Femme en Vogue | OUTFIT

Miluju Prahu. Odjakživa a čím dál víc. Jako malá jsem s tátou jezdila do Prahy několikrát do roka, čím jsem starší, tím tam moje cesta vede častěji. Zároveň mám pocit, že se s mým věkem taky stupňuje to, jak moc dokážu ocenit její krásu a kouzlo. Zbožňuju najít si čas na to jen tak se procházet a nejenom po těch známých místech. Nejradši objevuju místa, o kterých se tolik neví a člověk tam nepotká turisty. V poslední době jsem si oblíbila sednout úplně náhodně na tramvaj a stejně tak náhodně vystoupit, na jakémkoliv místě, které se mi něčím zalíbí.

Na jednom z mých oblíbených míst, které samozřejmě známé je, byly vyfoceny i fotky do dnešního článku. Tím místem je Žižkovská věž, respektive její blízké okolí. Žižkov obecně mám ráda, jak kvůli jeho kouzlu, tak kvůli množství skvělých podniků, které tam člověk najde.

Pamatuju si doby, kdy mi bylo zhruba 13 a prohlašovala jsem, že až budu dospělá, přestěhuju se do nějakého velkoměsta. Viděla jsem to tehdy tak na Los Angeles nebo New York. “Kde jsou ty časy, kdy jsi ve školce říkala, že až budeš velká, pořídíš si byt v Opavě,” říkala tehdy moje mamča a smála se tomu. Postupem času si sama začala myslet, že na žádné vesnici nebo malém městě nezůstanu. Paradoxně čím jsem starší, tím nejenom, že víc stojím nohama na zemi, ale taky mám větší vztah k domovu a místu, odkud pocházím. Ráda bych si zkusila žít v Praze nebo třeba i v nějakém městě mimo ČR, ráda bych hodně cestovala, ale tak nějak jsem se vrátila ke svým “plánům” ze školky. Jednoduše jsem si během let strávených na gymplu zamilovala Opavu, z mnoha důvodů, které by vydaly na samostatný článek. A tak sama na sobě pozoruju, jak zajímavě se člověk a jeho priority a plány během let mění, a vlastně mám z toho radost.

Continue Reading

BLOGERFEST

Spousta zajímavých přednášek, workshopů, dobrého jídla i pití a blogeři s blogerkami doslova na každém kroku – to byla akce s názvem Blogerfest, která se konala 9. června v pražském divadle Venuše ve Švehlovce. Jaký byl první blogerský festival?..

Všechno to začalo v 9 hodin ráno, kdy se otevřely dveře místa konání a dovnitř začali přicházet první návštěvníci, převážně tedy samozřejmě blogerky a blogeři. U vstupu každý dostal visačku, kam si mohl napsat své jméno. My s Tess, Terkou, Ivem a Sebastianem jsme si tam napsali taky BloggersRE, vyrazili jsme tam totiž jako zástupci našeho týmu. Tímto bych ráda za sebe ještě jednou poděkovala Ivě z agentury GetFound, která měla celou akci na svědomí, za pozvání. Pokud náš projekt ještě neznáte, určitě mrkněte na náš web, Instagram nebo Facebook. Ve zkratce je naším cílem především propojovat československou blogerskou komunitu, pomáhat s propagací a dávat šanci i začátečníkům, ale dnešní článek je o něčem jiném.

Program Blogerfestu byl nabitý. Celé dopoledne i odpoledne probíhaly 45 minutové přednášky už známých blogerek na zajímavá témata týkající se blogování.

První přednáška začala v 9:30 patřila Veronice Tázlerové z blogu Stylish Coffee a nesla název “Jak na Instagram: fotky, stories a proč se vykašlat na algoritmus”. Za mě to byl začátek na jedničku s hvězdičkou, protože tuhle přednášku za sebe řadím k nejlepším celého dne. Hned po Verči přišla na řadu Tereza Dvořáková, známá jako La Tereza, s přednáškou “Z blogera copywriterem, aneb jak psát lepší články”. Tereza byla také skvělá, jen pro mě subjektivně nebyla přednáška až tolik záživná z důvodu, že téměř vše, o čem mluvila, znám, i když je pravda, že některé věci nedělám, protože zastávám názor, že vlastní styl je v blogování jedna z nejdůležitějších věcí. Každopádně věřím, že pro velkou spoustu lidí mohla být přednáška hodně přínosná.

Pak přišla první “coffee break” a hned po ní přednáška Lukáše Rady, jednoho ze dvou autorů blogu Two Gentlemen, “Jak na neplacenou propagaci článků”. Ta pro mě byla v některých věcech zase jako přednáška Terezy, myšleno tak, že dost věcí jsem znala, ono za ty roky blogování se není čemu divit, ale odnesla jsem si taky spoustu nových poznatků a tipů. Po téhle přednášce následovala pauza na oběd, kterou jsme jsme s Tess a Terkou využily nejen k tomu, abychom se najedly, ještě předtím jsme skočily k Žižkovské věži nafotit outfity (ten můj na blogu už tento týden).

Přednášku Andy Pavelcové z blogu Fitfab.cz se zajímavým názvem “Od kdy jsme přestali psát blogy jen tak pro radost” jsme s holkama vynechaly. Další, co jsme si ujít nenechaly, byla Gabriela Bartošovská z blogu Recepty Dětem se svým tématem “Jak budovat svou osobní značku a komunitu”. Musím říct, že Gabča byla naprosto perfektní a to jak samotným obsahem přednášky, tak svým vystupováním. Před Blogerfestem jsem ji neznala a teď po něm hltám každý její nový příspěvek. Úplně mě totiž dostala tím, jak je otevřená, vtipná a na nic si nehraje, velký palec nahoru!

Po druhé “coffee break” dostaly prostor Tereza Salte a Sandra Ježková za Elite Bloggers. Tereza odvykládala svůj vlastní příběh a Sandra pak na ni navázala s tím, jak navázat smysluplné blogové spolupráce. Nutno říct, že ač se rozhodně neřadím k těm, kteří by kývli na cokoliv jen, aby měli nějakou spolupráci, tahle přednáška zapříčinila to, že jsem si ještě o dost víc uvědomila svou vlastní hodnotu a to, jaké chyby jsem v minulosti udělala. Chybami se ale člověk učí, za všechny zkušenosti jsem vděčná a věřím, že mě každá z nich posunula zase o kousek dál.

Continue Reading

#TerapieSdilenim

Vztahy. Vděčné a nekonečné téma, ať už v jakékoliv podobě. Pojďme si dnes povědět něco o nich, o víně a taky o knížce Terapie sdílením o jejím čtení, které proběhlo minulý čtvrtek v pražském Karlíně…

Celými jmény Ester Geislerová, herečka, a Josefina Bakošová, návrhářka. Pokud vám tato dvě jména nic neříkají, právě teď zbystřete. Dohromady si říkají Ester&Josefina a na svědomí mají projekt, který za pár měsíců jeho trvání sledují desítky tisíc lidí. Proč? Protože jde o originální nápad a téma, které je blízké snad každému – tedy vztahy. Na svých sociálních sítích, původně jen Instagramu, teď už i Facebooku, sdílí pravidelně s hashtagem #terapiesdilenim úryvky z konverzací zaslaných kýmkoliv, které mají za cíl pobavit a ukázat, že problémy ohledně vztahů se týkají nás všech.

Celý nápad ve mně vzbuzuje nutkání zamyslet se nad tím, jak obrovský vliv má na vztahy dnešní doba, tedy doba sociálních sítí. Všechno má své pro i proti, tedy i tohle. Lidé spolu mohou být neustále v kontaktu, ať jsou od sebe jakkoliv daleko. Na druhou stranu si v mnohých případech raději píší, než aby se sešli, i když mají tu možnost. Vytrácí se schopnost komunikovat “face to face” a vznikají zbytečná nedorozumění a konflikty zapříčiněné jen tím, že si nějakou zprávu někdo špatně vyloží, protože psaný text a mluvené slovo doplněné o výraz v obličeji budou vždy dvě věci od sebe hodně vzdálené. Nemluvě o tom, jaké iluze o dokonalosti vztahů druhých lidí vznikají tím, jak jsou vztahy prezentovány na sociálních sítích.

A proč že je tento článek i o víně? Zkrátka proto, že mi to víno k těm vztahům tak nějak patří. Respektive víno s kamarádkou při probírání toho, co se zase stalo a o jakou krizi zase jde. Protože, jak se říká, ve víně je pravda. Jenže ono se taky říká, že pravda bolí a na to pozor.

Knížku “Terapie sdílením” jsem si kupovala před necelým měsícem a vážně mě baví. Není to knížka jako taková, ale výběr z textů, které se objevují na Instagramu a Facebooku Ester&Josefiny doplněný o to, jak vlastně celý nápad vznikl nebo úryvky ze starých zpráv samotné Ester.

Continue Reading

RANDOM POST | maturita, přijímačky a cesta necesta do zahraničí na léto

Šílené období, kdy se toho děje hrozně moc, nevíte, co dřív, a ze všech sil se snažíte hlavně se z toho nezbláznit – to známe všichni, že mám pravdu? Konec čtvrťáku je toho ukázkovým příkladem a já se přesně z tohohle blázince (snad) teď už konečně dostávám. A tak jsem si řekla, že vypsat se z toho, co všechno se v uplynulých dvou měsících mojí neaktivity na blogu vlastně událo (a zároveň tím tu neaktivitu definitivně zakončit), nebude vůbec na škodu…

Co si budeme povídat, při představě, že bych měla maturovat, se mi trochu svíral žaludek už v září, a tak jsem si to dlouho vůbec nepřipouštěla. Ono nalijme si čistého vína (ano, letošní maturanti, pokus o vtip), já jsem na gymplu zrovna ukázkový student nebyla. Učit jsem se vždycky začala až v momentě, kdy už mi fakt teklo do bot a nějakou záhadou jsem proplula (proopisovala se?) až do čtvrťáku. No zkrátka moc si ze mě neberte příklad, spíš naopak. Na druhou stranu jsem ale od prváku věděla, co mě zajímá a co ne, a tím pádem i z čeho budu pravděpodobně maturovat a dál to studovat, v těch předmětech jsem se celé 4 roky snažila alespoň trochu něco dělat a držet krok. Snažila, no.

Po pololetí jsem si tak nějak jako říkala, že je asi čas fakt už něco dělat. Úspěšně jsem to oddalovala do jara. No co vám tady budu povídat, radši vás odkážu na nejnovější rozhovor se mnou na bloggerere.com, kde se téma maturita (a taky práce na BloggersRE, Krásná.cz nebo blogu) rozebíralo hodně, a tak snad není nutné to opakovat. Stejně je toho na tohle téma na netu mraky. Co jsem ale v rozhovoru nezmínila, je to, jak hrozně moc mě před maturitou bavilo a uklidňovalo sledování různých parodií a celkově vtipných videí na tohle téma Youtube. Moje obzvlášť oblíbené najdete tady, tady a tady. Zaručeně se speciálně u těhle tří pobavíte, ať už vás maturita teprve čeká, nebo ji už máte za sebou.

Continue Reading

RECENZE: Gabriella Salvete

Věděli jste, že značka Gabriella Salvete pochází z České republiky? Založena byla v roce 1990 a až roku 2010 přesídlila do Milána. V italském stylu se ale snažila jít od začátku, koneckonců tomu odpovídá už samotný název…

Pokud mě sledujete na Instagramu (@denihartmannova), mohli jste v instastories nebo v soutěži, kterou jsem následně uspořádala, zaregistrovat, že mi začátkem dubna přišel od PR zastoupení elnino.cz balíček s produkty Gabriella Salvete. Ty z nich, o kterých jsem věděla, že bych je moc nevyužila a byla by jich škoda, jsem se rozhodla věnovat do soutěže, a dnes už dělají radost dvěma slečnám, na které se usmálo štěstí při losování. Zbytek jsem si nechala na testování, a právě o nich bude dnešní článek…

Gabriella Salvete Matte Primer

Vyhlazující podkladová báze slibuje sametově hebkou pleť připravenou na aplikaci make-upu a výrazné prodloužení jeho výdrže. Měla by zabraňovat produkci kožního mazu, aniž by ucpávala póry, a zanechávat pleť matnou celý den. Produkt obsahuje vysokou koncentraci meruňkového oleje a vitamínu E, což by mělo zapříčinit hloubkové vyživení pleti, její hydrataci a vyhlazení.

Pokud nečtete mou recenzi poprvé, víte, že se vždy nejprve zaměřím na balení, a jinak tomu nebude ani tentokrát. Obaly této značky se mi líbí obecně. Jak kvůli svému vzhledu, tak především kvůli své kvalitě. Tato báze je ve skle, aplikátor i víčko jsou z plastu. Co se týče zmíněného aplikátoru, nanesete díky němu přesně takové množství, jaké je pro jednu aplikaci potřeba, což vnímám jako plus. Stejně tak jako to, že je báze určená pro všechny typy pleti a je transparentní (což ale není u bází nijak neobvyklé, spíše bych se divila, kdyby nebyla).

Báze má gelovitou texturu, která je pocitově opravdu sametová. Na pleti je velmi příjemná a vyhladí pokožku. Make-up se na ni dobře nanáší i zapracovává a nezalézá díky ní do pórů. Do této fáze jsem s bází maximálně spokojená. Výdrž už taková hitparáda není. Nemůžu říct, že by ji vůbec neprodloužila, rozhodně vidím rozdíl, když bázi nenanesu a když ano. Věřím, že na suché nebo normální pleti by byla perfektní, ale na mou smíšenou pleť zkrátka nevyzrála, konkrétně na T-zónu.

Celkově bych této bázi dala 7 bodů z 10. Nejsem jí nijak ohromená, ale ani zklamaná, za mě takový lepší průměr. 15 ml produktu pořídíte zhruba za 190 korun.

Gabriella Salvete Cover Foundation

Od báze přejdeme logicky k make-upům. Mám tady dva a prvním z nich je Cover Foundation v odstínu 101 Ivory.

Make-up slibuje vysoké krytí, bezchybný a sametový vzhled pleti po celý den, bez ucpávání pórů. Pozitivní výsledky by měl rovněž přinést obsah vyživujících složek jako je kyselina hyaluronová (zpomaluje proces stárnutí a hydratuje), vitamín E (silné antioxidační účinky), panthenol (regeneruje a zklidňuje pleť), allantoin a zinek (hojivé účinky zlepšující kvalitu pokožky).

Balení make-upů Gabriella Salvete je hodně podobné tomu u jejich bází. Rozdíl je pouze ve velikosti a barvě. Jakožto detailistu mě mrzí, že nápisy na obalu jsou po 2 měsících používání už téměř pryč. To ale samozřejmě nemá vliv na funkčnost produktu samotného, a o to tady jde. Ještě jednou zopakuji, že jsem moc spokojená s aplikátorem, který nanese ideální množství produktu. Stejně tak musím znovu napsat, že je make-up určen pro všechny typy pleti (a až přejdeme k dalšímu make-upu, celý tento odstavec úplně vypustím, abych se zbytečně neopakovala).

Continue Reading

How I keep myself MOTIVATED

Motivace. Z psychologického hlediska určitý faktor nebo soubor faktorů, které vedou k energetizaci organismu a usměrňují naše chování, abychom dosáhli určitého cíle. V praxi jí někdy máme dostatek nebo i tolik, že bychom ji mohli rozdávat. To když se nám daří a sklízíme úspěchy. Někdy jí ale máme naopak málo nebo máme pocit, že jsme ji ztratili úplně. V takových případech je nutné ji znovu najít. A jak sama sebe motivuji já?..

Before I die

Před pár lety jsem brouzdala po Tumblru a narazila na obrázky s označením “before i die”, tedy “dříve než zemřu”. Když se nad tím zamyslím, pokud nevíte, o co jde, může vám to teď znít dost podivně až morbidně, ale tak to není. Po internetu těchto obrázků kolují tisíce. Jedná se o různé takto označené fotky, na kterých je vždy napsán ještě nějaký text. Daná fotka i text symbolizují to, co byste si v životě chtěli splnit. Kupříkladu existuje fotka psa, na které je označení “before i die” a text “have a dog”.

Od té doby, co jsem tyto obrázky viděla poprvé, mám v počítači složku pojmenovanou právě “before i die”. Ukládám si tam všechny ty obrázky, které se mi líbí a sedí ke mně. Jednou za nějakou dobu, když mám čas, hledám na internetu další. A když mám pak chuť nebo mi chybí motivace, procházím tuto složku. Jako motivace u mě skutečně funguje už jen to těmi obrázky listovat, ale ještě víc, když můžu nějaký smazat. Pokaždé, když si totiž nějaký splním, mažu jej.

Sport

Když mám špatnou náladu, jsem bez chuti i motivace cokoliv dělat a mám jen trochu tu možnost, volím sport. Respektive tedy pokud možno běh, ale v případě například špatného počasí si vystačím i se cvičením podle mých oblíbených videí na Youtube. Pohyb, jak je známo, způsobuje uvolňování endorfinů – hormonů štěstí. Díky tomu budete mít po každém workoutu dobrý pocit a radost z toho, že jste pro sebe něco udělali a už jen to pro vás bude určitou motivací. Když navíc zařadíte sport do svého denního programu pravidelně, uvidíte na sobě časem logicky výsledky. A čím více pozitivních výsledků, tím větší motivace pro vás.

Instagram

V poslední době se čím dál více řeší, jak negativní vliv má na nás to, co vidíme na sociálních sítích. To je samozřejmě pravda, pokud si člověk neuvědomuje, že naprostá většina lidí sdílí jen to pozitivní a reálný život se od života na sociálních sítích zkrátka liší. Nikdo se neprobouzí naprosto dokonalý, nesnídá každé ráno perfektní fotogenickou snídani, nemá vztah bez jediné chybičky a jednoduše nikdo nemá zcela dokonalý život.

Continue Reading

CURRENT TREND | Side Stripe Trousers

Kombinování elegantního se sportovním se stává stále více aktuálním. Důkazem je mimo jiné i trend, na který se zaměříme dnes. Kalhoty s postranním proužkem, které stojí přesně na pomezí, jsou pohodlné, slušivé a absolutním hitem aktuální sezóny…

zdroj fotek: pinterest.com

Příběh o tom, jak vznikl tento trend, je poměrně zajímavý. Prvek pruhu po stranách na kalhotách je původně vojenský. Odtud se dostal do formální módy. Nepochybně víte, jak vypadají klasické kalhoty ke smokingu s pruhem, neboli lampasem, po stranách. Ten je obvykle z jiné látky nebo s lesklými detaily, aby ladil ke klopám saka. Pruh po stranách se objevil i na teplácích, které se nosily ve 30. a 70. letech minulého století (tím se mimochodem inspirovala ve své kolekci Tory Burch). Kalhoty, o kterých zde dnes mluvíme, jsou ležérního střihu střihu a jako první s nimi přišla značka Dries Van Noten. Poté se přidali i další módní návrháři, trend se uchytil a dostal i do běžných obchodů. Nyní se pruhy po stranách začínají objevovat i u džínů – naší nestárnoucí klasiky nikdy nevycházející z módy.

Kombinovatelnost tohoto kousku je opravdu rozsáhlá, stejně tak jako barevná škála. Jsou libo nejprofláklejší černé kalhoty s bílým proužkem, nebo zvolíte raději proužek červený, modrý nebo žlutý? A co takhle sáhnout i po jiné barvě kalhot? Záleží čistě na vás, zda vytvoříte díky košili, topu, saku či botám na vysokých podpatcích outfit čistě elegantní, vsadíte na sportovní styl s basic tričkem nebo teniskami, anebo nakombinujete obojí.

Continue Reading

RECENZE: Ecocera pudry

Před nedávnem mi doma zazvonil kurýr s balíčkem obsahujícím několik produktů kosmetické značky Ecocera. Konkrétně se jednalo o jeden kompaktní a tři sypké transparentní pudry, které mi nabídlo k testování PR zastoupení e-shopu elnino.cz a které mě zaujaly natolik, že jsem neváhala a na nabídku ihned kývla. Pojďme se tedy dnes společně na tuto, mně donedávna neznámou, značku a čtyři z jejích produktů podívat pěkně zblízka!..

Ecocera je 100% polská přírodní kosmetika. Neobsahuje jakékoliv syntetické látky, které by mohly měnit přirozené pH pokožky, zasahovat do sekrece kožního mazu nebo způsobovat alergie a které jsou výrobci užívány jen kvůli své cenně a snadné výrobě dlouhotrvající kosmetiky s příjemnou konzistencí i vůní. Ecocera používá pro své produkty látky odvozené z přírody. Ty by měly stimulovat fyziologické funkce pokožky, podporovat její přirozené procesy, jako je regenerace nebo regulace tvorby kožního mazu, a při dlouhodobém používání obnovit narušenou rovnováhu pokožky. Žádný z produktů samozřejmě není testovaný na zvířatech.

Co se týče balení všech produktů, hodně mi připomínají Ziaju, shodou okolností také polskou kosmetiku. Obaly jsou z pevného bytelného plastu, designem úplně obyčejné, řekla bych.

Ecocera Pressed Rice Matte Powder

Začnu kompaktním rýžovým pudrem, který je podle mě ze všech rozhodně nejpraktičtější. V balení s ním najdete zrcátko i labutěnku. Jediná drobnost, kterou bych tomuto balení vytkla, je ta, že se mi horní část trochu viklá. Nevím, zda je to vadným kusem, nebo je to tak u všech.

Složení s obsahem rýžových výtažků slibuje okamžité zmatnění pleti, pohlcení přebytečného mazu a odhalení svěží a jemné pleti, která by měla vydržet bez lesku a nedokonalostí po celý den.

Pudr je jemně namletý, na pleti velmi velmi jemný, lehký a přirozený, krásně ji vyhladí a zafixuje make-up. Oceňuji, že vůbec nepráší, nemám pocit, že by mi sebemíň ucpával póry a co víc, opravdu vydrží. I přes mou smíšenou pleť pozoruji vždy až k večeru, že by to chtělo přepudrovat, a to ne nějak zvlášť a jen v T-zóně.

Musím podotknout, že pudr nanáším štětcem, labutěnkám jsem nikdy nepřišla na chuť a přijde mi, že jsou vhodné spíše pro ty s opravdu mastnou pletí, do které je potřeba pudr více zapracovat. Zároveň pozor na to, abyste produktu nenanesli moc. Pudr je sice transparentní a dá se vrstvit, ale ve větším množství už by na pleti způsobil nepřirozenou bílou masku. To platí i u následujících sypkých pudrů.

Continue Reading

#LoveYourself | Obsedantně kompulzivní porucha

Obsedantně kompulzivní porucha, zkráceně OCD z anglického obsessive-compulsive disorder, je jednou z typicky neurotických poruch. Charakteristické jsou pro ni vtíravé myšlenky, tzv. obsese, které v dotyčném vyvolávají negativní pocity, a následné nutkavé chování, tzv. kompulze, které dotyčnému přináší určitou úlevu. Tato porucha se týká 2-3% populace…

Ve většině případů se OCD začně projevovat kolem dvacátého roku života, a aby mohla být diagnostikována, její příznaky musí trvat po dobu dvou týdnů. Obsedantně kompulzivní porucha má více typů. Těmi nejčastějšími jsou:

  • nadměrný strach ze špíny a infekce (50%)
  • kontrolování (strach z opomenutí, které by ohrozilo je samotné i jiné lidi) (30%)
  • obsese bez zjevných kompulzí (10%)
  • jiné kompulze (opakování slov, čísel, dotykové kompulze) (10%)

Abych vám jen nesdělovala fakta, která lze snadno dohledat na internetu, rozhodla jsem se vyzpovídat slečnu, která s OCD žije. Proto vše, co se dále v dnešním článku dozvíte, bude z osobních zkušenosti, z běžného života. Jaké to tedy je, trpět obsedatně kompulzivní poruchou?


Annie, kdy jsi u sebe začala pozorovat první projevy obsedantně kompulzivní poruchy?

Už ve školce, ale tehdy jsem pro to neměla vůbec žádný název a v takhle nízkém věku to dítě nebere jako poruchu, měli jsme jiné starosti. (smích) Ani mě nenapadlo o tom přemýšlet, přišlo mi to zkrátka vždy normální a běžné. Až na střední se mi dostala do ruky kniha, která to skvěle popsala, takže jsem díky tomu jen zjistila, že to má nějaký název a různá stádia.

Jak konkrétně se u tebe OCD projevuje?

Mám obsese bez zjevných kompulzí, takže mám relativně svobodný život a OCD mi jej nijak nekazí. Někomu se myšlenky nemusí vůbec projevovat navenek. Občas srovnám něco, co je nakřivo – obraz, tužky, knihy a podobné drobnosti. Nemůžu na to koukat, když s tím můžu něco udělat, třeba se špatně udělaným vzorcem v chodníku nic nemůžu. (smích) To jsou věci, které umím ignorovat. Pak jsou ale další, které jsou už o trochu horší.

“Cesta s plnou tramvají prskajících lidí je takový zážitek, že jsem schopná dojít i 10 kilometrů pěšky.”

Musím si umýt ruce vždy, když vystoupím z MHD nebo sahám na něco, na co sahalo hodně lidí. Bez antibakteriálního gelu bych asi zešílela. (smích) Jako malá jsem skončila v nemocnici s infekcí. Z představy infekce z dotyku mám hrůzu, ale nemám problém dotknout se dveří nebo podat ruku jinému člověku, takže ani v tomto případě mě to příliš nesvazuje. Cesta s plnou tramvají prskajících lidí je takový zážitek, že jsem schopná dojít i 10 kilometrů pěšky. Naštěstí ale nejsem jako Sheldon z The Big Bang Theory, cítím, že to mám pod kontrolou, umyju ruce, aniž bych o tom přemýšlela a jedu dál.

Máš osobní zkušenost s horším stádiem OCD přímo u sebe?

Skrze OCD je strach o moje blízké jediná věc, která mě dokáže vyvést z rovnováhy. Při naprosto běžné činnosti se mi objeví mimovolné myšlenky o tragické události spojené s rodinou a to se mnou vždy zamává. To většinou nejčastěji podporovaly různé nešťastné zprávy z médií, takže se snažím vyhýbat televizím, co nám servírují jednu nehodu za druhou a neřeknou nic pozitivního. Takový brainwash není dobrý ale pro nikoho, jen nám s poruchou to občas víc přihorší. Když se loučím s mamkou, dokážu zopakovat třeba desetkrát, ať na sebe dávají s rodinou všude pozor a pak to napíšu ještě ve zprávě. (smích) Když mám z toho panický záchvat úzkosti, přítel mě pevně obejme, dává pozor, abych dýchala zhluboka, a ubezpečuje, že jsou v pořádku a nic se nestane. Musím začít myslet na něco pozitivního nebo dělat cokoliv, abych tu myšlenku dostala z hlavy, a pak je to dobrý. Tohle je u mě ten nejhorší projev, s jakým jsem se setkala.

Continue Reading

Character is revealed when pressure is applied | OUTFIT

V poslední době přemýšlím o tom, jak moc se od sebe lidé dokáží lišit. Nemyslím barvou pleti, vlasů nebo očí. Na mysli mám charakter a naše vlastnosti, které na první pohled nikdo nevidí. Lidé často neuvěřitelně klamou tělem a působí úplně jinak, než jací ve skutečnosti jsou. V uplynulých několika týdnech jsem poznala více než kdy dřív, jak neuvěřitelně snadno se někteří dokáží nechat zmanipulovat, neumí a mnohdy ani nechtějí třídit lživé informace od těch pravdivých a nezáleží jim na obecném štěstí a dobru, ale jen na tom vlastním. Všechno tohle mě hodně tíží u srdce. Víc, než bych sama chtěla. Pomalu mi dochází, že každý žijeme ve své sociální bublině. Obklopujeme se lidmi, kteří sdílí alespoň částečně naše hodnoty, a když pak najednou spadneme do úplně jiné společnosti, jsme v šoku.

Že jsem snílek, který by si opravdu nejvíc přál celosvětový mír a vítězství dobra nad zlem, je vám asi jasné. Samozřejmě jsem si ale vědoma toho, že něco takového je nereálné. Dobro nemůže existovat bez zla a stejně tak i naopak. Chtěla bych ale, aby se lidé alespoň naučili navzájem tolerovat. Nikdy nebudeme všichni stejní a je to dobře, protože co by to pak bylo za svět, kdybychom byli každý jako přes kopírák. Všechno je ale o vzájemné toleranci a akceptování odlišností. A kdyby nakonec dobro získalo nad zlem převahu, protože v současnosti mi bohužel vůbec nepřipadá, že by to tak bylo, svět by byl o tolik hezčí.

Ruku na srdce, člověk by si měl nejdříve vždycky zamést před vlastním prahem. Co se týče mého charakteru, dokážu vyjmenovat spoustu věcí, které bych na sobě ráda změnila. Dokážu být sebestředná, neskutečně žárlivá nebo tvrdohlavá a mohla bych pokračovat. Nejsem na to pyšná, na druhou stranu si myslím, že nikdo nejsme bez chybičky a důležité je, abychom si své špatné stránky dokázali uvědomit, přiznat a snažili se na nich pracovat.

Continue Reading