#LoveYourself | Poruchy učení

Když se někoho zeptáte, jestli dokáže vyjmenovat nějaké poruchy učení, většinou, až na výjimky, se vám dostane odpovědi dyslexie a dysgrafie, méně často pak dyskalkulie nebo dysortografie. To všechno je samozřejmě správně, poruch učení je ale víc a ne všechny jsou tak známé. Pokud navíc dodáte otázku, co která porucha učení znamená, dostane se vám ještě méně správných odpovědí…

Dyslexie

Nejčastější poruchou učení je dyslexie, která se projevuje problémy se čtením. Čtení je pomalé, neplynulé, namáhavé, s chybami nebo moc rychlé a překotné. Dyslektik se hůře orientuje v textu, stává se mu, že přeskakuje řádky, neumí správně pracovat s intonací a po dočtení si buď vůbec nepamatuje, co četl, nebo si to pamatuje nesprávně. U některých lidí lze poruchu odstranit, u jiných může přetrvávat až do dospělosti.

Dysgrafie

Poruchou grafického projevu, hlavně psaní, je dysgrafie. Zhoršená je při ní především schopnost napodobit tvar písmen a jejich řazení. Dysgrafik si špatně pamatuje tvary písmen, tvarově podobná písmena zaměňuje a typické je pro něj neúhledné písmo. Existují tři druhy dysgrafie.

Dyskalkulie

Dyskalkulie je porucha počítání se spoustou příznaků, která se týká především základních početních úkonů, jako je sčítání, odčítání, dělení a násobení. Dyskalkulik má například problém přiřadit předměty k odpovídajícímu symbolu čísla, seřadit je podle velikosti nebo určit vztah více – méně.

Dysortografie

Na podkladu poruchy zvukové percepce, to znamená při porušení sluchového vnímání a rozlišování, vzniká dysortografie, porucha pravopisu. Člověk trpící dysortografií není schopný aplikovat i dobře naučená gramatická pravidla do praxe, chybí mu cit pro jazyk a jeho problémy se nejvíce a nejčastěji projevují při psaní diktátů. Často vynechává písmena, slabiky, slova nebo i celé věty. Přidává písmena, úplně vynechává nebo špatně umisťuje diakritická znaménka aj.

Dysmúzie

K méně známým poruchám učení řadíme dysmúzii – poruchu, při které člověk není schopný rozpoznat tóny, melodie, hudební nástroje apod. Chybí mu smysl pro rytmus, nedokáže hudbu neprodukovat a někdy je úplně neschopný číst notový zápis nebo dobře manipulovat i s jednoduchými hudebními nástroji.

Dyspinxie

Dyspinxie nebývá v praxi téměř vůbec diagnostikována. Zjednodušeně jde o poruchu kreslení. Postižený jedinec se projevuje neobratným zacházením s tužkou a neschopností cokoliv plošně zobrazovat.

Dyspraxie

Posledním pojmem je dyspraxie. Jde o vývojovou poruchu motorických funkcí definovanou jako postižení nebo nezralost v plánování a organizaci pohybů.

Když jsem se lidí zeptala, jestli mají nějakou poruchu učení, 90% z nich mi odpovědělo, že ne, ale úplně všichni, až na jednoho, znali někoho, kdo nějakou poruchu učení má.

Poruchy učení nejsou nemoc, ale dodnes není úplně známo, co přesně je způsobuje. Předpokládá se, že významnou roli hrají dědičnost, nepříznivý vývoj dítěte během těhotenství nebo prvního roku života, komplikace při porodu a nedostatek potřebných podnětů v rodině. Poruchy učení nic společného s inteligencí daného jedince, trpí jimi i lidé s nadprůměrným IQ.

Smutným faktem je, že tomu není tak dlouho, co jsou tato fakta známá a není tomu tak dávno, co se děti s nějakou poruchou učení jednoduše zařadily do škatulky “hloupých”. Ani dnes, kdy už by ve všech školách mělo být běžné, aby k těmto dětem bylo přistupováno jinak než k ostatním a pomáhalo se jim, k tomu bohužel mnohokrát nedochází a někteří učitelé poruchy učení netolerují.

“Mám dysortografii. Když jsem začal chodit na základní školu, měl jsem problémy, které nějaké poruše učení jasně nasvědčovaly. Třídní učitelka ale moji mámu pořád přesvědčovala o tom, že žádnou poruchu učení nemám. Paradoxně právě tato učitelka tehdy v dané škole dělala tzv. dyslektického poradce a vedla jednou týdně hodinu, kde se s dětmi s různými poruchami učení individuálně pracovalo. Máma si musela doslova vynutit doporučení do pedagogicko-psychologické poradny, kde mi poruchu učení opravdu diagnostikovali. Poté jsem sice na tyto individuální hodiny jednou týdně začal chodit taky, ale v běžném vyučování mi takové úlevy, jaké jsem měl mít, dávány nebyly. Paní učitelka mi navíc jasně před všemi ostatními dávala najevo své antipatie. Problémy úplně přestaly až poté, co nám v páté třídě změnili třídní učitelku, která už ke všemu přistupuje tak, jak by se mělo.”

80% dotázaných řeklo, že se s netolerancí ze strany učitelů vůči dětem s poruchami učení setkali. Skoro 60% z nich pak také přiznalo, že byli svědky toho, že se někomu s poruchou učení ostatní děti posmívaly nebo jej dokonce šikanovaly. A právě to je jedním z důvodů, proč děti s poruchami učení často začnou trpět psychickými problémy.