#SecondHandSeptember

Vytváření nejrůznějších měsíčních výzev za dobrým účelem není nic nového pod sluncem. Naprosté většině lidí není cizí pojem “Movember“, v našem malém česko-slovenském rybníčku se loni objevila například srpnová výzva #MěsícTransparentnosti. A právě v těchto dnech obletěla celý svět výzva nesoucí název “Second Hand September”…

Jestliže jste o této výzvě zatím nečetli ani neslyšeli, i když jsou jí plné sociální sítě, uvedu vás do obrazu. O co zhruba jde, určitě tušíte už z názvu. Celé to vzniklo ve Velké Británii s jasnou myšlenkou – celý měsíc září, tedy 30 dní, nenakupovat vůbec žádné nové kousky oblečení. Důvod je prostý, je jím touha zachránit naši planetu. Pokud se o problematiku “fast fashion” vůbec nezajímáte, anebo jste o ní dokonce nikdy neslyšeli, o čemž ale trochu pochybuju, možná vám to teď nebude úplně dávat smysl. Věc však má tak, že módní průmysl má na svědomí obrovské škody na přírodě vzniklé nejprve při výrobě a následně při vyhazování věcí. Velké řetězce produkují nové a nové kusy oblečení, a dokud je lidé budou nakupovat v tak velké míře jako doposud, v podstatě není šance, aby se něco změnilo. Nehledě na to, že právě tyto řetězce v naprosté většině nehledí na jakoukoliv udržitelnost, nýbrž jen na své zisky, a tak se z toho celého stává začarovaný kruh. Kruh, který je potřeba prolomit. Zajímá-li vás víc, doporučuju oficiální stránky Oxfam, což je charita, která za výzvou stojí.

Tato výzva vám ovšem vůbec nezakazuje pořídit si něco do svého šatníku, jen pro to nesmíte jít do obchoďáku. Pokud je pro vás nakupování určitou závislostí, vášní nebo odreagováním, vyražte do second handu a podpořte tak “slow fashion”.

Nakupování v “sekáčích” má hned několik výhod – pořídíte si kousky, které nepotkáte na dalších dvaceti lidech ve městě, výrazně ulevíte svojí peněžence a v neposlední řadě ze sebe ještě budete moct mít dobrý pocit. Výraznou nevýhodu mohou pocítit lidé netrpěliví, které nebaví se prohrabovat spoustou věcí, než najdou tu pravou, pro někoho ale právě to může být na celém procesu tím nejpříjemnějším. Argument, že tam nemáte šanci sehnat něco, co je právě teď “IN”, není na místě. Jak všichni víme, trendy se opakují, a tak v “sekáčích” můžete ke svému překvapení najít klidně i to, co se právě nachází na pultech obchodů, stejně tak jako to často můžete najít ve skříni své maminky nebo babičky.

Často to bývá tak, že lidé kážou vodu, zatímco pijí víno, a já zcela upřímně tenhle druh chování nesnáším. Bez ohledu na to, jestli jej pozoruji u ostatní, nebo něco takového zaznamenám u sebe. Takže si pojďme dát ruku na srdce a přiznat, že co se týče nakupování, nejsem žádný ukázkový příklad. Jsem totiž pořád ještě někde mezi “fast fashion” a “slow fashion”. Je tomu přes rok, co mi začal vadit konzum, ve kterém žijeme. Rozčilovalo mě, že si pořád dokola musím kupovat něco nového, a to ani tak ne proto, že bych podléhala krátkodobým trendům, ale protože nic, co si koupím, moc dlouho nevydrží. Rozčilovalo mě, že plýtvám penězi na něčem, co mi nepřinese radost na dlouho. A tak to celé úplně přirozeně, bez nějakého tlaku z okolí, začalo. Postupně jsem se naučila neprocházet e-shopy pokaždé, co mám dlouhou chvíli, a když už na nějaký zavítám, tak si pořádně promyslet, jestli to, co mě láká, skutečně stojí za to, po všech stránkách. Přemýšlím nad kombinovatelností toho, co kupuju, i nad tím, z čeho a jak to bylo vyrobeno. Když už podlehnu nějakému trendu, snažím se, aby doplňoval jinak z většiny univerzální kousky v mé skříni, ne naopak. Než něco koupím, nechám si to pořádně projít hlavou, alespoň 2 dny. Ve finále si pak koupi spousty věcí rozmyslím, anebo už je mezitím někdo koupí za mě, což mě vlastně nikdy nijak nenaštve, spíš si řeknu, že to tak mělo být.

Lhala bych, kdybych tvrdila, že vůbec nenakupuju v běžných řetězcích, ale omezila jsem to na minimum, já jsem totiž obecně nakupování oblečení omezila na minimum. Když vejdu do obchoďáku, nemám už vůbec žádné tendence vydat se omrknout, co kde mají, a ani velký červený nápis “SLEVA” na mě ve výloze nezapůsobí. A ano, jednou za čas se vydám na nákupy. Tedy, jednou za rok, abych byla přesnější. I tak ale aplikuju většinu pravidel co jindy. A naprosto upřímně říkám, že mi stejně ještě nikdy neudělala takovou radost “super výhodná” věc ve slevě v obchoďáku, jako kousek, který má nějaký příběh nebo ten příběh časem získá, protože jej nebudu muset po pár měsících hodit do koše.

Sekáčům se zatím vyhýbám. Ne, že bych proti nim cokoliv měla, ale jak obecně nemám většinu času potřebu nakupovat, tak nemám potřebu vyrazit ani tam. Ale kdo ví, třeba tuto výzvu pojmu nakonec po svém a stane se pro mě tím, díky čemuž jsem objevila jejich kouzlo.

Co říkáte na různé výzvy tohoto typu? Jste pro, nebo spíše proti? A jaký je váš postoj k udržitelnosti v módě?

YOU MAY ALSO LIKE

3 komentáře

  1. tiež do sekáčov nechodím, ale ani nenakupujem zbytočne priveľa zbytočného oblečenia :) určite vidím u seba posun za posledné roky a dúfam, že to bude stále lepšie a lepšie :) možno raz príde aj na sekáč :D

    WHEN PIGS FLY

  2. Juu, o téhle výzvě jsem teda až do teď neslyšela, ale je to super. Nejenom, že se mi to hodí na zítřejší tiskovku kam vyrážím a která se bude z části týkat právě slow fashion , ale i pro mě samotnou je to fajn informace. Sice jsem si už tento měsíc něco nového pořídila, ale byl to kousek od lokálních designérů, což se jako slow fashion snad počítá, takže zatím mám čistý štít. :)
    Jinak s tím rozhodováním to máme stejně. Také se snažím si první koupi rozmyslet a až po nějakém čase, kdy produkt pořád chci, si ho opravdu koupím.
    Do sekáčů občas zavítám, ale jen minimálně, protože jsem ještě nějak nenarazila na ten pravý, který by mě vždy nějak uspokojil. :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.