PŘEČTENO | Červenec ve znamení sebevzdělávání

Pokaždé, když kolem něčeho vznikne obrovský “boom” a všichni se začnou předhánět, aby to měli taky, má to na mě paradoxně úplně opačný efekt – nechci to. A to i když jsem to předtím třeba chtěla. I když jde o knihy. Částečně proto, že se bojím přílišných očekávání a následného zklamání. Částečně pak z důvodu, že nemám ráda dav a fakt, že dokáže ovlivnit osobní názor. “Nelíbilo se mi to, ale úplně všem ostatním ano, hrozně moc, tak to asi není to tak špatné, ne?” Na druhou stranu když “boom” opadne, ráda se k daným věcem vracím. S odstupem a nezaujatě. A přesně takový byl můj červenec…

Konec prokrastinace – Petr Ludwig

“Prokrastinace” je dnes slovem už poměrně pevně zakořeněným v našich slovnících. V roce 2013, kdy tato kniha poprvé vyšla a setkala se s opravdu velkým ohlasem, to však v našich končinách bylo něco dost nového. Dodnes se občas setkávám s názorem, že “prokrastinace” je jen blogerský výmysl, honosnější výraz pro “lenost”. To je samozřejmě nesmysl.

Petr Ludwig si na této knize vybudoval jméno, a to právem. Přečetla jsem ji jedním dechem a jednoznačně musím říct, že je plná užitečných informací i rad. Převést tyto rady do praxe už je na každém, nicméně lepší základ pro to to provést si nedokážu představit.

Kraď jako umělec, Ukaž, co děláš! & Jeď dál! – Austin Kleon

Pamatuju si, když jsem poprvé někde na sítích zachytila první ze tří knih Austina Kleona. Název “Kraď jako umělec” přeci jen není něco, co by člověk snadno přehlédnul. Díky stejnému grafickému zpracování, které bylo jednoznačně geniálním tahem, jsem si s touto knihou pak spojila i další dvě tohoto autora.

Každá z těchto knih je něčím, co zvládnete přečíst ani ne za odpoledne. S trochou snahy možná zvládnete přečíst všechny tři za jediný den. To ovšem nic nemění na tom, že bych každou ohodnotila 10/10. Aby kniha byla dobrá, nemusí jít o bichli o 500 stranách. Během čtení každé z nich jsem si dokonale srovnala to, co znám a co dělám, něco jsem se přiučila a na konci jsem vždy byla skvěle namotivovaná pustit se do práce. Každou z těchto knih doporučuju všem, kteří cokoliv jakkoliv tvoří, ideálně všechny a postupně v pořadí, v jakém knihy vyšly.

Jan na sítě – Michelle Losekoot & Eliška Vyhnánková

Bible sociálních sítí – právě takto lidé v mé sociální bublině hodnotili tuto knihu minulý rok, když vyšla. A já se k nim nemůžu nepřidat. Michelle a Elišce se podařilo napsat něco, co zaplnilo velkou díru na našem trhu, co je neskutečně kvalitní a co rozhodně jen tak neupadne v zapomnění, pokud to vůbec někdy upadne v zapomnění.

Než jsem se pustila do čtení, měla jsem trochu strach, že přelouskat přes 320 stran pro mě nebude úplně jednoduché. Přeci jen sociální sítě nejsou něco, co by mě profesně až tak zajímalo a čemu bych se věnovala úplně naplno. Všechny mé obavy se rozplynuly už asi na desáté stránce. Dokážu si představit, jak tato kniha zasvětí do světa sítí úplného laika. Dokážu si představit, jak tato kniha pomůže urovnat si to, co už zná, a doplnit si další znalosti člověku jako jsem já. A dokážu si taky představit, že tato kniha něco dá i odborníkovi.

Pouštíte se taky někdy do sebevzdělávací literatury?

YOU MAY ALSO LIKE

1 comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.