Today I am thankful | OUTFIT

„V každém okamžiku našeho života bychom měli být tak vděční, jak jen je to vůbec možné,“ to řekl Seneca. A já se snažím. Snažím se být vděčná úplně za všechno – od těch úplně nejzákladnějších věcí, až po ty ve své podstatě naprosto povrchní. Snažím se i přesto, a vlastně právě proto, že jsem nikdy nezažila, jaké to je, ty věci nemít. A přiznám se, že jsem byla ještě před čtvrt rokem úplně přesvědčená, že opravdu vděčná jsem. Byla jsem přesvědčená, že vděčnost, kterou cítím, být větší rozhodně nemůže, protože si přece naprosto uvědomuju, co všechno mám.

Asi není naší vinou, že si neumíme úplně představit něco, co jsme nikdy nezažili. Koneckonců, jak bychom mohli. Neměli bychom ale tvrdit, že si to představit umíme. Nic není jen černé nebo bílé, i když se to tak zprvu může jevit, a tak se i z velké životní facky, kdy nám osud udělá pořádnou čáru přes rozpočet, dá vytěžit něco dobrého. Po čase, když opadne prvotní šok, panika nebo smutek a člověk je schopný znovu se pořádně nadechnout a myslet racionálně. Některé životní facky mají na svědomí téměř nenápadná prozření, jiné kompletní přestavění žebříčku hodnot. Naše osobní hranice se nerovnají hranicím obecným. To, že máme v danou chvíli pocit, že víc už to nejde, neznamená, že to není jen pocit. Je jenom na nás, jestli nás osudová čára přes rozpočet zastaví, zlomí, nebo ji překonáme. Pak si možná ke svému vlastnímu překvapení uvědomíme, že jsme vděčnější. Víc, než jsme si dřív uměli představit. Navzdory tomu, že jsme si mysleli, že už to nejde. Vděční nejvíc, jak jen je to vůbec možné. Možné v ten daný moment a pro nás osobně, ale rozhodně ne všeobecně.

Jestliže mě znáte, víte, že už několik let miluju kombinování ležérního s elegantním. V posledních měsících k tomu začínám víc a víc propadat oversized kouskům, jejichž pohodlnost je prostě něco, co člověk rozhodně chce. Neustále tak balancuji někde na hranici toho, co je ještě kombinovatelné, a toho, v čem se dá ještě vypadat dobře, a ne jako v pytli. Na mojí hranici. Móda totiž sice má nějaká pravidla, ale ve finále je to vždy nejvíc o tom, jak se člověk cítí. A já se teď cítím nejlíp nejčastěji v boyfriend džínách, ke kterým doplňuji zbytek.

Continue Reading

MY EATING HABITS | Jak to mám s jídlem

Vždycky mi přišlo zvláštní, že i tak důležitá oblast jako je stravování může podléhat trendům. Nerozuměla jsem tomu, jak je možné, že se o něčem v jednu chvíli tvrdí, jak je to správné a jíst by tak měli všichni, a ve chvíli druhou úplný opak. Byť jsem se v tom chtěla orientovat, dařilo se mi pořád úspěšně jen ztrácet…

Pravděpodobně nikdy nepřestanu být vděčná genům, díky kterým jsem vždycky mohla a můžu sníst v podstatě cokoliv v jakémkoliv množství, a na tom, jak vypadám, se to téměř neprojeví. Na jednu stranu je to obrovská výhoda. Na druhou stranu ale nevýhoda, protože člověk, který se nemusí ani trochu hlídat, má mnohem menší motivaci jíst zdravě. Nebudeme si nic nalhávat, většina lidí hledí právě na vzhled. Zevnějšek je ale jedna věc, a to, jak se člověk cítí uvnitř, věc druhá – důležitější. To je potřeba si uvědomit stejně jako fakt, že to, co je dnes považováno za ideální, mohlo být dříve považováno za odstrašující případ.

Přestože jsem nikdy neměla problém s váhou, netrápilo mě, jak vypadám, a vždycky jsem milovala jídlo, před pár lety jsem si na vlastní kůži zkusila, jak i tahle láska může mít blízko k nenávisti. Celé to začalo vlastně úplně nenápadně. Rozhodla jsem se svá trápení, kterých se na mě v jednom období nahrnulo hodně, řešit tím, že se co nejvíc zaměstnám. Samou prací jsem tehdy ale tak dlouho zapomínala jíst, až jsem si vytvořila problém, ze kterého mě dostal až pád na dno. Naštěstí se právě ze dna odráží nejlépe. Vypsala jsem se pak z toho v článku o poruchách příjmu potravy.

Kdybych tvrdila, že mám dnes stoprocentně zdravý vztah k jídlu, lhala bych. Co mi z téhle nešťastné kapitoly zůstalo, je, že můj mozek pocit hladu z nějakého důvodu pořád vyhodnocuje jako něco pozitivního. Pořád tedy tak trochu svádím boj sama se sebou. Už ale naštěstí samozřejmě dobře vím, že pocit hladu nesignalizuje nic jiného než to, že by se člověk měl najíst. A úplně ideálně by se vlastně vůbec neměl dostavit, protože člověk by měl jíst pravidelně v menších porcích. O to se snažím a většinou se mi to daří, i když to chce často dost plánování.

Už jsem nakousla, že stravovat se zdravě, může být pro někoho s rychlým metabolismem a žádnými zdravotními problémy, paradoxně vlastně dost těžké. Doma mě odmala sice vedli k tomu, že by se mělo jíst hodně ovoce a zeleniny a že chipsy a podobné “dobroty” rozhodně nejsou nic doopravdy dobrého, ale někdy v pubertě jsem začala konat tak, jako by mě učili pravý opak. Můj jídelníček nebyla úplná katastrofa, ale ani žádná velká hitparáda. Jedla jsem třeba spoustu věcí, které mi vůbec nic nedávaly, a nikdy jsem nesnídala. A vůbec nic mě nemotivovalo k tomu to změnit.

Continue Reading

CURRENT TREND | Balloon Sleeves

Módní trendy se neustále vracejí. Některé častěji, jiné si se svým “comebackem” dávají načas. Trend balónových rukávů, které jsou někdy označované také jako nadýchané, patří do druhé kategorie. Zaznamenat jste jej mohli již na loňských módních přehlídkách pro podzim a zimu, stihl se dostat i do ulic a letos jeho “hvězdná dráha” pokračuje, a to v ještě mnohem větší míře…

Když se řekne balónové rukávy, někomu se možná vybaví princeznovské šaty či lidové kroje. Historie tohoto trendu sahá opravdu až do dob takto minulých. Oba uvedené příklady by ve vás mohly vyvolat dojem, že se balónové rukávy hodí pro slavnostnější příležitosti. Ono je tomu skutečně tak, příkladem budiž lednové udílení Zlatých glóbů, na kterém se mnohé celebrity v modelu s balónovými rukávy objevily. Rozhodně ale nejde o trend, který by nebyl určen pro každodenní nošení, právě naopak.

Už je vám patrně jasné, že se balónové rukávy objevují na šatech. Nezaostávají ani nejrůznější topy, košile, svetry nebo halenky. Poslední zmíněný kousek se často navíc objevuje v průsvitném provedení a s puntíky, které jsou dalším velkým aktuálním trendem. Zda jsou rukávy dlouhé, či krátké, nehraje roli. Pokud si kladete otázku, s čím kousky s balónovými rukávy kombinovat, věřte, že nejlépe budou vypadat s obyčejnými úzkými džíny nebo sukní. Kontrasty v tomto případě fungují.

Continue Reading

PŘEČTENO | Seberozvojový únor

Zatímco můj leden téměr úplně padl za oběť zkouškovému období, únor se stal jeho pravým opakem. Jakmile v mém denním rozvrhu nijak nefiguruje škola, mám najednou mnohem více času. Času, který se dá využít například čtením, a to něčeho, co vůbec nesouvisí s mým studiem, což se vzhledem k tomu, že jedním z mých oborů je literatura, nehledá až tak snadno. Dříve mi vůbec nic neříkaly knihy zaměřené na seberozvoj, ač jsem paradoxně nikdy žádnou nečetla. Pak jsem jim ale přišla na chuť, jednoduše tak, že jsem jedné konečně dala šanci…

Méně je více – Joshua Becker

K minimalismu jsem dlouho postupně směřovala, až jsem mu úplně propadla a zamilovala se do něj. Tato kniha je přesně tím, co vám předá veliké množství hodnotných informací, vyvrátí omyly a mýty a namotivuje vás.

Její autor, Joshua Becker, v knize zároveň sděluje svůj příběh, kdy tak dlouho hromadil věci, až je přestal vlastnit, protože začaly vlastnit ony jeho. Pustil se do dlouhého náročného procesu třídění a zároveň začal psát blog o minimalistickém způsobu života. Vyvrcholením tohoto blogu je tato kniha, kterou já hodnotím maximálně pozitivně.

Život ve stylu Lagom – Elisabeth Carlsson

O skandinávském způsobu života toho bylo obzvlášť v posledních třech letech napsáno mnoho. Z mého pohledu se máme obecně od skandinávských národů hodně co učit a můžeme je považovat za velkou studnici moudrosti a inspirace.

Tato kniha vás možná, stejně jako mě, překvapí svým kapesním formátem. Četla jsem ji v době, kdy jsem cítila, že potřebuji zpomalit, k čemuž mi krásně dopomohla. Zastávám názor, že žijeme v příliš uspěchané době a všichni bychom měli umět zastavit, nadechnout se a zrelaxovat. Život ve stylu Lagom pro mě není knihou, bez které bych se neobešla, ale pokud také míváte pocit, že nic nestíháte nebo se na vás všechno sype, určitě vás obohatí. Jako bonus v ní najdete pár receptů a návodů.

Continue Reading

Quality, not quantity, is my measure | OUTFIT

“Nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě,” slýchávala jsem z úst mojí maminky snad odjakživa. Opravdový význam některých slov a vět nám ale nezřídkakdy dojde navzdory jejich častému opakování až později, někdy k němu jednoduše musíme dozrát. Toužíme po spoustě kamarádů, než nám dojde, že pár těch skutečných znamená mnohem víc. Děláme spoustu věcí najednou a žádnou pořádně, namísto abychom se zaměřili na každou z nich jednotlivě a udělali je tak postupně na sto procent. A hromadíme tuny oblečení, než si konečně uvědomíme, že několik kvalitních kousků dokáže zázraky.

Přestalo mě bavit každou sezónu nakupovat nová a nová trička, protože ta stará už jsou sepraná a vytahaná. A vlastně nové a nové úplně cokoliv, jen proto, že to staré nebylo v dostatečné kvalitě. Kupuji si věci proto, abych je nosila, ne proto, abych je vyhazovala. To byl moment, kdy jsem si doopravdy uvědomila skutečnou hodnotu kvality oproti kvantitě, co se oblečení týče. Začala jsem se tak zajímat o to, kde a jak byla každá jednotlivá věc vyrobena a z jakého je materiálu. Postupně jsem se dostala do bodu, kdy přetvářím svůj šatník tím, že pečlivě vybírám na základě mnoha kritérií, ale vlastně ve finále nakupuji mnohem méně. Zaprvé proto, že oblečení v mém šatníku vydrží mnohem déle, zadruhé proto, že větší investici si pečlivěji promyslím, a za třetí proto, že těch kvalitních kousků je na trhu podstatně méně než nekvalitních. Dokážu si nekoupit svetr, byť se mi líbí sebevíc a je ve slevě, protože jeho složení není nic než syntetika a země výroby Bangladéš nebo Čína stejně tak neznačí nic dobrého.

Na mysl mi občas přišla otázka, jestli značkové věci automaticky znamenají větší kvalitu a jestli člověk neplatí spíše jen za  tu danou značku. Sbíráním zkušeností jsem došla k závěru, že značkové věci kvalitnější bývají, ovšem i zde platí staré známé a pravdivé, že žádné pravidlo by nebylo pravidlem, kdyby nemělo svou výjimku. Do kvality se nepochybně vyplatí investovat, není ale řečeno, že cena kvalitních věcí nemůže být nadsazená, dost nadsazená. Proto je důležité používat selský rozum. Kvalitní kousky můžete najít i v běžných řetězcích, a dokonce i ve výprodejích. Skvělým místem, kam vyrazit na lov kvality jsou second handy. Tam se dají nalézt vyloženě poklady. Když jsem nakousla značky, nemůžu nezmínit také outlety. Tam se naskýtá možnost pořídit si značkové věci za výrazně nižší ceny. Mimochodem fotky k tomuto článku vznikly v nádherných prostorách Premium Outlet Prague Airport, který se zcela oprávněně prezentuje jako nejkrásnější nákupní centrum v Česku. Najdete tam 70 obchodů s 200 značkami, celoroční slevy 30-70 % a jako bonus výhled na přistávající letadla, což určitě oceníte, pokud vás létání fascinuje minimálně jako mě.

Continue Reading

RECENZE | Olaplex

Pokud pro vás pojem “Olaplex” není cizí, vůbec mě to nepřekvapí. Možná víte přesně, o co jde, možná jste to jen někde zaslechli. Já jsem donedávna patřila do té druhé kategorie a evidentně to byla chyba. Proč?

Na začátek nutno rozebrat, co to ten Olaplex tedy vlastně je. Pokud to víte, s klidným srdcem tento a následující odstavec můžete přeskočit. Jde o originální chemickou recepturu, již vytvořili Dr. Eric Pressly a Dr. Craig Hawker, která dokáže obnovovat a znásobovat rozbité disulfidové vazby. To v překladu samozřejmě znamená “léčbu” poškození vašich vlasů. Rozdíl mezi produkty Olaplex a těmi, které jsou běžně k dostání v drogériích a obsahují silikony nebo minerální oleje, je v tom, že tyto produkty zacelují vlasy zvenčí, kdežto Olaplex zevnitř, což samozřejmě znamená podstatně lepší účinek.

Olaplex vznikl někdy okolo roku 2014, a to konkrétně jako Olaplex Bond Multiplier No. 1, Olaplex Bond Perfector No. 2 a Olaplex Hair Perfector No. 3. První dva zmíněné produkty byly, a stále jsou, určené výhradně do kadeřnických salónů. Použití doma rozhodně nezkoušejte, mohli byste velice litovat. Jejich účel je zabránění poškození vlasů během zesvětlování nebo barvení. Třetí produkt pak slouží k používání 1x týdně doma k prodloužení trvanlivosti barvy a udržení zregenerovaného stavu vlasů. Největší boom okolo těchto produktů nastal v roce 2016.

Jestliže víte, že jsem si vlasy nikdy nebarvila a nebarvím, natož abych si je zesvětlovala, teď si možná ťukáte na čelo a moc nechápete, proč o těchto produktech tedy vlastně píšu. Hned vás uvedu do obrazu. Někdy v loňském roce přišel Olaplex na trh se dvěma novinkami – šamponem a kondicionérem. Oba tyto produkty jsou určeny na jakýkoliv typ vlasů a jejich účinky se logicky od ostatních produktů nijak výrazně neliší. A to byl impuls pro mě, která už měsíce bojuju s vlasy zničenými častým žehlením. Když jsem na tyto dva produkty narazila na e-shopu Elnino, se kterým mám dlouhodobou spolupráci, v podstatě jsem neváhala ani minutu. E-shopu mockrát děkuji, že mi Olaplex poskytl k vyzkoušení.

Olaplex Bond Maintenance No. 4

Od ideálního šamponu očekávám několik věcí – že moje vlasy dokonale umyje, vyhladí a zjemní, aniž by jim ubral na objemu a že si je hned další den nebudu nutně muset mýt znovu. Všechny tyto položky si u tohoto produktu můžu odškrtnout. Jako bonus si odškrtávám i velice příjemnou a jemnou, řekla bych květinovou, vůni. Někteří jistě ocení, že je tento produkt navíc veganský a neobsahuje parabeny, sírany ani lepek. Co až tak pozitivní není, je poměr množství a ceny. 250 ml produktu seženete za zhruba 650 korun, musím nicméně podotknout, že produktu stačí nanést opravdu maličko a on i tak krásně napění a splní přesně to, co má.

Continue Reading

Bloggers RE

Příležitosti. Kolik jich okolo sebe máte? Jednu, dvě, deset, padesát… anebo tak moc, že to ani nedokážete spočítat? Žijeme v hodně zajímavé době, nemyslíte?

Před pár měsíci se mi na displeji telefonu objevilo upozornění na novou zprávu v directu na Instagramu. Šlo o zprávu, která by mi s největší pravděpodobností nikdy nepřišla nebýt mojí práce v BloggersRE a našeho tehdejšího hledání nových posil do týmu. Posily to měly být na psaní článků a my všem zájemcům mimo jiné vždy dáváme za úkol sepsat jeden článek vzorový a poslat nám jej na náš email do určitého termínu. Tehdy už bylo po termínu a psala mi jedna ze zájemkyň, která článek nedodala. Omlouvala se, dle jejích slov to neudělala proto, že si nevěřila a byla přesvědčená, že by to stejně nevyšlo. A to bylo něco, co mě donutilo se pozastavit a zamyslet. Hodně zamyslet.

Nevybavuji si, že by mě něco bavilo stejně tak dlouho jako psaní. Už v první třídě, sotva jsem se naučila skládat dohromady písmena do slov, aniž bych znala nějaká pravopisná a gramatická pravidla, jsem si do různých sešítků sepisovala básničky. Po nějaké asi dvouleté přestávce jsem v šesté třídě začala psát různé příběhy a v sedmé třídě si založila blog. Nikdy jsem moc neměla žádný cíl, vždycky jsem jen dělala to, co mě baví, to mi snačilo a mám to tak vlastně doteď.

V roce 2013, když mi bylo ani ne patnáct, jsem při brouzdání po internetu narazila na možnost stát se redaktorkou nějakého webu, bez jakéhokoliv většího přemýšlení jsem to zkusila a ono to vyšlo. Zhruba o rok později se podobná situace opakovala s jiným webem, tam to jen trvalo o trochu dýl a chtělo to trochu víc úsilí. To se ale vyplatilo, protože jsem pro ně po čase nejen psala jako blogerka, ale i dělala reportáže z akcí a editovala jiné články. Ke konci roku 2016 jsem jen tak v dlouhé chvíli procházela fotky pod hashtagem na Instagramu. Jaký to byl hashtag už si absolutně nepamatuju, mezi těmi fotkami jsem ale našla informaci o tom, že nějaký projekt hledá šéfredaktorku webu. “Za pokus nic nedáš,” blesklo mi hlavou. Během chvilky mi přišla kladná odpověď. Z toho projektu se vyvinulo Bloggers RE a z pozice šéfredaktorky webu ještě také koordinátorka toho celého a zkrátka taková holka pro všechno.

Bloggers RE je projekt dost specifický v tom, že jej tvoří lidé z různých koutů Česka a Slovenska, někteří dokonce žijí v zahraničí, přesto funguje. Jednou za čas se snažíme scházet, uspořádáme vždycky nějaký větší sraz a jeden takový proběhl i před necelými 14 dny v kavárně Pražská čokoláda, jen kousek pod Pražským hradem.

Continue Reading

RECENZE | Renovality

Nemyslím si, že patřím k lidem, kteří by se snadno dali ovlivnit nějakou reklamou, v jakékoliv podobě. Dost to souvisí s mým minimalismem co se týče nakupování. Jestliže už dám na něčí doporučení na internetu, musí to být lidé, ke kterým mám opravdu důvěru. Když jsem na značku, které věnuji tuto recenzi, slyšela už nějaký čas samou chválu právě od spousty takových lidí, a to jich přitom na mém “seznamu” není moc, a ještě navíc v době, kdy jsem se rozhodla postupně přejít na přírodní kosmetiku a začínala vidět pozitivní výsledky, bylo jasno…

Nepochybuji, že spousta z vás už název Renovality minimálně někdy slyšela. Jde o českou firmu, která se specializuje na čistě přírodní rychle se vstřebávající oleje lisované za studena. Oleje obsahují množství bioaktivních látek a žádné syntetické látky, barviva nebo konzervanty. Co vám můžu zaručit, je, že vám bude trvat hodně dlouho, než se proberete celou nabídkou a podaří se vám vybrat ten pravý produkt či produkty právě pro vás. Doporučuju si nechat poradit, rady najdete i na oficiálních stránkách Renovality. Rozhodně je vždy lepší věnovat čas výběru, než používat něco, co pro vás není vhodné.

Je mi velice sympatická celá filozofie firmy. Nejen to, že jsou produkty čistě přírodní, celá jejich výroba probíhá v souladu se všemi etickými zásadami (což by dle mého měl být standard, ačkoliv často bohužel není), baleny jsou do fialového skla, které je chrání, a odesílány jsou v ekologickém balení. Pokud máte doma prázdné lahvičky, rozhodně je nevyhazujte. V momentě, kdy jich nastřádáte 10, můžete za ně získat nový produkt zdarma. Stačí připsat číslo jakékoliv své objednávky a odeslat na adresu uvedenou na stránkách.

Jojobový olej

Úplně logické mi přijde začít tím produktem, který si u mě své místo našel nejvíce. Používám jej totiž denně, což je také doporučováno. Jojobový olej je vyráběn ze Simondsie čínské, je vhodný pro všechny typy pokožky, protože stupeň komodogenosti je u něj 1 (zjednodušeně čím vyšší stupeň, tím méně vhodný pro mastnou pleť). Má pomáhat v péči o pleť se klony k akné, hydratovat, vyživovat, zvyšovat elasticitu, tlumit projevy stárnutí a regenerovat.

Continue Reading

RECENZE | Scar Esthetique

Snažíte se zbavit jizev nebo strií a hledáte ten pravý produkt, který by vám s tím pomohl? Před časem jsem dostala možnost vyzkoušet krém Scar Esthetique, jehož účinky mají být právě takovéto. Přináším vám dnes díky tomu recenzi, která by vám s rozhodování, zda po tomto produktu najisto sáhnout, nebo raději hledat jinde, mohla pomoct…

Scar Esthetique je produktem společnosti NextForce, která se zaměřuje na obchodní zastoupení zahraničních farmaceutických společností na českém a slovenském trhu. Na jejich stránkách se můžete dočíst, že hlavním posláním společnosti je uvádět na trh ověřené, kvalitní, účinné a bezpečné medicínské přípravky, které mají pro pacienty přidanou hodnotu. Jejich jedinou aktivitou to není, to si tam ale ostatně můžete přečíst vy sami. Podstatné je, že do tohoto spadá i krém, na který se dnes detailně podíváme.

Krém slibuje 4 věci – změkčení a zesvětlení nových i starších jizev, výrazné zlepšení vzhledu jizev, dobré vstřebání do pokožky a příjemnou texturu. Na poslední dvě věci se zaměříme nejdříve, s těmi musím rozhodně souhlasit. Krém není nijak hutný nebo mastný, ale naopak lehoučký, tím pádem příjemný a velmi dobře se vstřebávající. Navíc má nijak nevtíravou, řekla bych neutrální, vůni. A hlavně na pokožce nedělá vůbec žádnou neplechu typu začervenání nebo pálení.

Continue Reading

RECENZE | Dermacol Pretty Matte

Kosmetickou značku Dermacol vám zcela jistě představovat nemusím. I když je fajn zmínit, že její historie je docela zajímavá, kdysi dávno jsem sem o ní určitě něco bližšího psala. Co vám ale dneska představit rozhodně chci, je kolekce rtěnek s názvem “Pretty Matte”, která spatřila světlo světa někdy na jaře tohoto roku. Několik odstínů, které se mi zalíbily nejvíc, mám doma už od léta a teď konečně přišel čas, abych se taky podělila o své dojmy…

Jak už název samotný napovídá, jde o kolekci rtěnek, které jsou matné. A to je nejenom trend, ale pro kosmetické značky i určitá výzva. Vytvořit totiž matnou rtěnku, která je skvělá po všech stránkách, se ne každé značce podaří.

Co si budem povídat, ona je u té kosmetiky důležitější funkčnost než to, jak vypadá obal. Musím ale říct, že dle mého se tady ty obaly vzhledově opravdu povedly, navíc jsou tematicky taky matné. A co se týče funkčnosti, tak se povedly taky, takže ideální situace.

03

Ale pojďme se spíš konečně zaměřit na to, jaké ty rtěnky teda jsou po té nejdůležitější stránce. K testování jsem si vybrala odstíny, 03, 04, 14, 16 a 17, které mi podle fotek na internetu přišly, že by mohly být přesně “moje barvy”. A nespletla jsem se, dokonce bych i řekla, že ty odstíny neklamaly a v reálu na rtech vypadají stejně. Četla jsem tedy ne úplně kladné reakce na odstín 01, který je v reálu údajně mnohem světlejší a působí jako by si člověk na rty nanesl spíš korektor než rtěnku, to ale nemůžu posoudit.

04

Co se týče nanášení na rty, tak za mě jedno velké super. Tak super, že s trochou šikovnosti rtěnku nanesete i bez zrcátka, u prvních dvou odstínů by to šlo možná i bez té šikovnosti. Hlavně mají všechny odstíny ale úžasnou pigmentaci a krásně krémovou konzistenci, takže rty nijak nevysušují, nevytvářejí žádnou nepřirozenou krustu nebo šupinky a hezky přilnou. Výsledný efekt je moc pěkný – matné ale nijak nepřirozené.

Continue Reading
1 2 3 5