Ovlivňuje nás mnohem víc, než si myslíme, a my si to přitom často ani neuvědomujeme. Co? Minulé století. Poměrně nedávná minulost, ve které se dá najít odpověď na spoustu otázek týkajících se toho, proč jsme takoví, jací jsme. Století, které ale do velké míry také pořád žije – například v beletrii. Což takhle udělat si díky knihám procházku skoro celou tou stovkou let? Následujte mě…
Tatér z Osvětimi – Heather Morris
Světový bestseller podle skutečného příběhu, jehož hlavním tématem je holocaust – jedno z nejsilnějších témat minulého století. Kniha, od které jsem měla obrovská očekávání, která se bohužel dostatečně nenaplnila. Kniha, která mě znovu přesvědčila o tom, že očekávání mohou ledacos zbytečně zkazit.
Co musím vyzdvihnout, je autorčina preciznost ve vyhledávání informací a faktů – to, jaká práce předcházela samotnému napsání knihy, je více než obdivuhodné, na knize se projevilo a jednoznačně Tatéru z Osvětimi dodává na hodnotě. S čím jsem měla problém, je, že mi kniha zcela paradoxně vyzněla příliš idealizovaně a smyšleně. Ani v nejmenším bych si přitom nedovolila zlehčovat téma holocaustu, a zároveň zpochybňovat příběh hlavní postavy, kterou představuje skutečný člověk, se kterým se autorka měla dokonce možnost setkat. Možná to bylo ne úplně uvěřitelnými dialogy, možná něčím jiným.
Knihu v žádném případě nehodnotím negativně, ačkoliv to tak možná zní. Byla obohacujícím čtenářským zážitkem a titul světového bestselleru nese naprostým právem. Jen ta očekávání…
Cilčina cesta – Heather Morris
Stejná autorka, provázanost s Tatérem z Osvětimi v podobě rozvinutí příběhu jedné z jeho vedlejších postav – mladičké Cilky. Román Cilčina cesta mapuje více než život (dá-li se tohle slovo použít) v koncentračním táboře následný život v gulagu na Sibiři. Opět jde o příběh inspirovaný skutečným příběhem, tentokrát ovšem o něco méně – s Cilkou se totiž autorka setkat nestihla.
Kdo ví, zda to bylo odstupem mezi napsáním těchto dvou knih, nebo, opět paradoxně, tím, že příběh hlavní postavy této knihy je smyšlený o trochu více, Cilčina cesta pro mě byla každopádně vším, jen ne zklamáním. O to více, že popisuje to, co se mohlo stát mnoha lidem po válce, a jeden ze sibiřských gulagů, což není tolik známá problematika jako holocaust a koncentrační tábory – minimálně v mojí bublině. Tuto knihu nemůžu hodnotit jinak než kladně, zaryla se mi pod kůži a těžko ji odtamtud někdy dostanu.
Tiché roky – Alena Mornštajnová
O tom, že mě Alena Mornštajnová nikdy nezklame, jsem už skálopevně přesvědčená. Získala si mě před lety svojí Hanou a já od té doby postupně čtu vše, co dosud napsala – pěkně od prvotiny. Děj zasazený do minulého století mapující spoustu let, v tomto případě 50. léta a dál, je pro Mornštajnovou příznačný a Tiché roky nijak nevybočují.
Když se autorovi podaří připravit pro čtenáře zajímavý příběh, ve kterém má pořád co odkrývat a který není předvídatelný, má z velké části vyhráno. Mornštajnové se to v mém případě podařilo zatím snad pokaždé. Tiché roky jsou navíc dokonalou sondou do myslí hned několika postav, a kromě různorodých životních příběhů poskytují ohromný prostor k zamyšlení se nad tím, jak velkou roli může hrát v životě odlišnost názorů a povah, uzavření se do sebe, nepochopení druhého nebo neschopnost se do něj vcítit.
Máte rádi knihy zasazené do minulého století? O kterém období čtete nejradši?
4 comments
Knížky vypadají hodně zajímavě. Já jsem na dovolené přečetla Hledání Aljašky, tu rozhodně doporučuji. :)
Hledání Aljašky jsem četla už před pár lety krátce po tom, co vyšly v českém překladu, a taky se přidávám k doporučení, i když spíš náctiletým a přiznávám, že se mi tahle knížka od Greena líbila asi ze všech nejmíň :)
Úplne rozumiem tvojmu postoju k Tetovačovi. Ťažko sa k tomu vyjadruje, pretože sa jedná o skutočný príbeh a nechcem znehodnocovať niekoho prežité skúsenosti. Ale aj mne to prišlo až príliš zidealizované a veľmi netypické pre zážitky z tohto prostredia. Ale Cilka sa mi tiež páčila viac. Je veľká škoda, že autorka sa s ňou nestihla stretnúť, ale aj tak na ňu zanechala veľmi cennú pamiatku v podobe príbehu.
Len nedávno som si konečne prečítala Hanu a teším sa čítať, že aj Tiché roky sú rovnako výborné. Neviem sa úplne rozhodnúť, ktorou autorkinou knihou pokračovať, ale Tiché roky som zvažovala :)!
Kristínko, děkuju za tenhle komentář, jsem ráda, že to cítíš stejně jako já!
Od Mornštajnové úplně cokoliv, stojím si za tím, že u jejích knih nejde sáhnout vedle – já jsem od ní po Haně četla všechno postupně, od prvotiny, jak koneckonců píšu v článku, protože mě u autorů vždycky baví sledovat i jejich vývoj :) Asi trochu postižení ze studia češtiny, haha