5 zásad pro vytvoření kvalitního rozhovoru

Jedna ze známých metod v psychologii a také oblíbená forma výstupu v žurnalistice – rozhovor neboli interview. Stejně jako ve zmíněné psychologii, i v žurnalistice je potřeba držet se určitých postupů a zásad. Někdo si je předem nastuduje, jiný zkrátka začne a vytvoří si je postupně sám metodou pokus-omyl a další zkusí kombinaci obojího…

Příprava je základ

Jestliže chcete vytvořit opravdu kvalitní rozhovor, musíte se v první řadě zaměřit na přípravu. Dnešní “doba internetová” přináší tu výhodu, že spousta informací jde dohledat, aniž byste se museli zvednout ze židle. Doslova. Je důležité nastudovat si toho jak co nejvíce o člověku, se kterým rozhovor chcete dělat, tak o tématu, kterému se chcete v rozhovoru věnovat. Následně si udělejte poznámky a vypracujte konkrétní otázky, na které se budete ptát. Je možné, že se rozhovor v průběhu bude vyvíjet trochu jinak, než jste původně předpokládali, že se nebudete moci striktně držet připravených otázek. V takovém případě je potřeba dokázat reagovat a přizpůsobovat se situaci, a právě tehdy oceníte svou důkladnou přípravu úplně nejvíce.

Bez objektivity ani ránu

Nikdo, kdo dělá rozhovory, se s největší pravděpodobností nevyhne tomu, že by někdy dělal rozhovor s někým, koho zná, má ho nějakým způsobem rád nebo k němu chová určité sympatie. Výhoda takové situace je v tom, že o takovém člověku již možná máte nějaké znalosti, možná i více, než je běžně dohledatelné, vaše příprava tak může být jednodušší a výsledný rozhovor zajímavější. Nevýhoda naopak spočívá ve faktu, že musíte zůstat naprosto nestranní a objektivní. Ten, kdo se následně bude na rozhovor dívat nebo si jej bude číst, by rozhodně neměl mít pocit, že má u vás daný člověk plusové body. Vy byste totiž získali body minusové.

Zvídavost je důležitá

Každý, kdo dělá rozhovory, by měl být zvídavý. Měli by ho zajímat lidé a témata, o kterých rozhovory dělá, měl by sám chtít dozvídat se odpovědi na své otázky, ne získávat je jen, aby mohl něco publikovat. Jestliže budou otázky kladeny se skutečným zájmem, jaká bude odpověď, je mnohem pravděpodobnější, že bude rozhovor atraktivní i pro ty, kdo se na něj budou dívat nebo jej budou číst.

Continue Reading

5+1 jednoduchých kroků k úspěšnému článku

Napsat úspěšný článek, a ideálně psát jenom takové, je snem snad každého, kdo se psaní nějak věnuje. Skutečně málokdo touží po tom, aby jeho práci nikdo neviděl, neocenil, zkrátka aby zůstala úplně bez povšimnutí. Zaručeně fungující rychlý a snadný univerzální recept na úspěch zatím nikdo nevymyslel. A je to dobře. Byl by někdo doopravdy úspěšný, kdyby úspěšní byli úplně všichni? Ne nadarmo se říká, že trpělivost růže přináší. K té je potřeba přidat poctivou práci, píli a určité know-how. A jaké že je to know-how v oboru psaní článků? Které kroky dodržovat na cestě k článku, který sklidí úspěch?

Téma a obsah

Jestliže vám jde jen o čísla vyjadřující kliknutí na článek, tento bod můžete směle přeskočit a přečíst si jen bod následující a úplně poslední. Autorovi, který chce napsat skutečně úspěšný článek, by ovšem mělo jít o víc, než jen o počet načtení stránky, minimálně o to, jak dlouho lidé na této stránce vydrží. Jestliže chce někdo napsat úspěšný článek, musí si v první řadě zvolit zajímavé téma. Při výběru se lze řídit tím, co shledává zajímavým on sám, nebo kupříkladu tím, o čem se právě hodně mluví. Zajímavé nesmí být jen téma jako takové, ale i jeho zpracování. Obsah článku nesmí čtenáře nudit. Vyhněte se omílání toho stejného pořád dokola – text musí mít určitý spád. Můžete přidat překvapivá fakta nebo statistiky, protože ty mají sílu zaujmout.

Titulek a perex

Všichni lidé pohybující se v médiích moc dobře ví, že článek prodává jeho titulek. Titulek, popřípadě perex, jsou důvodem, proč lidé na článek kliknou, nebo si časopis či noviny koupí, v případě tištěných médií. Důkazem toho je bulvár nechvalně známý svými lživými zavádějícími titulky, které mnohdy se samotným obsahem nemají mnoho společného, v těch horších případech dokonce nic. Podobné strategie se již nějaký čas chytají i online tvůrci jako blogeři nebo youtubeři. A proč by to dělali, kdyby to nefungovalo, že ano. Tímto vás však rozhodně nenavádím k tomu, abyste v titulcích lhali, v žádném případě. Snažte se ale titulky psát tak, aby byly relevantní k obsahu, poutavé a nalákaly potencionální čtenáře. V podstatě to stejné platí u perexu. V tom odhalte ve zkratce, o čem článek bude, a nalákejte k dalšímu čtení.

Tip č. 1: Místo „Naše dovolená v Itálii“ vyzkoušejte například „Jak jsme se ztratili po cestě do Benátek“, místo „Léto 2018“ zase „5 mých zážitků letošního léta, které by měl vyzkoušet každý!“.

Tip č. 2: Statistiky dokazují, že větší úspěch sklízí titulky obsahující čísla, a ještě větší ty, které obsahují lichá čísla. Co vám říkají titulky typu „3 důvody, proč…“ nebo „6+1 způsobů, jak…“? Mnozí si myslí, že jde jen o nějaký “trend” v psaní, ale důvod, proč se používají, je jiný.

Continue Reading

Q&A | Nejčastější otázky ohledně blogování

Byť je blogování aktuálně považováno za činnost, která je spíše na ústupu vlivem popularity sociálních sítí, je to stále činnost, která je opředena spoustou otázek. Jak je ale známo, na každou otázku existuje odpověď, a na ty nejčastější obzvlášť. Které to jsou a jak tyto odpovědi znějí?

Kde a jak si založit blog?

Nad tím, kde a jak si vlastně založit blog nejčastěji tápou úplní začátečníci. Někdy si ale neví rady ani ti, kteří už s blogováním nějaké zkušenosti mají a chtějí svůj blog někam posunout. Jestliže patříte do první skupiny, položte si otázku, zda chcete blogovat jen tak pro radost, nebo máte za cíl dostat se až na profesionální úroveň. Při hledání odpovědi buďte opatrní, mohlo by se vám totiž stát, že se po čase ocitnete ve druhé skupině. Druhou skupinu lidí totiž tvoří ti, kteří si tuto otázku buďto vůbec nepoložili, anebo ano, ale zvolili první možnost, kterou po nějaké době přehodnotili.

Pokračujte tím, že si zjistíte, co znamenají slova doména a hosting. S pomocí internetu byste to alespoň v základu měli zvládnout během pár minut.

Známým poskytovatelem možnosti založení vlastního blogu a jedním z prvních u nás je Blog.cz. Jeho výhodou je například komunita blogerů, jejíž součástí se vytvořením blogu tam stanete. Nevýhodou vedle nemožnosti vlastní domény především nezvládnutí jít s dobou, časté technické problémy různého rázu a postupné úplné vymizení uživatelské podpory. Již před lety se začal rozmáhat dodnes velice oblíbený Blogger z dílny společnosti Google. V základu je zdarma, v případě zájmu si můžete dokoupit například vlastní doménu. Za aktuálně nejprofesionálnější možnost je považován WordPress s vlastní doménou a hostingem. Jako další poskytovatele lze uvést například Wix nebo Webnode. Pro více informací vám můžu vřele doporučit článek o tom, kde psát blog, na webu BloggersRE.

No a pokud tápete, tak googlete, googlete a zase googlete. Nejen o tom, kde, ale i jak přesně, krok za krokem, toho bylo napsáno mnoho. A nejen napsáno, ale i natočeno a nahráno na YouTube. Důležité je ujasnit si výše zmíněné základní věci, abyste věděli, co přesně hledáte. Žádný učený z nebe nespadl a v podstatě každý zkušený bloger vám řekne, že začínal právě googlením, popřípadě se na konkrétní otázky, na které nenalezl odpověď, doptal povolané osoby nebo si za vytvoření blogu přesně podle svých představ zaplatil odborníkovi.

Jak a podle čeho zvolit téma svého blogu?

Můžete psát o cestování, můžete psát o kosmetice, můžete psát o módě anebo můžete klidně psát o autech či zahradničení… Stejně tak jako existuje nespočet zájmů a koníčků, existuje i nekonečná paleta zaměření, jaká svému blogu můžete dát. Základní rada, kterou vám v tomto ohledu dá snad úplně každý bloger, je, abyste si vybrali takové zaměření, které s vámi bude rezonovat. Zkrátka abyste blogovali o tom, co vás samotné zajímá a čemu se věnujete.

Tím tato problematika ovšem nekončí. Pokud vaším cílem není zaujmout co nejširší publikum a chcete blogovat jednoduše jen tak pro radost, pro sebe, zůstaňte směle u základní rady a dále nic neřešte. Jestliže však získat nějaké čtenáře chcete, přemýšlejte dále. Chcete-li blogovat například o módě, musíte brát v potaz, že módních blogů existuje nespočet a nějaký další se mezi nimi snadno ztratí. Musíte něčím vybočovat z řady, být originální a třeba své téma “móda” nějak blíže specifikovat. V případě, že si vyberete téma, kterému se moc blogů nevěnuje, mohlo by se zdát, že máte vyhráno. Zdání ale někdy klame a vy si dejte pozor na to, proč se tomuto tématu moc blogů nevěnuje. Objevili jste “díru na trhu”, které využijete, nebo jste si jen vybrali téma, které moc lidí nezajímá?

Continue Reading

5+1 tipů jak být produktivní, když máte home office

Home office – pro jednoho naprosto běžná a normální věc, pro druhého výjimečný stav, na který není úplně zvyklý, a pro třetího něco úplně neznámého. Do které kategorie patříte vy? Následující tipy jsou primárně určeny prvním dvěma skupinám, nicméně něco si z nich vzít a aplikovat i v jiných situacích, může v podstatě každý…

Home office je trend, který se čím dál více rozmáhá, a to ve všech možných odvětvích. Pojí se s ním spousta výhod, ale i nevýhod, se kterými je potřeba se vypořádat, pokud se chce člověk uživit. Laik, který nikdy home office nezažil, má nezřídka pocit, že jde o jakýsi krycí název pro placenou dovolenou. To je samozřejmě nesmysl. Lidé pracující z domova to mají v mnoha ohledech náročnější. V čem? Například v udržování se produktivními.

Vytvořte si rituály

Když chodíte ráno do školy nebo do práce, máte automaticky vytvořeny určité rituály, které dodržujete. Kupříkladu si hned poté, co vstanete z postele, uvaříte kávu, poté si připravíte snídani, tu sníte, vyčistíte si zuby, omyjete obličej, obléknete se, učešete, sbalíte si potřebné věci… To vše jsou činnosti, které máte zažité, dokonce obvykle ve stejném pořadí, a pomáhají vám se “nastartovat”. Vaše tělo jednoduše podvědomě ví, že takto začíná den, a musí fungovat.

Jakmile pracujete z domova, většina rituálů se vytrácí. Není nutné, abyste vstali z postele hned po probuzení a nasnídali se, nemusíte se nikam chystat… Pokud však toužíte po produktivnosti, je dobré je mít i doma. Jak už bylo řečeno, rituály jsou pro vaše tělo signálem, že je čas fungovat, proto je nepodceňujte. Schválně si vyzkoušejte, o kolik více práce uděláte v den, kdy ráno vstanete, dáte si sprchu, nasnídáte se a oblečete si něco jiného, než v čem doma chodíte běžně, oproti dnu, kdy vůbec žádný takový rituál neproběhne.

Mějte režim

S rituály se úzce pojí i režim. Jestliže máte dobrou sebedisciplínu, je pro vás nepochybně práce z domova mnohem jednodušší než pro někoho, kdo neustále bojuje s prokrastinací. Sebedisciplína se ale dá naučit, chce to jen trénink.

Začněte hned ráno, tím, že nebudete vyspávat do oběda. Byť nikam nepospícháte, nastavte si budíka a opravdu vstaňte. Rozdělte si práci na tu dopolední, pak si dejte pauzu na oběd, jako kdybyste docházeli někam do kanceláře, a odpoledne pokračujte. Přestávky k režimu patří, a ačkoliv se, obzvlášť workoholikům, mohou zdát jako ztráta času, jsou důležitou součástí toho, jak být co nejvíce produktivní. Samozřejmě pokud jim nevyhradíte více času než samotné práci.

Continue Reading

3+1 mých technických nezbytností pro blogování

Málokdo, kdo se nikdy nepohyboval v oblasti blogování jinak než jako čtenář, ví, co všechno je vlastně pro to, aby takový blog vznikl a fungoval, potřeba. Počítač se všemožnými programy, poskytovatel webových stránek, hosting, doména, foťák… Pokračovat bych mohla donekonečna, a přesto bych asi nevyjmenovala všechno. Nejsem žádný technik, a přesto se jako blogerka práci s nějakou technikou nevyhnu, a to jí pořád nepoužívám zdaleka tolik jako spousta jiných. Protože blogování není jenom o tom něco napsat, nahrát fotku a pak to zveřejnit…

Počítač

Ačkoliv blogovat se dá i pomocí tabletu či dokonce telefonu, počítač je zkrátka počítač. Alespoň tedy pro mě, ale jsem si jistá, že mi dá většina lidí za pravdu. Koneckonců už jste viděli nějakého úspěšného blogera, jehož hlavním nástrojem by nebyl právě počítač a jakákoliv další zařízení nebyla jen jeho doplňkem?

Dlouhé roky jsem vlastnila Lenovo IdeaPad Z580. Byl to můj první notebook, se kterým jsem ale nebyla stoprocentně spokojená vlastně asi nikdy, ačkoliv k blogování většinu času sloužil dobře.

Nerada bych tímto článkem zahajovala další bitvu ve válce Apple versus jakákoliv jiná značka. Myslím, že má každý právo si udělat názor a zvolit to, co mu nejvíce vyhovuje. A u mě to je Macbook Air, se kterým jsem naprosto spokojená. Počítač tahám většinu času všude s sebou, takže potřebuju aby nejenom dobře fungoval a mohla jsem se na něj spolehnout, ale také aby nebyl moc velký a těžký a aby měla baterka dlouhou výdrž. No a právě to jsem našla u Applu. A když mluvím o počítači, v rámci blogování je pro mě dlouhé roky podstatné, aby obsahoval nějaké grafické programy. Dříve jsem hodně používala Photofiltre a Photoscape. Teď už používám jen druhý ze zmíněného a ve spoustě věcí si bohatě vystačím s online programy. V poslední době je pro mě hodně důležitá Canva.

WordPress

Když jsem poprvé zatoužila mít nějaké vlastní stránky, psal se zhruba rok 2010 a blogování v Česku a na Slovensku bylo na svém úplném začátku. Naprostá většina nějakých stránek či blogů byla o celebritách, seriálech, hudebních skupinách… a tak podobně. A jiným směrem jsem nešla ani já. Moje první zkušenost s vlastněním webové adresy vznikla díky eStránky.cz, to ale nemělo dlouhého trvání. Tato služba vlastně existuje dodnes, nicméně pro blog je určitě nevyhovující.

V červnu 2012 jsem si vytvořila svůj první opravdový blog, a to díky Blog.cz, což byla v té době úplně nejrozšířenější platforma u nás. Nebyla nutná znalost HTML, vše bylo poměrně jednoduché a dobře to fungovalo, a navíc se okolo sdružovala nemalá komunita blogerů a blogerek. Díky fungování na této platformě se spousta lidí, včetně mě, v touze svůj blog všemožně vylepšovat naučila pracovat s grafickými programy.

Blog.cz existuje dodnes, nicméně o nějakém fungování už úplně nemůže být řeč. Rychlý vývoj technologií a nutnost přizpůsobovat se jim tato platforma nezvládla. Ještě během jejího fungování se začal hojně využívat dodnes velice využívaný Blogspot, chcete-li Blogger. Tam jsem nikdy nepřešla, i když jsem o tom nejednou uvažovala.

Na jaře 2018 jsem po delší blogerské krizi udělala rozhodnutí, že místo toho, abych pověsila celé své blogování na hřebík, posunu ho na trochu vyšší level. Rozhodla jsem se koupit si vlastní doménu a hosting a začít používat WordPress. Doménu i hosting jsem si koupila u Wedosu a platím si ji vždy na rok. Moje technické dovednosti nejsou valné, a tak mi daly první dny  a týdny dost zabrat. Oříšek byla hlavně má snaha převést si obsah ze svého původního blogu, což se podařilo jen částečně s pomocí člověka z oboru. Chyba však nebyla ve WordPressu, který převedení obsahu naopak podporuje, nýbrž v Blog.cz. Pravděpodobně vám bude chvíli trvat se s WordPressem naučit pracovat (a budete googlit, googlit a zase googlit všemožné návody), rozhodně to ale stojí za to, protože si troufám říct, že lepší místo, kde si založit blog, momentálně nenajdete. WordPress vám otevře nekonečno možností, ať už co se týče vzhledu vašeho blogu, nejrůznějších pluginů nebo čehokoliv jiného.

Continue Reading

5+1 tipů, jak propagovat svůj blog

Tvorba blogu je skvělá činnost, pokud se člověk chce nějak realizovat prostřednictvím psaní či focení, má chuť a odhodlání něco sdělit a nebojí se jít takříkajíc “s kůží na trh”. Samotnou tvorbou a následným zveřejňováním obsahu to ale, pokud nechcete tvořit jen tak sami pro sebe, nekončí. Velice důležité je také dostávat to, co jste zveřejnili, dál, respektive dostávat to k lidem. To může být častokrát docela oříšek…

Nacházíme se v době, kdy popularita blogů není už zdaleka tak velká, jako bývala před lety, a pořád klesá. Lidem jsou bližší videa na YouTube a nejrůznější sociální sítě, blogeři a blogerky se nejčastěji přesouvají na Instagram. Není ale všem dnům konec, blogy zdaleka nejsou mrtvé a oproti nestálým sociálním sítím, které může ze dne na den někdo zrušit, jsou o dost stabilnějším a jistějším místem, kam vkládat to, co ve vás je. Právě ale kvůli popularitě sociálních sítí, které jsou pohodlnější už jen v tom, že stačí kliknout na ikonku v telefonu a člověk má vše na jednom místě, je stále méně lidí, kteří by pravidelně procházeli blogy, jestli na nich náhodou nepřibylo něco nového. A proto je důležitá propagace. Možností je dost, žádnou z nich nemůžete nic zkazit a čím více z nich využijete, tím bude vaše snaha efektivnější.

Facebookové skupiny

Na Facebooku je neskutečné množství různých skupin a mnohé z nich jsou určené přímo pro blogery anebo jejich čtenáře. Jednou z nich je skupina Blogy!, kterou jsem před lety založila, má přes 4 tisíce členů a je 2. největší na naší scéně, ale skupin se stejným nebo podobným zaměřením je mnoho, mezi nimi i skupina BloggersRE – Online tvůrci a influenceři. Tyto skupiny slouží ke sdružování tvůrců, předávání rad, pokládání dotazů a úplně nejčastěji ke sdílení obsahu. To, že bych zveřejnila článek a následně jej hned nenasdílela do všech blogerských skupin naší scény, kterých jsem součástí, si už neumím představit. Věřte, že právě toto sdílení ke mně dle statistik přivádí nejvíce lidí.

Nemusíte se omezovat jen na skupiny zaměřené na blogy a blogování. Máte-li blog o cestování, najděte si skupiny cestovatelské apod. Držte se ale skupin v jazyce, ve kterém tvoříte. Jistě se shodneme na tom, že sdílet články psané v češtině v zahraničních skupinách, by nemělo žádný význam.

Vlastní sociální sítě

Vybudujte si vlastní profily na sociálních sítích, rozšiřujte svou základnu sledujících a sdílejte svůj obsah i tam. Svému blogu vytvořte například facebookovou stránku nebo využívejte Instagram, kde můžete jeden nějaký odkaz vložit do bia (třeba odkaz na blog nebo nejnovější článek na něm) a od 10 tisíc sledujících pak jakýkoliv odkaz vložit do jakéhokoliv InstaStory. Ne nadarmo jsem v úvodu článku psala o popularitě sociálních sítí, pokud tvoříte blog, je dobré je mít a budovat si na nich nějakou fanouškovskou základnu. A abych nezmínila jen ty dvě nejznámější, přidávám ještě Twitter nebo LinkedIn – i tam můžete dávat vědět o své tvorbě.

Continue Reading

3 chyby firem při blogerských spolupracích

Za 7 let, co se pohybuji v blogerském světě, jsem se už setkala s nespočtem spoluprací. Ať už to byly spolupráce přímo moje, anebo ty, které jsem viděla u ostatních. To není nic, čím bych se chtěla jakkoliv chlubit. Je to něco, čímž se snažím říct, že si myslím, že jsem už zvládla posbírat nějaké zkušenosti. Zkušenosti, které bych ráda nějakým způsobem také předala dál…

Nejednou se mi stalo, že jsem se, co se spoluprací týče musela začít smát. Důvody byly různé. Někdy jsem u někoho viděla spolupráci už na první pohled výhodnou jen a jen pro firmu a říkala si, jak na to ten člověk sakra mohl přistoupit. Jindy jsem zase zahlídla něco absolutně nekorespondujícího s ostatním obsahem, který daný člověk tvoří… No, podnětů ke smíchu jsem už viděla víc než dost. A kolikrát jsem taky přemýšlela, jestli to vlastně není spíš k pláči.

Nerada bych se ale dnes zaměřovala na spolupráce ze strany blogerů, ty nyní úplně vynecháme. Do hledáčku si vezmeme pouze firmy, respektive jejich PR oddělení. Ráda bych vás seznámila se 3 věcmi, které se mi opravdu staly. 3 věcmi, které považuji za neprofesionální a zkrátka dost mimo. 3 věcmi, kterých by se firmy měly rozhodně vyvarovat. A jak jinak než 3 věcmi, které mě rozesmály.

Špatné zacílení

Za předpokladu, že bych se věnovala marketingu a měla oslovit nějakého blogera či blogerku ke spolupráci, úplně nejdříve by mě zajímaly 2 faktory – počet čtenářů/sledujících daného člověka a jeho zaměření.

Pokud bych totiž zastupovala začínající firmu, která zatím může přijít “jen” s nabídkou barteru či uspořádání soutěže, nebudu logicky oslovovat někoho, kdo má 50 tisíc sledujících. Jestliže bych to totiž udělala, mohla bych čekat buď odmítnutí, nebo v horším případě vůbec žádnou reakci. Zkrátka a dobře, soudnost je na místě.

Druhým faktorem je to, na co se daný člověk zaměřuje. Vyrábí-li má firma hračky pro děti, mojí cílovou skupinou jistě nebude šestnáctiletá fashion blogerka. Stejně tak pokud hledám někoho, kdo napíše recenzi na několik mých rtěnek a očních stínů, food blogerka nebude vhodnou adeptkou k oslovení.

Špatné oslovení

Věřte, nebo ne, ale tohle se mi skutečně stalo, a jak jsem později úplnou náhodou zjistila, nebyla jsem jediná. Ne, pokud mail začíná slovy “Dobrý den, Lenko”, nabídnu opravdu nepřijmu, i kdyby byla sebelákavější. Proč? Mám totiž svou hrdost, která mi to nedovolí.

Continue Reading

#MěsícTransparentnosti

Je skvělé, že vznikají projekty, které mají za cíl řešit nějaký problém. Je skvělé, že vznikají projekty, které se snaží měnit věci k lepšímu. A v neposlední řadě je skvělé, že tyto projekty nejsou jen výkřik do tmy, ale opravdu dokáží lidi oslovit a mají nějaký efekt. Na druhou stranu je otázkou, jestli je nebo by bylo vůbec nutné, aby určité projekty vznikaly, kdyby byly některé věci jinak…

Pokud nevíte, co znamená název #MesicTransparentnosti, uvedu vás nejdříve do obrazu. Na začátku měsíce srpna se na Instagramu Elite Bloggers objevila výzva. Výzva pro všechny influencery, aby označovali veškerou reklamu a byli upřímní ke svým sledujícím. Podrobněji se o tom můžete dozvědět na jejich webu v záložce “Transparentnost”. V případě, že Elite Bloggers neznáte, asi nevíte, že se od začátku snaží o férové podmínky co se týče spoluprací, úplně pro všechny strany, kterých se daná spolupráce týká, tedy i pro sledující daného influencera.

Potěšilo mě, jaké množství influencerů výzvu přijalo a vše poctivě označovalo. Nakonec co je na tom špatného, že někdo s někým spolupracuje? Spolupráce přece nepadají jen tak samy z nebe a člověka stojí dost práce a času, aby je získal.

Na otázku, co je na tom špatného, se dá ovšem odpovědět i v negativním slova smyslu. Můj pohled na věc totiž není až tak pozitivní. Připadá mi, že celé téma spoluprací influencerů je zkrátka začarovaný kruh. Když jsem před několika lety navázala své úplně první spolupráce, bylo pro mě přirozené do článku napsat “Eshop xxx mi zaslal k vyzkoušení xxx…” nebo “Děkuji značce xxx za poskytnutí produktů…”. Neviděla jsem na tom absolutně nic špatného a přesně takto mi to přišlo správné. Lidé to, že například hodnotím něco, co jsem si sama nekoupila, ale dostala, nebrali nijak zle, naopak mi kolikrát na blogu přistál komentář nebo na nějaké sociální síti zpráva, že by také chtěli takovou spolupráci a že je super úspěch s někým spolupracovat. To se psal rok 2013.

A pak přišel velký boom s youtubery. Pamatujete si “kauzu”, kdy Týnuš Třešničková, youtuberka, která vždycky točila a točí o módě, najednou dělala reklamu na sýr a tvrdila, že to žádná reklama není a že ze své vlastní iniciativy na začátku haulu básní o tom, jak byla v Tescu, náhodou narazila na skvělý produkt a tak chtěla ukázat, jakou si udělala svačinku? To video je mimochodem stále k dohledání. Stejně jako videa spousty youtuberů, kteří nějaký způsobem zakomponovali do své tvorby Mattoni Schorle, žádnou spolupráci nikdy nepřiznali a celá věc se provalila, když sama firma Mattoni udělala sestřih ze všech těchto videí. A mohla bych pokračovat…

Není divu, že prudce klesla důvěryhodnost všech influencerů, bohužel ale i těch, kterých se nic z výše zmíněného netýká a ke svým sledujícím byli vždycky upřímní.

Continue Reading

BLOGERFEST

Spousta zajímavých přednášek, workshopů, dobrého jídla i pití a blogeři s blogerkami doslova na každém kroku – to byla akce s názvem Blogerfest, která se konala 9. června v pražském divadle Venuše ve Švehlovce. Jaký byl první blogerský festival?..

Všechno to začalo v 9 hodin ráno, kdy se otevřely dveře místa konání a dovnitř začali přicházet první návštěvníci, převážně tedy samozřejmě blogerky a blogeři. U vstupu každý dostal visačku, kam si mohl napsat své jméno. My s Tess, Terkou, Ivem a Sebastianem jsme si tam napsali taky BloggersRE, vyrazili jsme tam totiž jako zástupci našeho týmu. Tímto bych ráda za sebe ještě jednou poděkovala Ivě z agentury GetFound, která měla celou akci na svědomí, za pozvání. Pokud náš projekt ještě neznáte, určitě mrkněte na náš web, Instagram nebo Facebook. Ve zkratce je naším cílem především propojovat československou blogerskou komunitu, pomáhat s propagací a dávat šanci i začátečníkům, ale dnešní článek je o něčem jiném.

Program Blogerfestu byl nabitý. Celé dopoledne i odpoledne probíhaly 45 minutové přednášky už známých blogerek na zajímavá témata týkající se blogování.

První přednáška začala v 9:30 patřila Veronice Tázlerové z blogu Stylish Coffee a nesla název “Jak na Instagram: fotky, stories a proč se vykašlat na algoritmus”. Za mě to byl začátek na jedničku s hvězdičkou, protože tuhle přednášku za sebe řadím k nejlepším celého dne. Hned po Verči přišla na řadu Tereza Dvořáková, známá jako La Tereza, s přednáškou “Z blogera copywriterem, aneb jak psát lepší články”. Tereza byla také skvělá, jen pro mě subjektivně nebyla přednáška až tolik záživná z důvodu, že téměř vše, o čem mluvila, znám, i když je pravda, že některé věci nedělám, protože zastávám názor, že vlastní styl je v blogování jedna z nejdůležitějších věcí. Každopádně věřím, že pro velkou spoustu lidí mohla být přednáška hodně přínosná.

Pak přišla první “coffee break” a hned po ní přednáška Lukáše Rady, jednoho ze dvou autorů blogu Two Gentlemen, “Jak na neplacenou propagaci článků”. Ta pro mě byla v některých věcech zase jako přednáška Terezy, myšleno tak, že dost věcí jsem znala, ono za ty roky blogování se není čemu divit, ale odnesla jsem si taky spoustu nových poznatků a tipů. Po téhle přednášce následovala pauza na oběd, kterou jsme jsme s Tess a Terkou využily nejen k tomu, abychom se najedly, ještě předtím jsme skočily k Žižkovské věži nafotit outfity (ten můj na blogu už tento týden).

Přednášku Andy Pavelcové z blogu Fitfab.cz se zajímavým názvem “Od kdy jsme přestali psát blogy jen tak pro radost” jsme s holkama vynechaly. Další, co jsme si ujít nenechaly, byla Gabriela Bartošovská z blogu Recepty Dětem se svým tématem “Jak budovat svou osobní značku a komunitu”. Musím říct, že Gabča byla naprosto perfektní a to jak samotným obsahem přednášky, tak svým vystupováním. Před Blogerfestem jsem ji neznala a teď po něm hltám každý její nový příspěvek. Úplně mě totiž dostala tím, jak je otevřená, vtipná a na nic si nehraje, velký palec nahoru!

Po druhé “coffee break” dostaly prostor Tereza Salte a Sandra Ježková za Elite Bloggers. Tereza odvykládala svůj vlastní příběh a Sandra pak na ni navázala s tím, jak navázat smysluplné blogové spolupráce. Nutno říct, že ač se rozhodně neřadím k těm, kteří by kývli na cokoliv jen, aby měli nějakou spolupráci, tahle přednáška zapříčinila to, že jsem si ještě o dost víc uvědomila svou vlastní hodnotu a to, jaké chyby jsem v minulosti udělala. Chybami se ale člověk učí, za všechny zkušenosti jsem vděčná a věřím, že mě každá z nich posunula zase o kousek dál.

Continue Reading

#TerapieSdílením

Vztahy. Vděčné a nekonečné téma, ať už v jakékoliv podobě. Pojďme si dnes povědět něco o nich, o víně a taky o knížce Terapie sdílením o jejím čtení, které proběhlo minulý čtvrtek v pražském Karlíně…

Celými jmény Ester Geislerová, herečka, a Josefina Bakošová, návrhářka. Pokud vám tato dvě jména nic neříkají, právě teď zbystřete. Dohromady si říkají Ester&Josefina a na svědomí mají projekt, který za pár měsíců jeho trvání sledují desítky tisíc lidí. Proč? Protože jde o originální nápad a téma, které je blízké snad každému – tedy vztahy. Na svých sociálních sítích, původně jen Instagramu, teď už i Facebooku, sdílí pravidelně s hashtagem #terapiesdilenim úryvky z konverzací zaslaných kýmkoliv, které mají za cíl pobavit a ukázat, že problémy ohledně vztahů se týkají nás všech.

Celý nápad ve mně vzbuzuje nutkání zamyslet se nad tím, jak obrovský vliv má na vztahy dnešní doba, tedy doba sociálních sítí. Všechno má své pro i proti, tedy i tohle. Lidé spolu mohou být neustále v kontaktu, ať jsou od sebe jakkoliv daleko. Na druhou stranu si v mnohých případech raději píší, než aby se sešli, i když mají tu možnost. Vytrácí se schopnost komunikovat “face to face” a vznikají zbytečná nedorozumění a konflikty zapříčiněné jen tím, že si nějakou zprávu někdo špatně vyloží, protože psaný text a mluvené slovo doplněné o výraz v obličeji budou vždy dvě věci od sebe hodně vzdálené. Nemluvě o tom, jaké iluze o dokonalosti vztahů druhých lidí vznikají tím, jak jsou vztahy prezentovány na sociálních sítích.

A proč že je tento článek i o víně? Zkrátka proto, že mi to víno k těm vztahům tak nějak patří. Respektive víno s kamarádkou při probírání toho, co se zase stalo a o jakou krizi zase jde. Protože, jak se říká, ve víně je pravda. Jenže ono se taky říká, že pravda bolí a na to pozor.

Knížku “Terapie sdílením” jsem si kupovala před necelým měsícem a vážně mě baví. Není to knížka jako taková, ale výběr z textů, které se objevují na Instagramu a Facebooku Ester&Josefiny doplněný o to, jak vlastně celý nápad vznikl nebo úryvky ze starých zpráv samotné Ester.

Continue Reading