„V každém okamžiku našeho života bychom měli být tak vděční, jak jen je to vůbec možné,“ to řekl Seneca. A já se snažím. Snažím se být vděčná úplně za všechno – od těch úplně nejzákladnějších věcí, až po ty ve své podstatě naprosto povrchní. Snažím se i přesto, a vlastně právě proto, že jsem nikdy nezažila, jaké to je, ty věci nemít. A přiznám se, že jsem byla ještě před čtvrt rokem úplně přesvědčená, že opravdu vděčná jsem. Byla jsem přesvědčená, že vděčnost, kterou cítím, být větší rozhodně nemůže, protože si přece naprosto uvědomuju, co všechno mám.
Asi není naší vinou, že si neumíme úplně představit něco, co jsme nikdy nezažili. Koneckonců, jak bychom mohli. Neměli bychom ale tvrdit, že si to představit umíme. Nic není jen černé nebo bílé, i když se to tak zprvu může jevit, a tak se i z velké životní facky, kdy nám osud udělá pořádnou čáru přes rozpočet, dá vytěžit něco dobrého. Po čase, když opadne prvotní šok, panika nebo smutek a člověk je schopný znovu se pořádně nadechnout a myslet racionálně. Některé životní facky mají na svědomí téměř nenápadná prozření, jiné kompletní přestavění žebříčku hodnot. Naše osobní hranice se nerovnají hranicím obecným. To, že máme v danou chvíli pocit, že víc už to nejde, neznamená, že to není jen pocit. Je jenom na nás, jestli nás osudová čára přes rozpočet zastaví, zlomí, nebo ji překonáme. Pak si možná ke svému vlastnímu překvapení uvědomíme, že jsme vděčnější. Víc, než jsme si dřív uměli představit. Navzdory tomu, že jsme si mysleli, že už to nejde. Vděční nejvíc, jak jen je to vůbec možné. Možné v ten daný moment a pro nás osobně, ale rozhodně ne všeobecně.
Jestliže mě znáte, víte, že už několik let miluju kombinování ležérního s elegantním. V posledních měsících k tomu začínám víc a víc propadat oversized kouskům, jejichž pohodlnost je prostě něco, co člověk rozhodně chce. Neustále tak balancuji někde na hranici toho, co je ještě kombinovatelné, a toho, v čem se dá ještě vypadat dobře, a ne jako v pytli. Na mojí hranici. Móda totiž sice má nějaká pravidla, ale ve finále je to vždy nejvíc o tom, jak se člověk cítí. A já se teď cítím nejlíp nejčastěji v boyfriend džínách, ke kterým doplňuji zbytek.
V tomto případě to vyhrála bílá bavlněná košile a černé conversky. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása. Já jsem tu úplnou jednoduchost přeci jen ještě trochu rozbila a přidala kabelku, která je sice černá, ale ne úplně nevýrazná. Velikostně je navíc naprosto ideální pro dny, kdy s sebou člověk netahá třeba notebook, na druhou stranu ale potřebuje pobrat víc věcí než jenom klíče, mobil a peněženku. Jsem moc vděčná e-shopu BERTOO za to, že do ní díky naší barterové spolupráci aktuálně můžu být zamilovaná.
Shirt – ZARA | Jeans – Reserved | Handbag – Lisa Minardi | Sneakers – Converse
