CURRENT TREND | Cargo

Pamatujete si éru kapsáčů? Je nejvyšší čas vám oznámit, že právě tenhle typ kalhot je zpět. Jen už se jim neříká kapsáče, ale cargo a jejich střih také ve většině případů nezůstal beze změny. Žádné úšklebky či posměšky nejsou na místě, tohle je jeden z nejžhavějších trendů letošního podzimu…

Kapsáče mají za sebou několik vzestupů a pádů. Do paměti nás všech se asi nejvíce zapsaly svou neforemností. Neforemnosti ale odzvonilo, nynější střihy jsou volnější v oblasti boků a zúžené u kotníků, čímž lichotí spoustě typů postav. Pokud vás trápí širší boky, vyvarujte se umístění kapes právě na nich, jinak se ale tohoto kousku nemusíte vůbec bát, naopak. Navíc nelze nezmínit pohodlnost, která je pro spoustu lidí nepochybně naprosto klíčovým faktorem v oblékání a cargo kalhoty ji mohou zaručit.

Cargo vám jen velice stěží nebudou okamžitě evokovat vojenský styl. Jejich typickými barvami jsou khaki, hnědá nebo béžová, méně pak bílá, šedá nebo černá. Jestliže neplánujete zvolit obvyklý materiál, máte možnost sáhnout po kůži i kožence. A pokud vám jednobarevnost nestačí, vyhledejte různé vzory, tato varianta je také k mání.

Continue Reading

Autumn shows how beautiful it is to let go | OUTFIT

Já a podzim máme takový dost komplikovaný vztah. Miluju ten podzimní kýč zbarveného listí na stromech, o to víc, když to doplňují sluneční paprsky. Babí léto je pro mě mnohem krásnější období než léto samotné. Na druhou stranu nesnáším déšť a sychravo a s každým dalším takovým dnem mám míň a míň energie, motivace a celkově chuti cokoliv dělat. A to i přesto, že když je takové počasí, je to úplně ideální pro zabalení se do deky, zapálení svíčky a čtení, což jsou všechno věci, pro které mám slabost. V tomhle tuším zdaleka nebudu sama, že ano?

Každý podzim tak svádím trochu boj se sebou samotnou a s nachlazením, které přichází ruku v ruce s nepřízní počasí. Letos mám pocit, že ještě o něco větší, protože některé roky jsou holt náročnější než jiné. Někde jsem jednou četla nebo slyšela, že člověk dostane naloženo jen tolik, kolik unese, přesně to si v takových časech snažím říkat. Nicméně jenom utěšovat se je dost málo. Kromě trávení času s kamarády, které je pro mě zaručený lék kdykoliv, jsem to letos vsadila na další dvě karty. Po pár letech jsem konečně překonala svou lenost a začala se pravidelně hýbat, hlavně cvičit jógu. Taky jsem pravidelně začala pít bylinkové čaje, což je něco, co jsem nedělala nikdy, a nevěřila bych, jaký takový malý každodenní rituál může mít vliv.

Continue Reading

Faith is unquestioning belief | OUTFIT

Pokud budete přesvědčeni, že se pletu, vyveďte mě, prosím, z omylu. Jsem přesvědčená, že úplně každý člověk potřebuje v něco věřit. Víra je jednou z těch věcí, které nás dokáží držet nad vodou i v těch temnějších časech. Když ztratíme veškerou víru, ztratíme určitým způsobem i část své existence. Je úplně jedno, co si pod pojmem víra představíte. Víra v lásku, pokrok, boží mlýny, nějaké náboženství… věřit se dá v podstatě v cokoliv, a to i v mnohem banálnější věci, než jsem teď náhodně vyjmenovala. Největší část populace si slovo víra s největší pravděpodobnosti jako první spojí s náboženstvím, a právě to je něco, nad čím, mimo jiné, často dost přemýšlím…

Ačkoliv dle průzkumů žijeme v převážně ateistické zemi, dokonce jedné z nejateističtějších na světě, náboženství bylo v mém životě od mala dost skloňovaným pojmem. Důvod je prostý – oblast, ze které pocházím, je z těch, kde je pořád velké procento katolíků. Když jsem jako malá nechodila do hodin náboženství, byla jsem jediná z celé naší třídy. Tehdy se možná zrodilo to, že obvykle nemám tendence jít s davem, spíš naopak. Ale to dost odbočuju a předbíhám. Z výčtu věcí, za které jsem úplně nejvíc vděčná svým rodičům, teď vyzdvihnu to, jak mě vychovali. Kdybych teď zase odbočovala, zmínila bych, že samozřejmě výchova není všechno a veliký podíl má osobnost daného člověka, protože při pohledu na mého bratra, který byl vychováván úplně stejně a je úplně jiný než já, je to zjevné, ale já neodbočím.

Zkrátka a dobře, mí rodiče byli úžasní v tom, že mi dali možnost volby. Nikdy mě přímo nevedli k žádnému náboženství, ale ani mi nikdy žádné nezakazovali a vždycky mi říkali, že je to na mně. Půlku rodiny mám nábožensky založenou, druhou půlku vůbec a já jsem mezi tím v určitých životních obdobích dost tápala. Srovnat si všechno, co se tohohle tématu týká, se mi podařilo až někdy po základní škole. Zjistila jsem, že mě náboženství vlastně svým způsobem přitahují, v mnoha ohledech. Vzpomínám si, jak jsem jednou úplně náhodou zabloudila na mši a dlouhé minuty stála úplně fascinovaná a vstřebávala každou vteřinu celého toho dění. A zjistila jsem, že mě zároveň dokáží náboženství i neskutečně odpuzovat. Celý život kolem sebe vidím lidi, kteří jsou na veřejnosti naoko katolíci, zkrátka aby vypadali dobře v té katolické většině, ale takové Desatero, jako by pro ně nebylo. A to vůbec nezmiňuji všechny ty extrémy, jaké náboženství dokáží vyvolat. Množství válek v historii vzniklých právě kvůli náboženstvím budiž toho důkazem. Na druhou stranu jsem viděla nespočet případů opravdové, čiré a nádherné víry a umím si představit, že kdybych někoho s takovým smýšlením měla vedle sebe, výrazně by to ovlivnilo i mě a moje docela pevně dané postoje.

Ať už se to bude zdát sebevíc nadsazené, v určitých aspektech mi náboženství přijdou jako takové sociální sítě dřívější doby. V některých částech světa a jejich kulturách možná i doby dnešní, ale pojďme se držet toho, v které části světa žijeme my. Abych vysvětlila, jak to myslím… Sociální sítě mají sílu spojovat neskutečné masy lidí, dokáží podněcovat k dobru, ale na druhou stranu i k obrovskému zlu, pokud je s nimi nakládáno špatně. To stejné vnímám i v případě náboženství.

Continue Reading

CURRENT TREND | Bike Shorts

Tento trend budete buďto milovat, nebo nenávidět. Za tímto tvrzením si stojím, není totiž podle mého žádná šance, že by vás mohly cyklistické šortky nechat zcela lhostejnými. Pokud máte pocit, že s tímto článkem přicházím pozdě a cyklistickým šortkám už s koncem léta odzvonilo, vyvedu vás z omylu – jejich hvězdná dráha pokračuje dál…

Devadesátá léta se poslední dobou čím dál více hlásí o slovo. Důkazem byl například velký návrat ledvinek anebo výrazných sponek do vlasů. I tento trend tzv. “bike shorts”, tedy cyklistických šortek, má své kořeny na konci minulého století. Dámou, která si tehdy tento módní kousek velice oblíbila a hojně jej ve svém volném čase nosila, byla všemi milovaná Lady Diana.

A právě Lady Di se módní návrháři inspirovali, když cyklistické šortky začali ve velkém zapojovat do svých kolekcí pro jaro a léto 2019. Na molech jste je mohli vidět kupříkladu u značek Fendi, Stella McCartney, Chanel nebo Gucci. Kdo ale jako by tento trend předvídal, byla Kim Kardashian. Ta začala cyklistické šortky nosit už v roce 2017, ačkoliv nad tím tehdy většina lidí nevěříčně kroutila hlavou. Dnes není z řad celebrit zdaleka jediná – Hailey Baldwin, Emily Ratajkowski, Miley Cyrus anebo Gigi a Bella Hadid budiž toho důkazem.

Cyklistické šortky jsou na trhu v nejrůznějších barvách a vzorech, i jejich délka se může trochu lišit. Nejčastější volbou všech bývá černá. Nevýhodou tohoto trendu je, že zdaleka nelichotí všem typům postav. Nejlépe šortky samozřejmě vypadají na ženách, které mají dlouhé štíhlé nohy, těm velmi lichotí. Ovšem výše byla zmíněna Kim Kardashian, což je důkazem toho, že ani výrazné křivky nemusí být překážkou. Výhodou tohoto trendu je, že jde o kousek neuvěřitelně pohodlný. Spousta žen jím nahradila legíny, což mluví samo za sebe.

Continue Reading

#SecondHandSeptember

Vytváření nejrůznějších měsíčních výzev za dobrým účelem není nic nového pod sluncem. Naprosté většině lidí není cizí pojem “Movember“, v našem malém česko-slovenském rybníčku se loni objevila například srpnová výzva #MěsícTransparentnosti. A právě v těchto dnech obletěla celý svět výzva nesoucí název “Second Hand September”…

Jestliže jste o této výzvě zatím nečetli ani neslyšeli, i když jsou jí plné sociální sítě, uvedu vás do obrazu. O co zhruba jde, určitě tušíte už z názvu. Celé to vzniklo ve Velké Británii s jasnou myšlenkou – celý měsíc září, tedy 30 dní, nenakupovat vůbec žádné nové kousky oblečení. Důvod je prostý, je jím touha zachránit naši planetu. Pokud se o problematiku “fast fashion” vůbec nezajímáte, anebo jste o ní dokonce nikdy neslyšeli, o čemž ale trochu pochybuju, možná vám to teď nebude úplně dávat smysl. Věc však má tak, že módní průmysl má na svědomí obrovské škody na přírodě vzniklé nejprve při výrobě a následně při vyhazování věcí. Velké řetězce produkují nové a nové kusy oblečení, a dokud je lidé budou nakupovat v tak velké míře jako doposud, v podstatě není šance, aby se něco změnilo. Nehledě na to, že právě tyto řetězce v naprosté většině nehledí na jakoukoliv udržitelnost, nýbrž jen na své zisky, a tak se z toho celého stává začarovaný kruh. Kruh, který je potřeba prolomit. Zajímá-li vás víc, doporučuju oficiální stránky Oxfam, což je charita, která za výzvou stojí.

Tato výzva vám ovšem vůbec nezakazuje pořídit si něco do svého šatníku, jen pro to nesmíte jít do obchoďáku. Pokud je pro vás nakupování určitou závislostí, vášní nebo odreagováním, vyražte do second handu a podpořte tak “slow fashion”.

Nakupování v “sekáčích” má hned několik výhod – pořídíte si kousky, které nepotkáte na dalších dvaceti lidech ve městě, výrazně ulevíte svojí peněžence a v neposlední řadě ze sebe ještě budete moct mít dobrý pocit. Výraznou nevýhodu mohou pocítit lidé netrpěliví, které nebaví se prohrabovat spoustou věcí, než najdou tu pravou, pro někoho ale právě to může být na celém procesu tím nejpříjemnějším. Argument, že tam nemáte šanci sehnat něco, co je právě teď “IN”, není na místě. Jak všichni víme, trendy se opakují, a tak v “sekáčích” můžete ke svému překvapení najít klidně i to, co se právě nachází na pultech obchodů, stejně tak jako to často můžete najít ve skříni své maminky nebo babičky.

Continue Reading

CURRENT TREND | Barrettes & Snap Clips

Trendy let minulých se opět hlásí o slovo! Tentokrát přišly na řadu výrazné ozdoby ve vlasech, především tedy sponky zažívají svůj velký comeback. Odkud tento trend vlastně přišel, kdo všechno si jej oblíbil a kam zamířit, když bychom si o něj také rádi rozšířili svou šperkovnici?

Pestrobarevné výrazné sponky mám spojené s dětstvím. Není divu, je to velký trend 90. let a já jsem “devadesátkové dítě”. Pokud jich pár pořád ještě máte z nostalgie doma, raději je tam ale nechte, výrazné barvy už totiž v kurzu nejsou. Tentokrát vedou hlavně nude a pastelové odstíny, pozadu nezůstávají ani zvířecí vzory, ty jsou koneckonců teď trendem i samy o sobě, a v neposlední řadě nejrůznější kamínky a perličky. (Pamatujete na perličkový trend sezóny 2017/2018?) Jako bonus si můžete dle libosti pořídit i sponky s nápisy. Úkol úplně všech variant je jasný – hlavně mají být vidět.

Jako je tomu u naprosté většiny trendů, ne-li u všech, i kořeny tohoto sahají do zahraničí. Ještě před sponkami samotnými se začaly těšit oblibě plastové skřipce, přišly s nimi dámy ze Skandinávie, a sponky pak na sebe nenechaly dlouho čekat. Rozšířily se po celém světě, za zmínku stojí kupříkladu značky Valet Studio nebo Reliquia Jewellery, a nyní už pomalu kralují i u nás, objevily se mimo jiné ve vlasech modelek na Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku a spousta českých a slovenských blogerek už se do nich také zamilovala.

Jestliže si nechcete sponky pořizovat v zahraničí, kde je samozřejmě větší výběr, navštivte například e-shop Zalando.cz nebo prodejny Mango či Reserved.

Continue Reading

Don’t call me a blogger | OUTFIT

Nedávno ke mně přišla kamarádka a chtěla mě představit svému příteli. “Tohle je Deni, blogerka,” řekla tehdy. Já jsem se zarazila a okamžitě si uvědomila, že mě to označení urazilo. Později mi to nedalo, abych se k celé té situaci ještě nevrátila a nepřemýšlela nad ní. Nejprve jsem měla za to, že důvodem byl fakt, že toho dělám mnohem víc než jen blog. Pak mi ale došlo, že kdyby mě označila jen slovem editorka ba dokonce i studentka, vlastně by mi to nevadilo, a přitom by stejně tak opomenula všechno to ostatní. Proč mám tedy problém se slovem “blogerka”?

O několik dní později se to celé stalo úplnou shodou okolností tématem diskuze u piva s mým kamarádem. Už ani nevím jak, ale dostali jsme se k probírání situace na blozích, Youtube a obecně sociálních sítích. Mluvili jsme o tom, jak lidi dokážou být zaprodaní, že je smutná situace na naší scéně oproti zahraničí, mimo jiné protože v množství kvalitního obsahu silně pokulháváme…

Na základě téhle diskuze mi to najednou celé začalo dávat smysl. Člověk se může snažit něco dělat sebepoctivěji, ale jakmile existují lidé, kteří to dělají přesně opačně, a právě tito lidé mají velkou sledovanost a tím pádem vliv, může se snažit sebevíc a vždycky bude ve škatulce, na kterou není pohlíženo právě dvakrát pozitivně.

Continue Reading

It’s good to be home | OUTFIT

Co pro vás znamená domov? Je to jenom místo, anebo něco mnohem víc? V posledních týdnech, možná i měsících, mi tyhle otázky dost zamotaly hlavu. O to víc, že jsem si za to, že jsem nad nimi vůbec musela začít přemýšlet, mohla úplně sama…

Nevím, jestli to víte (nebo jestli to vlastně můžete vědět, nedokážu si vybavit, jestli jsem to vůbec někam pořádně psala), ale pokud ne, tak se to dozvíte teď – v říjnu jsem se přestěhovala. Teda, tak napůl. A tím, že tak napůl, vlastně nejspíš vznikl celý problém, ale to už předbíhám. Zkrátka a dobře, splnila jsem si sen a šla na vysokou do Prahy. Sen, který jsem měla snad od doby, co jsem nad nějakou vysokou školou začala úplně poprvé přemýšlet, takže tak od základky, nebo jsem si aspoň myslela, že ten sen pořád mám.

V posledním roce se mi skoro všechny priority obrátily vzhůru nohama. Ačkoliv jsem byla roky přesvědčená, že odstěhovat se do Prahy je přesně to, co chci a co bude to nejlepší, najednou jsem si tím nebyla jistá. Najednou pro mě byli mnohem víc lidi, které mám kolem sebe, než jakákoliv kariéra nebo škola. Tak se stalo, že jsem si nejdřív nechala v únoru “zadní vrátka” při podávání přihlášek a nakonec, když jsem se přece jenom rozhodla, že do Prahy půjdu, jsem si alespoň poskládala rozvrh tak, abych půlku týdne strávila v Praze a druhou půlku… doma? Jak jsem tak začala trávit spoustu času ve vlaku a přestala cokoliv stíhat, začala jsem si najednou připadat, že nepatřím vůbec nikam.

Continue Reading

I was created to create | OUTFIT

S inspirací je to někdy těžké. Jednou jí má člověk tolik, že neví, co s ní, a podruhé tak málo, že se zoufale snaží chytnout úplně čehokoliv, aby jí načerpal alespoň trošku. Přesně tyhle dvě fáze se většinou střídají u mě. Buďto bych celé dny nejradši jenom tvořila, protože mám nápadů na rozdávání a každou chvíli mě napadají další a další, anebo nejsem schopná absolutně žádné kreativní činnosti. V takovém případě to pak prostě nehrotím a čekám, až mě nějaká múza zase políbí. Už dávno jsem totiž přišla na to, že mermomocí se o něco snažit, když člověku chybí inspirace a tím pádem se mu do tvoření ani nechce, je nesmysl. Jediným výsledkem totiž bývá to, že člověk sám sebe otráví, a pak ještě o to víc, když lidi poznají, že netvořil s láskou a chutí, a oni to poznají.

Že v mém případě mluvím o psaní a tvorbě blogu, to je vám asi jasné. V obdobích, kdy mám inspirace požehnaně, se snažím pracovat na blogu tolik, abych měla i něco dopředu a blog nemusel stagnovat, až zase přijde krize. Stejně to občas nevyjde a mezi příspěvky vznikají, ač mě to netěší, pauzy. Řekněte ale sami – budete raději číst blog, ze kterého jde cítit, že je tvořený s láskou a jeho autor či autorka jej tvořit opravdu chce, nebo blog, ze kterého na vás už při první návštěvě jasně dýchne určitá nechuť a donucení sebe sama jej držet při životě?

Málokdo to asi ví, ale kromě psaní článků odjakživa píšu taky příběhy. Jak by řeklo moje já milující a studující češtinu – jednoduše se kromě publicistického stylu věnuju taky stylu uměleckému. A pravdou je, že mnohem dýl než blogu. Vlastně to bylo tak, že jsem už někdy v sedmi nebo osmi letech začala psát básničky, které (bohužel, nebo bohudík?) už nemám. Předpokládám, že ten malý sešítek, do kterého jsem je tehdy psala, neexistuje dobrých pár let. Později jsem přešla k vymýšlení příběhů a psala je na pokračování na Facebooku. Ono to tehdy docela frčelo, co si budeme povídat. Pak lidi začali přecházet na Wattpad a to už mě minulo. Začala jsem totiž tvořit blog a tohle na nějakou dobu pověsila na hřebík.

Continue Reading

CURRENT TREND | Paperbag

Kalhoty, sukně a kraťasy – to všechno jsou kousky, kterých se týká trend s názvem “paperbag”, jehož původní název se ujal i u nás, protože jeho český ekvivalent zkrátka nikdo nevymyslel. Proč právě tohle je hitem letošní, a dost možná i nadcházející, letní sezóny má hned několik důvodu…

Samotný název “paperbag”, někdy psán jako dvě slova, může znít poněkud zvláštně. Zadejte si jej do vyhledávače obrázků na Google a nenajdete tento trend, nýbrž papírové sáčky, což je taky samozřejmě doslovný překlad. Není to náhodou, představte si klasický papírový sáček zmáčknutý a zavázaný šňůrkou nahoře, opravdu to připomíná řešení tohoto trendu v pase. Přesně na základě této podobnosti název vznikl, nic složitějšího za tím není.

Už než se trend rozšířil i u nás, mohli jsme jej vidět v zahraničí. Do svých kolekcí jej zařadili módní návrháři jako Stella McCartney, Balmain, Joseph nebo Provenza Schouler. Hodně si jej oblíbily i celebrity, kupříkladu modelky Gigi Hadid nebo Kendall Jenner se jej nemohly nabažit.

Že se tento trend stal opravdu hodně nošeným není divu. Jednou z jeho hlavních výhod je to, že jsou tyhle kousky neskutečně pohodlné a díky svým materiálům a střihům tak úplně ideální do letních měsíců. Když jsme u těch střihů, k dostání je jich velké množství – od širokých typu culottes, po úzké. U těch širokých je nutné si dát pozor na to, s čím kalhoty kombinujete, abyste nevypadali jako v pytli. Všechny paperback kousky mají vysoký pas, který díky zavazování hodně zdůrazňují. Určitě není vhodné volit vršek, který zavazování překryje. Buďto zvolte něco zkráceného, nebo vršek zastrčte. Nejčastější barvou je rozhodně černá, ale k sehnání jsou i jiné barvy a dokonce různé vzory.

Continue Reading
1 2 3 5