CURRENT WISHLIST

Je to už nějaký ten pátek, co se všude okolo začaly ve všech pádech skloňovat pojmy jako zero waste nebo minimalismus, minimálně teda alespoň v mojí sociální bublině. Zero waste nejsem. A ani nikdy nebudu. Článek konkrétně zaměřený na tato témata mám v šuplíku schovaný na jindy, v tomhle bych se jim ráda ale taky přiblížila. Pamatujete na mé dřívější wishlisty? Pár jich tady na blogu je k dohledání, poslední vyšel před více než rokem a úplně všechny jsou od tohoto diametrálně odlišné…

Před pár měsíci jsem se pustila do rekonstrukce a krátce nato se stěhovala. Znamenalo to nejenom, že jsem strávila vážně spoustu času nakupováním nábytku a dekorací, úplně nejdříve jsem hlavně zjistila, kolik mám vlastně věcí. Tím nemyslím věcí, které používám, potřebuju nebo mi zkrátka nějakým způsobem dělají radost, ale takových, které jsem pomalu ani nevěděla, že je vlastním, byly zahrabané někde ve skříni a úplně zbytečné. Celá moje rekonstrukce tak začala vystěhováním úplně všeho, pokračovala zbavením se nepotřebného, a až pak došlo na to, čemu by se doopravdy dalo říkat rekonstrukce. Při stěhování do Prahy a zařizování bytu jsem došla k něčemu podobnému – zjistila jsem, že toho k životu vlastně až tolik nepotřebuju.

Když jsem se pár dnů zpátky zamyslela, co si vlastně momentálně přeju, tedy co je zrovna teď na mém pomyslném “wishlistu”, automaticky mě napadla jedna položka, kterou vážně potřebuju, po pár minutách druhá a až za nějakou tu chvíli ještě další dvě. A to bylo všechno. Doteď mě nic dalšího nenapadlo. Ještě nedávno bych mohla přihodit pár doplňků do bytu, takže na jednu stranu škoda, že jsem s tímhle příspěvkem otálela, na druhou stranu vlastně dobře, kvůli pointě tohoto článku.

To je myslím dokonalá ukázka dvou věcí – materiálně mám naprosto všechno, co k životu potřebuju, a konečně jsem na té správné cestě k minimalismu. Abych pravdu řekla, bývala jsem dřív, alespoň dle mých měřítek, dost materiálně založený člověk. Byla to jedna z věcí, kterou jsem na sobě opravdu neměla ráda, a tak jsem se rozhodla ji změnit. Čímž lehce odbíhám k dalšímu omílanému tématu sebelásky, ale o tom taky až jindy. Nejsem s tímhle procesem zdaleka u konce, pořád mám na čem pracovat, ale troufám si říct, že už opravdu nejsem materialista. Zatím se ale nechci úplně nazývat ani minimalistou, i když už se snad blížím.

1. Macbook Air
2. Hygge – Meik Wiking
3. Lykke – Meik Wiking
4. Chelsea boots

Co byla moje největší slabina, bylo nakupování oblečení. Zapracovat na tomhle mi dalo největší práci. Což o to, nechodit do obchodů zvládám levou zadní, ale ty eshopy. Navíc jsem měla v hlavě vždycky minimálně dvě věci, které “nutně potřebuju”. Nepotřebuju. Spíš jsem teď ve fázi, kdy bych si mohla napsat sáhodlouhý seznam věcí, kterých se plánuju zbavit, než které si plánuju koupit.

Došla jsem tedy až k tomu, že tady mám dneska reálně 4 věci. Tou první je počítač. Já nejsem vůbec zastáncem toho měnit elektroniku nějak často, pokud tedy funguje a splňuje všechno, co od ní potřebuju. Důkazem toho je můj iPhone 5S, kterého se odmítám vzdát, protože mi to přijde úplně zbytečné, když jediné, co mi na něm vadí, je výdrž baterie. Můj současný notebook má už ale nejlepší léta za sebou, hodně dlouho za sebou. Dalšími dvěma věcmi jsou knížky. Papírových knížek já se prostě nevzdám a vždycky to bude něco, do čeho mi není líto investovat, protože mi dělají radost, a to i když je pak “jen” vidím doma v knihovně. No a poslední věcí jsou boty. Dobře, boty, teoreticky bych bez nich taky mohla žít a vystačila bych si s těmi, které mám doma. Na druhou stranu jich ale nemám sto párů a jak říkám, úplný minimalista ještě nejsem a zero waste nikdy nebudu.