#LoveYourself | Obsedantně kompulzivní porucha

Obsedantně kompulzivní porucha, zkráceně OCD z anglického obsessive-compulsive disorder, je jednou z typicky neurotických poruch. Charakteristické jsou pro ni vtíravé myšlenky, tzv. obsese, které v dotyčném vyvolávají negativní pocity, a následné nutkavé chování, tzv. kompulze, které dotyčnému přináší určitou úlevu. Tato porucha se týká 2-3% populace…

Ve většině případů se OCD začně projevovat kolem dvacátého roku života, a aby mohla být diagnostikována, její příznaky musí trvat po dobu dvou týdnů. Obsedantně kompulzivní porucha má více typů. Těmi nejčastějšími jsou:

  • nadměrný strach ze špíny a infekce (50%)
  • kontrolování (strach z opomenutí, které by ohrozilo je samotné i jiné lidi) (30%)
  • obsese bez zjevných kompulzí (10%)
  • jiné kompulze (opakování slov, čísel, dotykové kompulze) (10%)

Abych vám jen nesdělovala fakta, která lze snadno dohledat na internetu, rozhodla jsem se vyzpovídat slečnu, která s OCD žije. Proto vše, co se dále v dnešním článku dozvíte, bude z osobních zkušenosti, z běžného života. Jaké to tedy je, trpět obsedatně kompulzivní poruchou?


Annie, kdy jsi u sebe začala pozorovat první projevy obsedantně kompulzivní poruchy?

Už ve školce, ale tehdy jsem pro to neměla vůbec žádný název a v takhle nízkém věku to dítě nebere jako poruchu, měli jsme jiné starosti. (smích) Ani mě nenapadlo o tom přemýšlet, přišlo mi to zkrátka vždy normální a běžné. Až na střední se mi dostala do ruky kniha, která to skvěle popsala, takže jsem díky tomu jen zjistila, že to má nějaký název a různá stádia.

Jak konkrétně se u tebe OCD projevuje?

Mám obsese bez zjevných kompulzí, takže mám relativně svobodný život a OCD mi jej nijak nekazí. Někomu se myšlenky nemusí vůbec projevovat navenek. Občas srovnám něco, co je nakřivo – obraz, tužky, knihy a podobné drobnosti. Nemůžu na to koukat, když s tím můžu něco udělat, třeba se špatně udělaným vzorcem v chodníku nic nemůžu. (smích) To jsou věci, které umím ignorovat. Pak jsou ale další, které jsou už o trochu horší.

“Cesta s plnou tramvají prskajících lidí je takový zážitek, že jsem schopná dojít i 10 kilometrů pěšky.”

Musím si umýt ruce vždy, když vystoupím z MHD nebo sahám na něco, na co sahalo hodně lidí. Bez antibakteriálního gelu bych asi zešílela. (smích) Jako malá jsem skončila v nemocnici s infekcí. Z představy infekce z dotyku mám hrůzu, ale nemám problém dotknout se dveří nebo podat ruku jinému člověku, takže ani v tomto případě mě to příliš nesvazuje. Cesta s plnou tramvají prskajících lidí je takový zážitek, že jsem schopná dojít i 10 kilometrů pěšky. Naštěstí ale nejsem jako Sheldon z The Big Bang Theory, cítím, že to mám pod kontrolou, umyju ruce, aniž bych o tom přemýšlela a jedu dál.

Máš osobní zkušenost s horším stádiem OCD přímo u sebe?

Skrze OCD je strach o moje blízké jediná věc, která mě dokáže vyvést z rovnováhy. Při naprosto běžné činnosti se mi objeví mimovolné myšlenky o tragické události spojené s rodinou a to se mnou vždy zamává. To většinou nejčastěji podporovaly různé nešťastné zprávy z médií, takže se snažím vyhýbat televizím, co nám servírují jednu nehodu za druhou a neřeknou nic pozitivního. Takový brainwash není dobrý ale pro nikoho, jen nám s poruchou to občas víc přihorší. Když se loučím s mamkou, dokážu zopakovat třeba desetkrát, ať na sebe dávají s rodinou všude pozor a pak to napíšu ještě ve zprávě. (smích) Když mám z toho panický záchvat úzkosti, přítel mě pevně obejme, dává pozor, abych dýchala zhluboka, a ubezpečuje, že jsou v pořádku a nic se nestane. Musím začít myslet na něco pozitivního nebo dělat cokoliv, abych tu myšlenku dostala z hlavy, a pak je to dobrý. Tohle je u mě ten nejhorší projev, s jakým jsem se setkala.

Zvládáš to tedy bez antidepresiv a lékařské pomoci?

Nikdy jsem se nedostala do fáze, kdy bych potřebovala vyhledat pomoc psychologa či psychiatra. Když se mi tyhle mimovolné myšlenky dostanou do hlavy a přeroste to v záchvat úzkosti, mám pro případ nouze platíčko prášků na spaní. Usnout v takové chvíli je pro mě nemožné, naštěstí s tím ale už umím pracovat tak, že po prášku nemusím vůbec sáhnout. Stačí mi obejmout od přítele, pustit si film a uklidím se sama. Je to taková příšera, která většinu dnů i týdnů spí a jen občas se na chvilku probere.

“Obsese jsou doprovázeny negativními emocemi, jako jsou strach, pocity hnusu, úzkost nebo psychické napětí, nutí postiženého k chování, které tyto emoce neutralizuje.”

Setkala ses někdy s vážnějším OCD?

Moje kamarádka měla obsese se zjevnými kompulzemi. Mnohonásobně náročnější případ. Projevovalo se to tak, že měla vtíravou myšlenku při nějaké činnosti, například, že jí umře blízká osoba, když na něco sáhne. Nebo naopak na nějaké místo sáhnout musela, její OCD bylo sebedestruktivní. Vtíravé zlé myšlenky zaháněla kompulzemi, tedy činnostmi, aby se zbavila myšlenek a tragédie se nestala. Obava z katastrofy a potřeba jí zabránit je v tomto případě nejčastější. Protože obsese jsou doprovázeny negativními emocemi, jako jsou strach, pocity hnusu, úzkost nebo psychické napětí, nutí to postiženého k chování, které tyto emoce neutralizuje, to jsou ty kompulze. Proto člověk s OCD bez zjevných kompulzí má mnohem svobodnější život s poruchou.

Jak je na tom kamarádka dnes?

Začala navštěvovat zkušeného terapeuta a s OCD se skvěle poprala, žije teď o dost volnější život.

Jak OCD vnímá tvé okolí – rodina, kamarádi nebo přítel?

Nedělám nic, na co by si lidi ukazovali prstem. Takže kdo mi nevidí ho hlavy, nijak to nepozná. S kamarády si občas díky meme obrázkům na internetu děláme srandu a přítel je zvyklý, ale sám říká, že je to v porovnání s horšími případy naštěstí slabé. Nikdy mi nikdo neprojevil negativní reakce. Naopak, srovnaný šatník podle odstínů všem přišel báječný, a když si často myju ruce na veřejnosti, tak spíš vypadám, že až moc dbám na hygienu, což mi nijak nevadí. Je mi jedno, co si myslí cizí lidé.

Styděla ses někdy za to, že OCD máš? Měla jsi někdy problém se s tím někomu svěřit?

“Nikdy jsem se nestyděla.”

Nikdy jsem se nestyděla. Moje OCD není ve stádiu, ve kterém by to bylo pro okolí výrazněji zvláštní, neděje se to většinu času a dokážu to naštěstí i potlačit, takže mi to nijak neomezuje společenský ani osobní život. Dokonce si myslím, že spousta lidí to v mém okolí ani neví a kolikrát o tom nevím ani já sama.

Našla jsi někdy na tom, že žiješ s OCD, nějaká pozitiva?

Určitě! Doma u rodičů občas vidím v příborníku proházené příbory, tak to roztřídím nebo někde něco srovnám. (smích) Pozitivum vidím v té mé fázi třeba při úklidu, ale věřte mi, že jsou i dny, kdy mi je to úplně jedno – to jen, když si mě představíte, jak všechno doma pořád leštím a skládám, tak to určitě není. Ve vlastním bytě v dlouhodobějším podnájmu jsem měla tendence leštit pracovní desku víc než normálně, protože na ní byly vidět otisky a každý drobeček (smích), ale teď bydlení střídáme po týdnu, takže se OCD moc nestačí projevovat.

Moje spotřeba antibakteriálního gelu je pro ostatní lidi velká a srandovní, ale díky tomu nemám vůbec obavu ze žloutenky nebo jiných onemocnění, které hrozí dotykovým přenosem. Obzvlášť třeba při cestování ve Střední Americe nebo až budeme v Thajsku. Jsem v tomhle dost opatrná a přítel natahuje ruku, když vidí, že vytahuju z tašky gel. Byla doba, kdy jsem si takhle myla ruce 3x za sebou, teď už mi stačí jen jednou a občas zkouším chodit bez něj a umýt si ruce až po návratu domů. Vždycky se ale hodí ho mít v kabelce, třeba před jídlem nemusíte hledat toalety.


Annie můžete znát také jako Anne Rockwell – blogerku (odkaz na blog), youtuberku (odkaz na youtube kanál) a především velkou cestovatelku (odkaz na instagramový profil). Se svým přítelem navštěvují různá místa po celém světě, což tvoří největší část toho, co na internetu sdílí, a kvůli čemuž také odešla z práce, aby se tomu mohla věnovat naplno. Navzdory své poruše si plní sny a žije naprosto plnohodnotný život.

Věděli jste o existenci obsedantně kompulzivní poruchy a o co se vlastně jedná? Máte osobní zkušenost s touto poruchou u sebe nebo u někoho ve vašem okolí? Znali jste dříve Anne Rockwell a tušili jste, že právě ona OCD má?

YOU MAY ALSO LIKE

13 komentářů

  1. Článok pekný, no sklamalo ma, že slečna s tým nebola u psychológa či psychiatra… takto sa môže potom poruchami označovať hocikto… nakoľko som študentka psychológie, odporúčam slečne navštíviť odborníka a potom robiť závery o svojej psychike :) nemyslím to samozrejme v zlom a Annie prajem veľa šťastia.

  2. Tak tohle je naprostá pecka! Skvělý článek a to, že je součástí konkrétní rozhovor se slečnou tomu dodává úplně jiný pohled a rozměr. Přijde mi, že se každým článkem posunuješ dál a to u tebe opravdu moc ráda vidím.❤️ Nám učitelka psychologie vyprávěla příběh o její kamarádce, která musela několikrát točit klíčem v zámku od jejího bytu, jelikož měla pocit, že pokud to neudělá, celá její rodina zemře. Bohužel to vždycky vyšlo tak, že naposled klíčem otočila tak, že nechala odemčeno. Tudíž, když s ní někdo šel, musela odejít a ten dotyčný zamknout nebo prostě a jednoduše nechala odemčeno a odešla pryč. Navíc u ní se to “zamykání a odemykání” stupňovalo, takže v tuhle chvíli otočí klíčem třeba pětadvacetkrát než může byt v klidu opustit.

    Tento typ článků mě hrozně baví, skvělá práce.😊

    1. Děkuju ti mockrát, Kájo, je úžasné přečíst si takovou pochvalu! :) Já jsem si v semináři psychologie taky poslechla jeden příběh, bylo to něco na ten způsob, o čem píšeš ty.

  3. Asi bych se shodla na tom, že je lepší jít za odbornou pomocí. OCD znám velmi z blízka, můj nejstarší syn má Tourettův syndrom, OCD, ADHD, jisté formy sebepoškozování, specifické poruchy učení a vyjít vstříc všem jeho zvyklostem a “bezpečným” požadavkům je leckdy složité – kór v situacích kdy druhý syn autista trvá na jiném sledu událostí a věcí a já jsem mezi nimi jako jeden balvan :D U nás se to bez antidepresiv neobešlo, syn si v panice snažil uřezat nohu plastovou pilou, vydloubnout oko, různě si bodal předměty do rukou, neustále se dotazoval kdy kdo z nás umře a musel být ujištován, že máme zajištěné hroby. Dnes mu zůstali jen neškodné “malichernosti” na milimetry vyrovnaná peřina před usnutím, rituály, srovnané boty, nesmíme mít třeba doma otevřený víc než jeden šuplík či skřínku, věci mají své místo. Dokáže ho rozhodit i jiný čas seriálu v televizi.. O většině poruchách svých dětí mám také články na blogu, kdyby se někomu chtělo kouknout, je to zase pohled rodiče na běžné situace, které všechny tyhle “poruchy” přinášejí.

  4. Super článok, vďaka nemu som konečne dokázala pomenovať to, čo som na sebe už dlhšiu dobu pozorovala – vypínanie a zapínanie svetla, neustále kontrolovanie všetkého, napr. či sú vypnuté spotrebiče, vtieravé nepríjemné myšlienky a následné rýchle modlenie sa, ktoré ma upokojilo, alebo strach o členov rodiny a blízkych ľudí. Ďakujem

  5. OCD moc dobře znám. Mám ho od malička. A střídá se to, chvilku mám obsese bez zjevnych kompulzi à chvilku s nimi…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.