Nechat se pohltit dosud dost přehlíženým žánrem a odstřihnout se tak od reality. Když se mi v lednu dostal do ruky Dárek od Sebastiana Fitzeka, netušila jsem, že v jednom z následujících měsíců nepřečtu nic od kohokoliv jiného. Je libo několik thrillerů, od kterých se nebudete moct odtrhnout?

Terapie – Sebastian Fitzek

Záhadné zmizení dvanáctileté dcery renomovaného psychiatra Viktora stojí na počátku příběhu, který se však odehrává až o čtyři roky později. Viktor se vydává do víkendového domu na malém ostrově Parkum, kde ho nečekaně vyhledá neznámá mladá žena, která již od počátku působí velmi tajemně a která chce, aby ji léčil. Viktor přes počáteční odmítání terapii zahájí a netuší, co tím odstartoval.

Prostředí osamoceného domu na ostrově, kde záhy vypukne bouře, v kombinaci se samotným dějem, místy sklouzává od thrilleru k horroru. Vzhledem k faktu, jak mistrně si autor dokáže se čtenářem hrát a stírat hranici mezi halucinacemi a realitou, se těžko věří tomu, že jde o jeho prvotinu. Konec se může jevit příliš nereálně, bezpochyby je ale překvapivý a jen málokdo dokáže předem odhalit zápletku.

Balíček – Sebastian Fitzek

Mladá psychiatrička Emma je v hotelovém pokoji znásilněna. Pachatelem je muž, kterému je přezdíváno Holič, protože svým obětem vždy oholí vlasy. Všechny své oběti ovšem poté zavraždí, Emma vyvázla, a vzhledem k psychickým následkům, které si z hrůzného zážitku odnesla, se rázem dostává do pozice těch, které dříve léčila. Bezpečně, v rámci možností, se nyní cítí jen ve svém vlastním domě. Ovšem jen do chvíle, kdy u jejích dveří zazvoní pošťák s balíčkem pro souseda, o kterém nikdy neslyšela.

Knižní trh přesycený natolik, že perfektně se v něm zorientovat je v podstatě nadlidský úkol – to je situace současné doby. Na to, zda je to lepší, nebo horší, než když toho kvůli cenzuře vychází naopak pramálo, si udělejte názor sami. Faktem je, že svoboda publikování s sebou nese pro čtenáře náročný proces výběru a pro autory náročný proces prosazení se. Některým z těch, kterým se prosadit jednoznačně podařilo, jsem věnovala svůj leden…

Veselí – Radka Třeštíková

Jestliže můžu o nějaké knize říct, že mě skutečně zasáhla, ovlivnila a budu na ni ještě dlouho vzpomínat, je to jednoznačně Veselí od Radky Třeštíkové. Četla jsem všechny Radčiny knihy, které této knize předcházely, některé se mi líbily více, jiné méně, všechny se mi však četly moc dobře díky autorčinu vyprávěcímu stylu, který mi zkrátka sedl, proto jsem předpokládala, že ani u této knihy tomu nebude jinak. Nebylo. Zcela nečekaná pro mě ale byla lavina emocí, které ve mně Veselí dokázalo vyvolat.

Pokud se vám někdy stalo, že jste v nějaké knize nacházeli sami sebe a svůj vlastní příběh, důležité osoby z vašeho vlastního života, a dokonce i prostředí, ve kterém se odehrával děj, vám bylo tak nápadně povědomé, pravděpodobně víte, o čem mluvím. Hořkosladký název knihy, který rozhodně nemá jen prostý jednoznačný význam, pro mě představuje pomyslnou třešničku na dortu, dokonalosti.

Foukneš do pěny – Radka Třeštíková

Kniha, která je diametrálně odlišná od všech předchozích – právě tak bych popsala Foukneš do pěny. Nečekejte, že z toho budete moudří, nečekejte, že vás hlavní hrdinka nebude rozčilovat, a nečekejte, že se vám podaří se v tom zorientovat. Právě v tom ale spatřuji genialitu této knihy a troufám si tvrdit, že to byl autorčin záměr.

Foukneš do pěny není kniha pro každého a rozhodně to není oddechovka, u které vypnete. Když se vám podaří vcítit se do někoho jako je Vladěna, hlavní hrdinka, nebo pokud vás s ní něco spojuje, pochopíte, že to, jaká kniha je, naprosto přesně odráží její vnitřní pochody. Když ne, pokuste se alespoň neodsuzovat něco jen proto, že to nechápete.