Miluju Prahu. Odjakživa a čím dál víc. Jako malá jsem s tátou jezdila do Prahy několikrát do roka, čím jsem starší, tím tam moje cesta vede častěji. Zároveň mám pocit, že se s mým věkem taky stupňuje to, jak moc dokážu ocenit její krásu a kouzlo. Zbožňuju najít si čas na to jen tak se procházet a nejenom po těch známých místech. Nejradši objevuju místa, o kterých se tolik neví a člověk tam nepotká turisty. V poslední době jsem si oblíbila sednout úplně náhodně na tramvaj a stejně tak náhodně vystoupit, na jakémkoliv místě, které se mi něčím zalíbí.
Na jednom z mých oblíbených míst, které samozřejmě známé je, byly vyfoceny i fotky do dnešního článku. Tím místem je Žižkovská věž, respektive její blízké okolí. Žižkov obecně mám ráda, jak kvůli jeho kouzlu, tak kvůli množství skvělých podniků, které tam člověk najde.
Pamatuju si doby, kdy mi bylo zhruba 13 a prohlašovala jsem, že až budu dospělá, přestěhuju se do nějakého velkoměsta. Viděla jsem to tehdy tak na Los Angeles nebo New York. “Kde jsou ty časy, kdy jsi ve školce říkala, že až budeš velká, pořídíš si byt v Opavě,” říkala tehdy moje mamča a smála se tomu. Postupem času si sama začala myslet, že na žádné vesnici nebo malém městě nezůstanu. Paradoxně čím jsem starší, tím nejenom, že víc stojím nohama na zemi, ale taky mám větší vztah k domovu a místu, odkud pocházím. Ráda bych si zkusila žít v Praze nebo třeba i v nějakém městě mimo ČR, ráda bych hodně cestovala, ale tak nějak jsem se vrátila ke svým “plánům” ze školky. Jednoduše jsem si během let strávených na gymplu zamilovala Opavu, z mnoha důvodů, které by vydaly na samostatný článek. A tak sama na sobě pozoruju, jak zajímavě se člověk a jeho priority a plány během let mění, a vlastně mám z toho radost.
