TOP 5 míst, kam v Opavě na kávu

Opava je město plné skvělých míst, kam se dá (nejen) zajít na kávu. Každé místo je přitom něčím jiné a originální. Vybrat pět úplně nejlepších byl oříšek. Chtěla jsem být objektivní a nedat jen na své subjektivní dojmy a zkušenosti, proto jsem se zeptala lidí z Opavy a okolí. A výsledek? Podívejme se dnes společně na ta nejlepší místa, kam v Opavě vyrazit za kávou…

9 životů

Trend tzv. “kočičích kaváren” se nevyhnul ani Opavě. Kavárna s názvem 9 životů, kde kromě příjemného prostředí a vždy milé a usměvavé obsluhy najdete i šest kočičích společníků, byla otevřena v roce 2015 a podle všeho za pouhé dva roky své existence získala spoustu věrných zákazníků, kteří ji hodnotí jako jedničku mezi opavskými kavárnami.

Adresa:

Růžová 14
Opava, 746 01

Kavárnu najdete v samém centru Opavy, v klidné uličce spojující Masarykovu třídu s Ostrožnou ulicí. Přestože se prostory nachází nad úrovní ulice, kavárna je přístupná všem, v budově nechybí výtah.

Otevírací doba:

Po-Pá 9:00-19:30
So 11:00-19:30
Ne 11:00-18:00
Státní svátky 9:00-18:00

Nabídka kavárny je rozsáhlá. Co se kávy týče, majitelky vsadily na italskou značku Lucaffé. Dát si můžete ristretto, espresso, cappuccino, americano, latte, vídeňskou nebo alžírskou kávu. Každá káva lze za malý příplatek připravit bez kofeinu nebo se sójovým mlékem. V nabídce jsou také sypané čaje, horká čokoláda, nejrůznější studené a také alkoholické nápoje. Na chuť si můžete dát toasty, brambůrky, arašídy, tyčinky nebo křupky, a pokud jste spíše na sladké, v denní nabídce bývají cheesecake, cupcakes, tiramisu, apple pie, raw paříž a další. Aktuální nabídka k dezertů je k vidění na baru, stejně jako sezónní nabídka. Každý den od 9 do 11 si navíc můžete vybrat ze snídaňové nabídky za zvýhodněnou cenu.

Pro více informací můžete navštívit webové stránky kavárny, kde najdete také odkazy na jejich sociální sítě. Několik další fotek najdete na mém instagramu – tady, tady a tady.

Alternativa

Pokud patříte mezi milovníky originálních neobvyklých prostorů, Alternativa pro vás bude jako stvořená. Je to navíc místo, kam se dá uchýlit, když potřebujete chvíli klidu. Prostory jsou dvoupatrové, a když sejdete po schodech dolů, objevíte dokonalou zašívárnu. Aby toho nebylo málo, opavský divadelní soubor GAFA zde občas pořádal svá scénická čtení.

Continue Reading

MONEY MANAGEMENT

Jsem člověk, který je v něčem sice hrozný bordelář, důležité věci si ale hlídá a snaží se mít v nich perfektní systém a pořádek. A proto právě toto téma. Téma organizace a řízení, které se tady na blogu určitě ještě objeví. Rozhodla jsem se sepsat dohromady své zkušenosti, rady a tipy týkající se starosti o finance…

Bankovní účet

Je pro vás váš bankovní účet skutečně vhodný a výhodný? Neplatíte zbytečně navíc nějaké poplatky? Na trhu je v dnešní době spousta bank, každá nabízí trochu něco jiného a některé jsou zkrátka výhodnější než jiné. Tak jako většina věcí v životě je i výběr vhodné banky a účtu hodně individuální záležitost. Rady a zkušenosti ostatních jsou dobré do určité míry, z velké části je nutné dát na osobní preference.

V tomto případě buďme rádi za existenci internetu. Jednak si můžeme všechny nabídky, podmínky a možnosti najít jednoduše, v klidu a pohodlí domova. A taky nemusíme zdlouhavě procházet stránky jednotlivých bank jedné po druhé, ale můžete si najít srovnání a hodnocení na nezávislých webech.

Evidence příjmů a výdajů

Je dobré mít perfektní přehled o svých příjmech a výdajích. Člověk tak nejenom vidí, jestli vydělává, nebo spíše prodělává, to je jasné. Mnohem snadněji si ale přijde na to, jestli neutrácí za něco zbytečně moc nebo úplně zbytečně. Pokud potřebuje ušetřit, rychleji zredukuje nadbytečné položky.

Osobně mám ráda placení kartou. Z toho důvodu, že pak mám přehled o svých financích jednoduše v internetovém bankovnictví. Ne vždy a všude to ale bohužel jde a kolikrát se mi kdejaká položka během pár minut úplně vykouří z hlavy. Proto se snažím nezapomínat na účtenky, což mě úplně mimochodem naučil vlastně blog, když jsem začala potřebovat do článků zpětně uvádět ceny.

Kvalita, ne kvantita

Postupem času jsem si došla k tomu, že kvalita je opravdu více než kvantita. Ono je totiž fajn koupit si třeba za 5 stovek 3 trička. Když pak ale ta trička ani ne po roce ztratí původní tvar, barvu nebo se začnou trhat, není lepší si za stejnou cenu koupit tričko jedno, které vám ale vydrží i několik let? Tím samozřejmě nechci říct, že něco, co je levné, musí být zákonitě nekvalitní a naopak. Je potřeba pořádně se dívat, co si vlastně kupujeme. Zkoumat materiály a sbírat zkušenosti co se týče značek a obchodů.

Continue Reading

#LoveYourself | Sebepoškozování

Člověk, který sedí s žiletkou v jedné ruce a řeže se do ruky druhé – právě to se mi vždy automaticky vybavilo, když jsem někde narazila na pojem “sebepoškozování”. Úplně poprvé jsem existenci tohoto problému zaregistrovala před lety díky zpěvačce Demi Lovato. Vnímala jsem, že se to děje a že je to špatné, nijak více jsem se o to ale nezajímala, natož aby mě napadlo, že bych takto své problémy řešila. Dokud jsem případy sebepoškozování nezačala objevovat čím dál více i ve svém bližším a bližším okolí. A tak jsem vyzvala lidi, aby mi o svých názorech a zkušenostech týkajících se sebepoškozování pověděli. Dočkala jsem se desítek výpovědí a naprosto šokovaná jsem dospěla k názoru, že sladká nevědomost je někdy opravdu lepší než krutá realita…

Psychologové říkají, že k sebepoškozování lidi vede bezmoc nad prožívanými emocemi. Zkrátka cítí obrovskou vnitřní bolest, kterou nedokážou zvládnout a snaží se s ní vyrovnat touto cestou. A samozřejmě nemusí jít jen o řezání žiletkou. Při sebepoškozování se pak do krve vyplavují endorfiny, které působí jako přírodní analgetika a narkotika. Z toho důvodu dostane mozek falešný pocit úlevy a čím více mu jej člověk tímto způsobem poskytne, tím více jej následně také vyžaduje.

A tak vzniká začarovaný kruh, kdy si člověk na chvíli uleví, ale zanedlouho potřebuje “svou dávku” znovu a znovu. Ke svým už tak nezvladatelných emocím si ve většině případu navíc přidá výčitky svědomí a znechucení tím, co dělá. Ubližuje si proto, že se nenávidí a nenávidí se, protože si ubližuje.

“Často je jednodušší zvládat bolest fyzickou než tu psychickou.”

“Když člověk neví, jak dál… Nejspíše nemá rád tu bolest, spíše ten pocit, když přestane..”

“Je to obrana na psychickou bolest. Jsou k ní náchylnější ti, co hodně prožívají emoce, a jsou i období, kdy se emoce projevují silněji (puberta, mateřství, ale i alkohol a pod.) pokud někdo nezná míru toho, co je ještě bezpečné, a nedokáže oddělit emoce od reality, podívat se na situaci s odstupem, pak si může i vážně ublížit. Hlavně u dětí by se na to měl dávat pozor.”


Nejrizikovějším obdobím je, jak se dá snadno předpokládat, puberta. Doba, kdy se lidé snaží zjistit, kdo jsou. Nemají ještě dost zkušeností se zvládáním a překonáváním problémů. Nebo je jejich jednání voláním o pozornost.

“Ve čtrnácti letech jsem se začala řezat, protože jsem přišla o lásku. Máma na mě doma ječela a ještě mi říkala, že jsem tlustá a moje deprese mě zahnaly až k tomuhle. Řezala jsem se asi dva roky, byly to ty nejhorší roky v mém životě. Přišla jsem i o ten zbytek kamarádů, co jsem měla a i teď, po čtyřech letech, se občas nedokážu zbavit chuti to udělat znovu. Naštěstí jsem to už rok neudělala. Nejhorší na tom teď je, jak se na mě lidi koukají skrz prsty, když vidí moje jizvy.”

Continue Reading

#LoveYourself | Poruchy učení

Když se někoho zeptáte, jestli dokáže vyjmenovat nějaké poruchy učení, většinou, až na výjimky, se vám dostane odpovědi dyslexie a dysgrafie, méně často pak dyskalkulie nebo dysortografie. To všechno je samozřejmě správně, poruch učení je ale víc a ne všechny jsou tak známé. Pokud navíc dodáte otázku, co která porucha učení znamená, dostane se vám ještě méně správných odpovědí…

Dyslexie

Nejčastější poruchou učení je dyslexie, která se projevuje problémy se čtením. Čtení je pomalé, neplynulé, namáhavé, s chybami nebo moc rychlé a překotné. Dyslektik se hůře orientuje v textu, stává se mu, že přeskakuje řádky, neumí správně pracovat s intonací a po dočtení si buď vůbec nepamatuje, co četl, nebo si to pamatuje nesprávně. U některých lidí lze poruchu odstranit, u jiných může přetrvávat až do dospělosti.

Dysgrafie

Poruchou grafického projevu, hlavně psaní, je dysgrafie. Zhoršená je při ní především schopnost napodobit tvar písmen a jejich řazení. Dysgrafik si špatně pamatuje tvary písmen, tvarově podobná písmena zaměňuje a typické je pro něj neúhledné písmo. Existují tři druhy dysgrafie.

Dyskalkulie

Dyskalkulie je porucha počítání se spoustou příznaků, která se týká především základních početních úkonů, jako je sčítání, odčítání, dělení a násobení. Dyskalkulik má například problém přiřadit předměty k odpovídajícímu symbolu čísla, seřadit je podle velikosti nebo určit vztah více – méně.

Dysortografie

Na podkladu poruchy zvukové percepce, to znamená při porušení sluchového vnímání a rozlišování, vzniká dysortografie, porucha pravopisu. Člověk trpící dysortografií není schopný aplikovat i dobře naučená gramatická pravidla do praxe, chybí mu cit pro jazyk a jeho problémy se nejvíce a nejčastěji projevují při psaní diktátů. Často vynechává písmena, slabiky, slova nebo i celé věty. Přidává písmena, úplně vynechává nebo špatně umisťuje diakritická znaménka aj.

Dysmúzie

K méně známým poruchám učení řadíme dysmúzii – poruchu, při které člověk není schopný rozpoznat tóny, melodie, hudební nástroje apod. Chybí mu smysl pro rytmus, nedokáže hudbu neprodukovat a někdy je úplně neschopný číst notový zápis nebo dobře manipulovat i s jednoduchými hudebními nástroji.

Dyspinxie

Dyspinxie nebývá v praxi téměř vůbec diagnostikována. Zjednodušeně jde o poruchu kreslení. Postižený jedinec se projevuje neobratným zacházením s tužkou a neschopností cokoliv plošně zobrazovat.

Dyspraxie

Posledním pojmem je dyspraxie. Jde o vývojovou poruchu motorických funkcí definovanou jako postižení nebo nezralost v plánování a organizaci pohybů.


Když jsem se lidí zeptala, jestli mají nějakou poruchu učení, 90% z nich mi odpovědělo, že ne, ale úplně všichni, až na jednoho, znali někoho, kdo nějakou poruchu učení má.

Continue Reading

3 easy summer SMOOTHIE ideas

V posledních několika týdnech jsem si oblíbila domácí smoothies. Je to jednoduché, rychlé a můžete použít spoustu kombinací ovoce, co zrovna máte doma, aby to chutnalo dobře. Navíc je to skvělý zdroj vitamínů a fruktózy, tedy také energie. Ráda bych vám dnes ukázala tři své oblíbené recepty…

Wildberries dream

Zbožňuju lesní plody, proto jakoukoliv jejich kombinací nikdy nešlápnu vedle. Protože jahody mají nejméně výraznou chuť, dávám jich nejvíce, menší množství pak borůvek a malin, které jsou naopak nejvýraznější. Hotové smoothie má pak hodně výraznou a sladkou chuť, proto pokud budete chtít nápoj zjemnit, použijte mléko, popřípadě vodu.

Na 500 ml budeme potřebovat:

  • 120 g borůvek
  • 120 g malin
  • 200 g jahod

Tip: Někteří potravinoví odborníci upozorňují na správné kombinování ovoce kvůli trávení. Nemělo by se kombinovat dohromady sladké (banány, melouny…) a vysoce kyselé ovoce (pomeranče, citrony, ananas…). Ostatní kombinace by měly být v pořádku.

Tropical passion

Než jsem tuto kombinaci vyzkoušela poprvé, nikdy bych si nemyslela, že může chutnat opravdu dobře. Pak jsem ale jednou doma nic jiného než banány a meloun doma neměla a řekla jsem si proč ne a byla jsem příjemně překvapená. Toto smoothie navíc není potřeba ničím ředit ani zjemňovat, protože meloun sám o sobě obsahuje dost vody.

Na 500 ml budeme potřebovat:

  • 300 g melounu
  • 1 banán

Tip: Pokud chcete, aby vaše smoothie bylo ještě zdravější, můžete do něj přidat například chia semínka, která mají vysokou energetickou hodnotu, jsou bohaté na vitamíny a minerály, obsahují vlákninu a nenasycené omega 3 mastné kyseliny. Neobsahují lepek, chvíli po namočení se z nich stane gel a protože nemají žádnou specifickou chuť, jejich přítomnost téměř nepoznáte.

Continue Reading

RÁJ ELEGANCE

Už jste slyšeli o projektu s názvem Ráj Elegance? Ať už ano, nebo ne, v dnešním příspěvku bych se chtěla věnovat právě jemu a vlastně nejen jemu. Jde totiž o něco skvělého, o čem byste se měli dozvědět co nejvíce…

Projekt jako takový vznikl před necelým rokem a má tři cíle – sdílení elegance Čechů a Slováků, převážně na instagramu @rajelegance, podporovat a spojovat české a slovenské blogery, od těch začínajících, až po ty nejznámější, a v blízké době spustit také e-shop jako pomoc lokálním designerům. Zakladateli a autory celé myšlenky jsou Ivo a Sebastian. Já jsem se členkou týmu stala loni v prosinci jako šéfredaktorka webu pro blogery. Náš tým se stále rozrůstá, v současné době nás je patnáct a kdo ví, zda je to finální číslo. Jestli něco opravdu nemám ráda na lidech, je to potřeba dělat vše jen pro svůj prospěch a výdělek. Jsem hrozně ráda, že to se našeho týmu vůbec netýká a mám kolem sebe samé skvělé lidi! Ráj Elegance se každým dnem víc a víc posouvá dál a dělá mi samou radost. To, že mohu být členkou něčeho, co je v Česku a na Slovensku naprosto originálním konceptem a má nějaký účel a smysl, mi dodává neskutečnou energii a chuť do práce. Veškeré podrobnosti o celém projektu a informace o tom, jak se můžete zapojit i vy, najdete na našich stránkách či sociálních sítích.

Tématem, které jsem dnes vytáhla, jsem se vlastně i tak nějak dostala ke své současné neaktivitě na blogu. Zjistila jsem, že právě práce editorky, které se věnuji na webu pro blogery Ráje Elegance, ale i na Krásná.cz, mě momentálně baví a naplňuje více než psaní samotné. Nerada se k něčemu nutím, myslím si, že je to obecně špatně a jsem přesvědčená o tom, že je psaní z donucení pak i vidět na výsledném článku, v negativním slova smyslu samozřejmě, a to nechci. Proto když budu mít chuť něco sepsat, moc ráda se do toho pustím, jako třeba právě teď, ale jak často to bude, netuším.

Continue Reading

#OPINIONS | Spolupráce blogerů/youtuberů s e-shopy (postovnezdarma.cz)

V poslední době mívám nutkání vyjádřit se veřejně k některým tématům, která jsou aktuální nejen ve sféře blogů a youtube. Jedním z těchto témat jsou i spolupráce blogerů nebo youtuberů s různými e-shopy. Vzhledem k tomu, že už se ve světě blogů pohybuji nějaký ten pátek a dost takových spoluprací mám za sebou, rozhodla jsem se ukázat svůj pohled na věc.

V první řadě bych ráda řekla, že na spolupráce obecně se nedívám nijak negativně. Beru je jako skvělou příležitost, jak pro blogery a youtubery, tak pro firmy. To ale pouze v případě, že je spolupráce výhodná pro obě strany stejně, protože každý by si měl uvědomovat svou hodnotu. Pokud bloger či youtuber kývne na všechno, přestože při tom přistoupí na nesmyslné podmínky nebo bude propagovat něco, co nijak nesouvisí se zaměřením, kterému se věnuje, tuto hodnotu ztrácí a to především v očích čtenářů/diváků. Čímž se dostávám k propagování produktů jen kvůli penězům nebo věcem zdarma a lživým recenzím, které striktně odsuzuji. Zároveň by mělo být samozřejmostí spolupráce přiznávat a nesmyslně je nepopírat. Bohužel ti, kteří toto dělají, vrhají špatné světlo nejen na sebe, ale na celou komunitu, včetně těch poctivých, kteří si to mnohdy bohužel odskáčou.

Tolik ke spolupracím obecně. Přesouvám se ke konkrétnímu tématu tohoto článku, kterým jsou spolupráce s e-shopy. Tyto spolupráce fungují v drtivé většině stejně. E-shop osloví blogera/youtubera s možností vybrat si určitý počet produktů nebo produkty do určité částky, které následně zrecenzuje. Opět by to mělo fungovat tak, že celá recenze je pravdivá a upřímná. V tom případě je vše naprosto v pořádku a na celé věci se nedá najít nic špatného. Bloger/youtuber dostane možnost vyzkoušet něco nového, e-shop získá propagaci a čtenáři/diváci se inspirují.

Jiným druhem e-shopů jsou ty, které přímo na svých stránkách nabízejí blogerům/youtuberům spolupráci a je přímo na blogerech/youtuberech, aby e-shop oslovili. Opět na tom není nic špatného, pokud jsou splněna všechna kritéria, která už jsem zmínila.

Continue Reading

WINTER must haves & favourites

Ze všech ročních období zima rozhodně nepatří k mým oblíbeným. Přesto se vždycky i na ní, stejně jako na čemkoliv jiném, snažím hledat něco pozitivního. Neumí to každý a i mně trvalo dlouho, než jsem si dokázala tuhle vlastnost vybudovat. O tom ale třeba někdy jindy, dnes se zaměříme na mé zimní nezbytnosti a oblíbenosti…

Zbožňuji svíčky a v zimě je pro ně ten nejideálnější čas. Tím nejlepším relaxem po dlouhém mrazivém dni pro mě je, když si můžu nějakou zapálit a zabalit se do deky s knížkou. Nejvíc jsem četla v prosinci, kdy jsem o vánočních prázdninách měla konečně více času na své záliby a méně povinností. Pod ruku se mi po letech konečně dostal poslední díl ze série Roztomilé malé lhářky (Pretty Little Liars) a musím říct, že ačkoliv se jednalo už o šestnáctou knihu, vůbec mě nenudila a moc jsem si ji užila. Po dočtení jsem cítila neskutečnou nostalgii, přeci jen mě tato série provázela několik let. A nostalgie mě neopouštěla ještě nějakou dobu poté, protože další knihou, kterou jsem přečetla doslova jedním dechem a během jednoho dne, byl Harry Potter a prokleté dítě. J. K. Rowling patří mezi mé oblíbené autorky, přestože fantasy není mým oblíbeným žánrem. Harry Potter je postava, která mě provázela celým dětstvím, o to víc jsem byla ráda, že jsem toto volné pokračování četla a navíc v období Vánoc, které je pro mě nejkouzelnějším v roce. Do třetice jsem se, už v lednu, poněkolikáté začetla do Malého prince, pro mě naprosté klasiky, kterou by si měl alespoň jednou přečíst každý. Faktem je, že při každém dalším čtení knihu chápu trochu jinak, částečně je to určitě věkem, částečně také tím, v jakém životním období se nacházím. Každopádně jsem nikdy moc nepochopila, proč se kniha čte s dětmi na nižším stupni základní školy, kdy ještě snad nic z obsahu nemohou vstřebat.

Občas bych si přála mít možnost se naklonovat. Můj klon by se pak za mě díval na všechny seriály, které bych chtěla stíhat, ale nestíhám, haha. Letošní zimu jsem se úplně od začátku začala dívat na Grey’s Anatomy (Chirurgové), což je seriál, na který jsem se dívala už jednou, jen jsem se pak nedokázala smířit s tím, že moje oblíbená postava brzy zemře, a se sledování jsem zkrátka přestala. (Nejsem sama takový blázen, který si k fiktivním postavám vytváří citovou vazbu, že?) Není to tak dávno, co vyšly čtyři nové epizody seriálu Gilmorova děvčata. Pravdou je, že tak dobré jako původní seriál už nebyly, každopádně bylo zajímavé dočkat se po letech pokračování a vidět, jak se příběh vyvinul.

Zima je pro pokožku nejnáročnějším obdobím. I když nepatřím k lidem, kteří trpí na extrémně suchou pokožku, i já v zimě pociťuji, že větší hydratace je na místě. Absolutním svatým grálem, a to nejen konkrétně v této oblasti, je kokosový olej (o jehož dalších využitích chystám brzy samostatný článek). Kromě tohoto bezkonkurenčního produktu jsem si letos oblíbila také balzám na ruce Repair & Care, který je hutnější a pro moje ruce, které v zimě trpí asi nejvíce, je naprosto skvělý. A také tělové mléko Smooth Sensation, které je primárně určeno pro suchou pokožku, tudíž je mastnější, ale rychle se vstřebává a moc ráda jej používám. Oba produkty jsou od značky Nivea.

Continue Reading

#LoveYourself | Poruchy příjmu potravy

Pamatuji si přesně své pocity, když jsem před pár lety psala článek o bulimii. Procházela jsem tehdy spousty příběhů dívek, které se s bulimií setkaly, ať už jí trpěly přímo ony, nebo někdo jim blízký. Ačkoliv jsem se letmo o problematiku poruch příjmu potravy zajímala už předtím a dokonce jsem znala i jeden případ v mém okolí, byla jsem zděšená. Přísahala jsem tehdy sama sobě, že nikdy k ničemu podobnému nesklouznu a byla jsem opravdu přesvědčená o tom, že mně by se nikdy nic takového stát nemohlo. “Nikdy a vždycky jsou nebezpečná slova,” řekla mi poměrně před nedávnem osoba, která je pro mě obrovskou autoritou. Je tomu tak, bohužel. Při vzpomínce na to, co jsem si říkala tehdy a zároveň uvědomění si, co se v mém životě děje teď, si uvědomuji, jak strašlivě jsem se spletla…

Myslím si, že vysvětlovat, co jsou poruchy příjmu potravy jako například anorexie nebo již zmíněná bulimie, není vůbec potřeba. Drtivá většina z nás ví, o co se jedná, a kdo náhodou ne, může si to najít kdekoliv jinde, protože je toho plný internet. Hlavně o tom ale tento článek vůbec být nemá.

Loňský rok pro mě byl po psychické stránce hodně náročný. Všichni nejspíš víme, jaké to je, když se nám všechno hroutí pod rukama, dlouhou dobu se to vůbec nelepší, spíš naopak, a východisko zdánlivě vůbec neexistuje. Každý člověk pak má svůj vlastní způsob, jak se s problémy a stresem vypořádat. U mě to vždycky bylo zahltit se co největším množstvím nejrůznějších aktivit, abych neměla vůbec žádný čas přemýšlet. Zpětně přiznávám, že tentokrát jsem to opravdu přepískla, i když jsem to dlouhou dobu popírala.

Faktem je, že jsem vždycky milovala, miluju a asi i budu milovat jídlo. To je vlastně největším paradoxem celého tohoto článku. Tím, že jsem neměla absolutně žádný volný čas, jsem začala přecházet z extrému do extrému. Střídaly se mi zhruba týdenní období, kdy jsem buď nejedla skoro vůbec, nebo jsem se naopak extrémně přejídala. K tomu jsem najednou měla daleko víc pohybu, než do té doby, a ve spojení se vším již zmíněným jsem začala nekontrolovatelně hubnout. Původně mi to vůbec nevadilo a začala jsem mít dokonce výčitky, když jsem jedla. Měla jsem ze sebe dobrý pocit, když jsem za celý den snědla třeba jenom rohlík a vůbec jsem neřešila pocit prázdného žaludku, spíš naopak, byla jsem za něj ráda. Pocit hladu u mě časem postupně téměř vymizel. Ve finále jsem zhubla 7 kilo za 3 měsíce a vzhledem k mé původní váze a výšce jsem se dostala na podváhu. Já sama jsem to, že hubnu, nejdřív vůbec neregistrovala, začala jsem si toho všímat až, když mi všechno mé oblečení začalo být velké. Zhruba v té době si toho začalo všímat i mé okolí a setkávala jsem se převážně s reakcemi typu “Jíš ty vůbec něco?” a “Měla by ses najíst, jsi hrozně hubená.”

Mému tělu se pochopitelně můj životní styl vůbec nelíbil a začalo stávkovat. Často mi bylo špatně, přibližně jednou za 14 dnů jsem zvracela, ačkoliv jsem nic špatného nesnědla ani jsem nebyla nemocná. Trpěla jsem na bolesti hlavy, což se mi dřív vůbec nestávalo a neustále jsem byla unavená, ať už jsem spala jakkoliv dlouho. Kvůli úbytku na váze jsem se nakonec úplně přestala cítit dobře ve svém těle.

Continue Reading