Příběh o dívce, která ztratila budoucnost…

Přemýšlela jsi někdy o tom, jaké máš vlastně štěstí, že žiješ v moderní civilizované společnosti? Ne každá náctiletá dívka má tu možnost…

Africká dívka Kehko, které není ještě ani osmnáct let a celý dosavadní život strávila ve vesnici v poušti, začíná úplně nový život v Praze. Každodenně se potýká se spoustou problémů a učí se věci, které jsou pro nás samozřejmé. Musí si zvykat na naprosto odlišnou kulturu, zvyky i lidi, kteří se vůči dívce jiné barvy pleti často nechovají tak, jak by měli. K tomu ji stále pronásledují hrůzné zážitky z její minulosti. Ty se jí nedaří vytěsnit ani díky milujícímu manželovi, českému lékaři Mikšovi, který Kehko na své misi v Keni zachránil a zamiloval se do ní. Dokáže se Hamarka začlenit do společnosti, zbavit se nočních můr minulosti a nakonec úplně normálně žít?

Kniha české autorky Barbory Walterové Benešové, pracující také jako novinářka, není její prvotinou. Z její lásky k africké kultuře, historii a náboženství vznikla už jedna kniha s názvem “Dívka, která nesměla mít sny”, na kterou kniha “Dívka, která ztratila budoucnost” dějově navazuje, avšak dá se přečíst i bez znalosti souvislostí. Právě autorčiny znalosti afrického života dělají knihu výjimečnou. Čtenáře dokáže překvapit až šokovat a zaujmout. Zápletka je rovněž zajímavá, a co bude následovat, bývá téměř vždy nepředvídatelné. Kniha mě nebavila pouze po jedné stránce a to stránce jazykové. Stylisticky bohužel nebyla na takové úrovni, jakou bych si představovala. Celkově ovšem knihu hodnotím velmi kladně. Byla jsem obohacena o spoustu nových znalostí a pojmů a také donucena zamyslet se nad tím, jaké my všichni žijící v civilizovaných částech světa máme štěstí a kolik lidí i dnes, ve 21. století, žije naprosto odlišným, a nebojím se říct otřesným, způsobem života.

Celý článek zde!

Continue Reading

WINTER must haves & favourites

Ze všech ročních období zima rozhodně nepatří k mým oblíbeným. Přesto se vždycky i na ní, stejně jako na čemkoliv jiném, snažím hledat něco pozitivního. Neumí to každý a i mně trvalo dlouho, než jsem si dokázala tuhle vlastnost vybudovat. O tom ale třeba někdy jindy, dnes se zaměříme na mé zimní nezbytnosti a oblíbenosti…

Zbožňuji svíčky a v zimě je pro ně ten nejideálnější čas. Tím nejlepším relaxem po dlouhém mrazivém dni pro mě je, když si můžu nějakou zapálit a zabalit se do deky s knížkou. Nejvíc jsem četla v prosinci, kdy jsem o vánočních prázdninách měla konečně více času na své záliby a méně povinností. Pod ruku se mi po letech konečně dostal poslední díl ze série Roztomilé malé lhářky (Pretty Little Liars) a musím říct, že ačkoliv se jednalo už o šestnáctou knihu, vůbec mě nenudila a moc jsem si ji užila. Po dočtení jsem cítila neskutečnou nostalgii, přeci jen mě tato série provázela několik let. A nostalgie mě neopouštěla ještě nějakou dobu poté, protože další knihou, kterou jsem přečetla doslova jedním dechem a během jednoho dne, byl Harry Potter a prokleté dítě. J. K. Rowling patří mezi mé oblíbené autorky, přestože fantasy není mým oblíbeným žánrem. Harry Potter je postava, která mě provázela celým dětstvím, o to víc jsem byla ráda, že jsem toto volné pokračování četla a navíc v období Vánoc, které je pro mě nejkouzelnějším v roce. Do třetice jsem se, už v lednu, poněkolikáté začetla do Malého prince, pro mě naprosté klasiky, kterou by si měl alespoň jednou přečíst každý. Faktem je, že při každém dalším čtení knihu chápu trochu jinak, částečně je to určitě věkem, částečně také tím, v jakém životním období se nacházím. Každopádně jsem nikdy moc nepochopila, proč se kniha čte s dětmi na nižším stupni základní školy, kdy ještě snad nic z obsahu nemohou vstřebat.

Občas bych si přála mít možnost se naklonovat. Můj klon by se pak za mě díval na všechny seriály, které bych chtěla stíhat, ale nestíhám, haha. Letošní zimu jsem se úplně od začátku začala dívat na Grey’s Anatomy (Chirurgové), což je seriál, na který jsem se dívala už jednou, jen jsem se pak nedokázala smířit s tím, že moje oblíbená postava brzy zemře, a se sledování jsem zkrátka přestala. (Nejsem sama takový blázen, který si k fiktivním postavám vytváří citovou vazbu, že?) Není to tak dávno, co vyšly čtyři nové epizody seriálu Gilmorova děvčata. Pravdou je, že tak dobré jako původní seriál už nebyly, každopádně bylo zajímavé dočkat se po letech pokračování a vidět, jak se příběh vyvinul.

Zima je pro pokožku nejnáročnějším obdobím. I když nepatřím k lidem, kteří trpí na extrémně suchou pokožku, i já v zimě pociťuji, že větší hydratace je na místě. Absolutním svatým grálem, a to nejen konkrétně v této oblasti, je kokosový olej (o jehož dalších využitích chystám brzy samostatný článek). Kromě tohoto bezkonkurenčního produktu jsem si letos oblíbila také balzám na ruce Repair & Care, který je hutnější a pro moje ruce, které v zimě trpí asi nejvíce, je naprosto skvělý. A také tělové mléko Smooth Sensation, které je primárně určeno pro suchou pokožku, tudíž je mastnější, ale rychle se vstřebává a moc ráda jej používám. Oba produkty jsou od značky Nivea.

Continue Reading

#LoveYourself | Poruchy příjmu potravy

Pamatuji si přesně své pocity, když jsem před pár lety psala článek o bulimii. Procházela jsem tehdy spousty příběhů dívek, které se s bulimií setkaly, ať už jí trpěly přímo ony, nebo někdo jim blízký. Ačkoliv jsem se letmo o problematiku poruch příjmu potravy zajímala už předtím a dokonce jsem znala i jeden případ v mém okolí, byla jsem zděšená. Přísahala jsem tehdy sama sobě, že nikdy k ničemu podobnému nesklouznu a byla jsem opravdu přesvědčená o tom, že mně by se nikdy nic takového stát nemohlo. “Nikdy a vždycky jsou nebezpečná slova,” řekla mi poměrně před nedávnem osoba, která je pro mě obrovskou autoritou. Je tomu tak, bohužel. Při vzpomínce na to, co jsem si říkala tehdy a zároveň uvědomění si, co se v mém životě děje teď, si uvědomuji, jak strašlivě jsem se spletla…

Myslím si, že vysvětlovat, co jsou poruchy příjmu potravy jako například anorexie nebo již zmíněná bulimie, není vůbec potřeba. Drtivá většina z nás ví, o co se jedná, a kdo náhodou ne, může si to najít kdekoliv jinde, protože je toho plný internet. Hlavně o tom ale tento článek vůbec být nemá.

Loňský rok pro mě byl po psychické stránce hodně náročný. Všichni nejspíš víme, jaké to je, když se nám všechno hroutí pod rukama, dlouhou dobu se to vůbec nelepší, spíš naopak, a východisko zdánlivě vůbec neexistuje. Každý člověk pak má svůj vlastní způsob, jak se s problémy a stresem vypořádat. U mě to vždycky bylo zahltit se co největším množstvím nejrůznějších aktivit, abych neměla vůbec žádný čas přemýšlet. Zpětně přiznávám, že tentokrát jsem to opravdu přepískla, i když jsem to dlouhou dobu popírala.

Faktem je, že jsem vždycky milovala, miluju a asi i budu milovat jídlo. To je vlastně největším paradoxem celého tohoto článku. Tím, že jsem neměla absolutně žádný volný čas, jsem začala přecházet z extrému do extrému. Střídaly se mi zhruba týdenní období, kdy jsem buď nejedla skoro vůbec, nebo jsem se naopak extrémně přejídala. K tomu jsem najednou měla daleko víc pohybu, než do té doby, a ve spojení se vším již zmíněným jsem začala nekontrolovatelně hubnout. Původně mi to vůbec nevadilo a začala jsem mít dokonce výčitky, když jsem jedla. Měla jsem ze sebe dobrý pocit, když jsem za celý den snědla třeba jenom rohlík a vůbec jsem neřešila pocit prázdného žaludku, spíš naopak, byla jsem za něj ráda. Pocit hladu u mě časem postupně téměř vymizel. Ve finále jsem zhubla 7 kilo za 3 měsíce a vzhledem k mé původní váze a výšce jsem se dostala na podváhu. Já sama jsem to, že hubnu, nejdřív vůbec neregistrovala, začala jsem si toho všímat až, když mi všechno mé oblečení začalo být velké. Zhruba v té době si toho začalo všímat i mé okolí a setkávala jsem se převážně s reakcemi typu “Jíš ty vůbec něco?” a “Měla by ses najíst, jsi hrozně hubená.”

Mému tělu se pochopitelně můj životní styl vůbec nelíbil a začalo stávkovat. Často mi bylo špatně, přibližně jednou za 14 dnů jsem zvracela, ačkoliv jsem nic špatného nesnědla ani jsem nebyla nemocná. Trpěla jsem na bolesti hlavy, což se mi dřív vůbec nestávalo a neustále jsem byla unavená, ať už jsem spala jakkoliv dlouho. Kvůli úbytku na váze jsem se nakonec úplně přestala cítit dobře ve svém těle.

Continue Reading

NA VLASTNÍ KŮŽI: Rovnátka od začátku do konce

Rovnátka jsou v dnešní době naprosto běžnou záležitostí, přesto se kolem nich točí pořád spousta mýtů. Rozhodla jsem se s tebou podělit, jaké byly a nebyly mé dva roky s nimi!

zdroj: pinterest.com

První pohovor

Na prvním pohovoru ohledně rovnátek jsem byla asi ve třinácti. Navštívila jsem tehdy několik ortodontistů, abych porovnala, co mi který z nich řekne. Každý ortodontista to má přece jen trochu jinak, ať už jde o léčbu samotnou nebo o cenu. Tehdy jsem se rozhodla, že si rovnátka nasadit nenechám. Jednalo se pouze o kosmetickou záležitost. Během následujících dvou let se mi ale zuby začaly křivit čím dál víc, ačkoliv mi stomatologem bylo řečeno, že se to nestane. Pohovory jsem měla za sebou z dřívějška, proto jsem u jednoho z dříve navštívených ortodontistů absolvovala jeho zkrácenou verzi, která se skládala více méně jen z rychlého prohlédnutí mých zubů a otázek typu “Proč ses rozhodla pro rovnátka?”.

Rentgen a otisky

Přibližně za měsíc od pohovoru mě čekal rentgen a otisky. Byla jsem trochu nervózní, protože jsem nevěděla přesně, co mě čeká. Jak se ale později ukázalo, veškerá nervozita byla úplně zbytečná. Nejprve jsem šla na rentgen, kde mi sestřička nasadila ochrannou vestu a udělala několik snímků mých zubů. Poté jsem se přesunula do ordinace, kde mi zubař udělal otisky. Šlo o to, že mi dal do pusy hmotu, kterou bych konzistencí přirovnala třeba k plastelíně a otiskl do ní nejdříve horní, a pak spodní patro. Od hodně lidí jsem slyšela, že jim z otisků bylo špatně. Rozhodně je to nepříjemné, to ano, ale špatně mi nebylo a není to nic, co by se nedalo v pohodě zvládnout. Nakonec mi bylo položeno pár dalších otázek, byla jsem objednaná na příště a to bylo vše.

Druhý pohovor

Za další přibližně měsíc jsem šla na další pohovor. Dozvěděla jsem se výsledky rentgenu a otisků, jak bude léčba probíhat a tak dál. Bylo mi také řečeno, jestli kvůli rovnátkům bude potřeba vytrhnout nějaké zuby. K mému štěstí se žádné trhání nekonalo. Definitivně jsem se tedy rozhodla, že rovnátka chci a podepsaly se nějaké papíry.

Celý článek zde!

Continue Reading

HALLOWEEN cupcakes & cookies

Ačkoliv je Halloween svátek anglicky mluvících zemí a já odmalička ve svém okolí slýchám názory typu “Proč bychom my tady měli slavit nějaké americké svátky.” nebo “My přece máme Dušičky, tak k čemu nějaký Halloween?!”, rozhodla jsem, že nemám důvod se u tohoto svátku alespoň trochu nepozastavit. Tím absolutně nechci říct, že neslavím Dušičky, protože slavím. A vadí mi lidé, kteří jdou na hřbitov jen proto, že jsou Dušičky a jindy si ani nevzpomenou, ale to už jsem úplně u jiného tématu, a kdybych měla rozebírat to, co všechno mi vadí na chování většiny národa, vydalo by to na dalších několik článků. Koneckonců co je na slavení Halloweenu špatného? Žijeme přece ve 21. století, kdy se tradice a zvyky z různých koutů světa mísí víc než kdy dřív. Když se navíc podíváme do historie, zjistíme, že Halloween je svátkem Všech svatých a jeho úplný původ je vlastně v Římě. Já tento svátek zkrátka vnímám jako možnost kreativně se vyřádit, ať už se jedná o vymýšlení masky na halloweenské akce, zdobení domu nebo pečení halloweenských sladkostí.

Před nějakou dobou mě snad poprvé v životě popadla chuť vyřezat dýni. Pro ten nápad jsem se opravdu nadchla a nemohla jsem se dočkat, až ho budu moct uskutečnit. Ve finále jsem dýni nesehnala, přestože by to nejspíš nebyla žádná věda, v mém poslední dobou k prasknutí nabitém diáři na ni už nezbylo místo. Nápad s dýní jsem tedy odložila na příští rok (A vzhledem k mé manuální zručnosti je to nejspíš i dobře, moje ruce mám pořád raději nekrvácející, řekněme si to upřímně.), ale halloweenské nadšení mě neopustilo. Plánem B se stalo pečení, což by se dalo brát jako další naprostá šílenost. Nepeču, nikdy. Respektive jsem pekla jednou v životě. Můj záchvat kreativity si teď už s lehkým odstupem času vykládám jako kompenzaci posledních přibližně deseti let. Zhruba před takovou dobou mi totiž moje kreativní stránka dala sbohem. Světe div se, opravdu jsem nakonec pekla a světe div se, žádný požár se nekonal, kuchyně pořád stojí a jíst se to vlastně taky dalo. Čímž se dostáváme k důvodu, proč vám dnes přináším kromě těchto pár řádků také fotky a dva recepty. Když jsem to totiž zvládla já, tak to zvládne opravdu, ale opravdu každý.

Cupcakes (12)

  • 120 g másla
  • 170 g krupicového cukru
  • vanilkový cukr
  • 2 vejce
  • 200 g hladké mouky
  • 2 lžičky pečícího prášku
  • 50 ml mléka
  • formičky na muffiny

Troubu si předehřejte na 180°C. Máslo utřete s cukry do pěny a postupně zašlehejte obě vejce. Přidejte mouku promíchanou s trochou soli a práškem do pečiva a mléko. Celou směs pečlivě promíchejte a vlijte do formiček na muffiny. (Měla jsem trochu strach, aby se mi muffiny neroztekly, protože nemám formu na muffiny a dávala jsem formičky přímo na normální plech, ale dopadlo to dobře.) Dejte do trouby a pečte 20 minut. Před zdobením nechte muffiny pořádně vychladnout.

Continue Reading

SUMMER READING LIST 2016

Podle kalendáře se už sice blíží první podzimní den, dávno začala škola a prázdniny jsou pryč, venku to ale pořád vypadá spíš na začátek července. Proto mi ještě nepřijde úplně od věci, trochu se k létu vrátit. Článek o tom, které knihy tvoří letošní prázdniny můj ‘reading list’ jsem plánovala už na konci června. Poté se ale objevily určité komplikace, nic nešlo, jak mělo, zkrátka naprostá klasika. Z článku o tom, co mám v plánu si přečíst, se tedy nakonec stal článek o tom, co jsem přečetla. Knížek je tady celkově osm…

Vzhledem k tomu, že příští prázdniny budu s největší pravděpodobností muset věnovat povinné četbě k maturitě (protože, řekněme si to upřímně, zatím jsem na tom dost bídně), rozhodla jsem se, že ty letošní maturitní četbu úplně vypustím. Autorkou, která je u mě stálicí několik let, je Sara Shepardová. Její sérii Roztomilé malé lhářky (předloha populárního seriálu Pretty Little Liars) čtu postupně téměř od doby, kdy v Česku začala vycházet. Přestože jsem tyto prázdniny přečetla 11. – 14. díl této série, knihy mě pořád neskutečně baví, dokonce bych možná i řekla, že každá další trochu víc. Každou z nich jsem zvládla během maximálně tří dnů. Upřímně je pro mě zvláštní představa, že mi do úplného konce celé série zbývají jen dvě knihy, ale zároveň se těším na zjištění, jak to celé skončí. Co mě opravdu mrzí je, že v Česku nejsou, a podle toho, co mi napsali z vydavatelství ani nebudou, k dostání dva “bonusové” díly této série.

V oblasti knih jsem člověk, kterého vždycky zasáhne “boom” okolo nějaké knížky a přinutí jej si danou knihu koupit. Přesně tak to bylo i s knihou Všechny malé zázraky od Jennifer Niven. Přiznám se, že z počátku mě kniha moc nebavila. Je sice skvěle napsaná, ale chybělo mi v ní něco, co by mě táhlo ke čtení. Když jsem se ale dostala za polovinu, nemohla jsem se naopak donutit se od ní odtrhnout. Dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha zasáhla jako právě tato. Doporučit ji můžu úplně všem, protože si myslím, že člověka donutí zamyslet se a možná si pár věcí uvědomit nebo přehodnotit.

Pamatuji si, když jsem byla v sedmé třídě a ve škole jsme četli My děti ze stanice ZOO, následně jsme se také dívali na filmové zpracování. Před necelým rokem jsem se rozhodla, že si tuto knihu musím rozhodně přečíst znovu, už jen proto, že člověk má na určité věci jiný pohled ve třinácti a v sedmnácti letech. Myslím si, že vysvětlovat, o co v knize jde, nemusím, protože je její obsah aspoň přibližně známý snad všem. Za to, že jsem si knihu přečetla znovu, jsem opravdu ráda. V co nejbližší době se chystám na další knihu Christiane F. o tom, co bylo dál, která vyšla před dvěma lety.

Continue Reading

Vím víc díky VímVíc.cz?

Než začaly prázdniny, dala jsem si předsevzetí. Na tomto faktu jsou zvláštní dvě věci – od určité doby nemám ráda předsevzetí a nikdy si nedávám předsevzetí. Každopádně jsem to udělala. Řekla jsem si, že tyto prázdniny sice opravdu potřebuji odpočinek, ale zároveň se nesmím celé dva měsíce jen tak bezcílně poflakovat. Moje předsevzetí bylo zkrátka to, že musím aspoň nějaký čas využít efektivně a smysluplně. Shodou náhod jsem hned na začátku prázdnin objevila web VímVíc.cz

zdroj: nouwcdn.com

Pokud jste četli jeden z mých nedávných článků, o tomhle webu už něco víte. Nabízí online kurzy z nejrůznějších odvětví. Když jsem všemi kurzy procházela, zpočátku jsem se nemohla rozhodnout. Přeci jen jsem člověk nerozhodný, který se navíc zajímá o mnoho různých odvětví. Nakonec mě po dlouhém přemýšlení nejvíce zaujal kurz s názvem “Jak psát blog, kam se lidé vracejí v zástupech”. Měla jsem k jeho zvolení hned dva pádné důvody. Jednak se ve světě blogů pohybuji již několikátým rokem, takže jsem mohla skvěle posoudit, jestli kurz vůbec k něčemu je a případně poradit ostatním. Pak si také si myslím, že člověk nikdy neví vše, vždy je se co učit a rozšířit si vědomosti, i když se nejedná o neznámé odvětví, nemůže být nikdy na škodu.

Celým kurzem provázel Jan Merkel, což je profesionální bloger s 11 lety zkušeností. Jednalo se celkem o 15 lekcí, každá v délce přibližně 7 minut. Lekce se věnovaly opravdu snad všemu, co je v blogování důležité. Od prvního dojmu z blogu, přes články samotné, až po komunikaci se čtenáři. Musím říct, že ani jedna lekce mě nenudila, o to víc, že jsem mohla být v pohodlí domova a nesedět v nějaké učebně. Přestože jsem měla tu možnost, ani vteřinu kurzu jsem nepřeskočila a celý jsem ho zhlédla opravdu poctivě.

Continue Reading

CURRENT WISHLIST

  1. Remington S8590 Keratin Therapy Pro // Není tomu ještě ani čtvrt roku, co jsem si začala po dlouhé době opět pravidelně žehlit vlasy. Jako naschvál se mi nedlouho poté moje žehlička na vlasy pokazila. Vzhledem k tomu, že ji mám už pár let, rozhodla jsem se, že nějaké opravy nemají smysl a rovnou si pořídím novou. Vybrala jsem jednu z nejnovějších od firmy Remington a na mém wishlistu je teď jednoznačně číslo jedna.
  2. Bioaquanol U&H // Několik let mě trápí, jak pomalu mi rostou vlasy. Možná je to částečně jen můj pocit daný tím, že mám přírodně vlasy poměrně hodně vlnité, a tak na nich prodlužování není tak patrné jako u vlasů rovných. Každopádně už asi rok přemýšlím na tím, že bych si pořídila nějaké vitamíny, které by vlasy jak vyživily, tak hlavně zrychlily jejich růst. Nedávno jsem na internetu četla diskuzi právě na toto téma a narazila jsem na dva čistě přírodní produkty, které by udájně měly být hodně účinné. Našla jsem si také recenzi, která byla velmi pozitivní a rozhodla se, že za zkoušku, vzhledem k také velmi příznivé ceně oproti většině vitamínů na vlasy, téměř nic nedám.
  3. Pretty Little Liars 15&16 – Sara Shepard // Pokud můj blog sledujete, je dost možné, že víte o tom, že už více než tři roky sleduji seriál Pretty Little Liars a zároveň také postupně čtu jeho knižní předlohu od Sary Shepard. Nyní dočítám třináctý díl, během příštího týdne bych ráda zvládla i díl čtrnáctý a na podzim si plánuji koupit poslední dva díly série a také je přečíst. Nutno podotknout, že seriál a knihy se shodují hlavně zezačátku, poté se příběhy začínají rozcházet, až jsou vlastně úplně jiné, a tak pořád neznám konec ani jednoho.
  4. Bomber jacket // Trendy, co se módy týče, sice sleduji, nejsem ale typ člověka, který by na nich vysloveně ujížděl a vše, co je zrovna “in”, musel bezpodmínečně mít. Snažím se pořád si držet svůj styl. Trend tzv. “bomberů” mě ale opravdu zaujal a jeden bych si na podzim ráda pořídila.
  5. Black high heeled sandals // Svou posedlost botami jsem už tady na blogu nepochybně zmiňovala. Momentálně jsem ve fázi, kdy mě přešlo vybírání tenisek a zaměřuji se spíš na elegantní kousky, jako jsou tyto krásné sandálky na podpatku. Protože už teď vím, že mě čeká spousta příležitostí je unosit, doufám, že mi v mém botníku brzy přibydou.
  6. Happy Plugs earbud // Můj věčný problém se sluchátky se opět stal aktuálním. Loni o Vánocích jsem plánovala koupit si sluchátka od Happy Plugs, protože mi už pár měsíců pořádně nefungovaly sluchátka k iPodu, které jsem do té doby používala. Můj problém se ale nakonec vyřešil koupí nového telefonu. Po tři čtvrtě roku začínají zlobit i mé sluchátka k iPhonu, což mě hrozně mrzí a štve zároveň, ale nedá se nic dělat. Happy Plugs sluchátka bych si tedy ráda nadělila k letošním Vánocům, a protože tím už myslím opravdu hodně dopředu, uzavírám tento wishlist.
Continue Reading

3 způsoby jak efektivně využít čas o prázdninách

Dva měsíce jsou dlouhá doba, během které se toho dá stihnout opravdu hodně. Krásné počasí, sluníčko, voda, relax… Jen málokoho by napadlo se o prázdninách učit, když nemusí. Jsou ale způsoby, jak se o prázdninách bavit, užívat si volna a zároveň využívat čas efektivně. Na tři takové způsoby se dnes spolu podíváme!

zdroj: favim.com

  • Jazykové pobyty!

Jazyky jsou v dnešní době důležité, a kdo říká, že ne, ten kecá. Znalost angličtiny je u mladých lidí už brána jako samozřejmost. Bohužel ne vždy tomu odpovídá kvalita výuky ve školách a jsou mezi námi i takoví, kteří se chtějí dostat na vyšší úroveň, než běžná škola umožňuje. Právě proto jsou tady jazykové pobyty, které spojují jak výuku angličtiny nebo nějakého jiného jazyka, tak možnost strávit nějaký čas v zahraničí a poznat novou zemi a kulturu. Anglie, Amerika, Německo nebo snad Itálie? Na takových pobytech máš také možnost potkat lidi z různých zemí. Jazykové pobyty zprostředkovává spousta agentur a organizací, stačí jen trochu zapátrat na internetu. Dobré samozřejmě je porovnat nejdříve různé nabídky, zkušenosti ostatních, aby se předešlo případných nepříjemnostem.

  • Tábory!

Další možností, jak a kde se naučit jazyky jsou jazykové tábory. Oproti jazykovým pobytům se jedná o méně finančně náročnou záležitost. Poznáš pravděpodobně více lidí než na jazykových pobytech, i když to nejspíš nebudou cizinci, a zapojíš se do více her a nejrůznějších aktivit. Vedoucími na takovýchto táborech bývají rodilí mluvčí.

Continue Reading