#MesicTransparentnosti

Je skvělé, že vznikají projekty, které mají za cíl řešit nějaký problém. Je skvělé, že vznikají projekty, které se snaží měnit věci k lepšímu. A v neposlední řadě je skvělé, že tyto projekty nejsou jen výkřik do tmy, ale opravdu dokáží lidi oslovit a mají nějaký efekt. Na druhou stranu je otázkou, jestli je nebo by bylo vůbec nutné, aby určité projekty vznikaly, kdyby byly některé věci jinak…

Pokud nevíte, co znamená název #MesicTransparentnosti, uvedu vás nejdříve do obrazu. Na začátku měsíce srpna se na Instagramu Elite Bloggers objevila výzva. Výzva pro všechny influencery, aby označovali veškerou reklamu a byli upřímní ke svým sledujícím. Podrobněji se o tom můžete dozvědět na jejich webu v záložce “Transparentnost”. V případě, že Elite Bloggers neznáte, asi nevíte, že se od začátku snaží o férové podmínky co se týče spoluprací, úplně pro všechny strany, kterých se daná spolupráce týká, tedy i pro sledující daného influencera.

Potěšilo mě, jaké množství influencerů výzvu přijalo a vše poctivě označovalo. Nakonec co je na tom špatného, že někdo s někým spolupracuje? Spolupráce přece nepadají jen tak samy z nebe a člověka stojí dost práce a času, aby je získal.

Na otázku, co je na tom špatného, se dá ovšem odpovědět i v negativním slova smyslu. Můj pohled na věc totiž není až tak pozitivní. Připadá mi, že celé téma spoluprací influencerů je zkrátka začarovaný kruh. Když jsem před několika lety navázala své úplně první spolupráce, bylo pro mě přirozené do článku napsat “Eshop xxx mi zaslal k vyzkoušení xxx…” nebo “Děkuji značce xxx za poskytnutí produktů…”. Neviděla jsem na tom absolutně nic špatného a přesně takto mi to přišlo správné. Lidé to, že například hodnotím něco, co jsem si sama nekoupila, ale dostala, nebrali nijak zle, naopak mi kolikrát na blogu přistál komentář nebo na nějaké sociální síti zpráva, že by také chtěli takovou spolupráci a že je super úspěch s někým spolupracovat. To se psal rok 2013.

A pak přišel velký boom s youtubery. Pamatujete si “kauzu”, kdy Týnuš Třešničková, youtuberka, která vždycky točila a točí o módě, najednou dělala reklamu na sýr a tvrdila, že to žádná reklama není a že ze své vlastní iniciativy na začátku haulu básní o tom, jak byla v Tescu, náhodou narazila na skvělý produkt a tak chtěla ukázat, jakou si udělala svačinku? To video je mimochodem stále k dohledání. Stejně jako videa spousty youtuberů, kteří nějaký způsobem zakomponovali do své tvorby Mattoni Schorle, žádnou spolupráci nikdy nepřiznali a celá věc se provalila, když sama firma Mattoni udělala sestřih ze všech těchto videí. A mohla bych pokračovat…

Není divu, že prudce klesla důvěryhodnost všech influencerů, bohužel ale i těch, kterých se nic z výše zmíněného netýká a ke svým sledujícím byli vždycky upřímní.

Continue Reading

3 summer PROSECCO DRINKS ideas

K létu neodmyslitelně patří nejrůznější drinky. Obzvlášť v horkých dnech jako zažíváme právě teď přijde vhod cokoliv, co člověka osvěží. Pojďme si udělat 3 drinky, které mají něco společné – prosecco a led…

Prosecco s limetkou, mátou a okurkou

Na 2 sklenky:

  • 1 limetka
  • půl hrsti mátových lístků
  • půl polévkové lžíce bílého cukru
  • 2 plátky salátové okurky
  • 250 ml prosecca
  • led

Limetku rozkrojíme a vymačkáme, přidáme cukr a zamícháme. Přidáme nasekané lístky máty a zalijeme proseccem. Na konec dáme do každé sklenice 1 plátek okurky a pár kostek ledu. Ze všech 3 dnešních receptů můj nejoblíbenější!

Aperol Spritz

Na 1 sklenku:

  • prosecco 3 díly
  • aperol 2 díly
  • sodovka 1 díl
  • led
  • plátek pomeranče

Prosecco, aperol a sodovku nalijeme do sklenice v daných poměrech. Přidáme plátek pomeranče a led. A máme hotovo!

Tip: Pokud nevíte, kam se vydat pro prosecco, obrovský výběr skvělého prosecca mají na Alkohol.cz!

Continue Reading

4 jednoduché kroky k úspěšnému článku

Napsat opravdu úspěšný článek se může zdát jako hotová věda. Existují přitom 4 jednoduché kroky, které když dodržíš, máš vyhráno. Jaké to jsou?

Titulek a perex

Všichni lidé pohybující se v médiích moc dobře vědí, že článek prodává jeho titulek. Titulek, popřípadě perex, jsou důvodem, proč lidé na článek kliknou, nebo si časopis či noviny koupí, v případě tištěných médií. Důkazem toho je bulvár nechvalně známý svými lživými zavádějícími titulky, které mnohdy se samotným obsahem nemají mnoho společného, v těch horších případech dokonce nic. Proč by to dělali, kdyby to nefungovalo, že ano. Lidé zkrátka slyší na skandály a bulvár na tom vydělává. Tímto tě rozhodně nenavádím k tomu, abys v titulcích lhala, v žádném případě. Snaž se ale titulky psát tak, aby byly poutavé a nalákaly potencionální čtenáře. To stejné platí u perexu, v tom odhal ve zkratce, o čem článek bude, a nalákej k dalšímu čtení.

Tip č. 1: Místo „Naše dovolená v Itálii“ vyzkoušej například „Jak jsme se ztratili po cestě do Benátek“, místo „Léto 2018“ zase „5 mých zážitků letošního léta, které by měl vyzkoušet každý!“.

Tip č. 2: Statistiky dokazují, že větší úspěch sklízí titulky obsahující čísla a ještě větší ty, které obsahují lichá čísla. Co ti říkají titulky typu „3 důvody, proč…“, „6+1 způsobů, jak…“?

Téma a obsah

Jestli ti jde jen o čísla vyjadřující kliknutí na článek a na ničem jiném ti nezáleží, na další kroky už hledět nemusíš, obsah článků může být vlastně o ničem, protože ti nebude vadit, že všichni článek pár vteřin po otevření zase zavřou. Předpokládám ale, že tak to v tvém případě není. Proto je důležité zvolit téma, které bude zajímavé a právě tak i psát. Obsah nesmí čtenáře nudit. Používej překvapivá fakta, neboj se vyhledat si různé statistiky, protože ty lidi obvykle zaujmou, a neomílej pořád to samé dokola, ale udržuj určitý spád.

Celý článek zde!

Continue Reading

I was created to create | OUTFIT

S inspirací je to někdy těžké. Jednou jí má člověk tolik, že neví, co s ní, a podruhé tak málo, že se zoufale snaží chytnout úplně čehokoliv, aby jí načerpal alespoň trošku. Přesně tyhle dvě fáze se většinou střídají u mě. Buďto bych celé dny nejradši jenom tvořila, protože mám nápadů na rozdávání a každou chvíli mě napadají další a další, anebo nejsem schopná absolutně žádné kreativní činnosti. V takovém případě to pak prostě nehrotím a čekám, až mě nějaká múza zase políbí. Už dávno jsem totiž přišla na to, že mermomocí se o něco snažit, když člověku chybí inspirace a tím pádem se mu do tvoření ani nechce, je nesmysl. Jediným výsledkem totiž bývá to, že člověk sám sebe otráví, a pak ještě o to víc, když lidi poznají, že netvořil s láskou a chutí, a oni to poznají.

Že v mém případě mluvím o psaní a tvorbě blogu, to je vám asi jasné. V obdobích, kdy mám inspirace požehnaně, se snažím pracovat na blogu tolik, abych měla i něco dopředu a blog nemusel stagnovat, až zase přijde krize. Stejně to občas nevyjde a mezi příspěvky vznikají, ač mě to netěší, pauzy. Řekněte ale sami – budete raději číst blog, ze kterého jde cítit, že je tvořený s láskou a jeho autor či autorka jej tvořit opravdu chce, nebo blog, ze kterého na vás už při první návštěvě jasně dýchne určitá nechuť a donucení sebe sama jej držet při životě?

Málokdo to asi ví, ale kromě psaní článků odjakživa píšu taky příběhy. Jak by řeklo moje já milující a studující češtinu – jednoduše se kromě publicistického stylu věnuju taky stylu uměleckému. A pravdou je, že mnohem dýl než blogu. Vlastně to bylo tak, že jsem už někdy v sedmi nebo osmi letech začala psát básničky, které (bohužel, nebo bohudík?) už nemám. Předpokládám, že ten malý sešítek, do kterého jsem je tehdy psala, neexistuje dobrých pár let. Později jsem přešla k vymýšlení příběhů a psala je na pokračování na Facebooku. Ono to tehdy docela frčelo, co si budeme povídat. Pak lidi začali přecházet na Wattpad a to už mě minulo. Začala jsem totiž tvořit blog a tohle na nějakou dobu pověsila na hřebík.

Continue Reading

Prague Chocolate

Představte si, že odjakživa milujete jídlo, ujíždíte na sladkém, obzvlášť na čokoládě, a jednoho dne se dozvíte o pozvání do výrobny čokolády s ochutnávkou a možností vyrobit si čokoládu vlastní. Ujít jsem si to nechat nemohla a dneska vám povykládám, jaké to bylo a jak jste měli možnost jít s námi vlastně i vy…

Pražská čokoláda (Prague Chocolate) je firma, pod kterou spadá značka Steiner & Kovarik založená v roce 2011, která vznikla, jak už název samotný napovídá, spojením dvou osob – Silvie Steinerové a Petra Kovaříka. Nemyslím si, že by někoho bavilo číst detailně historii, a tak zmíním jen to, podle mě, nejdůležitější – firma je to rodinná a ač je dnes velmi populární a rozšířená i po světě, zachovala si svoji původní filozofii. Řídí se heslem „Děláme, co milujeme… Milujeme, co děláme.“.

Když už jsme zabrousili k tomu, kde všude firmu najdete… Po Praze mají prodejen 7 (na Malé Straně, na Starém Městě a na letišti) a kromě jejich čokolády tam prodávají také různé suvenýry s motivy Prahy, protože co si budeme povídat, musí to být obrovské lákadlo pro turisty. Když zrovna probíhají velikonoční nebo vánoční trhy, jejich stánek najdete i na Staromáku, Václaváku nebo na Pražském hradě. V roce 2016 otevřeli svou první zahraniční prodejnu, a to v Dubaji.

Vraťme se ještě na chvíli k rovněž už zmíněné filozofii firmy, protože ta se mi hodně líbí a shrnují ji v 8 bodech:

  1. láska a úsměv
  2. radost
  3. poctivost
  4. pokora
  5. respekt a úcta
  6. svoboda v práci
  7. podpora domácího trhu
  8. pomáhat a pečovat

Tímto se totiž snažím řídit i ve svém životě a znám spousty lidí, kteří by si z těchto bodů alespoň trošku měli něco vzít. Co říkáte?

Continue Reading

Bloggers RE

Znáte projekt s názvem BloggersRE? Pokud vaše odpověď je ne a řadíte se mezi blogery, youtubery nebo jakékoliv jiné online tvůrce, tento příspěvek je přesně pro vás. A pokud vaše odpověď je ano nebo k online tvůrcům nepatříte, ve čtení pokračujte stejně – bude to i o tipech na skvělá místa v Praze!..

BloggersRE je projekt, který vznikl před necelým rokem a půl. Naším záměrem bylo vytvořit něco, co nám v Česku a na Slovensku chybělo, tedy platformu, která by sdružovala online tvůrce bez jakýchkoliv rozdílů, dávala jim možnost dát o sobě vědět a zviditelnit se, podporovala je a propagovala. Tohoto záměru se držíme dodnes a k tomu, abychom jej plnili, slouží náš web, kam se může registrovat kdokoliv vlastnící blog nebo Youtube kanál a kromě článků tam vycházejí i zajímavé rozhovory, Instagram, kde repostujeme fotky označené hashtagem #bloggersre, a Facebook.

Aby všechno fungovalo, jak má, je nepostradatelný náš tým. Ten se od doby, kdy projekt vznikl, hodně proměnil a mění se vlastně stále. Možnost stát se jedním z nás má tak jednou za čas každý, kdo o to má zájem. V současné době je nás 13, z toho 2 zakladatelé – Ivo a Sebastian, holky starající se o chod Instagramu, 2 holky tvořící rozhovory, naše grafička a já, která se starám o všechno související s chodem webu, snažím se, aby úplně všechno fungovalo a dělám to, co je zrovna potřeba.

A aby každý tým fungoval, je potřeba jej držet pohromadě a stmelovat. Proto se jednou za čas scházíme, probíráme novinky, co je potřeba zlepšit, co se osvědčilo a zkrátka úplně všechno. Sejít se je v našem případě hodně složité, protože žijeme v různých koutech Česka i Slovenska, studujeme, pracujeme a máme nespočet jiných aktivit. Včera se nám podařilo se sejít v rekordním počtu 8 lidí a na chvíli vlastně 9, protože Terka ze Slovenska se k nám připojila díky videohovoru. Náš meeting se uskutečnil v Praze a zajímavé na něm bylo vlastně úplně všechno, jak pro nás, tak i pro vás.

Continue Reading

CURRENT TREND | Paperbag

Kalhoty, sukně a kraťasy – to všechno jsou kousky, kterých se týká trend s názvem “paperbag”, jehož původní název se ujal i u nás, protože jeho český ekvivalent zkrátka nikdo nevymyslel. Proč právě tohle je hitem letošní, a dost možná i nadcházející, letní sezóny má hned několik důvodu…

Samotný název “paperbag”, někdy psán jako dvě slova, může znít poněkud zvláštně. Zadejte si jej do vyhledávače obrázků na Google a nenajdete tento trend, nýbrž papírové sáčky, což je taky samozřejmě doslovný překlad. Není to náhodou, představte si klasický papírový sáček zmáčknutý a zavázaný šňůrkou nahoře, opravdu to připomíná řešení tohoto trendu v pase. Přesně na základě této podobnosti název vznikl, nic složitějšího za tím není.

Už než se trend rozšířil i u nás, mohli jsme jej vidět v zahraničí. Do svých kolekcí jej zařadili módní návrháři jako Stella McCartney, Balmain, Joseph nebo Provenza Schouler. Hodně si jej oblíbily i celebrity, kupříkladu modelky Gigi Hadid nebo Kendall Jenner se jej nemohly nabažit.

Že se tento trend stal opravdu hodně nošeným není divu. Jednou z jeho hlavních výhod je to, že jsou tyhle kousky neskutečně pohodlné a díky svým materiálům a střihům tak úplně ideální do letních měsíců. Když jsme u těch střihů, k dostání je jich velké množství – od širokých typu culottes, po úzké. U těch širokých je nutné si dát pozor na to, s čím kalhoty kombinujete, abyste nevypadali jako v pytli. Všechny paperback kousky mají vysoký pas, který díky zavazování hodně zdůrazňují. Určitě není vhodné volit vršek, který zavazování překryje. Buďto zvolte něco zkráceného, nebo vršek zastrčte. Nejčastější barvou je rozhodně černá, ale k sehnání jsou i jiné barvy a dokonce různé vzory.

Continue Reading

Femme en Vogue | OUTFIT

Miluju Prahu. Odjakživa a čím dál víc. Jako malá jsem s tátou jezdila do Prahy několikrát do roka, čím jsem starší, tím tam moje cesta vede častěji. Zároveň mám pocit, že se s mým věkem taky stupňuje to, jak moc dokážu ocenit její krásu a kouzlo. Zbožňuju najít si čas na to jen tak se procházet a nejenom po těch známých místech. Nejradši objevuju místa, o kterých se tolik neví a člověk tam nepotká turisty. V poslední době jsem si oblíbila sednout úplně náhodně na tramvaj a stejně tak náhodně vystoupit, na jakémkoliv místě, které se mi něčím zalíbí.

Na jednom z mých oblíbených míst, které samozřejmě známé je, byly vyfoceny i fotky do dnešního článku. Tím místem je Žižkovská věž, respektive její blízké okolí. Žižkov obecně mám ráda, jak kvůli jeho kouzlu, tak kvůli množství skvělých podniků, které tam člověk najde.

Pamatuju si doby, kdy mi bylo zhruba 13 a prohlašovala jsem, že až budu dospělá, přestěhuju se do nějakého velkoměsta. Viděla jsem to tehdy tak na Los Angeles nebo New York. “Kde jsou ty časy, kdy jsi ve školce říkala, že až budeš velká, pořídíš si byt v Opavě,” říkala tehdy moje mamča a smála se tomu. Postupem času si sama začala myslet, že na žádné vesnici nebo malém městě nezůstanu. Paradoxně čím jsem starší, tím nejenom, že víc stojím nohama na zemi, ale taky mám větší vztah k domovu a místu, odkud pocházím. Ráda bych si zkusila žít v Praze nebo třeba i v nějakém městě mimo ČR, ráda bych hodně cestovala, ale tak nějak jsem se vrátila ke svým “plánům” ze školky. Jednoduše jsem si během let strávených na gymplu zamilovala Opavu, z mnoha důvodů, které by vydaly na samostatný článek. A tak sama na sobě pozoruju, jak zajímavě se člověk a jeho priority a plány během let mění, a vlastně mám z toho radost.

Continue Reading

BLOGERFEST

Spousta zajímavých přednášek, workshopů, dobrého jídla i pití a blogeři s blogerkami doslova na každém kroku – to byla akce s názvem Blogerfest, která se konala 9. června v pražském divadle Venuše ve Švehlovce. Jaký byl první blogerský festival?..

Všechno to začalo v 9 hodin ráno, kdy se otevřely dveře místa konání a dovnitř začali přicházet první návštěvníci, převážně tedy samozřejmě blogerky a blogeři. U vstupu každý dostal visačku, kam si mohl napsat své jméno. My s Tess, Terkou, Ivem a Sebastianem jsme si tam napsali taky BloggersRE, vyrazili jsme tam totiž jako zástupci našeho týmu. Tímto bych ráda za sebe ještě jednou poděkovala Ivě z agentury GetFound, která měla celou akci na svědomí, za pozvání. Pokud náš projekt ještě neznáte, určitě mrkněte na náš web, Instagram nebo Facebook. Ve zkratce je naším cílem především propojovat československou blogerskou komunitu, pomáhat s propagací a dávat šanci i začátečníkům, ale dnešní článek je o něčem jiném.

Program Blogerfestu byl nabitý. Celé dopoledne i odpoledne probíhaly 45 minutové přednášky už známých blogerek na zajímavá témata týkající se blogování.

První přednáška začala v 9:30 patřila Veronice Tázlerové z blogu Stylish Coffee a nesla název “Jak na Instagram: fotky, stories a proč se vykašlat na algoritmus”. Za mě to byl začátek na jedničku s hvězdičkou, protože tuhle přednášku za sebe řadím k nejlepším celého dne. Hned po Verči přišla na řadu Tereza Dvořáková, známá jako La Tereza, s přednáškou “Z blogera copywriterem, aneb jak psát lepší články”. Tereza byla také skvělá, jen pro mě subjektivně nebyla přednáška až tolik záživná z důvodu, že téměř vše, o čem mluvila, znám, i když je pravda, že některé věci nedělám, protože zastávám názor, že vlastní styl je v blogování jedna z nejdůležitějších věcí. Každopádně věřím, že pro velkou spoustu lidí mohla být přednáška hodně přínosná.

Pak přišla první “coffee break” a hned po ní přednáška Lukáše Rady, jednoho ze dvou autorů blogu Two Gentlemen, “Jak na neplacenou propagaci článků”. Ta pro mě byla v některých věcech zase jako přednáška Terezy, myšleno tak, že dost věcí jsem znala, ono za ty roky blogování se není čemu divit, ale odnesla jsem si taky spoustu nových poznatků a tipů. Po téhle přednášce následovala pauza na oběd, kterou jsme jsme s Tess a Terkou využily nejen k tomu, abychom se najedly, ještě předtím jsme skočily k Žižkovské věži nafotit outfity (ten můj na blogu už tento týden).

Přednášku Andy Pavelcové z blogu Fitfab.cz se zajímavým názvem “Od kdy jsme přestali psát blogy jen tak pro radost” jsme s holkama vynechaly. Další, co jsme si ujít nenechaly, byla Gabriela Bartošovská z blogu Recepty Dětem se svým tématem “Jak budovat svou osobní značku a komunitu”. Musím říct, že Gabča byla naprosto perfektní a to jak samotným obsahem přednášky, tak svým vystupováním. Před Blogerfestem jsem ji neznala a teď po něm hltám každý její nový příspěvek. Úplně mě totiž dostala tím, jak je otevřená, vtipná a na nic si nehraje, velký palec nahoru!

Po druhé “coffee break” dostaly prostor Tereza Salte a Sandra Ježková za Elite Bloggers. Tereza odvykládala svůj vlastní příběh a Sandra pak na ni navázala s tím, jak navázat smysluplné blogové spolupráce. Nutno říct, že ač se rozhodně neřadím k těm, kteří by kývli na cokoliv jen, aby měli nějakou spolupráci, tahle přednáška zapříčinila to, že jsem si ještě o dost víc uvědomila svou vlastní hodnotu a to, jaké chyby jsem v minulosti udělala. Chybami se ale člověk učí, za všechny zkušenosti jsem vděčná a věřím, že mě každá z nich posunula zase o kousek dál.

Continue Reading

#TerapieSdilenim

Vztahy. Vděčné a nekonečné téma, ať už v jakékoliv podobě. Pojďme si dnes povědět něco o nich, o víně a taky o knížce Terapie sdílením o jejím čtení, které proběhlo minulý čtvrtek v pražském Karlíně…

Celými jmény Ester Geislerová, herečka, a Josefina Bakošová, návrhářka. Pokud vám tato dvě jména nic neříkají, právě teď zbystřete. Dohromady si říkají Ester&Josefina a na svědomí mají projekt, který za pár měsíců jeho trvání sledují desítky tisíc lidí. Proč? Protože jde o originální nápad a téma, které je blízké snad každému – tedy vztahy. Na svých sociálních sítích, původně jen Instagramu, teď už i Facebooku, sdílí pravidelně s hashtagem #terapiesdilenim úryvky z konverzací zaslaných kýmkoliv, které mají za cíl pobavit a ukázat, že problémy ohledně vztahů se týkají nás všech.

Celý nápad ve mně vzbuzuje nutkání zamyslet se nad tím, jak obrovský vliv má na vztahy dnešní doba, tedy doba sociálních sítí. Všechno má své pro i proti, tedy i tohle. Lidé spolu mohou být neustále v kontaktu, ať jsou od sebe jakkoliv daleko. Na druhou stranu si v mnohých případech raději píší, než aby se sešli, i když mají tu možnost. Vytrácí se schopnost komunikovat “face to face” a vznikají zbytečná nedorozumění a konflikty zapříčiněné jen tím, že si nějakou zprávu někdo špatně vyloží, protože psaný text a mluvené slovo doplněné o výraz v obličeji budou vždy dvě věci od sebe hodně vzdálené. Nemluvě o tom, jaké iluze o dokonalosti vztahů druhých lidí vznikají tím, jak jsou vztahy prezentovány na sociálních sítích.

A proč že je tento článek i o víně? Zkrátka proto, že mi to víno k těm vztahům tak nějak patří. Respektive víno s kamarádkou při probírání toho, co se zase stalo a o jakou krizi zase jde. Protože, jak se říká, ve víně je pravda. Jenže ono se taky říká, že pravda bolí a na to pozor.

Knížku “Terapie sdílením” jsem si kupovala před necelým měsícem a vážně mě baví. Není to knížka jako taková, ale výběr z textů, které se objevují na Instagramu a Facebooku Ester&Josefiny doplněný o to, jak vlastně celý nápad vznikl nebo úryvky ze starých zpráv samotné Ester.

Continue Reading