10+1 jednoduchých způsobů, jak pomáhám planetě a vy můžete taky

Nacházíme se ve zvláštní době. Nezuří kolem nás válka, žijeme ve svobodné části světa a díky vyspělým a neskutečně rychle se vyvíjejícím technologiím máme možnosti, o kterých se ještě v minulém století lidem ani nesnilo. Každá doba má ale svá úskalí a co na první pohled vypadá jako blahobyt, tím můžeme sebe a všechno okolo nás vlastně úplně zničit. Není lehké začít myslet na všeobecné dobro a zachování přírody na úkor vlastního komfortu, a už vůbec není lehké takové smýšlení převést do praxe. Nejsem “zero waste” a jsem si celkem jistá, že ani nikdy nebudu. Jsem si vědoma, že ani nedělám tolik, kolik bych dělat mohla. Zjistila jsem ale, že někdy je mnohem komfortnější právě to, když člověk na přírodu myslí…

Třídím odpad

Jestli něco považuju za úplné minimum, které by měl dělat opravdu každý, je to právě třídění odpadu. Možná je to tím, že jsem v tom, že to, co vyhazujeme, se zkrátka nějak třídí, vyrůstala. Možná i tím, že jsme se problematice třídění odpadu věnovali už na základní škole jako děti. V každém případě jsem tenhle “rodinný zvyk” nejenom převzala, ale i rozšířila. Protože mít doma místo jednoho velkého odpadkového koše na všechno víc menších odpadkových košů na různé druhy odpadu, a pak to prostě naházet do kontejnerů podle barev, dle mého, opravdu není žádná práce a už vůbec ne práce navíc.

Omezuju používání jednorázových plastů

Žijeme v době, kdy je prakticky nemožné úplně se vyhnout jednorázovým plastům, a je až děsivé, kolik plastu přineseme domů s jediným nákupem potravin. Do jisté míry se ale plastům vyhýbat dá, chce to jen trochu odhodlání a snahy. Opravdu si musíme koupit tu zeleninu, která je v plastovém obalu, když si lze vybrat tu bez obalu? Musíme používat plastová brčka, když můžeme použít papírová nebo kovová? Nejde se vyhnout plastovým kelímkům a táckům, když existují papírové? Nemůžeme si kávu kupovat do vlastního kelímku nebo termo hrnku?

Nakupuju do vlastních sáčků a tašek

Některé druhy potravin zkrátka do něčeho zabalit musíme a celý nákup je taky potřeba do něčeho poskládat, abychom ho mohli dopravit z obchodu domů. Samozřejmě, občas skočím nakoupit neplánovaně cestou ze školy nebo z práce, a tak se mi výjimečně stane, že u sebe nemám nic, do čeho bych nákup zabalila, a musím využít jednorázových sáčků a papírových tašek, které mají v obchodě. Ve většině případů ale chodím na nákup s vlastní plátěnou taškou, ve které mám hozených několik eko sáčků, které používám pořád dokola.

Nevyhazuju jídlo

Když nás naše babičky nutily všechno dojídat, měly k tomu pravděpodobně trochu jiné pohnutky než to, že by jim šlo o naši planetu. Bez ohledu na to se nám ale snažily vštípit dobrou věc. Naučit se plánovat si nákupy potravin tak, aby se stačily spotřebovat, a vařit jen tolik, kolik jsme schopní sníst, není nic zas tak těžkého. Když už ne kvůli planetě, tak alespoň kvůli šetření peněz – efekt to má ve finále stejný.

Continue Reading

CURRENT TREND | Fringe

Rok 2020 je rokem, kdy se v základech otřáslo snad vše, svět módy nevyjímaje. Ani ten pochopitelně nezůstal nezasažen celosvětovou krizí vzniklou v důsledku šíření koronaviru. Od jara, kdy koronakrize propukla, nebylo jasné mnohé, včetně toho, které trendy pro letošní podzim představené na počátku roku, se skutečně trendy stanou a které se místo do šatníků dostanou do propadliště dějin. Který trend se stal jedním z těch šťastných, pro které platí první možnost? Třásním! Kde se vzaly a jak s nimi naložit?

Konec zimy se každoročně nese ve znamení významných módních událostí, kterými jsou týdny módy v Kodani, New Yorku, Londýně, Miláně a Paříži. Ty probíhají během celého února a předurčují, jaké trendy můžeme očekávat. Právě ve zmíněném Miláně se třásně objevily poprvé, a to na Rafa Simonse pro Pradu a Daniela Leeho pro Bottega Veneta. Následující týden se třásně objevily v Paříži na přehlídkách Dior, Rochas nebo Givenchy.

Třásně jsou prvkem typickým pro “kovbojskou módu” inspirovanou Divokým západem, která je spojována s poctivým řemeslným zpracováním a ke které neodmyslitelně patří džínovina a kůže. S těmito nadčasovými materiály také nelze šlápnout vedle, nejen letos na podzim. Kůže je navíc materiál, který se s třásněmi pojí snad nejčastěji – třásně se totiž nejvíce objevují na bundách, kabelkách a sukních. Dále je pak můžete najít na botách, šatech, svetrech, kabátech či šálách.

Continue Reading

PŘEČTENO | Červenec ve znamení sebevzdělávání

Pokaždé, když kolem něčeho vznikne obrovský “boom” a všichni se začnou předhánět, aby to měli taky, má to na mě paradoxně úplně opačný efekt – nechci to. A to i když jsem to předtím třeba chtěla. I když jde o knihy. Částečně proto, že se bojím přílišných očekávání a následného zklamání. Částečně pak z důvodu, že nemám ráda dav a fakt, že dokáže ovlivnit osobní názor. “Nelíbilo se mi to, ale úplně všem ostatním ano, hrozně moc, tak to asi není to tak špatné, ne?” Na druhou stranu když “boom” opadne, ráda se k daným věcem vracím. S odstupem a nezaujatě. A přesně takový byl můj červenec…

Konec prokrastinace – Petr Ludwig

“Prokrastinace” je dnes slovem už poměrně pevně zakořeněným v našich slovnících. V roce 2013, kdy tato kniha poprvé vyšla a setkala se s opravdu velkým ohlasem, to však v našich končinách bylo něco dost nového. Dodnes se občas setkávám s názorem, že “prokrastinace” je jen blogerský výmysl, honosnější výraz pro “lenost”. To je samozřejmě nesmysl.

Petr Ludwig si na této knize vybudoval jméno, a to právem. Přečetla jsem ji jedním dechem a jednoznačně musím říct, že je plná užitečných informací i rad. Převést tyto rady do praxe už je na každém, nicméně lepší základ pro to to provést si nedokážu představit.

Kraď jako umělec, Ukaž, co děláš! & Jeď dál! – Austin Kleon

Pamatuju si, když jsem poprvé někde na sítích zachytila první ze tří knih Austina Kleona. Název “Kraď jako umělec” přeci jen není něco, co by člověk snadno přehlédnul. Díky stejnému grafickému zpracování, které bylo jednoznačně geniálním tahem, jsem si s touto knihou pak spojila i další dvě tohoto autora.

Každá z těchto knih je něčím, co zvládnete přečíst ani ne za odpoledne. S trochou snahy možná zvládnete přečíst všechny tři za jediný den. To ovšem nic nemění na tom, že bych každou ohodnotila 10/10. Aby kniha byla dobrá, nemusí jít o bichli o 500 stranách. Během čtení každé z nich jsem si dokonale srovnala to, co znám a co dělám, něco jsem se přiučila a na konci jsem vždy byla skvěle namotivovaná pustit se do práce. Každou z těchto knih doporučuju všem, kteří cokoliv jakkoliv tvoří, ideálně všechny a postupně v pořadí, v jakém knihy vyšly.

Continue Reading

5 zásad pro vytvoření kvalitního rozhovoru

Jedna ze známých metod v psychologii a také oblíbená forma výstupu v žurnalistice – rozhovor neboli interview. Stejně jako ve zmíněné psychologii, i v žurnalistice je potřeba držet se určitých postupů a zásad. Někdo si je předem nastuduje, jiný zkrátka začne a vytvoří si je postupně sám metodou pokus-omyl a další zkusí kombinaci obojího…

Příprava je základ

Jestliže chcete vytvořit opravdu kvalitní rozhovor, musíte se v první řadě zaměřit na přípravu. Dnešní “doba internetová” přináší tu výhodu, že spousta informací jde dohledat, aniž byste se museli zvednout ze židle. Doslova. Je důležité nastudovat si toho jak co nejvíce o člověku, se kterým rozhovor chcete dělat, tak o tématu, kterému se chcete v rozhovoru věnovat. Následně si udělejte poznámky a vypracujte konkrétní otázky, na které se budete ptát. Je možné, že se rozhovor v průběhu bude vyvíjet trochu jinak, než jste původně předpokládali, že se nebudete moci striktně držet připravených otázek. V takovém případě je potřeba dokázat reagovat a přizpůsobovat se situaci, a právě tehdy oceníte svou důkladnou přípravu úplně nejvíce.

Bez objektivity ani ránu

Nikdo, kdo dělá rozhovory, se s největší pravděpodobností nevyhne tomu, že by někdy dělal rozhovor s někým, koho zná, má ho nějakým způsobem rád nebo k němu chová určité sympatie. Výhoda takové situace je v tom, že o takovém člověku již možná máte nějaké znalosti, možná i více, než je běžně dohledatelné, vaše příprava tak může být jednodušší a výsledný rozhovor zajímavější. Nevýhoda naopak spočívá ve faktu, že musíte zůstat naprosto nestranní a objektivní. Ten, kdo se následně bude na rozhovor dívat nebo si jej bude číst, by rozhodně neměl mít pocit, že má u vás daný člověk plusové body. Vy byste totiž získali body minusové.

Zvídavost je důležitá

Každý, kdo dělá rozhovory, by měl být zvídavý. Měli by ho zajímat lidé a témata, o kterých rozhovory dělá, měl by sám chtít dozvídat se odpovědi na své otázky, ne získávat je jen, aby mohl něco publikovat. Jestliže budou otázky kladeny se skutečným zájmem, jaká bude odpověď, je mnohem pravděpodobnější, že bude rozhovor atraktivní i pro ty, kdo se na něj budou dívat nebo jej budou číst.

Continue Reading

CURRENT TREND | Bra Top

Crop topům definitivně odzvonilo. Že by proto, že byly příliš krátké? Ale kdeže, právě naopak! Letošnímu jaru, a hlavně létu vládnou podprsenky. Podprsenky místo trička, takzvaný “bra top”…

V loňském roce všem vytřela zrak Katie Holmes, když se v ulicích New Yorku předvedla v outfitu, ve kterém hrála prim podprsenka, přes kterou Katie jen přehodila oversized svetr. Neuběhl ani rok a z podprsenek nahrazujících jakýkoliv jiný top se stal hit. Staré známé “méně je více” zase jednou platí, tentokrát ve smyslu “méně látky je více trendy”. Dokazovali to nejprve módní návrháři na svých přehlídkách s trendy pro tento rok a nyní to dokazuje i móda ulice.

Podprsenkový top si lze pořídit v nespočtu střihů, barev i vzorů. Aktuálně jsou v kurzu také háčkované kousky. Ano, skutečně můžete jít “vykrást” babiččinu skříň, abyste byli “in”. Pokud chcete spojit tyto dva trendy, nic vám nebrání. Faktem je, že spousta žen si stále ještě neumí správně vybrat velikost podprsenky – tento trend by čistě teoreticky mohl pomoct. Přeci jen, člověku častokrát více záleží na tom, co má na tričku než pod ním. A pokud sama podprsenka je vlastně tričkem…

Continue Reading

3 způsoby, jak na krásné dlouhé vlasy rychle a za pár korun

Krásné dlouhé vlasy jsou snem mnohých, ne každý má ale to štěstí je mít. Někomu není dáno geneticky, někdo má vlasy zničené tepelně nebo chemicky. Základem pro to, aby byly vlasy krásně vypadající a rychle rostly, je samozřejmě kvalitní péče – s tou vždy nejlépe pomůže a poradí dobrý kadeřník. Navíc však existují i způsoby, kterými se tomuto základu dá ještě pomoct. Jsou jednoduché, zcela přírodní, a navíc i nenáročné pro vaši peněženku. Jaké to jsou?

Bioaquanol U+H

Možná už jste slyšeli o výborných účincích výtažku z kopřivy na vlasy. Ten a k tomu ještě výtažek z měsíčku zahradního, kořene kostivalu, aloe vera nebo mateří kašičku obsahuje produkt s názvem Bioaquanol U. Výsledkem je lepší prokrvení vlasové pokožky a tím pádem snížení vypadávání vlasů, zmírnění lámavosti a třepení, snížení tvorby lupů a růst nových vlasů.

Bioaquanol H se skládá z kyseliny hyaluronové, extraktů z chrupavky a řady vitamínů. Jeho úkolem je odstranit vypadávání vlasů, obnovit jejich růstový cyklus, zpevnit je a odstranit výskyt lupů.

Oba tyto produkty jsou k dostání v lékárnách a na internetu, v baleních buď po 50 ml, nebo po 250 ml. Měly by se používat pravidelně, úplně ideálně jednou denně. Jejich účinky opravdu uvidíte, a to už zhruba po měsíci.

Henna

Pokud máte hennu spojenou jen s dočasnými tetováními a barvením vlasů, vyvedu vás z omylu. Henna jako taková je používána už od starověku, a není divu. Je zcela přírodní a na vlasy má jen samé pozitivní účinky. Udělejte si zábal a spojte kúru s příjemnou relaxací. Po použití budou vaše vlasy hebké, optimálně vyživené, lesklé, oživené a revitalizované.

Tyto účinky má jak klasická henna, která i barví a vybrat si můžete z různých odstínů, tak henna vitamínová, která na odstín vlasů nemá žádný vliv.

Continue Reading

Today I am thankful | OUTFIT

„V každém okamžiku našeho života bychom měli být tak vděční, jak jen je to vůbec možné,“ to řekl Seneca. A já se snažím. Snažím se být vděčná úplně za všechno – od těch úplně nejzákladnějších věcí, až po ty ve své podstatě naprosto povrchní. Snažím se i přesto, a vlastně právě proto, že jsem nikdy nezažila, jaké to je, ty věci nemít. A přiznám se, že jsem byla ještě před čtvrt rokem úplně přesvědčená, že opravdu vděčná jsem. Byla jsem přesvědčená, že vděčnost, kterou cítím, být větší rozhodně nemůže, protože si přece naprosto uvědomuju, co všechno mám.

Asi není naší vinou, že si neumíme úplně představit něco, co jsme nikdy nezažili. Koneckonců, jak bychom mohli. Neměli bychom ale tvrdit, že si to představit umíme. Nic není jen černé nebo bílé, i když se to tak zprvu může jevit, a tak se i z velké životní facky, kdy nám osud udělá pořádnou čáru přes rozpočet, dá vytěžit něco dobrého. Po čase, když opadne prvotní šok, panika nebo smutek a člověk je schopný znovu se pořádně nadechnout a myslet racionálně. Některé životní facky mají na svědomí téměř nenápadná prozření, jiné kompletní přestavění žebříčku hodnot. Naše osobní hranice se nerovnají hranicím obecným. To, že máme v danou chvíli pocit, že víc už to nejde, neznamená, že to není jen pocit. Je jenom na nás, jestli nás osudová čára přes rozpočet zastaví, zlomí, nebo ji překonáme. Pak si možná ke svému vlastnímu překvapení uvědomíme, že jsme vděčnější. Víc, než jsme si dřív uměli představit. Navzdory tomu, že jsme si mysleli, že už to nejde. Vděční nejvíc, jak jen je to vůbec možné. Možné v ten daný moment a pro nás osobně, ale rozhodně ne všeobecně.

Jestliže mě znáte, víte, že už několik let miluju kombinování ležérního s elegantním. V posledních měsících k tomu začínám víc a víc propadat oversized kouskům, jejichž pohodlnost je prostě něco, co člověk rozhodně chce. Neustále tak balancuji někde na hranici toho, co je ještě kombinovatelné, a toho, v čem se dá ještě vypadat dobře, a ne jako v pytli. Na mojí hranici. Móda totiž sice má nějaká pravidla, ale ve finále je to vždy nejvíc o tom, jak se člověk cítí. A já se teď cítím nejlíp nejčastěji v boyfriend džínách, ke kterým doplňuji zbytek.

Continue Reading

9+1 využití zázraku s názvem kokosový olej

Někde se kokosový olej hojně používá už roky, u nás jej většina lidí objevila až poměrně nedávno. Jeho kouzlo spočívá ve vysokém obsahu nasyceného tuku, mastných kyselin, vitamínů a aktivních látek. Ten nejkvalitnější se získává z jader kokosových ořechů lisováním za studena. Díky všem jeho vlastnostem nabízí olej nepřeberné množství využití. Myslíte si, že už znáte všechna? Přesvědčte se o tom, že vás tento zázrak může stále pořádně překvapit!

Vlasy

Pokud chcete omezit vypadávání, lámání a třepení vlasů, potřebujete jim dodat lesk nebo se zbavit lupů, kokosový olej vám s tím hravě pomůže. Nejlépe funguje, pokud si z něj uděláte zábal před umytím. Můžete jej také pouze vetřít do pokožky hlavy nebo do konečků.

Pokožka

Díky svým výborným hydratačním a vyživujícím účinkům dokáže kokosový olej bez problémů nahradit jakékoliv tělové mléko nebo máslo. Rychle se vsakuje a také příjemně voní. Je navíc vhodný i na vyrážky nebo atopickou pokožku a při dlouhodobém používání dokáže omezit stárnutí a léčit celulitidu nebo strie. K tomu všemu příjemně voní. Nahradit jím můžete také antiperspirant. Někde je uváděno, že si z kokosového oleje můžete vyrobit i opalovací krém. Lékaři to ale není doporučováno. Dá se ovšem použít místo krému po opalování, protože pokožku zklidňuje a chrání.

Jídlo

Je prokázáno, že pokud si dáte každé ráno jednu lžičku kokosového oleje, už po pár dnech se budete celkově cítit lépe. Vaše tělo totiž bude mít dostatek vitamínů A, K, C a D, nenasycených mastných kyselin, zinku a selenu. Díky tomu, že se kokosový olej nepřepaluje, je ideální k pečení a smažení, a to nejen při přípravě sladkých, ale i slaných jídel. Na internetu najdete spoustu receptů zahrnujících kokosový olej.

Hubnutí

Nechce se vám věřit, že by olej mohl pomoct zhubnout? Je tomu opravdu tak! Tajemství spočívá v tom, že kokosový olej stimuluje metabolismus a snižuje pocit hladu. Spojte tuto informaci s tím, co jste si už přečetli výše a řekněte nadbytečným kilům sbohem.

Continue Reading

MY EATING HABITS | Jak to mám s jídlem

Vždycky mi přišlo zvláštní, že i tak důležitá oblast jako je stravování může podléhat trendům. Nerozuměla jsem tomu, jak je možné, že se o něčem v jednu chvíli tvrdí, jak je to správné a jíst by tak měli všichni, a ve chvíli druhou úplný opak. Byť jsem se v tom chtěla orientovat, dařilo se mi pořád úspěšně jen ztrácet…

Pravděpodobně nikdy nepřestanu být vděčná genům, díky kterým jsem vždycky mohla a můžu sníst v podstatě cokoliv v jakémkoliv množství, a na tom, jak vypadám, se to téměř neprojeví. Na jednu stranu je to obrovská výhoda. Na druhou stranu ale nevýhoda, protože člověk, který se nemusí ani trochu hlídat, má mnohem menší motivaci jíst zdravě. Nebudeme si nic nalhávat, většina lidí hledí právě na vzhled. Zevnějšek je ale jedna věc, a to, jak se člověk cítí uvnitř, věc druhá – důležitější. To je potřeba si uvědomit stejně jako fakt, že to, co je dnes považováno za ideální, mohlo být dříve považováno za odstrašující případ.

Přestože jsem nikdy neměla problém s váhou, netrápilo mě, jak vypadám, a vždycky jsem milovala jídlo, před pár lety jsem si na vlastní kůži zkusila, jak i tahle láska může mít blízko k nenávisti. Celé to začalo vlastně úplně nenápadně. Rozhodla jsem se svá trápení, kterých se na mě v jednom období nahrnulo hodně, řešit tím, že se co nejvíc zaměstnám. Samou prací jsem tehdy ale tak dlouho zapomínala jíst, až jsem si vytvořila problém, ze kterého mě dostal až pád na dno. Naštěstí se právě ze dna odráží nejlépe. Vypsala jsem se pak z toho v článku o poruchách příjmu potravy.

Kdybych tvrdila, že mám dnes stoprocentně zdravý vztah k jídlu, lhala bych. Co mi z téhle nešťastné kapitoly zůstalo, je, že můj mozek pocit hladu z nějakého důvodu pořád vyhodnocuje jako něco pozitivního. Pořád tedy tak trochu svádím boj sama se sebou. Už ale naštěstí samozřejmě dobře vím, že pocit hladu nesignalizuje nic jiného než to, že by se člověk měl najíst. A úplně ideálně by se vlastně vůbec neměl dostavit, protože člověk by měl jíst pravidelně v menších porcích. O to se snažím a většinou se mi to daří, i když to chce často dost plánování.

Už jsem nakousla, že stravovat se zdravě, může být pro někoho s rychlým metabolismem a žádnými zdravotními problémy, paradoxně vlastně dost těžké. Doma mě odmala sice vedli k tomu, že by se mělo jíst hodně ovoce a zeleniny a že chipsy a podobné “dobroty” rozhodně nejsou nic doopravdy dobrého, ale někdy v pubertě jsem začala konat tak, jako by mě učili pravý opak. Můj jídelníček nebyla úplná katastrofa, ale ani žádná velká hitparáda. Jedla jsem třeba spoustu věcí, které mi vůbec nic nedávaly, a nikdy jsem nesnídala. A vůbec nic mě nemotivovalo k tomu to změnit.

Continue Reading

5+1 jednoduchých kroků k úspěšnému článku

Napsat úspěšný článek, a ideálně psát jenom takové, je snem snad každého, kdo se psaní nějak věnuje. Skutečně málokdo touží po tom, aby jeho práci nikdo neviděl, neocenil, zkrátka aby zůstala úplně bez povšimnutí. Zaručeně fungující rychlý a snadný univerzální recept na úspěch zatím nikdo nevymyslel. A je to dobře. Byl by někdo doopravdy úspěšný, kdyby úspěšní byli úplně všichni? Ne nadarmo se říká, že trpělivost růže přináší. K té je potřeba přidat poctivou práci, píli a určité know-how. A jaké že je to know-how v oboru psaní článků? Které kroky dodržovat na cestě k článku, který sklidí úspěch?

Téma a obsah

Jestliže vám jde jen o čísla vyjadřující kliknutí na článek, tento bod můžete směle přeskočit a přečíst si jen bod následující a úplně poslední. Autorovi, který chce napsat skutečně úspěšný článek, by ovšem mělo jít o víc, než jen o počet načtení stránky, minimálně o to, jak dlouho lidé na této stránce vydrží. Jestliže chce někdo napsat úspěšný článek, musí si v první řadě zvolit zajímavé téma. Při výběru se lze řídit tím, co shledává zajímavým on sám, nebo kupříkladu tím, o čem se právě hodně mluví. Zajímavé nesmí být jen téma jako takové, ale i jeho zpracování. Obsah článku nesmí čtenáře nudit. Vyhněte se omílání toho stejného pořád dokola – text musí mít určitý spád. Můžete přidat překvapivá fakta nebo statistiky, protože ty mají sílu zaujmout.

Titulek a perex

Všichni lidé pohybující se v médiích moc dobře ví, že článek prodává jeho titulek. Titulek, popřípadě perex, jsou důvodem, proč lidé na článek kliknou, nebo si časopis či noviny koupí, v případě tištěných médií. Důkazem toho je bulvár nechvalně známý svými lživými zavádějícími titulky, které mnohdy se samotným obsahem nemají mnoho společného, v těch horších případech dokonce nic. Podobné strategie se již nějaký čas chytají i online tvůrci jako blogeři nebo youtubeři. A proč by to dělali, kdyby to nefungovalo, že ano. Tímto vás však rozhodně nenavádím k tomu, abyste v titulcích lhali, v žádném případě. Snažte se ale titulky psát tak, aby byly relevantní k obsahu, poutavé a nalákaly potencionální čtenáře. V podstatě to stejné platí u perexu. V tom odhalte ve zkratce, o čem článek bude, a nalákejte k dalšímu čtení.

Tip č. 1: Místo „Naše dovolená v Itálii“ vyzkoušejte například „Jak jsme se ztratili po cestě do Benátek“, místo „Léto 2018“ zase „5 mých zážitků letošního léta, které by měl vyzkoušet každý!“.

Tip č. 2: Statistiky dokazují, že větší úspěch sklízí titulky obsahující čísla, a ještě větší ty, které obsahují lichá čísla. Co vám říkají titulky typu „3 důvody, proč…“ nebo „6+1 způsobů, jak…“? Mnozí si myslí, že jde jen o nějaký “trend” v psaní, ale důvod, proč se používají, je jiný.

Continue Reading