téma, ať už v jakékoliv podobě. Pojďme si dnes povědět něco o nich, o víně a taky o knížce Terapie sdílením o jejím čtení, které proběhlo minulý čtvrtek v pražském Karlíně…

Celými jmény Ester Geislerová, herečka, a Josefina Bakošová, návrhářka. Pokud vám tato dvě jména nic neříkají, právě teď zbystřete. Dohromady si říkají Ester&Josefina a na svědomí mají projekt, který za pár měsíců jeho trvání sledují desítky tisíc lidí. Proč? Protože jde o originální nápad a téma, které je blízké snad každému – tedy vztahy. Na svých sociálních sítích, původně jen Instagramu, teď už i Facebooku, sdílí pravidelně s hashtagem #terapiesdilenim úryvky z konverzací zaslaných kýmkoliv, které mají za cíl pobavit a ukázat, že problémy ohledně vztahů se týkají nás všech.

Celý nápad ve mně vzbuzuje nutkání zamyslet se nad tím, jak obrovský vliv má na vztahy dnešní doba, tedy doba sociálních sítí. Všechno má své pro i proti, tedy i tohle. Lidé spolu mohou být neustále v kontaktu, ať jsou od sebe jakkoliv daleko. Na druhou stranu si v mnohých případech raději píší, než aby se sešli, i když mají tu možnost. Vytrácí se schopnost komunikovat “face to face” a vznikají zbytečná nedorozumění a konflikty zapříčiněné jen tím, že si nějakou zprávu někdo špatně vyloží, protože psaný text a mluvené slovo doplněné o výraz v obličeji budou vždy dvě věci od sebe hodně vzdálené. Nemluvě o tom, jaké iluze o dokonalosti vztahů druhých lidí vznikají tím, jak jsou vztahy prezentovány na sociálních sítích.

A proč že je tento článek i o víně? Zkrátka proto, že mi to víno k těm vztahům tak nějak patří. Respektive víno s kamarádkou při probírání toho, co se zase stalo a o jakou krizi zase jde. Protože, jak se říká, ve víně je pravda. Jenže ono se taky říká, že pravda bolí a na to pozor.

Knížku “Terapie sdílením” jsem si kupovala před necelým měsícem a vážně mě baví. Není to knížka jako taková, ale výběr z textů, které se objevují na Instagramu a Facebooku Ester&Josefiny doplněný o to, jak vlastně celý nápad vznikl nebo úryvky ze starých zpráv samotné Ester.

Continue Reading

RANDOM POST | maturita, přijímačky a cesta necesta do zahraničí na léto

Šílené období, kdy se toho děje hrozně moc, nevíte, co dřív, a ze všech sil se snažíte hlavně se z toho nezbláznit – to známe všichni, že mám pravdu? Konec čtvrťáku je toho ukázkovým příkladem a já se přesně z tohohle blázince (snad) teď už konečně dostávám. A tak jsem si řekla, že vypsat se z toho, co všechno se v uplynulých dvou měsících mojí neaktivity na blogu vlastně událo (a zároveň tím tu neaktivitu definitivně zakončit), nebude vůbec na škodu…

Co si budeme povídat, při představě, že bych měla maturovat, se mi trochu svíral žaludek už v září, a tak jsem si to dlouho vůbec nepřipouštěla. Ono nalijme si čistého vína (ano, letošní maturanti, pokus o vtip), já jsem na gymplu zrovna ukázkový student nebyla. Učit jsem se vždycky začala až v momentě, kdy už mi fakt teklo do bot a nějakou záhadou jsem proplula (proopisovala se?) až do čtvrťáku. No zkrátka moc si ze mě neberte příklad, spíš naopak. Na druhou stranu jsem ale od prváku věděla, co mě zajímá a co ne, a tím pádem i z čeho budu pravděpodobně maturovat a dál to studovat, v těch předmětech jsem se celé 4 roky snažila alespoň trochu něco dělat a držet krok. Snažila, no.

Po pololetí jsem si tak nějak jako říkala, že je asi čas fakt už něco dělat. Úspěšně jsem to oddalovala do jara. No co vám tady budu povídat, radši vás odkážu na nejnovější rozhovor se mnou na bloggerere.com, kde se téma maturita (a taky práce na BloggersRE, Krásná.cz nebo blogu) rozebíralo hodně, a tak snad není nutné to opakovat. Stejně je toho na tohle téma na netu mraky. Co jsem ale v rozhovoru nezmínila, je to, jak hrozně moc mě před maturitou bavilo a uklidňovalo sledování různých parodií a celkově vtipných videí na tohle téma Youtube. Moje obzvlášť oblíbené najdete tady, tady a tady. Zaručeně se speciálně u těhle tří pobavíte, ať už vás maturita teprve čeká, nebo ji už máte za sebou.

Continue Reading