10+1 jednoduchých způsobů, jak pomáhám planetě a vy můžete taky

Nacházíme se ve zvláštní době. Nezuří kolem nás válka, žijeme ve svobodné části světa a díky vyspělým a neskutečně rychle se vyvíjejícím technologiím máme možnosti, o kterých se ještě v minulém století lidem ani nesnilo. Každá doba má ale svá úskalí a co na první pohled vypadá jako blahobyt, tím můžeme sebe a všechno okolo nás vlastně úplně zničit. Není lehké začít myslet na všeobecné dobro a zachování přírody na úkor vlastního komfortu, a už vůbec není lehké takové smýšlení převést do praxe. Nejsem “zero waste” a jsem si celkem jistá, že ani nikdy nebudu. Jsem si vědoma, že ani nedělám tolik, kolik bych dělat mohla. Zjistila jsem ale, že někdy je mnohem komfortnější právě to, když člověk na přírodu myslí…

Třídím odpad

Jestli něco považuju za úplné minimum, které by měl dělat opravdu každý, je to právě třídění odpadu. Možná je to tím, že jsem v tom, že to, co vyhazujeme, se zkrátka nějak třídí, vyrůstala. Možná i tím, že jsme se problematice třídění odpadu věnovali už na základní škole jako děti. V každém případě jsem tenhle “rodinný zvyk” nejenom převzala, ale i rozšířila. Protože mít doma místo jednoho velkého odpadkového koše na všechno víc menších odpadkových košů na různé druhy odpadu, a pak to prostě naházet do kontejnerů podle barev, dle mého, opravdu není žádná práce a už vůbec ne práce navíc.

Omezuju používání jednorázových plastů

Žijeme v době, kdy je prakticky nemožné úplně se vyhnout jednorázovým plastům, a je až děsivé, kolik plastu přineseme domů s jediným nákupem potravin. Do jisté míry se ale plastům vyhýbat dá, chce to jen trochu odhodlání a snahy. Opravdu si musíme koupit tu zeleninu, která je v plastovém obalu, když si lze vybrat tu bez obalu? Musíme používat plastová brčka, když můžeme použít papírová nebo kovová? Nejde se vyhnout plastovým kelímkům a táckům, když existují papírové? Nemůžeme si kávu kupovat do vlastního kelímku nebo termo hrnku?

Nakupuju do vlastních sáčků a tašek

Některé druhy potravin zkrátka do něčeho zabalit musíme a celý nákup je taky potřeba do něčeho poskládat, abychom ho mohli dopravit z obchodu domů. Samozřejmě, občas skočím nakoupit neplánovaně cestou ze školy nebo z práce, a tak se mi výjimečně stane, že u sebe nemám nic, do čeho bych nákup zabalila, a musím využít jednorázových sáčků a papírových tašek, které mají v obchodě. Ve většině případů ale chodím na nákup s vlastní plátěnou taškou, ve které mám hozených několik eko sáčků, které používám pořád dokola.

Nevyhazuju jídlo

Když nás naše babičky nutily všechno dojídat, měly k tomu pravděpodobně trochu jiné pohnutky než to, že by jim šlo o naši planetu. Bez ohledu na to se nám ale snažily vštípit dobrou věc. Naučit se plánovat si nákupy potravin tak, aby se stačily spotřebovat, a vařit jen tolik, kolik jsme schopní sníst, není nic zas tak těžkého. Když už ne kvůli planetě, tak alespoň kvůli šetření peněz – efekt to má ve finále stejný.

Uklízím odpad v přírodě

Ráda chodím na procházky do přírody – uklidnit se, zrelaxovat, nadýchat čerstvého vzduchu. Paradoxně mi ten klid ale často narušuje jev, který se v přírodě často objevuje a vůbec by se tam objevovat neměl. Že se občas někde povaluje ztracená rukavice nebo čepice, to je něco, co se dá tak nějak pochopit. Že někdo odhodí ohryzek od jablka nebo kus papíru, to sice není pěkné, ale alespoň se tyto a podobné věci poměrně rychle rozloží. Když ale někde vidím plastový obal od něčí svačinky, nebo dokonce něco, u čeho absolutně nechápu, jak se to vůbec mohlo do přírody dostat, zůstává mi nad tím opravdu rozum stát. Pokud to alespoň trochu jde, snažím se takové věci vždycky posbírat a vyhodit tak, jak by vyhozené být měly. Že je to ale začarovaný kruh a tak trochu boj s větrnými mlýny, dokud nepořádek v přírodě lidé budou dělat, to je bohužel jasné.

Snažím se šetřit vodou

Doufám, že jednou budu mít podmínky k tomu, abych mohla například využívat dešťovou vodu. Protože tyhle podmínky ale zatím nemám, snažím se dělat alespoň to málo, co mi moje žití v bytě umožňuje. Například nikdy nenechávám puštěnou vodu po celou dobu, kdy si čistím zuby. I na maličkostech záleží.

Neprodukuju odpad kvůli menstruaci

Jak velkým paradoxem je, že to, čím ženám příroda každý měsíc dává najevo, že jsou zdravé, je zároveň tím, co žádná žena nemá ráda a kvůli čemuž je produkováno tolik odpadu, který právě přírodu zatěžuje. Naštěstí žijeme v době, kdy menstruace nejen dávno nepředstavuje něco, co by zabraňovalo normálně fungovat, ale dá se zvládnout i šetrně k přírodě. A co víc, alternativy klasických menstruačních tampónů a vložek v podobě menstruačních kalíšků nebo kalhotek jsou také praktičtější, pohodlnější a finančně výhodnější.

Preferuju přírodní produkty

Obracet se více k přírodním produktům, ať už jde o kosmetiku, nebo například prostředky do domácnosti, jsem se začala vlastně náhodou. Od té doby, co jsem v drogérii sáhla náhodně po něčem, co bylo čistě přírodní, vyzkoušela to a byla nadšená, vyhledávám tyto produkty víc a víc. Faktor toho, že zároveň přírodu i chráním, protože se ve velké míře vyhýbám chemii, je žádoucí skvělý bonus.

Co nejvíc se vyhýbám “fast fashion”

Problematika “fast fashion” je něco, co by vydalo na desítky článků a stále by to nebylo dost. Jakmile do ní jednou alespoň trochu zabřednete, musíte být, podle mě, velmi specifickou osobností, aby vás to ani trochu neovlivnilo. U mě to všechno začalo tak, že mě přestalo bavit muset neskutečně často vyhazovat kousky, které mám ráda, protože se vlivem nekvalitních materiálů a výroby obnosily. Zároveň mi přestalo cokoliv říkat brouzdání po obchoďácích a e-shopech. Rozhodně netvrdím, že vůbec nenakupuju v běžných řetězcích. Dělám to ale velice zřídka, pečlivě vybírám a dávám si pozor na to, abych kupovala univerzální kousky z dobrých materiálů.

Co můžu mít jen digitálně, to netisknu

Přiznám se, že občas mívám dilema, jestli budu šetřit planetu, nebo své oči. Pak si srovnám priority a planeta vyhraje. Když si představím, kolik papíru padlo za moji povinnou školní docházku a následné čtyři roky na gymplu, dost mě to děsí. A proto teď, když už mít všechno na papíře nemusím, využívám digitální podoby čehokoliv, co to jde.

Snažím se inspirovat a motivovat ostatní

Stejně jako nelze někomu vnutit určité náboženství nebo stravovací návyky, nelze vnutit ani přesvědčení, že planetu je potřeba chránit. Pokud se někomu něco vnutit snažíme, mívá to přesně opačný efekt, než kterého bychom rádi dosáhli. Aby nějaké přesvědčení bylo skutečné, musí si k němu každý dojít sám. Můžeme ale o věcech diskutovat, prozrazovat důvody, proč děláme to, co děláme, a ukazovat výhody, které to má. Nutit není cesta, inspirovat a nechat možnost svobodné volby ano.

Jaký je váš vztah k přírodě a ekologii? Máte své způsoby, jak pomáháte přírodě, které jsou vlastně úplně jednoduché?

YOU MAY ALSO LIKE

2 komentáře

  1. Super článek! O ekologii a udržitelnost jako takovou se zajímám a snažím se k tomu nenásilně vést své blízké 🤍 Co mě ale moc mrzí je to, že v poslední době se z toho stal velký marketingový tah a lidi se zase dělí na tábory #zerowaste atd. podle toho, jestli mají určité produkty a značky, ale ne podle toho co tato myšlenka a způsob života skutečně obnáší. Vždyť udržitelné můžou být i tenisky Nike, když mi vydrží 6 let a ne jenom tenisky,které mají “udržitelnost” ve svém copy 😊 Myslím, že sousta lidí by tak zjistila, že v určitých věcech vlastně udržitelně žijí a třeba by měli větší motivaci tento styl prohloubit.

    1. Moc děkuju za komentář i pochvalu! <3 Naprosto souhlasím - nemusí být všechno vždycky postaveno na principu “všechno, nebo nic” a i malé kroky jsou rozhodně lepší než nic. Jak píšeš, věc můžeme udržitelnou udělat i my sami - jednoduše tím, jak se o ni budeme starat a jak dlouho nám díky tomu vydrží :) Dalším “levelem” je pak řešit i to, za jakých podmínek a kde byla vyrobena.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.