STUDY TIPS (Co funguje, jak se učím já…)

Dneska si dáme článek, který jsem plánovala hodně dlouho, a byl docela žádaný. Stejně už podle názvu víte, co to bude, a já nemám moc, co bych na začátek napsala. Jenom asi to, že se jedná o to, co dělám já a funguje mi to, ale někomu jinému nemusí, jsou to jenom tipy!..

Dávej pozor!

Bývá to někdy těžké, já vím. Z vlastní zkušenosti, ale říkám, že dávat pozor v hodinách a dělat si poznámky se sakra vyplatí, stejně tam musíš sedět. Dost si toho zapamatuješ už ve škole a doma si to pak jenom zopakuješ a ušetříš spoustu času.

Důležitost!

Někdy toho máš hodně a vůbec nevíš, čím začít. V takových případech si nejdřív rozmysli, co je pro tebe důležité. Z čeho si potřebuješ známku opravit? Kde máš nerozhodně? Čemu potřebuješ věnovat víc času a na co ti naopak stačí chvilka? U čeho máš nejdříve termín? To všechno si pořádně rozmysli, a potom stanov pořadí, v jakém se budeš učit.

Vypni to!

Vypni veškerou elektroniku. Mobil nebo tablet schovej do šuplíku, aby tě nic nerozptylovalo a nerušilo.

Pořádek!

No uznej, že v chaosu se učí špatně. Nejdřív si ukliď a v tomhle případě je i docela jedno, jestli všechno naházíš do skříně nebo pod postel, důležité je to nemít na očích. Ale až budeš mít trochu času, tak to zase všechno poctivě vytáhni a ukliď pořádně, domluveno?

Najdi si svůj čas!

Nemyslím čas na učení, je jasné, že jinak to nepůjde. Někomu jde ale učení lépe večer, někomu ráno nebo dopoledne. Je to hodně individuální. Já se například neumím učit večer, protože už mi to po celém dni vůbec nemyslí. Proto jdu večer radši dřív spát a ráno si přivstanu. O víkendu se mi zase učí nejlíp dopoledne nebo odpoledne dokud ještě není tma.

Continue Reading

Vše, co chceš vědět o blogerských spolupracích

Dnešní článek jsem se rozhodla věnovat tématu, které je, podle mě, dost rozebírané a stále aktuální. Jsou to blogerské spolupráce. Budu se snažit do tohoto článku zařadit úplně všechno, co se tohoto tématu týká…

  • Mé první zkušenosti

Když jsem blog před skoro dvěma lety začínala vést jako dívčí blog, vůbec jsem netušila, že něco jako spolupráce existuje. Časem jsem objevovala svět beauty blogů a zjistila, že ostatní známější blogerky pořádají giveaways s produkty, které jim někdo poskytl, píšou recenze na produkty, které dostaly zdarma… Koho by to nezaujalo. Než přišla moje první spolupráce, nějakou dobu to ale trvalo. Chápala jsem, že něco takového nejde hned, a tak jem se snažila na blogu co nejvíc pracovat a zlepšovat se. Úplně první spolupráce tedy přišla tuším na podzim 2013. První krok jsem udělala já a nemyslím si, že by to bylo něco špatného. Myslím, že kdyby jim můj blog nepřišel vhodný pro spolupráci, odmítli by mě. Tak to tedy začalo. Já jsem pak ještě někoho kontaktovala, po nějaké době začaly různé firmy a eshopy kontaktovat i mě.

  • Co musíš pro spolupráci splňovat?

– Dostatek příspěvků na blogu. Nikdo s tebou nezačně spolupracovat, pokud máš na blogu jeden nebo dva příspěvky. Musí se mít podle čeho rozhodnout.

– Návštěvnost. Pokud máš návštěvnost 5 lidí za den, nemůžeš čekat, že by s tebou chtěl někdo spolupracovat, nevyplatilo by se jim to.

– Aktivita. Jestli přidáváš jednou za dva měsíce, je pravděpodobnost spolupráce nižší.

– Kvalita. Blog by měl celkově aspoň trochu nějak vypadat. Zároveň na příspěvcích by mělo být vidět, že nejsou odfláknuté.

Continue Reading

5 věcí, které bych v blogování nikdy neudělala

Dneska jsem se rozhodla, že to nebude kosmetika ani outfit. V dnešním příspěvku se zaměřím na blogování, konkrétně věci, které v blogování nikdy neudělala. Myslím a doufám, že zrovna tohle by měla mít stejně každá blogerka.

Úplně první a jednoznačně nejdůležitější věcí je kopírování! Tuším, že jsem někdy (hoodně dávno) psala o kopírování nějaký článek. Zkrátka je to pro mě něco strašně ubohého. Bloger/ka, který/á tohle dělá, to nemůže nikdy nikam dotáhnout, i když se mu/jí to tak zpočátku může zdát. Uvědomuju si to víc i proto, že jsem zažila, když někdo kopíroval něco mého. Články, nápady, ale dokonce i název blogu. Někteří lidi, co to nezažili, tohle možná nepochopí. Paradox je, že na druhou stranu je to tak trochu pocta (heh:D), přece jenom to znamená, že se to někomu natolik líbí a chce být jako vy. Bacha ale, je veliký rozdíl mezi obdivováním někoho, inspirací a kopírováním.

Nikdy jsem nepochopila, jak může být nějaká blogerka schopná napsat nepravdivou recenzi. Za produkt zdarma? Za peníze? Upřímně bych se styděla sama před sebou. Mám nějakou sebeúctu a radši budu poctivá a bez jakékoliv spolupráce, než lhát. Je smutné, že to tak nemají všechny blogerky a ještě smutnější, že jim někteří věří a ony to vesele dělají dál.

“Sledování za sledování?”, “Koukneš se na můj blog? Oplatím!” Chápu, že každý chce získat nějaké čtenáře a nějak svůj blog zviditelnit. Škemrání o čtenáře ale podle mě cesta není a neudělala bych to. Vede to pak stejně jenom k tomu, že ostatní to sledování dají, abyste dali sledování jim, a stejně na váš blog chodit nebudou. Není daleko lepší prostě snažit se propagovat svůj blog a počkat, až si vás najdou ti opravdoví čtenáři?

Často si všímám pod články a videi slavných blogerek toho, jak se jim jiné, méně známé, blogerky snaží podlézat. Další věcí, kterou bych nikdy neudělala je logicky podlézání slavnějším blogerkám. Jeden příspěvek a v komentářích stádo “oveček”, které by pochválily cokoliv, i kdyby to bylo příšerné. Kdyby ty holky měly sdílet všechny méně známé blogy, tak by nedělaly nic jiného. Jestli jsou aspoň trochu inteligentní, tak jim dojde, o co se tyhle “ovečky” snaží a daleko víc si váží lidí, kteří komentují smysluplně a konstruktivně.

Continue Reading

Things that make me happy in AUTUMN

Nevím, jak to máte vy, ale podzim to má u mě hodně nahnuté. Jsou dny, kdy ho miluju – podzimní sluníčko, všude krásně zbarvené stromy a listí, boží atmosféra. A pak jsou dny, kdy ho nenávidím – déšť, zamračeno, tma, vítr. Každopádně podzim mi dokáže zlepšit několik věcí, které úplně miluju, a k podzimu mi neodmyslitelně patří. Právě o nich jsem se rozhodla udělat dnešní příspěvek…

Miluju svíčky a vím, že mám pravdu, když říkám, že rozhodně nejsem sama! Doma mám mraky malých čajových a zrovna teď jednu velkou (skořice a jablko, myslím, hodně mi sedí i k Vánocům) a jednu menší (totálně boží vanilka) z Ikey. Provoním si celý pokoj, vykouzlím příjemnou atmosféru, zachumlám se do deky a hned je mi fajn. Potom už mi chybí jen nějaká dobrá knížka (zrovna teď hlavně povinná četba pro první ročník, heh) a šálek horké čokolády nebo zeleného čaje. Klasika, ale jde tohle nemilovat? K absolutnímu štěstí mi chybí jen krb. Na relax si občas pustím i nějakou klidnou a pomalou hudbu, lehnu si, zavřu oči a najednou jsem pryč od všeho (a všech)…

Abych nezůstala jenom u té relaxace a pohody, přesouvám se teď k věcem, které mi zlepšují náladu každý podzimní den. Totálně jsem si zamilovala svetry! Ještě loni jsem neměla doma ani jeden a neměla jsem ráda je nosit. A teď? Pravý opak. Jeden jsem si koupila už na začátku léta a od té doby jsem se těšila, až ho budu moct nosit. K svetru nějaký šátek nebo šálu a vyrážím ven. Popravdě teď skoro nic jiného nenosím a prostě nutně potřebuju svetry další a další. Nutnost nejenom na podzim je pro mě krém na ruce. Rozdíl je jenom v tom, že na podzim a v zimě používám krémy hutnější. Nedám bez nich ani ránu. (zimní krém v podzimním článku, whatever) A končím u produktů na rty. Podzim je prostě jako stvořený k nošení tmavších balzámů, rtěnek a lesků, tak proč toho nevyužít?..

Continue Reading

What’s in my school bag / Co je v mé školní tašce

Nedělala jsem žádné Back to school články, přesto, nebo možná právě proto, jsem se rozhodla, že udělám příspěvek o tom, co nosím v mé školní tašce, respektive většinou batohu. Loni jsem dělala článek o tom, co je v mé školní make-upové taštičce. Zpětně jsem se na něj dívala a je hrozný. Snad je to příklad toho, kam se můj blog za ten rok posunul. Zpátky k dnešnímu příspěvku, jdeme rovnou na to!…

Na první fotce můžete vidět úplně všechny věci, které nosím do školy. Sešity, učebnice a složky s učivem jsou samozřejmostí a o nich dnešní článek rozhodně nebude. Článek o učení, organizaci etc. určitě plánuju!

Začínám tím, co se učení vůbec netýká, přesto mi to ve škole prostě nesmí chybět. Peněženka je samozřejmostí, kterou rozebírat vůbec nemusím. Potom balení žvýkaček. Obvykle mám takové to klasické malé, ale zrovna mi došlo, tak jsem pro fotku vzala tohle. Bez žvýkaček prostě nemůžu žít a mám je vždycky. (Neříkejte to mým spolužákům!) Další věcí je iPod. Bez toho bych se přímo ve škole obešla, ale v autobuse cestou ze školy už ne. Každé ráno jezdím s kamarádkou, takže celou cestu prokecáme, ale odpoledne jezdím často sama a to pak potřebuju nějak zabít čas. Prostě sluchátka a koukám z okna. Nakonec kosmetická taštička, která je dost velká, aby se mi tam vešly všechny kosmetické věci.

Continue Reading

NA VLASTNÍ KŮŽI: První týden na střední škole

Nová škola, spolužáci, učitelé, prostředí, nervozita, zmatek, únava… To všechno v jednom týdnu. Přečti si o mém prvním týdnu na střední škole!

Před několika měsíci jsem psala článek o tom, jak probíhaly přijímací zkoušky na střední školu. Hlásila jsem se na gymnázium, kam jsem se dostala a 1. září tam také nastoupila. Dnes to bude o tom, jak proběhl můj první týden.

Pondělí
Celou noc jsem nemohla pořádně usnout, pořád jsem se budila a od půl třetí už jsem nespala vůbec. Přitom jsem měla pocit, že nervózní skoro nejsem. Opravdová nervozita nastala, až když jsem šla na autobus. Jela jsem s kamarádkami, které už šly do třeťáku a taky se svými budoucími spolužačkami, které jsem znala ze základky. Byla jsem ráda, že nejdu mezi úplně neznámé lidi. Z jedné základní školy nás bylo pět a většinu dalších jsem už znala z facebooku. Ačkoliv tuhle sociální síť mám ráda čím dál míň, v tomhle je fajn, mohla jsem si své budoucí spolužáky najít už o prázdninách a aspoň trochu se s nimi seznámit.

Celý článek zde!

Continue Reading

RANDOM POST | léto, sport, blog, škola…

Dneska jsem se rozhodla pro takový trochu random příspěvek. Na facebooku tenhle nápad sklidil kladné reakce, tak jsem si řekla, proč ne. Vlastně už si nepamatuju, kdy, a jestli vůbec, jsem něco takového psala. Budu se snažit, aby tenhle příspěvek nebyl jenom snůžka keců k ničemu a ztráta času, protože to je to poslední, co bych chtěla, a že si z něj možná něco taky vezmete…

Začnu tím, kolem čeho se celý tenhle článek bude hodně točit, a to prázdninami. Asi to bude znít zvláštně a někteří z vás si budou myslet, že jsem blázen, ale nemám je ráda, prostě ne. Čím jsem starší, tím víc mi totiž vadí, když se jenom flákám a nic nedělám (možná další věc, proč si můžete myslet, že jsem cvok?). Prostě a jednoduše patřím k lidem, kteří musí pořád něco dělat, ideálně něco, co jim přijde nějakým způsobem užitečné. Když chodím do školy, tak je to sice kolikrát fakt otrava, já ale nejsem z těch, kteří by školu vyloženě nesnášeli, a aspoň mám důvod ráno vstát z postele a nějaký režim dne. Teď, když jsou prázdniny, neustále vstávám v poledne, za což se nesnáším, protože mi přijde, že tím zabiju půlku dne, který pak uteče neuvěřitelně rychle. Skvělé řešení pro mě by byla brigáda, ale zkuste si něco sehnat v patnácti na vesnici, je to skoro nemožné. Jsem proto aspoň vděčná za to, že mám blog, využívám čas pro to, abych psala články a nejenom na blog, ale hlavně na Krásná.cz a Kámoška.cz s tím souvisí i to, že strašně moc čtu, protože mi mimo jiné přišly knížky k recenzi. Dva měsíce jsou pro mě prostě moc, stokrát radši bych měla ty dva měsíce rozdělené během roku.

Jistě, teď přichází na řadu téma kamarádi. Nevím, jestli jste si všimli, ale nerada na blogu rozebírám své soukromí, budu se proto kontrolovat, jak daleko zacházím. Na prázdniny jsem se těšila a zároveň jsem se trochu bála. Těšila jsem se na to, že uvidím víc lidi, se kterými na sebe nemáme během školního roku moc času. Bála jsem se, že ztratím kontakt s některými spolužáky, po ukončení základky se totiž pravděpodobnost, že se to stane, najednou strašně zvýšila. Dopadlo to zvláštně, prázdniny jsem si představovala různě, ale tak, jak to dopadlo, rozhodně ne. Opět, už asi po milionté, jsem si dokázala, že člověk si nemá dopředu nic plánovat, malovat si všechno na růžovo a přehnaně se těšit, protože pak přijde zbytečné zklamání. Řekněme, že jsem se docela plácala v “parádní” depresi. Jestli vám můžu dát radu… nikdy nic neduste v sobě, když chcete někomu něco říct, tak to prostě řekněte, vyříkejte si všechno, co vás trápí. Mlčením a trápením se nic nevyřeší. Když něco chcete udělat, tak to prostě udělejte, bez ohledu na to, co si myslí ostatní a stůjte si za svým názorem. Jestli jsem se za poslední dobu něco naučila, tak to, že je lepší litovat pravdy, kterou jste řekli, než té, kterou jste neřekli. No, teď už snad můžu říct, že je všechno ok, nerada bych něco zakřikla, ale protože jsem se dala dohromady a trávím teď víc času s lidmi, které mám ráda, mám míň času na blog. To se na něm snad ale nijak neodrazí, když jsem ho zvládala během školy, tak teď bych měla taky.

Continue Reading

ROVNÁTKA: Od prvního pohovoru k prvnímu týdnu s nimi

Rovnátka už v dnešní době nejsou nic neobvyklého. Nosí je spousta lidí a já nejsem výjimkou. Rozhodla jsem se s tebou podělit, jak to probíhalo, než mi rovnátka můj ortodontista nasadil. Bude to článek z čistě mého pohledu, plný mých zkušeností.

První pohovor
Rovné zuby jsem měla asi jenom jako dítě. Zdědila jsem zuby po mamce, nemám je sice nějak extra křivé a na první pohled se může zdát, že jsou rovné, není tomu tak. Všechny čtyřky, jak nahoře, tak dole, mám posunuté trochu vepředu. Zuby na horním patře od čtyřek dál jsou posunuté dovnitř, což způsobuje, že mám dva skusy. Tohle by samo o sobě nebylo nic, co by se muselo nějak řešit. Všechny mé zuby jsou ale hodně namačkané na sobě a v posledním půl roku se mi kvůli tomu začala posouvat dopředu jednička dole, což jsem se rozhodla řešit. Můj zubař mi už pár let říkal, že by mi rovnátka doporučoval, i když to není nutné, a dal mi kontakt na ortodontistu. Domluvila jsem si první pohovor. Pohovor byl docela krátký, určitě se není čeho bát. Ortodontista si prohlédl mé zuby, zeptal se mě na pár otázek typu „Proč ses rozhodla pro rovnátka?“, „Vadí ti nějak tvé zuby?“ a podobně.

Rentgen a otisky
Přibližně za měsíc od pohovoru jsem byla objednaná na rentgen a otisky. Přiznávám, byla jsem trošku nervózní, hlavně proto, že jsem si nedokázala přesně představit, co mě čeká. Opět to ale bylo úplně v pohodě. Nejdřív mě čekal rentgen. Probíhalo to tak, že jsem přišla do místnosti, kde byl velký přístroj. Sestřička mi nasadila ochranou vestu. Pak udělala několik snímků z různých stran, nic to není a je to chvilka, není se čeho bát. Chvíli po rentgenu mi pan zubař udělal otisky. Do pusy mi dal hmotu, kterou bych přirovnala třeba k plastelíně a tlačil nejdřív na horní, potom na spodní patro. Dost lidí říká, že jim z toho byl špatně, mně nebylo nic, ale je to nepříjemné. Potom mi zubař položil další otázky, objednal mě na příště a to bylo všechno, celkově to byla otázka asi tři čtvrtě hodiny, možná ani to ne.

Celý článek zde!

Continue Reading

NA VLASTNÍ KŮŽI: Přijímací zkoušky

Přijímací zkoušky, každoročně se týkají tisíců žáků devátých tříd a letos jsem se jim nevyhnula já. Protože mám všechno úspěšně za sebou, napadlo mě, že sepíšu, jak to celé probíhalo. Pokud tě tohle téma zajímá, tak určitě čti dál!

Přihláška
Jedním z prvních kroků, které přijímačkám předchází, je odeslání přihlášky. Určitě je důležité si dobře promyslet, kam se vlastně hlásit, ale o tom tento článek není. (Článek o výběru školy jsem už psala) Letos, stejně jako loni a předloni, si žáci devátých tříd mohli podat dvě přihlášky. Co se mě týče, tak já jsem si obě dvě přihlášky dala na gymnázia. Přijímačky se musí podat do 15. března.

Koho se přijímačky týkají
Přijímačky samozřejmě nedělají všichni. Záleží hodně na tom, kolik je ten rok přihlášených a kolik je míst na školách. V našem kraji to bylo letos tak, že přijímačky dělali všichni, co se hlásili na gymnázia, střední školy nebo učební obory s maturitou. Ti, kteří se hlásili na učební obor s výučním listem, přijímací zkoušky dělat nemuseli, ale byli přijímáni podle výsledků na základní škole. Jak už jsem řekla, já jsem se hlásila na gymnázia, takže dělání přijímaček se vyhnout prostě nešlo.

Celý článek zde!

Continue Reading

Stinné stránky blogování

Když se nadhodí téma blog nebo blogování, tak si většina lidí vybaví hlavně pozitivní věci, které to přináší. Zábava, čtenáři, spolupráce, popularita…

Málokdo z běžných čtenářů si ale uvědomuje i všechny stinné stránky, které s sebou blogování přináší. Rozhodla jsem se proto, že ti sepíšu všechny zápory blogování, se kterými jsem se už za dobu svého působení na blogerské scéně setkala.

Kritika
Tento bod k blogování prostě patří a nejde ho opomenout. Každá bloggerka se s kritikou musí aspoň jednou setkat. Konstruktivní kritika jako taková je vlastně přínosná a dala by se brát jako ta dobrá stránka blogování. Problém ale je, že se každý bloger nebo bloggerka musí naučit ji snášet a něco si z ní vzít, což ne každý dokáže a někteří se s kritikou prostě nedokáží smířit, to pak může vést i k úplnému konci s blogováním.

Haters
Takzvané „hejty“, které se na blozích objevují, jsou často zaměňovány právě s už zmíněnou kritikou, nemá to s ní ale nic společného. Haters jsou lidé, kteří na blogy píší různé urážky a nadávky s cílem dotyčného prostě urazit, nikoliv mu slušně sdělit svůj názor, ze kterého by si pak bloger nebo bloggerka mohl něco vzít. Důvody, kvůli kterým toto někteří dělají, jsou různé, může to být závist nebo osobní komplexy. Pro blogery a bloggerky jsou ale haters dost nepříjemní a naučit se je ignorovat nebo se jim prostě vysmát je ještě mnohem těžší, než se naučit přijímat kritiku. Haters jsou nejčastější příčinou zániku blogů.

Celý článek zde!

Continue Reading