MY EATING HABITS | Jak to mám s jídlem

Vždycky mi přišlo zvláštní, že i tak důležitá oblast jako je stravování může podléhat trendům. Nerozuměla jsem tomu, jak je možné, že se o něčem v jednu chvíli tvrdí, jak je to správné a jíst by tak měli všichni, a ve chvíli druhou úplný opak. Byť jsem se v tom chtěla orientovat, dařilo se mi pořád úspěšně jen ztrácet…

Pravděpodobně nikdy nepřestanu být vděčná genům, díky kterým jsem vždycky mohla a můžu sníst v podstatě cokoliv v jakémkoliv množství, a na tom, jak vypadám, se to téměř neprojeví. Na jednu stranu je to obrovská výhoda. Na druhou stranu ale nevýhoda, protože člověk, který se nemusí ani trochu hlídat, má mnohem menší motivaci jíst zdravě. Nebudeme si nic nalhávat, většina lidí hledí právě na vzhled. Zevnějšek je ale jedna věc, a to, jak se člověk cítí uvnitř, věc druhá – důležitější. To je potřeba si uvědomit stejně jako fakt, že to, co je dnes považováno za ideální, mohlo být dříve považováno za odstrašující případ.

Přestože jsem nikdy neměla problém s váhou, netrápilo mě, jak vypadám, a vždycky jsem milovala jídlo, před pár lety jsem si na vlastní kůži zkusila, jak i tahle láska může mít blízko k nenávisti. Celé to začalo vlastně úplně nenápadně. Rozhodla jsem se svá trápení, kterých se na mě v jednom období nahrnulo hodně, řešit tím, že se co nejvíc zaměstnám. Samou prací jsem tehdy ale tak dlouho zapomínala jíst, až jsem si vytvořila problém, ze kterého mě dostal až pád na dno. Naštěstí se právě ze dna odráží nejlépe. Vypsala jsem se pak z toho v článku o poruchách příjmu potravy.

Kdybych tvrdila, že mám dnes stoprocentně zdravý vztah k jídlu, lhala bych. Co mi z téhle nešťastné kapitoly zůstalo, je, že můj mozek pocit hladu z nějakého důvodu pořád vyhodnocuje jako něco pozitivního. Pořád tedy tak trochu svádím boj sama se sebou. Už ale naštěstí samozřejmě dobře vím, že pocit hladu nesignalizuje nic jiného než to, že by se člověk měl najíst. A úplně ideálně by se vlastně vůbec neměl dostavit, protože člověk by měl jíst pravidelně v menších porcích. O to se snažím a většinou se mi to daří, i když to chce často dost plánování.

Už jsem nakousla, že stravovat se zdravě, může být pro někoho s rychlým metabolismem a žádnými zdravotními problémy, paradoxně vlastně dost těžké. Doma mě odmala sice vedli k tomu, že by se mělo jíst hodně ovoce a zeleniny a že chipsy a podobné “dobroty” rozhodně nejsou nic doopravdy dobrého, ale někdy v pubertě jsem začala konat tak, jako by mě učili pravý opak. Můj jídelníček nebyla úplná katastrofa, ale ani žádná velká hitparáda. Jedla jsem třeba spoustu věcí, které mi vůbec nic nedávaly, a nikdy jsem nesnídala. A vůbec nic mě nemotivovalo k tomu to změnit.

Změna v mém smýšlení o jídle přišla vlastně úplnou náhodou. Před zhruba rokem a půl mě zničehonic popadla chuť jíst zdravě, která mě neopouštěla několik dnů. A já jsem si po těch pár dnech uvědomila, jak hrozně dobře se cítím a o kolik víc mám energie. Zjistila jsem, že to, co jsem do té doby považovala za “cítit” se dobře až tak dobře nebylo. Ačkoliv to teď asi zní jako úplné klišé. To mě poprvé opravdu nakoplo začít se zdravou vyváženou stravou.

Naučila jsem se poslouchat své tělo a řídit se selským rozumem. To je základ, na kterém stavím, a nakonec mnohem víc než se zorientovat ve stravovacích trendech. Nemám nic proti veganství, vegetariánství ani žádnému jinému životnímu stylu, ale osobně nic konkrétního nevyznávám, nic striktně nedodržuju. I když je pravda, že k vegetariánství mám čím dál blíž – z důvodu, že mám málokdy chuť na maso, i z důvodu, že je pro mě velkým důležitým tématem ekologie.

Čím dál víc se setkávám s pojmem “cheat day”. Nic takového u mě nemá místo. Ne proto, že bych vůbec nikdy nejedla nezdravě, to absolutně ne. Vím ale, že kdybych si stanovila jen určitý den, kdy si můžu dát čokoládu, chipsy nebo si rovnou zajít do mekáče, a ve zbytku dní bych si cokoliv takového zakázala, bylo by pro mě mnohem těžší to dodržet. Vždyť člověk obecně vždycky chce nejvíc to, co nemůže mít, a co se týče jídla, platí to taky. Stejné je to se všemožnými dietami.

Je zbytečné pokoušet sílu svojí vůle, proto praktikuju několik známých ozkoušených tipů a triků. Snažím se nikdy nechodit nakupovat hladová. Není mi lhostejné složení a kvalita potravin, a protože nejsem žádný odborník, řídím se mimo jiné tím, že čím méně složek, tím větší pravděpodobnost, že potravina bude kvalitní. Každý den začínám sklenicí teplé vody s citrónem. Připravuju si co nejvíc jídel doma – vím díky tomu, co jím, a jako bonus i šetřím peníze.

A protože se snažím jíst co nejvíc doma a rozhodně nechci vařit pořád dokola to stejné, často hledám inspiraci. Googlení je sice obecně skvělá věc, v tomto případě ale raději než na probírání se spoustou stránek s recepty a zkoušení, jestli to klapne, sázím na jistotu. Oblíbila jsem si například Fitrecepty – projekt zaměřený na zdravé a jednoduché recepty z dostupných surovin (což je přesně to, co hledám). Já využívám jejich e-booky, nicméně recepty mají i přímo na webu, v klasické tištěné podobě, a dokonce i v mobilní aplikaci.

Jak to máte s jídlem vy? Řešíte, co je právě stravovacím trendem?

YOU MAY ALSO LIKE

2 komentáře

  1. Co je trendy neřeším, poslouchám své tělo, konečně jsem se to naučila a našla, co mu dělá nejlépe, což je více méně v rozporu s dnešní módní vegan vlnou :-))

    PS: závidím geny, já jsem ten pravý opak, co přibírá jen z obrázků jídla :D ale ve finále jsme obě řešily stejný problém, ač každé z jiné strany.

  2. Já to mám tak, že bohužel paradoxně jak jím zdravě (oproti dospívání), tak stejně tloustnu víc. No jaj…
    Jinak nejím moc masa, jím hodně zeleniny a nikdy v životě jsem nechodila do fastfoodů, v obchodě kupuju jen to, z čeho vařím, snažím se nekupovat zbytečné zásoby. Moje nejoblíbenější potravina je čočka. :3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.