Colours of Ostrava 2019

Budete mi věřit, když vám řeknu, že je mi 20, miluju všechno, co nabízí fesťáky (čti hudbu, jídlo a pití ze stánků, nezaměnitelnou atmosféru atp.), celý život bydlím ani ne 30 kilometrů od Ostravy, ale nikdy jsem nebyla na Colours? Pravděpodobně nebudete, já se vám nedivím, ale ono je to tak. Teda, bylo to tak až do letošního července, a to dost možná jenom kvůli jednomu failu. Všechno zlé pro něco dobré se říká. Svatá pravda…

Loni jsme se s mojí nejlepší kamarádkou Terkou rozhodly, že rozhodně musíme jet na koncert Eda Sheerana do Prahy. Poctivě jsem čekala na spuštění prodeje lístků, dokonce jsem se dostala až k platbě… a pak ta stránka prostě spadla. Kdybyste mě znali osobně, věděli byste, jak strašně netrpělivý člověk jsem a že všechno prostě musím mít hned. A tak když jsem ten proces chtěla absolvovat znova a viděla, kolikátá jsem v pořadí, naštvala jsem se a vzdala to, přičemž okamžitě následovala moje zpráva Terce.

“Ty lístky nemám, pojedem na Colours?”
A v podstatě okamžitě přišla její odpověď: “Jo.”

Napadlo mě to úplně náhodou. Takhle jednoduchý to bylo. Koupila jsem lístky (bez jakýhokoliv čekání!) a bylo jasno. Teda, abych to zase úplně neidealizovala, tohle se událo v září, kvůli čemuž ještě asi tak stokrát hrozilo, že nikam nepojedem, protože 10 měsíců je zkrátka 10 měsíců. No, dopadlo to tak, jak to nejspíš dopadnout mělo. Všechno vyšlo na den přesně a jely jsme. A mimochodem ve finále bychom nemohly na toho Eda. Během jeho koncertu jsme totiž obě byly na cestě k moři, každá někam jinam.

Nebudu přehánět, když napíšu, že první den, nebo spíš večer, jsme byly obě někde mezi “Alenka v říši divů” a “Sedmé nebe”. Dorazily jsme až někdy kolem osmé, Terka v podstatě rovnou z pláže, já po celodenním pracovním maratonu. Ten večer jsme měly plán jenom jeden – Florence and the Machine. Když jsme se dávno po koupení lístků dozvěděly, že na Colours bude, málem jsme se zbláznily radostí. Že ji totálně milujem, vám už je zřejmě jasné. Celý koncert byl pro nás jedno velké WOW. Víla s neuvěřitelným talentem, která vám najednou vyrazí dech, když při tom svém éterickém vzezření řekne “fuckin'”. Doteď, když si pouštím videa, které z toho neskutečného vystoupení mám, mi po těle běhá husí kůže. I když ty videa mám jenom 3, z dobrého důvodu.

Continue Reading

Na skok ve Varech | KVIFF 2019

Je starým známým faktem, že ty nejlepší zážitky vznikají naprosto spontánně. A víte, kdy vznikají ty úplně nejlepší? U vína. A přesně takhle vznikl náš výlet do Karlových Varů, o kterém to dnes celé bude. Jednoho květnového večera jsem u lahve bílého pronesla, že jsem se vždycky chtěla podívat na Karlovarský filmový festival, moje nejlepší kamarádka mi na to nadšeně řekla, že ona taky, a bylo vymalováno. Tedy, skoro…

Víno má jednu (no, možná víc, ale tentokrát mělo vážně jenom jednu) nevýhodu. Když už ho v sobě máte dost, dokážete sice vést hluboké filozofické úvahy o smyslu života, na nějaké racionální plánování to ale moc není. A tak jsme sice zvládly otevřít oficiální web KVIFF, přečíst si základní info a zhruba se podívat, kdy bychom tak asi mohly jet. Dohromady jsme ale nedaly celkem nic a výsledkem celého zbytku večera bylo pořád jenom to, že zkrátka chceme jet do Varů.

Uběhl měsíc, do zahájení 54. ročníku KVIFF zbývalo jen pár dnů a o tom, že doopravdy pojedeme od té doby nepadlo ani slovo, i když někde v hlavě jsem to měla pořád. Zničehonic mi přišla zpráva, která končila takhle: “… jo a s těmi Vary počítám!”. A bylo vymalováno. A tak jsme se sešly, daly hlavy (čti diáře) dohromady, zarezervovaly vlak do Prahy a Flixbus do Varů (doporučujeme!) a byly ready vyrazit. Těšily jsme se na naprosto skvělý pátek v Karlových Varech, kde jsme ani jedna nikdy předtím nebyla, doplněný o program KVIFF (nebo případně naopak).

Než vám vylíčím všechny naše zážitky, asi bude dobré napsat nějaké základní informace. Koneckonců myslím, že se tady najde dost lidí, kteří vůbec netuší, jak to na KVIFF chodí, stejně tak, jako jsme to netušily my. Pokud nejste novinář s akreditací nebo vás někdo nepozve, vaše možnost, jak se dostat na nějaký film, se jmenuje “festival pass”. Ten jde koupit na den, 3 dny, 5 dnů nebo na celý festival. S ním pak můžete získat vstupenky na filmy. Ty jdou koupit jen přímo na některé z pokladen ve Varech na daný den nebo den následující. Ze zkušenosti ale nutno říct, že zájem je takový, že už během dopoledne jsou vyprodány všechny vstupenky na den dopředu. Jako držitel “festival passu” máte taky možnost čekat ve frontě přímo před místem projekce a doufat, že se vám podaří dostat na jedno z na poslední chvíli uvolněných míst. No, o nějaký ten adrenalin není na tomhle festivalu nouze.

Continue Reading

3 chyby firem při blogerských spolupracích

Za 7 let, co se pohybuji v blogerském světě, jsem se už setkala s nespočtem spoluprací. Ať už to byly spolupráce přímo moje, anebo ty, které jsem viděla u ostatních. To není nic, čím bych se chtěla jakkoliv chlubit. Je to něco, čímž se snažím říct, že si myslím, že jsem už zvládla posbírat nějaké zkušenosti. Zkušenosti, které bych ráda nějakým způsobem také předala dál…

Nejednou se mi stalo, že jsem se, co se spoluprací týče musela začít smát. Důvody byly různé. Někdy jsem u někoho viděla spolupráci už na první pohled výhodnou jen a jen pro firmu a říkala si, jak na to ten člověk sakra mohl přistoupit. Jindy jsem zase zahlídla něco absolutně nekorespondujícího s ostatním obsahem, který daný člověk tvoří… No, podnětů ke smíchu jsem už viděla víc než dost. A kolikrát jsem taky přemýšlela, jestli to vlastně není spíš k pláči.

Nerada bych se ale dnes zaměřovala na spolupráce ze strany blogerů, ty nyní úplně vynecháme. Do hledáčku si vezmeme pouze firmy, respektive jejich PR oddělení. Ráda bych vás seznámila se 3 věcmi, které se mi opravdu staly. 3 věcmi, které považuji za neprofesionální a zkrátka dost mimo. 3 věcmi, kterých by se firmy měly rozhodně vyvarovat. A jak jinak než 3 věcmi, které mě rozesmály.

Špatné zacílení

Za předpokladu, že bych se věnovala marketingu a měla oslovit nějakého blogera či blogerku ke spolupráci, úplně nejdříve by mě zajímaly 2 faktory – počet čtenářů/sledujících daného člověka a jeho zaměření.

Pokud bych totiž zastupovala začínající firmu, která zatím může přijít “jen” s nabídkou barteru či uspořádání soutěže, nebudu logicky oslovovat někoho, kdo má 50 tisíc sledujících. Jestliže bych to totiž udělala, mohla bych čekat buď odmítnutí, nebo v horším případě vůbec žádnou reakci. Zkrátka a dobře, soudnost je na místě.

Druhým faktorem je to, na co se daný člověk zaměřuje. Vyrábí-li má firma hračky pro děti, mojí cílovou skupinou jistě nebude šestnáctiletá fashion blogerka. Stejně tak pokud hledám někoho, kdo napíše recenzi na několik mých rtěnek a očních stínů, food blogerka nebude vhodnou adeptkou k oslovení.

Špatné oslovení

Věřte, nebo ne, ale tohle se mi skutečně stalo, a jak jsem později úplnou náhodou zjistila, nebyla jsem jediná. Ne, pokud mail začíná slovy “Dobrý den, Lenko”, nabídnu opravdu nepřijmu, i kdyby byla sebelákavější. Proč? Mám totiž svou hrdost, která mi to nedovolí.

Continue Reading

CURRENT WISHLIST

Je to už nějaký ten pátek, co se všude okolo začaly ve všech pádech skloňovat pojmy jako zero waste nebo minimalismus, minimálně teda alespoň v mojí sociální bublině. Zero waste nejsem. A ani nikdy nebudu. Článek konkrétně zaměřený na tato témata mám v šuplíku schovaný na jindy, v tomhle bych se jim ráda ale taky přiblížila. Pamatujete na mé dřívější wishlisty? Pár jich tady na blogu je k dohledání, poslední vyšel před více než rokem a úplně všechny jsou od tohoto diametrálně odlišné…

Před pár měsíci jsem se pustila do rekonstrukce a krátce nato se stěhovala. Znamenalo to nejenom, že jsem strávila vážně spoustu času nakupováním nábytku a dekorací, úplně nejdříve jsem hlavně zjistila, kolik mám vlastně věcí. Tím nemyslím věcí, které používám, potřebuju nebo mi zkrátka nějakým způsobem dělají radost, ale takových, které jsem pomalu ani nevěděla, že je vlastním, byly zahrabané někde ve skříni a úplně zbytečné. Celá moje rekonstrukce tak začala vystěhováním úplně všeho, pokračovala zbavením se nepotřebného, a až pak došlo na to, čemu by se doopravdy dalo říkat rekonstrukce. Při stěhování do Prahy a zařizování bytu jsem došla k něčemu podobnému – zjistila jsem, že toho k životu vlastně až tolik nepotřebuju.

Když jsem se pár dnů zpátky zamyslela, co si vlastně momentálně přeju, tedy co je zrovna teď na mém pomyslném “wishlistu”, automaticky mě napadla jedna položka, kterou vážně potřebuju, po pár minutách druhá a až za nějakou tu chvíli ještě další dvě. A to bylo všechno. Doteď mě nic dalšího nenapadlo. Ještě nedávno bych mohla přihodit pár doplňků do bytu, takže na jednu stranu škoda, že jsem s tímhle příspěvkem otálela, na druhou stranu vlastně dobře, kvůli pointě tohoto článku.

To je myslím dokonalá ukázka dvou věcí – materiálně mám naprosto všechno, co k životu potřebuju, a konečně jsem na té správné cestě k minimalismu. Abych pravdu řekla, bývala jsem dřív, alespoň dle mých měřítek, dost materiálně založený člověk. Byla to jedna z věcí, kterou jsem na sobě opravdu neměla ráda, a tak jsem se rozhodla ji změnit. Čímž lehce odbíhám k dalšímu omílanému tématu sebelásky, ale o tom taky až jindy. Nejsem s tímhle procesem zdaleka u konce, pořád mám na čem pracovat, ale troufám si říct, že už opravdu nejsem materialista. Zatím se ale nechci úplně nazývat ani minimalistou, i když už se snad blížím.

  1. Macbook Air
  2. Hygge – Meik Wiking
  3. Lykke – Meik Wiking
  4. Chelsea boots
Continue Reading

Influencers RE

Co vám říká Influencers RE? Pokud nic, tak jste tady správně, a pokud něco jo, tak jste tady správně taky a ještě k tomu máte u mě plusový bod. Nebude to dnes jen o tomto projektu a o novinkách, které chystáme a jsou, jak doufáme, zajímavé, ale i o našem výletu do Bratislavy a tipech, které díky němu máme a ráda bych vám je předala…

InfluencersRE je vlastně zahraniční  a trochu poupravená verze československého projektu BloggersRE (o tom se dočtete třeba tady). Protože tým projektu Influencers RE se taky skládá z lidí z celého Česka i Slovenska, je těžké se sejít. Jednou za čas se o to ale pokusíme a tentokrát jsme si jako místo našeho setkání vybrali Bratislavu. Z Česka jsme vyrazili Ivo (founder & CEO), Lucka (editorial manager) a já (managing editor). Ze slovenského zastoupení našeho týmu se k nám pak přidaly Petra a Iva (interview & article editors).

A co jsme řešili? Dosavadní chod projektu, co změnit, co nechat, co zlepšit a plány do budoucna. Konkrétně hlavně jeden úplně aktuální plán – náš vlastní online magazín. Ten chystáme na prosinec, snažíme se, aby byl co nejvíce originální a propracovaný a doufáme, že vše klapne tak, jak má. Rozhodně je se na co těšit!

Ještě před odjezdem jsme hledali místo, které by bylo ideální pro naše pracovní ráno/dopoledne, respektive samotný sraz. Vybrali jsme Five Points – kavárnu v samotném centru Bratislavy. Jak se brzy ukázalo, byla to naprosto skvělá volba. Kouzelně útulné prostory, vynikající jídlo i pití (z pestré nabídky jsme měli chuť snad na vše a trvalo nám si vybrat) a moc milá obsluha, a to i přesto, že zde nejspíš málokdy není úplně narváno (jestli se chystáte přijít ve větším počtu, raději si to asi pojistěte rezervací). Myslím, že můžu mluvit i za ostatní, když napíšu, že tohle místo doporučujeme všemi deseti.

Continue Reading

20 THINGS I’ve learned in 20 YEARS

  • Na světě je moc zla na to, abychom uměle vytvářeli další.
  • Peníze budou, my nebudem.
  • Život je o momentech a ty nejkrásnější a nejdůležitější nejsou a nebudou nikdy zachyceny na žádné fotce.
  • Činy říkají mnohem víc než slova. Kamarád není ten, kdo se za něj prohlašuje, ale ten, kdo se tak chová.
  • Lidé přicházejí a odcházejí. Je nesmysl prosit je, aby zůstali. Kdo chce, zůstane nebo se vrátí.

  • Láska se nedá vynutit, buďto je, nebo zkrátka není.
  • Občas je v pořádku nebýt v pořádku.
  • Nic není jenom černé nebo bílé.
  • Vždycky dát na svoji intuici.
  • Nežiju v minulosti ani v budoucnosti, žiju teď, život je krátký a každé promarněné minuty je škoda.

  • Nemám povahu na to, abych mlčela a držela krok.
  • Mám svoji hodnotu.
  • Nikdo není neomylný a dokonalý.
  • Někteří lidé si zaslouží odpuštění a druhou šanci a jiní ne.
  • Všímat si a radovat se z maličkostí.
Continue Reading

#MesicTransparentnosti

Je skvělé, že vznikají projekty, které mají za cíl řešit nějaký problém. Je skvělé, že vznikají projekty, které se snaží měnit věci k lepšímu. A v neposlední řadě je skvělé, že tyto projekty nejsou jen výkřik do tmy, ale opravdu dokáží lidi oslovit a mají nějaký efekt. Na druhou stranu je otázkou, jestli je nebo by bylo vůbec nutné, aby určité projekty vznikaly, kdyby byly některé věci jinak…

Pokud nevíte, co znamená název #MesicTransparentnosti, uvedu vás nejdříve do obrazu. Na začátku měsíce srpna se na Instagramu Elite Bloggers objevila výzva. Výzva pro všechny influencery, aby označovali veškerou reklamu a byli upřímní ke svým sledujícím. Podrobněji se o tom můžete dozvědět na jejich webu v záložce “Transparentnost”. V případě, že Elite Bloggers neznáte, asi nevíte, že se od začátku snaží o férové podmínky co se týče spoluprací, úplně pro všechny strany, kterých se daná spolupráce týká, tedy i pro sledující daného influencera.

Potěšilo mě, jaké množství influencerů výzvu přijalo a vše poctivě označovalo. Nakonec co je na tom špatného, že někdo s někým spolupracuje? Spolupráce přece nepadají jen tak samy z nebe a člověka stojí dost práce a času, aby je získal.

Na otázku, co je na tom špatného, se dá ovšem odpovědět i v negativním slova smyslu. Můj pohled na věc totiž není až tak pozitivní. Připadá mi, že celé téma spoluprací influencerů je zkrátka začarovaný kruh. Když jsem před několika lety navázala své úplně první spolupráce, bylo pro mě přirozené do článku napsat “Eshop xxx mi zaslal k vyzkoušení xxx…” nebo “Děkuji značce xxx za poskytnutí produktů…”. Neviděla jsem na tom absolutně nic špatného a přesně takto mi to přišlo správné. Lidé to, že například hodnotím něco, co jsem si sama nekoupila, ale dostala, nebrali nijak zle, naopak mi kolikrát na blogu přistál komentář nebo na nějaké sociální síti zpráva, že by také chtěli takovou spolupráci a že je super úspěch s někým spolupracovat. To se psal rok 2013.

A pak přišel velký boom s youtubery. Pamatujete si “kauzu”, kdy Týnuš Třešničková, youtuberka, která vždycky točila a točí o módě, najednou dělala reklamu na sýr a tvrdila, že to žádná reklama není a že ze své vlastní iniciativy na začátku haulu básní o tom, jak byla v Tescu, náhodou narazila na skvělý produkt a tak chtěla ukázat, jakou si udělala svačinku? To video je mimochodem stále k dohledání. Stejně jako videa spousty youtuberů, kteří nějaký způsobem zakomponovali do své tvorby Mattoni Schorle, žádnou spolupráci nikdy nepřiznali a celá věc se provalila, když sama firma Mattoni udělala sestřih ze všech těchto videí. A mohla bych pokračovat…

Není divu, že prudce klesla důvěryhodnost všech influencerů, bohužel ale i těch, kterých se nic z výše zmíněného netýká a ke svým sledujícím byli vždycky upřímní.

Continue Reading

3 summer PROSECCO DRINKS ideas

K létu neodmyslitelně patří nejrůznější drinky. Obzvlášť v horkých dnech jako zažíváme právě teď přijde vhod cokoliv, co člověka osvěží. Pojďme si udělat 3 drinky, které mají něco společné – prosecco a led…

Prosecco s limetkou, mátou a okurkou

Na 2 sklenky:

  • 1 limetka
  • půl hrsti mátových lístků
  • půl polévkové lžíce bílého cukru
  • 2 plátky salátové okurky
  • 250 ml prosecca
  • led

Limetku rozkrojíme a vymačkáme, přidáme cukr a zamícháme. Přidáme nasekané lístky máty a zalijeme proseccem. Na konec dáme do každé sklenice 1 plátek okurky a pár kostek ledu. Ze všech 3 dnešních receptů můj nejoblíbenější!

Aperol Spritz

Na 1 sklenku:

  • prosecco 3 díly
  • aperol 2 díly
  • sodovka 1 díl
  • led
  • plátek pomeranče

Prosecco, aperol a sodovku nalijeme do sklenice v daných poměrech. Přidáme plátek pomeranče a led. A máme hotovo!

Tip: Pokud nevíte, kam se vydat pro prosecco, obrovský výběr skvělého prosecca mají na Alkohol.cz!

Continue Reading

Prague Chocolate

Představte si, že odjakživa milujete jídlo, ujíždíte na sladkém, obzvlášť na čokoládě, a jednoho dne se dozvíte o pozvání do výrobny čokolády s ochutnávkou a možností vyrobit si čokoládu vlastní. Ujít jsem si to nechat nemohla a dneska vám povykládám, jaké to bylo a jak jste měli možnost jít s námi vlastně i vy…

Pražská čokoláda (Prague Chocolate) je firma, pod kterou spadá značka Steiner & Kovarik založená v roce 2011, která vznikla, jak už název samotný napovídá, spojením dvou osob – Silvie Steinerové a Petra Kovaříka. Nemyslím si, že by někoho bavilo číst detailně historii, a tak zmíním jen to, podle mě, nejdůležitější – firma je to rodinná a ač je dnes velmi populární a rozšířená i po světě, zachovala si svoji původní filozofii. Řídí se heslem „Děláme, co milujeme… Milujeme, co děláme.“.

Když už jsme zabrousili k tomu, kde všude firmu najdete… Po Praze mají prodejen 7 (na Malé Straně, na Starém Městě a na letišti) a kromě jejich čokolády tam prodávají také různé suvenýry s motivy Prahy, protože co si budeme povídat, musí to být obrovské lákadlo pro turisty. Když zrovna probíhají velikonoční nebo vánoční trhy, jejich stánek najdete i na Staromáku, Václaváku nebo na Pražském hradě. V roce 2016 otevřeli svou první zahraniční prodejnu, a to v Dubaji.

Vraťme se ještě na chvíli k rovněž už zmíněné filozofii firmy, protože ta se mi hodně líbí a shrnují ji v 8 bodech:

  1. láska a úsměv
  2. radost
  3. poctivost
  4. pokora
  5. respekt a úcta
  6. svoboda v práci
  7. podpora domácího trhu
  8. pomáhat a pečovat

Tímto se totiž snažím řídit i ve svém životě a znám spousty lidí, kteří by si z těchto bodů alespoň trošku měli něco vzít. Co říkáte?

Continue Reading

Bloggers RE

Znáte projekt s názvem BloggersRE? Pokud vaše odpověď je ne a řadíte se mezi blogery, youtubery nebo jakékoliv jiné online tvůrce, tento příspěvek je přesně pro vás. A pokud vaše odpověď je ano nebo k online tvůrcům nepatříte, ve čtení pokračujte stejně – bude to i o tipech na skvělá místa v Praze!..

BloggersRE je projekt, který vznikl před necelým rokem a půl. Naším záměrem bylo vytvořit něco, co nám v Česku a na Slovensku chybělo, tedy platformu, která by sdružovala online tvůrce bez jakýchkoliv rozdílů, dávala jim možnost dát o sobě vědět a zviditelnit se, podporovala je a propagovala. Tohoto záměru se držíme dodnes a k tomu, abychom jej plnili, slouží náš web, kam se může registrovat kdokoliv vlastnící blog nebo Youtube kanál a kromě článků tam vycházejí i zajímavé rozhovory, Instagram, kde repostujeme fotky označené hashtagem #bloggersre, a Facebook.

Aby všechno fungovalo, jak má, je nepostradatelný náš tým. Ten se od doby, kdy projekt vznikl, hodně proměnil a mění se vlastně stále. Možnost stát se jedním z nás má tak jednou za čas každý, kdo o to má zájem. V současné době je nás 13, z toho 2 zakladatelé – Ivo a Sebastian, holky starající se o chod Instagramu, 2 holky tvořící rozhovory, naše grafička a já, která se starám o všechno související s chodem webu, snažím se, aby úplně všechno fungovalo a dělám to, co je zrovna potřeba.

A aby každý tým fungoval, je potřeba jej držet pohromadě a stmelovat. Proto se jednou za čas scházíme, probíráme novinky, co je potřeba zlepšit, co se osvědčilo a zkrátka úplně všechno. Sejít se je v našem případě hodně složité, protože žijeme v různých koutech Česka i Slovenska, studujeme, pracujeme a máme nespočet jiných aktivit. Včera se nám podařilo se sejít v rekordním počtu 8 lidí a na chvíli vlastně 9, protože Terka ze Slovenska se k nám připojila díky videohovoru. Náš meeting se uskutečnil v Praze a zajímavé na něm bylo vlastně úplně všechno, jak pro nás, tak i pro vás.

Continue Reading
1 2 3 6