RECENZE | Olaplex

Dobrý šampon a kondicionér je základ, o tom vůbec není potřeba se bavit. Péče o namáhané vlasy, ať už čímkoliv, jimi ale nekončí, nebo by minimálně neměla. Značka Olaplex si toho je vědoma a svou stávající produktovou řadu proto doplnila o dva produkty. Jaké? A stojí tyto produkty za to?

Když jsem před rokem a půl psala o šamponu a kondicionéru značky Olaplex i o značce samotné, byla jsem nadšená. Moje nadšení mi vydrželo dodnes – ani na jeden z těchto produktů nedám dopustit. Před časem mě oslovil e-shop Holime.cz, jestli bych si u nich nechtěla něco vybrat k otestování, já díky tomu zjistila, že se řada Olaplex produktů rozrostla a okamžitě jsem měla jasno – jestli něco rozhodně potřebuju otestovat, jsou to produkty No. 6 a No. 7, tedy krém a olej na vlasy.

Olaplex Bond Smoother No. 6

Chrání vlasy před teplem, eliminuje krepatění a redukuje poletující a elekrizující vlasy až na 72 hodin – právě tak je prezentován bezoplachový stylingový krém značky Olaplex. Kromě již zmíněného má také hydratovat a dodávat vlasům lesk, uhlazovat a usnadňovat styling. Produkt neobsahuje parabeny a lepek a je vhodný pro všechny typy vlasů, ty barvené a chemicky upravené by měl regenerovat.

Byť jsem nikdy nebyla z těch, kteří by příliš dbali na styling již vysušených vlasů, na tento produkt teď absolutně nedám dopustit. To, co slibuje, plní na výbornou, a to nejenom v daný okamžik, ale i dlouhodobě – hydratace a ochrana vlasů se zkrátka projeví.

Continue Reading

ROOM DECOR INSPO | Study #1

Prostředí, které by mělo podporovat soustředění a produktivitu, nemělo by rozptylovat – pracovna. Máte doma místnost, nebo alespoň koutek, který plní její funkci? V poslední době jsem si hodně oblíbila černé kovové prvky, a to natolik, že bych je neváhala do interiéru zařadit jako základní materiál nábytku. V tomto případě knihovny a pracovního stolu. Co se týče zdí, nejvíce mě láká cihlový motiv doplněný buď o klasickou bílou, nebo světle šedé odstíny. Aby prostor nepůsobil chladně, volím detaily ve světlém přírodním dřevě a hodně rostlin, které mají skvělou schopnost zabydlovat a zútulňovat.

Continue Reading

PŘEČTENO | Březen plný thrillerů

Nechat se pohltit dosud dost přehlíženým žánrem a odstřihnout se tak od reality. Když se mi v lednu dostal do ruky Dárek od Sebastiana Fitzeka, netušila jsem, že v jednom z následujících měsíců nepřečtu nic od kohokoliv jiného. Je libo několik thrillerů, od kterých se nebudete moct odtrhnout?

Terapie – Sebastian Fitzek

Záhadné zmizení dvanáctileté dcery renomovaného psychiatra Viktora stojí na počátku příběhu, který se však odehrává až o čtyři roky později. Viktor se vydává do víkendového domu na malém ostrově Parkum, kde ho nečekaně vyhledá neznámá mladá žena, která již od počátku působí velmi tajemně a která chce, aby ji léčil. Viktor přes počáteční odmítání terapii zahájí a netuší, co tím odstartoval.

Prostředí osamoceného domu na ostrově, kde záhy vypukne bouře, v kombinaci se samotným dějem, místy sklouzává od thrilleru k horroru. Vzhledem k faktu, jak mistrně si autor dokáže se čtenářem hrát a stírat hranici mezi halucinacemi a realitou, se těžko věří tomu, že jde o jeho prvotinu. Konec se může jevit příliš nereálně, bezpochyby je ale překvapivý a jen málokdo dokáže předem odhalit zápletku.

Balíček – Sebastian Fitzek

Mladá psychiatrička Emma je v hotelovém pokoji znásilněna. Pachatelem je muž, kterému je přezdíváno Holič, protože svým obětem vždy oholí vlasy. Všechny své oběti ovšem poté zavraždí, Emma vyvázla, a vzhledem k psychickým následkům, které si z hrůzného zážitku odnesla, se rázem dostává do pozice těch, které dříve léčila. Bezpečně, v rámci možností, se nyní cítí jen ve svém vlastním domě. Ovšem jen do chvíle, kdy u jejích dveří zazvoní pošťák s balíčkem pro souseda, o kterém nikdy neslyšela.

Continue Reading

RANDOM POST | karanténa

Přednáška od sedmi, jak mně se nechce, dneska bych byla fakt ráda, kdyby ty školy zavřeli a mohla jsem zůstat v posteli, řekla si 10. března 2020 v 6:30 ráno při čekání na metro.


Ležím na gauči, vedle mě moje nejlepší kamarádka. V ruce mám rulandské z Vína od Bodláků. V pozadí necháváme hrát televizi, kde zrovna dávají nějakou tiskovku, které nevěnujeme žádnou pozornost. Jsme fakt rády, že nemusíme být dneska ve škole. Detailně líčím svoje víkendové rande, večeři, co jsem měla v restauraci, a film, co jsem viděla v kině. Najednou zbystříme.

“Nouzový stav na 30 dnů?! Co že to?” podívá se na mě moje nejlepší kamarádka s dost pobaveným výrazem ve tváři. “Já znám jenom válečný stav,” odvětím a obě se začneme smát.

“Moment. Jak se jako liší nouzový stav a válečný stav?!”


Ležím na gauči, sama. V ruce mám prosecco z Vína od Bodláků a poctivě projíždím Instagram, protože dneska prý nebude žádná tiskovka. V duchu počítám, vedu si totiž vlastní dost speciální statistiku. Statistiku, kolika lidem už hráblo a začali zběsile cvičit, vařit, péct, uklízet, předělávat byt nebo třídit šatník. Nebo něco pěstovat. Děsí mě už jenom ta představa.  Aspoň, že mně nic takovýho rozhodně nehrozí. Minulý týden mi umřel kaktus. Lidi jsou divný stvoření a fakt mi nechybí. A venku prý nosí roušky. Divný.

Ležím na gauči, v ruce mám tramín z Vína od Bodláků a soustředěně koukám na televizi. Hlavně aby mi neunikl začátek té dnešní tiskovky. Za včerejšek prý přibylo přes sto nakažených a v obchodech jsou prázdný regály. Co s náma teď bude. Ještěže naše rodina je normální.

“Pojď mi pomoct vybalit a odezinfikovat nákup,” ozve se najednou z kuchyně. “To jsi ještě neviděla, jak těm lidem hrabe, to není normální. Ale neboj, mám deset balení rýže a dvaadvacet s těstovinama. Ježiš, bacha! Nedotýkej se té mojí roušky! Musím ji vyvařit a pak přežehlit.”

Continue Reading

ROOM DECOR INSPO | Bedroom #1

Zóna klidu a odpočinku – ložnice. Místnost, kterou mám odjakživa spojenou s neutrálními tóny, jako jsou šedá či béžová doplněné o bílou, a minimalismem. Jak příliš výrazné barvy, tak přebytek věcí totiž rozptylují a zabraňují tolik důležité relaxaci. V poslední době mě moc baví čalouněné postele doplněné o barevně sjednocené kovové prvky. Rovněž mě baví do takto zařízeného interiéru zařadit buďto nějaký starší vintage kousek jako je komoda či křeslo, nebo alespoň kousek, který je v tomto stylu vyroben.

Continue Reading

PŘEČTENO | Lednová přehlídka současných autorů

Knižní trh přesycený natolik, že perfektně se v něm zorientovat je v podstatě nadlidský úkol – to je situace současné doby. Na to, zda je to lepší, nebo horší, než když toho kvůli cenzuře vychází naopak pramálo, si udělejte názor sami. Faktem je, že svoboda publikování s sebou nese pro čtenáře náročný proces výběru a pro autory náročný proces prosazení se. Některým z těch, kterým se prosadit jednoznačně podařilo, jsem věnovala svůj leden…

Veselí – Radka Třeštíková

Jestliže můžu o nějaké knize říct, že mě skutečně zasáhla, ovlivnila a budu na ni ještě dlouho vzpomínat, je to jednoznačně Veselí od Radky Třeštíkové. Četla jsem všechny Radčiny knihy, které této knize předcházely, některé se mi líbily více, jiné méně, všechny se mi však četly moc dobře díky autorčinu vyprávěcímu stylu, který mi zkrátka sedl, proto jsem předpokládala, že ani u této knihy tomu nebude jinak. Nebylo. Zcela nečekaná pro mě ale byla lavina emocí, které ve mně Veselí dokázalo vyvolat.

Pokud se vám někdy stalo, že jste v nějaké knize nacházeli sami sebe a svůj vlastní příběh, důležité osoby z vašeho vlastního života, a dokonce i prostředí, ve kterém se odehrával děj, vám bylo tak nápadně povědomé, pravděpodobně víte, o čem mluvím. Hořkosladký název knihy, který rozhodně nemá jen prostý jednoznačný význam, pro mě představuje pomyslnou třešničku na dortu, dokonalosti.

Foukneš do pěny – Radka Třeštíková

Kniha, která je diametrálně odlišná od všech předchozích – právě tak bych popsala Foukneš do pěny. Nečekejte, že z toho budete moudří, nečekejte, že vás hlavní hrdinka nebude rozčilovat, a nečekejte, že se vám podaří se v tom zorientovat. Právě v tom ale spatřuji genialitu této knihy a troufám si tvrdit, že to byl autorčin záměr.

Foukneš do pěny není kniha pro každého a rozhodně to není oddechovka, u které vypnete. Když se vám podaří vcítit se do někoho jako je Vladěna, hlavní hrdinka, nebo pokud vás s ní něco spojuje, pochopíte, že to, jaká kniha je, naprosto přesně odráží její vnitřní pochody. Když ne, pokuste se alespoň neodsuzovat něco jen proto, že to nechápete.

Continue Reading

Today I am thankful | OUTFIT

„V každém okamžiku našeho života bychom měli být tak vděční, jak jen je to vůbec možné,“ to řekl Seneca. A já se snažím. Snažím se být vděčná úplně za všechno – od těch úplně nejzákladnějších věcí, až po ty ve své podstatě naprosto povrchní. Snažím se i přesto, a vlastně právě proto, že jsem nikdy nezažila, jaké to je, ty věci nemít. A přiznám se, že jsem byla ještě před čtvrt rokem úplně přesvědčená, že opravdu vděčná jsem. Byla jsem přesvědčená, že vděčnost, kterou cítím, být větší rozhodně nemůže, protože si přece naprosto uvědomuju, co všechno mám.

Asi není naší vinou, že si neumíme úplně představit něco, co jsme nikdy nezažili. Koneckonců, jak bychom mohli. Neměli bychom ale tvrdit, že si to představit umíme. Nic není jen černé nebo bílé, i když se to tak zprvu může jevit, a tak se i z velké životní facky, kdy nám osud udělá pořádnou čáru přes rozpočet, dá vytěžit něco dobrého. Po čase, když opadne prvotní šok, panika nebo smutek a člověk je schopný znovu se pořádně nadechnout a myslet racionálně. Některé životní facky mají na svědomí téměř nenápadná prozření, jiné kompletní přestavění žebříčku hodnot. Naše osobní hranice se nerovnají hranicím obecným. To, že máme v danou chvíli pocit, že víc už to nejde, neznamená, že to není jen pocit. Je jenom na nás, jestli nás osudová čára přes rozpočet zastaví, zlomí, nebo ji překonáme. Pak si možná ke svému vlastnímu překvapení uvědomíme, že jsme vděčnější. Víc, než jsme si dřív uměli představit. Navzdory tomu, že jsme si mysleli, že už to nejde. Vděční nejvíc, jak jen je to vůbec možné. Možné v ten daný moment a pro nás osobně, ale rozhodně ne všeobecně.

Jestliže mě znáte, víte, že už několik let miluju kombinování ležérního s elegantním. V posledních měsících k tomu začínám víc a víc propadat oversized kouskům, jejichž pohodlnost je prostě něco, co člověk rozhodně chce. Neustále tak balancuji někde na hranici toho, co je ještě kombinovatelné, a toho, v čem se dá ještě vypadat dobře, a ne jako v pytli. Na mojí hranici. Móda totiž sice má nějaká pravidla, ale ve finále je to vždy nejvíc o tom, jak se člověk cítí. A já se teď cítím nejlíp nejčastěji v boyfriend džínách, ke kterým doplňuji zbytek.

Continue Reading

MY EATING HABITS | Jak to mám s jídlem

Vždycky mi přišlo zvláštní, že i tak důležitá oblast jako je stravování může podléhat trendům. Nerozuměla jsem tomu, jak je možné, že se o něčem v jednu chvíli tvrdí, jak je to správné a jíst by tak měli všichni, a ve chvíli druhou úplný opak. Byť jsem se v tom chtěla orientovat, dařilo se mi pořád úspěšně jen ztrácet…

Pravděpodobně nikdy nepřestanu být vděčná genům, díky kterým jsem vždycky mohla a můžu sníst v podstatě cokoliv v jakémkoliv množství, a na tom, jak vypadám, se to téměř neprojeví. Na jednu stranu je to obrovská výhoda. Na druhou stranu ale nevýhoda, protože člověk, který se nemusí ani trochu hlídat, má mnohem menší motivaci jíst zdravě. Nebudeme si nic nalhávat, většina lidí hledí právě na vzhled. Zevnějšek je ale jedna věc, a to, jak se člověk cítí uvnitř, věc druhá – důležitější. To je potřeba si uvědomit stejně jako fakt, že to, co je dnes považováno za ideální, mohlo být dříve považováno za odstrašující případ.

Přestože jsem nikdy neměla problém s váhou, netrápilo mě, jak vypadám, a vždycky jsem milovala jídlo, před pár lety jsem si na vlastní kůži zkusila, jak i tahle láska může mít blízko k nenávisti. Celé to začalo vlastně úplně nenápadně. Rozhodla jsem se svá trápení, kterých se na mě v jednom období nahrnulo hodně, řešit tím, že se co nejvíc zaměstnám. Samou prací jsem tehdy ale tak dlouho zapomínala jíst, až jsem si vytvořila problém, ze kterého mě dostal až pád na dno. Naštěstí se právě ze dna odráží nejlépe. Vypsala jsem se pak z toho v článku o poruchách příjmu potravy.

Kdybych tvrdila, že mám dnes stoprocentně zdravý vztah k jídlu, lhala bych. Co mi z téhle nešťastné kapitoly zůstalo, je, že můj mozek pocit hladu z nějakého důvodu pořád vyhodnocuje jako něco pozitivního. Pořád tedy tak trochu svádím boj sama se sebou. Už ale naštěstí samozřejmě dobře vím, že pocit hladu nesignalizuje nic jiného než to, že by se člověk měl najíst. A úplně ideálně by se vlastně vůbec neměl dostavit, protože člověk by měl jíst pravidelně v menších porcích. O to se snažím a většinou se mi to daří, i když to chce často dost plánování.

Už jsem nakousla, že stravovat se zdravě, může být pro někoho s rychlým metabolismem a žádnými zdravotními problémy, paradoxně vlastně dost těžké. Doma mě odmala sice vedli k tomu, že by se mělo jíst hodně ovoce a zeleniny a že chipsy a podobné “dobroty” rozhodně nejsou nic doopravdy dobrého, ale někdy v pubertě jsem začala konat tak, jako by mě učili pravý opak. Můj jídelníček nebyla úplná katastrofa, ale ani žádná velká hitparáda. Jedla jsem třeba spoustu věcí, které mi vůbec nic nedávaly, a nikdy jsem nesnídala. A vůbec nic mě nemotivovalo k tomu to změnit.

Continue Reading

CURRENT TREND | Balloon Sleeves

Módní trendy se neustále vracejí. Některé častěji, jiné si se svým “comebackem” dávají načas. Trend balónových rukávů, které jsou někdy označované také jako nadýchané, patří do druhé kategorie. Zaznamenat jste jej mohli již na loňských módních přehlídkách pro podzim a zimu, stihl se dostat i do ulic a letos jeho “hvězdná dráha” pokračuje, a to v ještě mnohem větší míře…

Když se řekne balónové rukávy, někomu se možná vybaví princeznovské šaty či lidové kroje. Historie tohoto trendu sahá opravdu až do dob takto minulých. Oba uvedené příklady by ve vás mohly vyvolat dojem, že se balónové rukávy hodí pro slavnostnější příležitosti. Ono je tomu skutečně tak, příkladem budiž lednové udílení Zlatých glóbů, na kterém se mnohé celebrity v modelu s balónovými rukávy objevily. Rozhodně ale nejde o trend, který by nebyl určen pro každodenní nošení, právě naopak.

Už je vám patrně jasné, že se balónové rukávy objevují na šatech. Nezaostávají ani nejrůznější topy, košile, svetry nebo halenky. Poslední zmíněný kousek se často navíc objevuje v průsvitném provedení a s puntíky, které jsou dalším velkým aktuálním trendem. Zda jsou rukávy dlouhé, či krátké, nehraje roli. Pokud si kladete otázku, s čím kousky s balónovými rukávy kombinovat, věřte, že nejlépe budou vypadat s obyčejnými úzkými džíny nebo sukní. Kontrasty v tomto případě fungují.

Continue Reading

PŘEČTENO | Seberozvojový únor

Zatímco můj leden téměr úplně padl za oběť zkouškovému období, únor se stal jeho pravým opakem. Jakmile v mém denním rozvrhu nijak nefiguruje škola, mám najednou mnohem více času. Času, který se dá využít například čtením, a to něčeho, co vůbec nesouvisí s mým studiem, což se vzhledem k tomu, že jedním z mých oborů je literatura, nehledá až tak snadno. Dříve mi vůbec nic neříkaly knihy zaměřené na seberozvoj, ač jsem paradoxně nikdy žádnou nečetla. Pak jsem jim ale přišla na chuť, jednoduše tak, že jsem jedné konečně dala šanci…

Méně je více – Joshua Becker

K minimalismu jsem dlouho postupně směřovala, až jsem mu úplně propadla a zamilovala se do něj. Tato kniha je přesně tím, co vám předá veliké množství hodnotných informací, vyvrátí omyly a mýty a namotivuje vás.

Její autor, Joshua Becker, v knize zároveň sděluje svůj příběh, kdy tak dlouho hromadil věci, až je přestal vlastnit, protože začaly vlastnit ony jeho. Pustil se do dlouhého náročného procesu třídění a zároveň začal psát blog o minimalistickém způsobu života. Vyvrcholením tohoto blogu je tato kniha, kterou já hodnotím maximálně pozitivně.

Život ve stylu Lagom – Elisabeth Carlsson

O skandinávském způsobu života toho bylo obzvlášť v posledních třech letech napsáno mnoho. Z mého pohledu se máme obecně od skandinávských národů hodně co učit a můžeme je považovat za velkou studnici moudrosti a inspirace.

Tato kniha vás možná, stejně jako mě, překvapí svým kapesním formátem. Četla jsem ji v době, kdy jsem cítila, že potřebuji zpomalit, k čemuž mi krásně dopomohla. Zastávám názor, že žijeme v příliš uspěchané době a všichni bychom měli umět zastavit, nadechnout se a zrelaxovat. Život ve stylu Lagom pro mě není knihou, bez které bych se neobešla, ale pokud také míváte pocit, že nic nestíháte nebo se na vás všechno sype, určitě vás obohatí. Jako bonus v ní najdete pár receptů a návodů.

Continue Reading
1 2 3 6