RANDOM POST | Christmas time & New Year’s Eve

Zase se nám sešel rok s rokem a přišlo to období, kdy jsme těšili na Vánoce, přejedli se bramborovým salátem, cpali se cukrovím u pohádek, bouchli šampaňské a najednou tady byl Nový rok… Všechno to jako každý rok uteklo nějak rychle a mi přijde neuvěřitelné, že se už zítra vrátím do každodenního koloběhu radostí, starostí a povinností. Tak se pojďme společně na chvíli ještě zastavit, vrátit se o pár týdnů zpět, na začátek adventu, prostřednictvím fotek nasát atmosféru a projít si to celé ještě jednou, znovu, pomalu…

Abych byla upřímná, začátek adventu mám snad radši než svátky samotné. Miluju vánoční trhy, rozsvěcování stromečků nebo si jen tak zajít na svařák/punč. Každý rok přemlouvám kamarády, ať někam zajdeme, a fakt si to užívám. Co mě mrzí je, jak strašně hektickým se předvánoční období stalo. Obchoďákům se vyhýbám, co to jde, protože přesně tohle davové šílenství je něco, co nesnáším. O tom, jak hrozně komerčním svátkem se Vánoce staly, se snad ani bavit nebudeme, protože je toho stejně všude plno. Potěšilo mě ale, že jsem se letos na sociálních sítích setkávala jen se samými názory, že Vánoce přeci jsou o jiných věcech, než o dárcích. Tak doufám, že tenhle názor přeci jen převažuje a nemyslí si to jen ta hrstka lidí, které sleduji. I když v tomto případě asi lepší něco než nic. Hektické to ale bylo i ve škole a posledních čtrnáct dní před prázdninami jsem už skoro nespala, tak jsem se na volno těšila jako na smilování.

Mou každoroční tradicí je se alespoň jednou kouknout na Staromák. Loni jsem to teda po několika letech nezvládla, ale letos jsem si to vynahradila. Navíc jsem i snad poprvé vychytala den a čas, kdy tam nebyly ty šílené davy lidí a byla to krása. Přiznám se, že pečení cukroví není úplně moje hobby a nikdy tomu moc nedám. Jestli jsem u něčeho opravdu přiložila ruku k dílu a ne jen tak “aby se neřeklo”, bylo to zdobení perníčků.

No, “volno”. Věděla jsem, že mě čekají zhruba jen tři dny klidu, o to víc jsem si je ale ve finále užila a za to jsem ráda. Byla jsem s rodinou, jedla, jedla a zase jedla (takže mám ještě teď pocit, že každou chvíli prasknu, fakt) a to bylo nejvíc. Mimochodem taky děláte vždycky tolik salátu, že ho jíte ještě další tři dny a můžete se po něm utlouct?  Jo a jíte kapra, nebo řízky? Dokonce mě potkalo i pár vánočních zázraků, událostí, ve které jsem už skoro ani nedoufala.

A pak přišla ta část prázdnin, která jsem věděla, že přijde, nevyhnu se jí, ale tak moc jsem se na ni netěšila. Taky všechno vždycky necháváte na poslední chvíli, a pak byste si za to nejradši nafackovali? Já zásadně a jinak to nebylo ani s mojí seminárkou. A tak jsem několik dnů v podstatě jenom jedla, psala a spala. Ale stihla jsem, jsem na sebe pyšná a mám to za sebou. Nadělila jsem si k tomu psaní ještě nemoc, což mi ale tolik nevadilo, protože jsem si aspoň mohla říkat, že i kdybych žádnou seminárkou neměla, stejně bych ležela doma. Mimochodem nemoc těsně před nebo během Vánoc je taky moje tradice a vůbec nevím, jak to dělám.

A protože mi moje nemoc vydržela až do Silvestra, původní plány velké akce s hodně kamarády jsem vyměnila za domácí session se dvěma kamarádkami. Vůbec mi to ale nevadilo a užily jsme si to i tak. Ani poslední večer v roce jsme se nevzdali naší lásky, tedy naší lásky k vínu. Nějak se u nás za poslední rok rozvinula, jen co je pravda. Jak mi to rčení “Jak na Nový rok, tak po celý rok.” občas fakt leze krkem, v tomhle případě doufám, že bude platit.

Já a předsevzetí. Bylo roky, kdy jsem jakákoliv předsevzetí rezolutně odmítala, byly roky, kdy jsem si psala seznamy. Teď jsem někde mezi tím. Neurčuju si přesné cíle typu “Jo, tak od ledna budu každý den cvičit, zdravě jíst a bůhvíco…”, protože se znám a vím, že Nový rok není něco, co by mě donutilo k tomu, že najednou změním to, jak žiju, a stane se ze mě nový člověk. Podle mě totiž pokud chce člověk opravdu něco změnit, nepotřebuje k tomu Nový rok, nový měsíc nebo nový týden. Člověk, který se opravdu pro něco rozhodne a myslí to vážně, začne hned. Na druhou stranu na mě vždycky blížící se Silvestr přenese takovou zvláštní náladu, kdy mám tendenci být nostalgičtější než obvykle, vzpomínat na to, co všechno se v uplynulém roce stalo a celkově tak nějak bilancovat.

Nerada vstupuju do Nového roku s nedořešenými věcmi, hlavně tedy v té osobní rovině, v té pracovní to zkrátka až tak nejde. Snažím se uzavřít to, v čem už se nemá cenu dál pitvat, a udělat si pořádek v tom, kteří lidé mi do života přináší to dobré a těmi se obklopovat. Tak se stalo, že jsem v úplném závěru prosince přetrhala některé vazby, hlavně tedy sama v sobě. Dlouho jsem v životě chtěla lidi, kteří už do něj dávno nepatří, a zjistila jsem, že to není dobře. Žila jsem minulostí, kdy mě právě tito jedinci drželi nad vodou a nechtěla jsem vidět to, že dnes jsou to ti, kteří mě táhnou ke dnu. Nejhorší spor, který člověk může zažít, je ten sám se sebou a já doufám, že jsem jej konečně vyhrála. Kapitola sama pro sebe je ten hrozný vliv sociálních sítí právě v těchto situacích, ale to si třeba rozebereme zase jindy.

Doufám, že jste si Vánoce užili s nejbližšími a lidmi, které máte rádi, stejně tak Silvestra. Do roku 2018 vám přeju jen to dobré, hlavně štěstí, zdraví a lásku, protože to je to jediné, o co tady doopravdy jde!..