DENI HARTMANNOVÁ

3+1 mých technických nezbytností pro blogování

24/11/2019 2 komentáře

Málokdo, kdo se nikdy nepohyboval v oblasti blogování jinak než jako čtenář, ví, co všechno je vlastně pro to, aby takový blog vznikl a fungoval, potřeba. Počítač se všemožnými programy, poskytovatel webových stránek, hosting, doména, foťák… Pokračovat bych mohla donekonečna, a přesto bych asi nevyjmenovala všechno. Nejsem žádný technik, a přesto se jako blogerka práci s nějakou technikou nevyhnu, a to jí pořád nepoužívám zdaleka tolik jako spousta jiných. Protože blogování není jenom o tom něco napsat, nahrát fotku a pak to zveřejnit…

Počítač

Ačkoliv blogovat se dá i pomocí tabletu či dokonce telefonu, počítač je zkrátka počítač. Alespoň tedy pro mě, ale jsem si jistá, že mi dá většina lidí za pravdu. Koneckonců už jste viděli nějakého úspěšného blogera, jehož hlavním nástrojem by nebyl právě počítač a jakákoliv další zařízení nebyla jen jeho doplňkem?

Dlouhé roky jsem vlastnila Lenovo IdeaPad Z580. Byl to můj první notebook, se kterým jsem ale nebyla stoprocentně spokojená vlastně asi nikdy, ačkoliv k blogování většinu času sloužil dobře.

Nerada bych tímto článkem zahajovala další bitvu ve válce Apple versus jakákoliv jiná značka. Myslím, že má každý právo si udělat názor a zvolit to, co mu nejvíce vyhovuje. A u mě to je Macbook Air, se kterým jsem naprosto spokojená. Počítač tahám většinu času všude s sebou, takže potřebuju aby nejenom dobře fungoval a mohla jsem se na něj spolehnout, ale také aby nebyl moc velký a těžký a aby měla baterka dlouhou výdrž. No a právě to jsem našla u Applu. A když mluvím o počítači, v rámci blogování je pro mě dlouhé roky podstatné, aby obsahoval nějaké grafické programy. Dříve jsem hodně používala Photofiltre a Photoscape. Teď už používám jen druhý ze zmíněného a ve spoustě věcí si bohatě vystačím s online programy. V poslední době je pro mě hodně důležitá Canva.

WordPress

Když jsem poprvé zatoužila mít nějaké vlastní stránky, psal se zhruba rok 2010 a blogování v Česku a na Slovensku bylo na svém úplném začátku. Naprostá většina nějakých stránek či blogů byla o celebritách, seriálech, hudebních skupinách… a tak podobně. A jiným směrem jsem nešla ani já. Moje první zkušenost s vlastněním webové adresy vznikla díky eStránky.cz, to ale nemělo dlouhého trvání. Tato služba vlastně existuje dodnes, nicméně pro blog je určitě nevyhovující.

V červnu 2012 jsem si vytvořila svůj první opravdový blog, a to díky Blog.cz, což byla v té době úplně nejrozšířenější platforma u nás. Nebyla nutná znalost HTML, vše bylo poměrně jednoduché a dobře to fungovalo, a navíc se okolo sdružovala nemalá komunita blogerů a blogerek. Díky fungování na této platformě se spousta lidí, včetně mě, v touze svůj blog všemožně vylepšovat naučila pracovat s grafickými programy.

Blog.cz existuje dodnes, nicméně o nějakém fungování už úplně nemůže být řeč. Rychlý vývoj technologií a nutnost přizpůsobovat se jim tato platforma nezvládla. Ještě během jejího fungování se začal hojně využívat dodnes velice využívaný Blogspot, chcete-li Blogger. Tam jsem nikdy nepřešla, i když jsem o tom nejednou uvažovala.

Na jaře 2018 jsem po delší blogerské krizi udělala rozhodnutí, že místo toho, abych pověsila celé své blogování na hřebík, posunu ho na trochu vyšší level. Rozhodla jsem se koupit si vlastní doménu a hosting a začít používat WordPress. Doménu i hosting jsem si koupila u Wedosu a platím si ji vždy na rok. Moje technické dovednosti nejsou valné, a tak mi daly první dny a týdny dost zabrat. Oříšek byla hlavně má snaha převést si obsah ze svého původního blogu, což se podařilo jen částečně s pomocí člověka z oboru. Chyba však nebyla ve WordPressu, který převedení obsahu naopak podporuje, nýbrž v Blog.cz. Pravděpodobně vám bude chvíli trvat se s WordPressem naučit pracovat (a budete googlit, googlit a zase googlit všemožné návody), rozhodně to ale stojí za to, protože si troufám říct, že lepší místo, kde si založit blog, momentálně nenajdete. WordPress vám otevře nekonečno možností, ať už co se týče vzhledu vašeho blogu, nejrůznějších pluginů nebo čehokoliv jiného.

FASHION

CURRENT TREND | Cargo

18/11/2019 Žádné komentáře

Pamatujete si éru kapsáčů? Je nejvyšší čas vám oznámit, že právě tenhle typ kalhot je zpět. Jen už se jim neříká kapsáče, ale cargo a jejich střih také ve většině případů nezůstal beze změny. Žádné úšklebky či posměšky nejsou na místě, tohle je jeden z nejžhavějších trendů letošního podzimu…

Kapsáče mají za sebou několik vzestupů a pádů. Do paměti nás všech se asi nejvíce zapsaly svou neforemností. Neforemnosti ale odzvonilo, nynější střihy jsou volnější v oblasti boků a zúžené u kotníků, čímž lichotí spoustě typů postav. Pokud vás trápí širší boky, vyvarujte se umístění kapes právě na nich, jinak se ale tohoto kousku nemusíte vůbec bát, naopak. Navíc nelze nezmínit pohodlnost, která je pro spoustu lidí nepochybně naprosto klíčovým faktorem v oblékání a cargo kalhoty ji mohou zaručit.

Cargo vám jen velice stěží nebudou okamžitě evokovat vojenský styl. Jejich typickými barvami jsou khaki, hnědá nebo béžová, méně pak bílá, šedá nebo černá. Jestliže neplánujete zvolit obvyklý materiál, máte možnost sáhnout po kůži i kožence. A pokud vám jednobarevnost nestačí, vyhledejte různé vzory, tato varianta je také k mání.

FASHION

Autumn shows how beautiful it is to let go | OUTFIT

10/11/2019 1 komentář

Já a podzim máme takový dost komplikovaný vztah. Miluju ten podzimní kýč zbarveného listí na stromech, o to víc, když to doplňují sluneční paprsky. Babí léto je pro mě mnohem krásnější období než léto samotné. Na druhou stranu nesnáším déšť a sychravo a s každým dalším takovým dnem mám míň a míň energie, motivace a celkově chuti cokoliv dělat. A to i přesto, že když je takové počasí, je to úplně ideální pro zabalení se do deky, zapálení svíčky a čtení, což jsou všechno věci, pro které mám slabost. V tomhle tuším zdaleka nebudu sama, že ano?

Každý podzim tak svádím trochu boj se sebou samotnou a s nachlazením, které přichází ruku v ruce s nepřízní počasí. Letos mám pocit, že ještě o něco větší, protože některé roky jsou holt náročnější než jiné. Někde jsem jednou četla nebo slyšela, že člověk dostane naloženo jen tolik, kolik unese, přesně to si v takových časech snažím říkat. Nicméně jenom utěšovat se je dost málo. Kromě trávení času s kamarády, které je pro mě zaručený lék kdykoliv, jsem to letos vsadila na další dvě karty. Po pár letech jsem konečně překonala svou lenost a začala se pravidelně hýbat, hlavně cvičit jógu. Taky jsem pravidelně začala pít bylinkové čaje, což je něco, co jsem nedělala nikdy, a nevěřila bych, jaký takový malý každodenní rituál může mít vliv.

LIFESTYLE

5+1 tipů, jak propagovat svůj blog

03/11/2019 11 komentářů

Tvorba blogu je skvělá činnost, pokud se člověk chce nějak realizovat prostřednictvím psaní či focení, má chuť a odhodlání něco sdělit a nebojí se jít takříkajíc “s kůží na trh”. Samotnou tvorbou a následným zveřejňováním obsahu to ale, pokud nechcete tvořit jen tak sami pro sebe, nekončí. Velice důležité je také dostávat to, co jste zveřejnili, dál, respektive dostávat to k lidem. To může být častokrát docela oříšek…

Nacházíme se v době, kdy popularita blogů není už zdaleka tak velká, jako bývala před lety, a pořád klesá. Lidem jsou bližší videa na YouTube a nejrůznější sociální sítě, blogeři a blogerky se nejčastěji přesouvají na Instagram. Není ale všem dnům konec, blogy zdaleka nejsou mrtvé a oproti nestálým sociálním sítím, které může ze dne na den někdo zrušit, jsou o dost stabilnějším a jistějším místem, kam vkládat to, co ve vás je. Právě ale kvůli popularitě sociálních sítí, které jsou pohodlnější už jen v tom, že stačí kliknout na ikonku v telefonu a člověk má vše na jednom místě, je stále méně lidí, kteří by pravidelně procházeli blogy, jestli na nich náhodou nepřibylo něco nového. A proto je důležitá propagace. Možností je dost, žádnou z nich nemůžete nic zkazit a čím více z nich využijete, tím bude vaše snaha efektivnější.

Facebookové skupiny

Na Facebooku je neskutečné množství různých skupin a mnohé z nich jsou určené přímo pro blogery anebo jejich čtenáře. Jednou z nich je skupina Blogy!, kterou jsem před lety založila, má přes 4 tisíce členů a je 2. největší na naší scéně, ale skupin se stejným nebo podobným zaměřením je mnoho, mezi nimi i skupina BloggersRE – Online tvůrci a influenceři. Tyto skupiny slouží ke sdružování tvůrců, předávání rad, pokládání dotazů a úplně nejčastěji ke sdílení obsahu. To, že bych zveřejnila článek a následně jej hned nenasdílela do všech blogerských skupin naší scény, kterých jsem součástí, si už neumím představit. Věřte, že právě toto sdílení ke mně dle statistik přivádí nejvíce lidí.

Nemusíte se omezovat jen na skupiny zaměřené na blogy a blogování. Máte-li blog o cestování, najděte si skupiny cestovatelské apod. Držte se ale skupin v jazyce, ve kterém tvoříte. Jistě se shodneme na tom, že sdílet články psané v češtině v zahraničních skupinách, by nemělo žádný význam.

Vlastní sociální sítě

Vybudujte si vlastní profily na sociálních sítích, rozšiřujte svou základnu sledujících a sdílejte svůj obsah i tam. Svému blogu vytvořte například facebookovou stránku nebo využívejte Instagram, kde můžete jeden nějaký odkaz vložit do bia (třeba odkaz na blog nebo nejnovější článek na něm) a od 10 tisíc sledujících pak jakýkoliv odkaz vložit do jakéhokoliv InstaStory. Ne nadarmo jsem v úvodu článku psala o popularitě sociálních sítí, pokud tvoříte blog, je dobré je mít a budovat si na nich nějakou fanouškovskou základnu. A abych nezmínila jen ty dvě nejznámější, přidávám ještě Twitter nebo LinkedIn – i tam můžete dávat vědět o své tvorbě.

BEAUTY

RECENZE | Olaplex

27/10/2019 1 komentář

Pokud pro vás pojem “Olaplex” není cizí, vůbec mě to nepřekvapí. Možná víte přesně, o co jde, možná jste to jen někde zaslechli. Já jsem donedávna patřila do té druhé kategorie a evidentně to byla chyba. Proč?

Na začátek nutno rozebrat, co to ten Olaplex tedy vlastně je. Pokud to víte, s klidným srdcem tento a následující odstavec můžete přeskočit. Jde o originální chemickou recepturu, již vytvořili Dr. Eric Pressly a Dr. Craig Hawker, která dokáže obnovovat a znásobovat rozbité disulfidové vazby. To v překladu samozřejmě znamená “léčbu” poškození vašich vlasů. Rozdíl mezi produkty Olaplex a těmi, které jsou běžně k dostání v drogériích a obsahují silikony nebo minerální oleje, je v tom, že tyto produkty zacelují vlasy zvenčí, kdežto Olaplex zevnitř, což samozřejmě znamená podstatně lepší účinek.

Olaplex vznikl někdy okolo roku 2014, a to konkrétně jako Olaplex Bond Multiplier No. 1, Olaplex Bond Perfector No. 2 a Olaplex Hair Perfector No. 3. První dva zmíněné produkty byly, a stále jsou, určené výhradně do kadeřnických salónů. Použití doma rozhodně nezkoušejte, mohli byste velice litovat. Jejich účel je zabránění poškození vlasů během zesvětlování nebo barvení. Třetí produkt pak slouží k používání 1x týdně doma k prodloužení trvanlivosti barvy a udržení zregenerovaného stavu vlasů. Největší boom okolo těchto produktů nastal v roce 2016.

Jestliže víte, že jsem si vlasy nikdy nebarvila a nebarvím, natož abych si je zesvětlovala, teď si možná ťukáte na čelo a moc nechápete, proč o těchto produktech tedy vlastně píšu. Hned vás uvedu do obrazu. Někdy v loňském roce přišel Olaplex na trh se dvěma novinkami – šamponem a kondicionérem. Oba tyto produkty jsou určeny na jakýkoliv typ vlasů a jejich účinky se logicky od ostatních produktů nijak výrazně neliší. A to byl impuls pro mě, která už měsíce bojuju s vlasy zničenými častým žehlením. Když jsem na tyto dva produkty narazila na e-shopu Elnino, se kterým mám dlouhodobou spolupráci, v podstatě jsem neváhala ani minutu. E-shopu mockrát děkuji, že mi Olaplex poskytl k vyzkoušení.

Olaplex Bond Maintenance No. 4

Od ideálního šamponu očekávám několik věcí – že moje vlasy dokonale umyje, vyhladí a zjemní, aniž by jim ubral na objemu a že si je hned další den nebudu nutně muset mýt znovu. Všechny tyto položky si u tohoto produktu můžu odškrtnout. Jako bonus si odškrtávám i velice příjemnou a jemnou, řekla bych květinovou, vůni. Někteří jistě ocení, že je tento produkt navíc veganský a neobsahuje parabeny, sírany ani lepek. Co až tak pozitivní není, je poměr množství a ceny. 250 ml produktu seženete za zhruba 650 korun, musím nicméně podotknout, že produktu stačí nanést opravdu maličko a on i tak krásně napění a splní přesně to, co má.

FASHION

Faith is unquestioning belief | OUTFIT

15/10/2019 Žádné komentáře

Pokud budete přesvědčeni, že se pletu, vyveďte mě, prosím, z omylu. Jsem přesvědčená, že úplně každý člověk potřebuje v něco věřit. Víra je jednou z těch věcí, které nás dokáží držet nad vodou i v těch temnějších časech. Když ztratíme veškerou víru, ztratíme určitým způsobem i část své existence. Je úplně jedno, co si pod pojmem víra představíte. Víra v lásku, pokrok, boží mlýny, nějaké náboženství… věřit se dá v podstatě v cokoliv, a to i v mnohem banálnější věci, než jsem teď náhodně vyjmenovala. Největší část populace si slovo víra s největší pravděpodobnosti jako první spojí s náboženstvím, a právě to je něco, nad čím, mimo jiné, často dost přemýšlím…

Ačkoliv dle průzkumů žijeme v převážně ateistické zemi, dokonce jedné z nejateističtějších na světě, náboženství bylo v mém životě od mala dost skloňovaným pojmem. Důvod je prostý – oblast, ze které pocházím, je z těch, kde je pořád velké procento katolíků. Když jsem jako malá nechodila do hodin náboženství, byla jsem jediná z celé naší třídy. Tehdy se možná zrodilo to, že obvykle nemám tendence jít s davem, spíš naopak. Ale to dost odbočuju a předbíhám. Z výčtu věcí, za které jsem úplně nejvíc vděčná svým rodičům, teď vyzdvihnu to, jak mě vychovali. Kdybych teď zase odbočovala, zmínila bych, že samozřejmě výchova není všechno a veliký podíl má osobnost daného člověka, protože při pohledu na mého bratra, který byl vychováván úplně stejně a je úplně jiný než já, je to zjevné, ale já neodbočím.

Zkrátka a dobře, mí rodiče byli úžasní v tom, že mi dali možnost volby. Nikdy mě přímo nevedli k žádnému náboženství, ale ani mi nikdy žádné nezakazovali a vždycky mi říkali, že je to na mně. Půlku rodiny mám nábožensky založenou, druhou půlku vůbec a já jsem mezi tím v určitých životních obdobích dost tápala. Srovnat si všechno, co se tohohle tématu týká, se mi podařilo až někdy po základní škole. Zjistila jsem, že mě náboženství vlastně svým způsobem přitahují, v mnoha ohledech. Vzpomínám si, jak jsem jednou úplně náhodou zabloudila na mši a dlouhé minuty stála úplně fascinovaná a vstřebávala každou vteřinu celého toho dění. A zjistila jsem, že mě zároveň dokáží náboženství i neskutečně odpuzovat. Celý život kolem sebe vidím lidi, kteří jsou na veřejnosti naoko katolíci, zkrátka aby vypadali dobře v té katolické většině, ale takové Desatero, jako by pro ně nebylo. A to vůbec nezmiňuji všechny ty extrémy, jaké náboženství dokáží vyvolat. Množství válek v historii vzniklých právě kvůli náboženstvím budiž toho důkazem. Na druhou stranu jsem viděla nespočet případů opravdové, čiré a nádherné víry a umím si představit, že kdybych někoho s takovým smýšlením měla vedle sebe, výrazně by to ovlivnilo i mě a moje docela pevně dané postoje.

Ať už se to bude zdát sebevíc nadsazené, v určitých aspektech mi náboženství přijdou jako takové sociální sítě dřívější doby. V některých částech světa a jejich kulturách možná i doby dnešní, ale pojďme se držet toho, v které části světa žijeme my. Abych vysvětlila, jak to myslím… Sociální sítě mají sílu spojovat neskutečné masy lidí, dokáží podněcovat k dobru, ale na druhou stranu i k obrovskému zlu, pokud je s nimi nakládáno špatně. To stejné vnímám i v případě náboženství.

LIFESTYLE

TIME MANAGEMENT

05/10/2019 8 komentářů

Tvrdit, že když se chce, stíhat se dá všechno, je nesmysl. Pokud toho chcete stíhat opravdu přespříliš, není to v lidských silách, protože bohužel (nebo možná bohudík), den má a vždycky bude mít pořád jen 24 hodin. Dá se toho ale stíhat hodně, mnohdy mnohem více, než si myslíme. Vše je jen o dobré organizaci času…

Nejsem dokonalá. Nikdy jsem nebyla a s naprostou určitostí můžu říct, že ani nikdy nebudu. Stejně tak je to s mým “time managementem”. Naučit se dobře si organizovat svůj čas mi trvalo a doteď občas mám nějaké výpadky. Kdo by neměl, když se okolo děje tolik věcí, které nemůžeme ovlivnit a které se občas přiženou tak rychle, že rozhodí i ten sebelepší systém. Můžu ale hrdě říct, že v naprosté většině případů mi moje organizace času funguje, a to díky 5 základním věcem.

Priority

Stanovit si priority, to se někdy snadněji řekne, než udělá. Patřím k lidem, kteří by nejradši dělali úplně všechno a hned, takže stanovení priorit pro mě téměř nikdy nebývá lehké. Je to ale potřeba. Jsem totiž taky perfekcionista a nesnesu nedělat věci na 100 %. (no, kdyby jen na 100 %…), což bez stanovení priorit nejde.

Proto vždycky zhodnotím, co je potřeba udělat dříve a co později a popřípadě taky, co je potřeba nedělat vůbec. Ano, jak už jsem zmínila v úvodu, den má pořád jenom 24 hodin, týden jenom 7 dnů a člověk musí taky někdy spát. Stanovení priorit je úplným základem, bez ohledu na to, co právě pro vás prioritou je.

Papírový diář

Plynule se dostáváme k dalšímu bodu. Bez papírového diáře nedám ani ránu a je mi úplně jedno, v jak moc online době žijeme. Už třetím rokem nedám dopustit na Doller. Pro milovníky malých diářů to dost pravděpodobně nebude nic ideálního, pro mě naopak ano. Píšu si do něj totiž opravdu skoro všechno. V klasickém týdenním plánovači mám vypsané přednášky, srazy s kamarády, pracovní schůzky… Do týdenních cílů si píšu úkoly na daný týden a do seznamu toho, co je potřeba udělat, zase články, které daný týden píšu. Doller je skvělý v tom, že obsahuje taky mraky místa na nejrůznější poznámky a nápady. No a taky měsíční shrnutí. Tomu úplně nefandím, vždycky mě takové věci po čase začaly spíš otravovat než motivovat nebo něco takového, podobně jako psaní deníku, ale to už začínám odbočovat od tématu. Mimochodem Doller je naprosto univerzální, nemá předem daná žádná data, takže si můžete všechno vyplnit sami a začít jej tak třeba používat klidně v červenci. Zkrátka a dobře, asi jste pochopili, že bez papírového diáře nedám ani ránu.

FASHION

CURRENT TREND | Bike Shorts

26/09/2019 1 komentář

Tento trend budete buďto milovat, nebo nenávidět. Za tímto tvrzením si stojím, není totiž podle mého žádná šance, že by vás mohly cyklistické šortky nechat zcela lhostejnými. Pokud máte pocit, že s tímto článkem přicházím pozdě a cyklistickým šortkám už s koncem léta odzvonilo, vyvedu vás z omylu – jejich hvězdná dráha pokračuje dál…

Devadesátá léta se poslední dobou čím dál více hlásí o slovo. Důkazem byl například velký návrat ledvinek anebo výrazných sponek do vlasů. I tento trend tzv. “bike shorts”, tedy cyklistických šortek, má své kořeny na konci minulého století. Dámou, která si tehdy tento módní kousek velice oblíbila a hojně jej ve svém volném čase nosila, byla všemi milovaná Lady Diana.

A právě Lady Di se módní návrháři inspirovali, když cyklistické šortky začali ve velkém zapojovat do svých kolekcí pro jaro a léto 2019. Na molech jste je mohli vidět kupříkladu u značek Fendi, Stella McCartney, Chanel nebo Gucci. Kdo ale jako by tento trend předvídal, byla Kim Kardashian. Ta začala cyklistické šortky nosit už v roce 2017, ačkoliv nad tím tehdy většina lidí nevěříčně kroutila hlavou. Dnes není z řad celebrit zdaleka jediná – Hailey Baldwin, Emily Ratajkowski, Miley Cyrus anebo Gigi a Bella Hadid budiž toho důkazem.

Cyklistické šortky jsou na trhu v nejrůznějších barvách a vzorech, i jejich délka se může trochu lišit. Nejčastější volbou všech bývá černá. Nevýhodou tohoto trendu je, že zdaleka nelichotí všem typům postav. Nejlépe šortky samozřejmě vypadají na ženách, které mají dlouhé štíhlé nohy, těm velmi lichotí. Ovšem výše byla zmíněna Kim Kardashian, což je důkazem toho, že ani výrazné křivky nemusí být překážkou. Výhodou tohoto trendu je, že jde o kousek neuvěřitelně pohodlný. Spousta žen jím nahradila legíny, což mluví samo za sebe.

LIFESTYLE

Bloggers RE

20/09/2019 3 komentáře

Příležitosti. Kolik jich okolo sebe máte? Jednu, dvě, deset, padesát… anebo tak moc, že to ani nedokážete spočítat? Žijeme v hodně zajímavé době, nemyslíte?

Před pár měsíci se mi na displeji telefonu objevilo upozornění na novou zprávu v directu na Instagramu. Šlo o zprávu, která by mi s největší pravděpodobností nikdy nepřišla nebýt mojí práce v BloggersRE a našeho tehdejšího hledání nových posil do týmu. Posily to měly být na psaní článků a my všem zájemcům mimo jiné vždy dáváme za úkol sepsat jeden článek vzorový a poslat nám jej na náš email do určitého termínu. Tehdy už bylo po termínu a psala mi jedna ze zájemkyň, která článek nedodala. Omlouvala se, dle jejích slov to neudělala proto, že si nevěřila a byla přesvědčená, že by to stejně nevyšlo. A to bylo něco, co mě donutilo se pozastavit a zamyslet. Hodně zamyslet.

Nevybavuji si, že by mě něco bavilo stejně tak dlouho jako psaní. Už v první třídě, sotva jsem se naučila skládat dohromady písmena do slov, aniž bych znala nějaká pravopisná a gramatická pravidla, jsem si do různých sešítků sepisovala básničky. Po nějaké asi dvouleté přestávce jsem v šesté třídě začala psát různé příběhy a v sedmé třídě si založila blog. Nikdy jsem moc neměla žádný cíl, vždycky jsem jen dělala to, co mě baví, to mi snačilo a mám to tak vlastně doteď.

V roce 2013, když mi bylo ani ne patnáct, jsem při brouzdání po internetu narazila na možnost stát se redaktorkou nějakého webu, bez jakéhokoliv většího přemýšlení jsem to zkusila a ono to vyšlo. Zhruba o rok později se podobná situace opakovala s jiným webem, tam to jen trvalo o trochu dýl a chtělo to trochu víc úsilí. To se ale vyplatilo, protože jsem pro ně po čase nejen psala jako blogerka, ale i dělala reportáže z akcí a editovala jiné články. Ke konci roku 2016 jsem jen tak v dlouhé chvíli procházela fotky pod hashtagem na Instagramu. Jaký to byl hashtag už si absolutně nepamatuju, mezi těmi fotkami jsem ale našla informaci o tom, že nějaký projekt hledá šéfredaktorku webu. “Za pokus nic nedáš,” blesklo mi hlavou. Během chvilky mi přišla kladná odpověď. Z toho projektu se vyvinulo Bloggers RE a z pozice šéfredaktorky webu ještě také koordinátorka toho celého a zkrátka taková holka pro všechno.

Bloggers RE je projekt dost specifický v tom, že jej tvoří lidé z různých koutů Česka a Slovenska, někteří dokonce žijí v zahraničí, přesto funguje. Jednou za čas se snažíme scházet, uspořádáme vždycky nějaký větší sraz a jeden takový proběhl i před necelými 14 dny v kavárně Pražská čokoláda, jen kousek pod Pražským hradem.

FASHION

#SecondHandSeptember

05/09/2019 3 komentáře

Vytváření nejrůznějších měsíčních výzev za dobrým účelem není nic nového pod sluncem. Naprosté většině lidí není cizí pojem “Movember“, v našem malém česko-slovenském rybníčku se loni objevila například srpnová výzva #MěsícTransparentnosti. A právě v těchto dnech obletěla celý svět výzva nesoucí název “Second Hand September”…

Jestliže jste o této výzvě zatím nečetli ani neslyšeli, i když jsou jí plné sociální sítě, uvedu vás do obrazu. O co zhruba jde, určitě tušíte už z názvu. Celé to vzniklo ve Velké Británii s jasnou myšlenkou – celý měsíc září, tedy 30 dní, nenakupovat vůbec žádné nové kousky oblečení. Důvod je prostý, je jím touha zachránit naši planetu. Pokud se o problematiku “fast fashion” vůbec nezajímáte, anebo jste o ní dokonce nikdy neslyšeli, o čemž ale trochu pochybuju, možná vám to teď nebude úplně dávat smysl. Věc však má tak, že módní průmysl má na svědomí obrovské škody na přírodě vzniklé nejprve při výrobě a následně při vyhazování věcí. Velké řetězce produkují nové a nové kusy oblečení, a dokud je lidé budou nakupovat v tak velké míře jako doposud, v podstatě není šance, aby se něco změnilo. Nehledě na to, že právě tyto řetězce v naprosté většině nehledí na jakoukoliv udržitelnost, nýbrž jen na své zisky, a tak se z toho celého stává začarovaný kruh. Kruh, který je potřeba prolomit. Zajímá-li vás víc, doporučuju oficiální stránky Oxfam, což je charita, která za výzvou stojí.

Tato výzva vám ovšem vůbec nezakazuje pořídit si něco do svého šatníku, jen pro to nesmíte jít do obchoďáku. Pokud je pro vás nakupování určitou závislostí, vášní nebo odreagováním, vyražte do second handu a podpořte tak “slow fashion”.

Nakupování v “sekáčích” má hned několik výhod – pořídíte si kousky, které nepotkáte na dalších dvaceti lidech ve městě, výrazně ulevíte svojí peněžence a v neposlední řadě ze sebe ještě budete moct mít dobrý pocit. Výraznou nevýhodu mohou pocítit lidé netrpěliví, které nebaví se prohrabovat spoustou věcí, než najdou tu pravou, pro někoho ale právě to může být na celém procesu tím nejpříjemnějším. Argument, že tam nemáte šanci sehnat něco, co je právě teď “IN”, není na místě. Jak všichni víme, trendy se opakují, a tak v “sekáčích” můžete ke svému překvapení najít klidně i to, co se právě nachází na pultech obchodů, stejně tak jako to často můžete najít ve skříni své maminky nebo babičky.

1 2 3 … 16 Další »