Za 7 let, co se pohybuji v blogerském světě, jsem se už setkala s nespočtem spoluprací. Ať už to byly spolupráce přímo moje, anebo ty, které jsem viděla u ostatních. To není nic, čím bych se chtěla jakkoliv chlubit. Je to něco, čímž se snažím říct, že si myslím, že jsem už zvládla posbírat nějaké zkušenosti. Zkušenosti, které bych ráda nějakým způsobem také předala dál…

Nejednou se mi stalo, že jsem se, co se spoluprací týče musela začít smát. Důvody byly různé. Někdy jsem u někoho viděla spolupráci už na první pohled výhodnou jen a jen pro firmu a říkala si, jak na to ten člověk sakra mohl přistoupit. Jindy jsem zase zahlídla něco absolutně nekorespondujícího s ostatním obsahem, který daný člověk tvoří… No, podnětů ke smíchu jsem už viděla víc než dost. A kolikrát jsem taky přemýšlela, jestli to vlastně není spíš k pláči.

Nerada bych se ale dnes zaměřovala na spolupráce ze strany blogerů, ty nyní úplně vynecháme. Do hledáčku si vezmeme pouze firmy, respektive jejich PR oddělení. Ráda bych vás seznámila se 3 věcmi, které se mi opravdu staly. 3 věcmi, které považuji za neprofesionální a zkrátka dost mimo. 3 věcmi, kterých by se firmy měly rozhodně vyvarovat. A jak jinak než 3 věcmi, které mě rozesmály.

Špatné zacílení

Za předpokladu, že bych se věnovala marketingu a měla oslovit nějakého blogera či blogerku ke spolupráci, úplně nejdříve by mě zajímaly 2 faktory – počet čtenářů/sledujících daného člověka a jeho zaměření.

Pokud bych totiž zastupovala začínající firmu, která zatím může přijít “jen” s nabídkou barteru či uspořádání soutěže, nebudu logicky oslovovat někoho, kdo má 50 tisíc sledujících. Jestliže bych to totiž udělala, mohla bych čekat buď odmítnutí, nebo v horším případě vůbec žádnou reakci. Zkrátka a dobře, soudnost je na místě.

Druhým faktorem je to, na co se daný člověk zaměřuje. Vyrábí-li má firma hračky pro děti, mojí cílovou skupinou jistě nebude šestnáctiletá fashion blogerka. Stejně tak pokud hledám někoho, kdo napíše recenzi na několik mých rtěnek a očních stínů, food blogerka nebude vhodnou adeptkou k oslovení.

Špatné oslovení

Věřte, nebo ne, ale tohle se mi skutečně stalo, a jak jsem později úplnou náhodou zjistila, nebyla jsem jediná. Ne, pokud mail začíná slovy “Dobrý den, Lenko”, nabídnu opravdu nepřijmu, i kdyby byla sebelákavější. Proč? Mám totiž svou hrdost, která mi to nedovolí.

Co vám říká Influencers RE? Pokud nic, tak jste tady správně, a pokud něco jo, tak jste tady správně taky a ještě k tomu máte u mě plusový bod. Nebude to dnes jen o tomto projektu a o novinkách, které chystáme a jsou, jak doufáme, zajímavé, ale i o našem výletu do Bratislavy a tipech, které díky němu máme a ráda bych vám je předala…

InfluencersRE je vlastně zahraniční  a trochu poupravená verze československého projektu BloggersRE (o tom se dočtete třeba tady). Protože tým projektu Influencers RE se taky skládá z lidí z celého Česka i Slovenska, je těžké se sejít. Jednou za čas se o to ale pokusíme a tentokrát jsme si jako místo našeho setkání vybrali Bratislavu. Z Česka jsme vyrazili Ivo (founder & CEO), Lucka (editorial manager) a já (managing editor). Ze slovenského zastoupení našeho týmu se k nám pak přidaly Petra a Iva (interview & article editors).

A co jsme řešili? Dosavadní chod projektu, co změnit, co nechat, co zlepšit a plány do budoucna. Konkrétně hlavně jeden úplně aktuální plán – náš vlastní online magazín. Ten chystáme na prosinec, snažíme se, aby byl co nejvíce originální a propracovaný a doufáme, že vše klapne tak, jak má. Rozhodně je se na co těšit!

Ještě před odjezdem jsme hledali místo, které by bylo ideální pro naše pracovní ráno/dopoledne, respektive samotný sraz. Vybrali jsme Five Points – kavárnu v samotném centru Bratislavy. Jak se brzy ukázalo, byla to naprosto skvělá volba. Kouzelně útulné prostory, vynikající jídlo i pití (z pestré nabídky jsme měli chuť snad na vše a trvalo nám si vybrat) a moc milá obsluha, a to i přesto, že zde nejspíš málokdy není úplně narváno (jestli se chystáte přijít ve větším počtu, raději si to asi pojistěte rezervací). Myslím, že můžu mluvit i za ostatní, když napíšu, že tohle místo doporučujeme všemi deseti.

• Na světě je moc zla na to, abychom uměle vytvářeli další.
• Peníze budou, my nebudem.
• Život je o momentech a ty nejkrásnější a nejdůležitější nejsou a nebudou nikdy zachyceny na žádné fotce.
• Činy říkají mnohem víc než slova. Kamarád není ten, kdo se za něj prohlašuje, ale ten, kdo se tak chová.
• Lidé přicházejí a odcházejí. Je nesmysl prosit je, aby zůstali. Kdo chce, zůstane nebo se vrátí.

• Láska se nedá vynutit, buďto je, nebo zkrátka není.
• Občas je v pořádku nebýt v pořádku.
• Nic není jenom černé nebo bílé.
• Vždycky dát na svoji intuici.
• Nežiju v minulosti ani v budoucnosti, žiju teď, život je krátký a každé promarněné minuty je škoda.

• Nemám povahu na to, abych mlčela a držela krok.
• Mám svoji hodnotu.
• Nikdo není neomylný a dokonalý.
• Někteří lidé si zaslouží odpuštění a druhou šanci a jiní ne.
• Všímat si a radovat se z maličkostí.

Je skvělé, že vznikají projekty, které mají za cíl řešit nějaký problém. Je skvělé, že vznikají projekty, které se snaží měnit věci k lepšímu. A v neposlední řadě je skvělé, že tyto projekty nejsou jen výkřik do tmy, ale opravdu dokáží lidi oslovit a mají nějaký efekt. Na druhou stranu je otázkou, jestli je nebo by bylo vůbec nutné, aby určité projekty vznikaly, kdyby byly některé věci jinak…

Pokud nevíte, co znamená název #MesicTransparentnosti, uvedu vás nejdříve do obrazu. Na začátku měsíce srpna se na Instagramu Elite Bloggers objevila výzva. Výzva pro všechny influencery, aby označovali veškerou reklamu a byli upřímní ke svým sledujícím. Podrobněji se o tom můžete dozvědět na jejich webu v záložce “Transparentnost”. V případě, že Elite Bloggers neznáte, asi nevíte, že se od začátku snaží o férové podmínky co se týče spoluprací, úplně pro všechny strany, kterých se daná spolupráce týká, tedy i pro sledující daného influencera.

Potěšilo mě, jaké množství influencerů výzvu přijalo a vše poctivě označovalo. Nakonec co je na tom špatného, že někdo s někým spolupracuje? Spolupráce přece nepadají jen tak samy z nebe a člověka stojí dost práce a času, aby je získal.

Na otázku, co je na tom špatného, se dá ovšem odpovědět i v negativním slova smyslu. Můj pohled na věc totiž není až tak pozitivní. Připadá mi, že celé téma spoluprací influencerů je zkrátka začarovaný kruh. Když jsem před několika lety navázala své úplně první spolupráce, bylo pro mě přirozené do článku napsat “Eshop xxx mi zaslal k vyzkoušení xxx…” nebo “Děkuji značce xxx za poskytnutí produktů…”. Neviděla jsem na tom absolutně nic špatného a přesně takto mi to přišlo správné. Lidé to, že například hodnotím něco, co jsem si sama nekoupila, ale dostala, nebrali nijak zle, naopak mi kolikrát na blogu přistál komentář nebo na nějaké sociální síti zpráva, že by také chtěli takovou spolupráci a že je super úspěch s někým spolupracovat. To se psal rok 2013.

A pak přišel velký boom s youtubery. Pamatujete si “kauzu”, kdy Týnuš Třešničková, youtuberka, která vždycky točila a točí o módě, najednou dělala reklamu na sýr a tvrdila, že to žádná reklama není a že ze své vlastní iniciativy na začátku haulu básní o tom, jak byla v Tescu, náhodou narazila na skvělý produkt a tak chtěla ukázat, jakou si udělala svačinku? To video je mimochodem stále k dohledání. Stejně jako videa spousty youtuberů, kteří nějaký způsobem zakomponovali do své tvorby Mattoni Schorle, žádnou spolupráci nikdy nepřiznali a celá věc se provalila, když sama firma Mattoni udělala sestřih ze všech těchto videí. A mohla bych pokračovat…

Není divu, že prudce klesla důvěryhodnost všech influencerů, bohužel ale i těch, kterých se nic z výše zmíněného netýká a ke svým sledujícím byli vždycky upřímní.