Dneska jsem se rozhodla pro takový trochu random příspěvek. Na facebooku tenhle nápad sklidil kladné reakce, tak jsem si řekla, proč ne. Vlastně už si nepamatuju, kdy, a jestli vůbec, jsem něco takového psala. Budu se snažit, aby tenhle příspěvek nebyl jenom snůžka keců k ničemu a ztráta času, protože to je to poslední, co bych chtěla, a že si z něj možná něco taky vezmete…
Začnu tím, kolem čeho se celý tenhle článek bude hodně točit, a to prázdninami. Asi to bude znít zvláštně a někteří z vás si budou myslet, že jsem blázen, ale nemám je ráda, prostě ne. Čím jsem starší, tím víc mi totiž vadí, když se jenom flákám a nic nedělám (možná další věc, proč si můžete myslet, že jsem cvok?). Prostě a jednoduše patřím k lidem, kteří musí pořád něco dělat, ideálně něco, co jim přijde nějakým způsobem užitečné. Když chodím do školy, tak je to sice kolikrát fakt otrava, já ale nejsem z těch, kteří by školu vyloženě nesnášeli, a aspoň mám důvod ráno vstát z postele a nějaký režim dne. Teď, když jsou prázdniny, neustále vstávám v poledne, za což se nesnáším, protože mi přijde, že tím zabiju půlku dne, který pak uteče neuvěřitelně rychle. Skvělé řešení pro mě by byla brigáda, ale zkuste si něco sehnat v patnácti na vesnici, je to skoro nemožné. Jsem proto aspoň vděčná za to, že mám blog, využívám čas pro to, abych psala články a nejenom na blog, ale hlavně na Krásná.cz a Kámoška.cz s tím souvisí i to, že strašně moc čtu, protože mi mimo jiné přišly knížky k recenzi. Dva měsíce jsou pro mě prostě moc, stokrát radši bych měla ty dva měsíce rozdělené během roku.
Jistě, teď přichází na řadu téma kamarádi. Nevím, jestli jste si všimli, ale nerada na blogu rozebírám své soukromí, budu se proto kontrolovat, jak daleko zacházím. Na prázdniny jsem se těšila a zároveň jsem se trochu bála. Těšila jsem se na to, že uvidím víc lidi, se kterými na sebe nemáme během školního roku moc času. Bála jsem se, že ztratím kontakt s některými spolužáky, po ukončení základky se totiž pravděpodobnost, že se to stane, najednou strašně zvýšila. Dopadlo to zvláštně, prázdniny jsem si představovala různě, ale tak, jak to dopadlo, rozhodně ne. Opět, už asi po milionté, jsem si dokázala, že člověk si nemá dopředu nic plánovat, malovat si všechno na růžovo a přehnaně se těšit, protože pak přijde zbytečné zklamání. Řekněme, že jsem se docela plácala v “parádní” depresi. Jestli vám můžu dát radu… nikdy nic neduste v sobě, když chcete někomu něco říct, tak to prostě řekněte, vyříkejte si všechno, co vás trápí. Mlčením a trápením se nic nevyřeší. Když něco chcete udělat, tak to prostě udělejte, bez ohledu na to, co si myslí ostatní a stůjte si za svým názorem. Jestli jsem se za poslední dobu něco naučila, tak to, že je lepší litovat pravdy, kterou jste řekli, než té, kterou jste neřekli. No, teď už snad můžu říct, že je všechno ok, nerada bych něco zakřikla, ale protože jsem se dala dohromady a trávím teď víc času s lidmi, které mám ráda, mám míň času na blog. To se na něm snad ale nijak neodrazí, když jsem ho zvládala během školy, tak teď bych měla taky.