RANDOM POST | léto, sport, blog, škola…

Dneska jsem se rozhodla pro takový trochu random příspěvek. Na facebooku tenhle nápad sklidil kladné reakce, tak jsem si řekla, proč ne. Vlastně už si nepamatuju, kdy, a jestli vůbec, jsem něco takového psala. Budu se snažit, aby tenhle příspěvek nebyl jenom snůžka keců k ničemu a ztráta času, protože to je to poslední, co bych chtěla, a že si z něj možná něco taky vezmete…

Začnu tím, kolem čeho se celý tenhle článek bude hodně točit, a to prázdninami. Asi to bude znít zvláštně a někteří z vás si budou myslet, že jsem blázen, ale nemám je ráda, prostě ne. Čím jsem starší, tím víc mi totiž vadí, když se jenom flákám a nic nedělám (možná další věc, proč si můžete myslet, že jsem cvok?). Prostě a jednoduše patřím k lidem, kteří musí pořád něco dělat, ideálně něco, co jim přijde nějakým způsobem užitečné. Když chodím do školy, tak je to sice kolikrát fakt otrava, já ale nejsem z těch, kteří by školu vyloženě nesnášeli, a aspoň mám důvod ráno vstát z postele a nějaký režim dne. Teď, když jsou prázdniny, neustále vstávám v poledne, za což se nesnáším, protože mi přijde, že tím zabiju půlku dne, který pak uteče neuvěřitelně rychle. Skvělé řešení pro mě by byla brigáda, ale zkuste si něco sehnat v patnácti na vesnici, je to skoro nemožné. Jsem proto aspoň vděčná za to, že mám blog, využívám čas pro to, abych psala články a nejenom na blog, ale hlavně na Krásná.cz a Kámoška.cz s tím souvisí i to, že strašně moc čtu, protože mi mimo jiné přišly knížky k recenzi. Dva měsíce jsou pro mě prostě moc, stokrát radši bych měla ty dva měsíce rozdělené během roku.

Jistě, teď přichází na řadu téma kamarádi. Nevím, jestli jste si všimli, ale nerada na blogu rozebírám své soukromí, budu se proto kontrolovat, jak daleko zacházím. Na prázdniny jsem se těšila a zároveň jsem se trochu bála. Těšila jsem se na to, že uvidím víc lidi, se kterými na sebe nemáme během školního roku moc času. Bála jsem se, že ztratím kontakt s některými spolužáky, po ukončení základky se totiž pravděpodobnost, že se to stane, najednou strašně zvýšila. Dopadlo to zvláštně, prázdniny jsem si představovala různě, ale tak, jak to dopadlo, rozhodně ne. Opět, už asi po milionté, jsem si dokázala, že člověk si nemá dopředu nic plánovat, malovat si všechno na růžovo a přehnaně se těšit, protože pak přijde zbytečné zklamání. Řekněme, že jsem se docela plácala v “parádní” depresi. Jestli vám můžu dát radu… nikdy nic neduste v sobě, když chcete někomu něco říct, tak to prostě řekněte, vyříkejte si všechno, co vás trápí. Mlčením a trápením se nic nevyřeší. Když něco chcete udělat, tak to prostě udělejte, bez ohledu na to, co si myslí ostatní a stůjte si za svým názorem. Jestli jsem se za poslední dobu něco naučila, tak to, že je lepší litovat pravdy, kterou jste řekli, než té, kterou jste neřekli. No, teď už snad můžu říct, že je všechno ok, nerada bych něco zakřikla, ale protože jsem se dala dohromady a trávím teď víc času s lidmi, které mám ráda, mám míň času na blog. To se na něm snad ale nijak neodrazí, když jsem ho zvládala během školy, tak teď bych měla taky.

Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Během mého horšího období, které trvalo dohromady asi polovinu července, jsem začala zase pravidelně sportovat. Původně protože vím, že se při sportu dokonale odreaguju a vyčistím si hlavu. Proto jsem každý večer popadla iPod, obula svoje běžecké boty a vypadla ven. Běhala jsem pravidelně už loni, běhání miluju, jen na něj nemám moc času. Teď naštěstí jo. Zjišťovala jsem, jak daleko vlastně běhám a zjistila jsem, že tři kilometry denně. Nevím, jestli je to moc, nebo málo a vlastně je mi to i docela jedno. Mám svoji trasu, během které se dostanu na školní hřiště, kde se pořádně protáhnu a zaběhnu si ještě jedno nebo dvě kolečka, které jsou cca 250 metrů. Důležité říct – neběhám, abych zhubla, běhám pro svůj dobrý pocit, že pro sebe něco dělám a věřte, nebo ne, opravdu se cítím líp. Kromě běhání taky plavu. Doma máme bazén, takže to pro mě není problém, ale chápu, že to nemůže každý. A snažím se taky posilovat, chci zpevnit hlavně břicho a stehna. Tolik k mému sportování, chci si to co nejvíc užít, od září to vidím zase jenom občas na víkendy a v zimě nula nula nic, bohužel.

Jinak mě ještě čeká dovolená, na kterou se už strašně těším. 3. srpna odjíždím do Chorvatska a vracím se asi za deset dní. Během té doby pravděpodobně nebudou příspěvky, ale o tom se ještě dozvíte. Co bude v druhé polovině srpna, vůbec netuším a nechávám to otevřené, jak jsem řekla, už nic neplánuju, budu jenom čekat, co přijde. Pak už gympl a uvidíme, jak to bude dál. Nevím, kolik budu mít času na blog, přece jenom to bude docela velká změna a dopředu nemůžu vědět, jak to budu zvládat. Naštěstí už se docela těším a možná bych pak mohla napsat nějaký článek na téma začátek střední školy (?). To už ale hodně předbíhám.

Tím bych dnešní vykecávací článek ukončila, snad se vám líbil. Určitě mi v komentářích nezapomeňte dát vědět, co vy a letošní prázdniny a jestli se vám takový typ příspěvku líbí a chtěli byste ho častěji! :)